13. 5. 2000

Draco se konečně dostal na Malfoy Manor. Otec ho zahrnul výčitkami, zatímco matka jen opakovala, jak se jí stýskalo a že je ráda, že je zase doma. Draco jí neměl to srdce říct, že večer už by zase potřeboval být zpátky v Londýně. Při nejhorším tu pro klid duše přespí a ráno si přivstane, aby se stihl ještě otočit doma, než půjde do práce. Moment! Doma? Vážně přemýšlí i Grimmauldově náměstí jako o domově?

‚Tak zase klid, bydlím tam, tak jsem prostě řekl doma, no. Není třeba dělat z komára třaskavce,' pomyslel si Draco. Přebíral se v jídle. Ne, že by mu nechutnalo, bylo to jako vždy skvělé, ale on se ráno hrozně přejedl u snídaně. Harry dělal palačinky, ke kterým vedle různých domácích marmelád, čerstvého ovoce a čokolády nezapomněl dodat jeho oblíbený karamel.

„Copak, Draco, nechutná ti?" zeptala se starostlivě jeho matka. Měla upřímnou radost, že se Draco zastavil a doufala, že bude všechno perfektní.

„Ale ne... Je to vynikající, opravdu... Já jen... Nemám moc hlad," odpověděl Draco.

„Jak to, že nemáš hlad?" ptala se dál Narcissa. Nebylo právě obvyklé, že by její syn neměl chuť k jídlu. Naopak. „Není ti špatně?"

„Maminko, já jsem lékouzelník. Myslím, že svůj zdravotní stav zvládnu posoudit sám," smetl to ze stolu Draco. Když viděl, že ustaraný výraz jeho matky se ale ještě prohloubil, musel s pravdou ven. „Jenom jsem se u snídaně strašně přejedl, to je všechno," snažil se ji uklidnit.

„Takže ty si chodíš, Merlin ví kde, po snídaních, když víš, že tě čeká rodinný oběd?" vložil se do hovoru jeho otec.

„Snídal jsem normálně na Grimmauldově náměstí, nebyl jsem nikde venku," odpověděl Draco.

„Jo, a čím ses tak přejedl? Nechceš mi doufám namluvit, že ses dokázal přejíst čímkoli, co na koleni svým kuchařským diletantstvím uklohnil Potter?" posmíval se Lucius.

„Divil by ses, otče ale Potter vaří výborně," hájil svého spolubydlícího a jeho kulinářské umění Draco.

„Upřímně řečeno se spíš divím, že jste po konzumaci těch jeho šlichet ještě neskončili na oddělení otrav u Munga," vedl si jeho otec povýšeně dál svou. V Dracovi se začínala vařit krev. Nesnášel, když jeho otec všechno takhle shazoval.

„Opravdu, jakkoli by se mi to ještě před pár měsíci asi vzpříčilo v krku, musím říct, že na Potterovo vaření si vážně nemůžu stěžovat. Nevím, kde se to naučil, ale mohl by se tím skoro živit."

Toto tvrzení Draco možná maličko nadsadil, přece jen, Harryho by asi nebavilo být profesionálním kuchařem, ale co už... Lucius si opět pohrdavě odfrkl. Narcissa se už nadechovala, aby zasáhla, ale Draco ji předešel. „Ostatně, ještě jste mě v Londýně nenavštívili. Pokud mě poctíte svou návštěvou, můžete se o jeho kuchařském umění přesvědčit na vlastní chuťové buňky," řekl mladík vzdorovitě. Vlastně nečekal, že by rodiče to pozvání opravdu přijali, řekl to jen, aby měl poslední slovo. Předpokládal, že jeho otec po podobném zážitku, jakým by byla návštěva Grimmauldova náměstí, toužit nebude. A podle jeho zamračeného výrazu se nemýlil.

„Jen přes mou..." začal Lucius, ale přerušila ho jeho žena.

„Přijdeme moc rádi, jestli to nebude panu Potterovi vadit..."

„Ještě aby mu to vadilo," zabručel Lucius. Draco v duchu zaúpěl. Jestli to bude Harrymu vadit? ‚Ten mě přerazí vejpůl,' pomyslel si. Jeho matka se usmála, a pokračovala v řeči, jako by ji otec nebyl přerušil:

„Domluv se s panem Potterem a pošli nám sovu, kdy by se vám to eventuálně hodilo," usmála se na syna. Aspoň bude moct konečně na vlastní oči vidět, jak to s těmi dvěma vlastně je. Nemohla se zbavit dojmu, že už se dostali do fáze přátelství, pokud ne ještě o kousek dál. Vždycky nějak tušila, že Draco by mohl dávat přednost pánské společnosti. Nikdy se ho na to sice neptala, nakonec, u ní by to nic nezměnilo, ale takové věci prostě matka cítí.

Všichni tři Malfoyové se vrátili ke svému jídlu. Nakonec i Draco do sebe nasoukal většinu své porce. Dělal to hlavně proto, aby nemusel odpovídat na žádné další otázky a otcovy slovní výpady. Po obědě byl tak zralý se odkutálet do postele, ale matka ho požádala, aby ji doprovodil na procházku v zahradách. Otec si nalil sklenku koňaku a odešel do své pracovny. Draco věděl, že tam bude číst noviny, pak si dá další koňak a nakonec usne jako vždy.

Draco a Narcissa se procházeli kvetoucími zahradami Malfoy manor a většinu času mlčeli. Nakonec to Narcissa nevydržela.

„Víš, Draco," začala, „už pár týdnů se tě chci na něco zeptat. Máš čím dál méně času, tvoje návštěvy jsou také méně časté..."

„Mám hodně práce. Říkal jsem ti, že mě u Munga celkem zapřahají. Z kraje dubna jsme měli zástupy pacientů s následky nepovedených aprílových žertíků, pak přišly Velikonoce a s nimi zkažené žaludky a otravy alkoholem, do toho úrazy a běžná onemocnění. Všichni sloužíme noční a víkendy, máme málo volna. Na Grimmauldovo náměstí se chodím skoro jen umýt a vyspat..."

Draco vlastně zas tak moc nelhal, jenom trochu zamlčel, že těch několik málo volných dní tráví většinou s Harrym. Jako ten mejdan před šesti týdny. Musel druhý den uvařit lektvar na kocovinu pro všechny zúčastněné, včetně sebe, aby byli vůbec schopní fungovat. Jen Ronald se zdráhal to vypít, měl plno řečí, jak by se nechtěl otrávit. Jako by ho měla být škoda, vola jednoho. Draco ho ale nenutil, půl dopoledne ho pozoroval, jak trpí, a upřímně se tím bavil. Nakonec za ním ten duševní gigant stejně přilezl a škemral. Prý radši riskne otravu, než snášet to, co se s ním děje teď.

„A co tvůj společenský život?" pokračovala jeho matka ve vyptávání. Vlastně nečekala, že bude tak sdílný, rozhodla se tedy zkusit štěstí a něco zjistit.

„No, tak za ten jeden, dva volné večery, co jsem měl, jsem se zvládl naučit pár mudlovských společenských her, jejichž cílem je totálně opít soupeře." Narcissa nadzvedla jedno obočí. Tohle úplně nečekala. Také se na to neptala.

„Takhle jsem to úplně nemyslela," přiznala rozpačitě. „Jsem ráda, že se dobře bavíš, pokud na sebe dáváš pozor, ale moje otázka směřovala spíš k... ehm..." zaváhala. Draco samozřejmě tušil, kam maminka míří, ale nehodlal jí to nijak usnadnit.

„Chceš se mě zeptat na něco konkrétního? Místo toho chození okolo horkého lektvaru?" zeptal se a schválně se tvářil víc nechápavě, než Crabbe s Goylem dohromady. Narcissa se zhluboka nadechla.

„Myslela jsem... Víš... Jestli se s někým nevídáš... Zdá se mi, že tvůj vztah s panem Potterem se konečně dostal z toho bludného kruhu a stal se přátelským... Nebo už překročil i hranice přátelství?" zeptala se opatrně.

„Mami, my nejsme ani přátelé, jsme spolubydlící a celkem spolu vycházíme, ale to je všechno. Fungujeme jen díky nastaveným pravidlům, která jsme zavedli, abychom se nechtěli navzájem pozabíjet. Vždyť je to Potter!" bránil se Draco vehementně. Narcissa se neubránila lehkému úsměvu.

„No, já jen, že v minulém dopise jsi o něm mluvil jako Harrym. Kdy se z něj stal zase Potter?" zeptala se trochu škodolibě a Draco v duchu zaklel. Takhle pitomě se prozradit nemusel. A vůbec, od kdy je jeho matka škodolibá? Rozhodl se tuto otázku přejít mlčením, hlavně proto, že nevěděl, co by na ni odpověděl. Zdálo se však, že je jeho matka přesto nad míru spokojená. Za to Draca začala poněkud pálit půda pod nohama, ale musel si svůj pohár hořkosti vypít až do dna. Nepodařilo se mu vykroutit z rodinné večeře, ani z noclehu v rodném domě, odkud se brzy ráno přemisťoval na Grimmauldovo náměstí, aby si vyzvedl věci do práce a posnídal palačinky, které zbyly ze včera.

***

16. 5. 2000

„Draco, to ses asi posral v kině!" vybouchl Harry a rázoval kuchyní. Draco mu právě řekl, že jeho rodiče se sem chystají na oběd. Vlastně to celé začalo tak, že se ve snaze naklonit si ho na svou stranu pustil Draco do úklidu, i když neměl mít službu. Harrymu to bylo nějaké divné, a uhodil na něj. A tak musel blonďák s pravdou ven.

„Proč bych to jako dělal? Od toho jsou snad záchody, ne? A navíc, v kině jsem v životě nebyl, protože jsi mě tam ještě nevzal. I když už jsi mi tím několikrát vyhrožoval," bránil se Draco dotčeně.

„To nebyla výhrůžka, ale pozvání, které jsi mimochodem nepřijal. A nezamlouvej to, bavili jsme se o tvém otci v tomto domě," gestikuloval Harry prudce rukama.

„Otec bude možná ten menší problém," odpověděl Draco.

„Jak, menší problém? Tvůj otec je obrovskej... problém. Pokud teda nemá někde zlý dvojče..."

„Zlý dvojče nemá, aspoň pokud vím... Ale u něj aspoň víme, co máme čekat. Bude arogantní, jízlivej a protivnej..."

„No, takže na přes držku," skočil mu do toho Harry.

„Ale ne víc, než jindy," pokračoval Draco v řeči, jako by nebyl přerušen. „Jeho kecy už znáš, a já jsem proti nim už léta imunní. Větší problém bude matka..."

„Počkej, tvoji matku celkem beru, a zdálo se, že i ona mě. Co se změnilo?" to se ozvalo Harryho raněné ego.

„No, jenomže matka je zvědavá. A vzala si něco do hlavy. V téhle situaci je naprosto nepředvídatelná," vysvětloval Draco. „A nedá pokoj, dokud nedostane to, co chce."

„Tak si je sem klidně pozvi, koneckonců, máš na to právo, ale já budu v práci. Nebo v Doupěti. Už dávno jsem neměl Mollyinu sekanou. Nikdy takovou neudělám..." prohlásil kategoricky Harry.

„Když já bych právě potřeboval, abys tady byl," namítl Draco opatrně.

„Proč ti u toho mám svítit? Aby se tvůj otec měl do čeho trefovat?" odsekl Harry. „Díky, to si nechám ujít."

„No, právě spíš proto, aby se neměl do čeho trefovat," odpověděl Draco.

„Počkej, to nějak nepobírám," tvářil se nechápavě Harry.

„Když ono to celý vlastně vzniklo tak, že otec nevěřil, jak skvěle vaříš..." Trocha lichocení ještě nic nezkazila. „Tak jsem mu řekl, ať si ty řeči nechá a přijde se přesvědčit, a už to bylo," soukal ze sebe rozpačitě blonďák.

„Takže já tu mám dělat kuchařskou show, jo?" vyprskl Harry nevěřícně. „Na to zapomeň, mám se rád."

„Když já s ním jinak nevydržím," nasadil Draco zkroušený výraz nakopnutého štěněte. „Měl hrozný kecy na to, jak tady žijeme, a jakej já jsem hajzlík, když jsou mi tvoje kuchařský neschopnosti milejší, než domácí kuchyně na Manoru. Řekl jsem mu, že nejseš neschopnej a vaříš skvěle. Začal rejpat víc, tak jsem to nevydržel a vpálil mu, ať se teda přijde přesvědčit. Nepředpokládal jsem, že do toho půjde, ale matka se toho chytla... A když se z toho zkusíme vyzout, budu furt poslouchat, jaký jsme nevděčný spratci a neschopný nemehla a tak vůbec," chrlil ze sebe Draco. To by mohlo působit jako výzva pro Harryho ego. „Chci mu dokázat, že se v nás plete, že pravdu máme my a on ne. Chci, aby aspoň jednou v životě ta arogance dostala na frak. Že mě v tom nenecháš?" zaškemral.

„Co za to?" zkoušel to Harry. Přece to Dracovi nedá jen tak, zadarmo, i když už byl vlastně rozhodnutý do toho jít. Taky by strašně rád viděl Luciusovu arogantní fasádu trochu rozteklou. Navíc, vždycky mu může vylepšit jídlo dávkou projímadla.

„Půjdeme do toho kina a pak do nějaký super hospody. Samozřejmě celej večer platím," nabídl Draco.

„Dobře, ale Ron jde s náma. Chtěl jít na ,Nezvratný osud', ale Hermiona ho s tím poslala k šípku," ždímal to Harry.

„Dobře, že jseš to ty, jsem ochotnej hostit i Weasleyho. Ale jednoho, ne celej klan. Nic proti nim nemám, ale moje peněženka by mohla vykrvácet," upřesňoval podmínky dohody Draco.

„Platí. Ještě furt mi přijde, že jsi z toho vyklouzl celkem levně, ale mám dneska chuť dělat dobrý skutky," řekl Harry. Tím pro něj debata skončila. Bude se ovšem muset na tu návštěvu psychicky připravit.

Draco byl spokojený. Bylo mu jasné, že to nebude mít levné, ale dosáhl svého.

***

21. 5. 2000

Harry od ranního kuropění poletoval po kuchyni jako splašený potlouk a Draco, světe div se, vzorně uklízel celý dům. Na dnešní poledne čekali návštěvu. Oba se po delší rozepři shodli, že bude lepší, když to budou mít rychle za sebou.

Draco se celý týden snažil instruovat a poučit Harryho o bezpečných a nevýbušných tématech, a také o tématech, kterým by bylo lepší se vyhnout. Narážel ale na zeď nebelvírské tvrdohlavosti, protože Harry si odmítal dávat pozor na pusu ve vlastním domě. Nakonec ale Dracovi alespoň slíbil, že pokusí toho hada, jeho otce, zbytečně neprovokovat, aby se všichni přítomní dožili ve zdraví večera. Nezapomněl ale dodat, že si od toho arogantního vola rozhodně nenechá nic líbit. Draco tak mohl akorát doufat, že podobné školení udělala i jeho matka otci.

Draco akorát kontroloval, zda nezapomněl v chodbě srovnat boty, když ho vyrušilo lví zařvání.

„Do psí prdele!" zařval Harry v kuchyni a hned si s drobným úsměvem představil, jak by se na tohle zvolání tvářil jeho kmotr. Ztráta Siriuse ho pořád bolela, ale je pravdou, že už se s tím srovnal.

„Co je?" houkl Draco a rozběhl se ke kuchyni. Dnes nepotřebovali žádnou katastrofu.

„Průser!" křikl Harry a když Draco vpadl do kuchyně, viděl, jak si nad dřezem drží krvácející ruku.

„Cos dělal?" vykulil Draco oči.

„Nevšiml jsem si nože ve dřezu," vysvětlil Harry.

„Já ti furt říkám, že ty nože do dřezu nepatří," neodpustil si Draco chytrou poučku.

„Tak jsem holt kretén," zamračil se Harry. „Jestli nechceš odvolávat tu návštěvu, tak vyndej ty profiterolky z trouby, než shoří, ale bacha, ať se nespálíš."

Draco si vzal chňapky a poprosil Salazara o nejvyšší ochranu, než otevřel troubu. Ihned na něj dýchlo horko. Rychle vytáhl plech a postavil ho na prkénko.

„Musej vychladnout rychle, aby se nesrazily. Opatrně je přeházej na mřížku," instruoval ho Harry, zatímco si stále tiskl řeznou ránu v dlani.

„Hele, neměli bychom spíš řešit tu spoustu krve, co ti kape z ruky?" zvedl Draco obočí.

„To vyřešíš hned potom. Na nové těsto už není čas," zakroutil hlavou Harry a i přes bolest v ruce se div nerozesmál, když viděl Draca, jak bojuje s těmi horkými bochánky.

„Teď je ještě ochlaď kouzlem, to jim neublíží," pokračoval Harry.

„A jakým přesně?" zeptal se Draco. Nikdy se kouzla pro kuchyni nepotřeboval učit.

„Tak na to prď, zvládnou to i bez toho. Co uděláme s tímhle?" trhnul Harry hlavou ke své ruce.

„Asi bych se na to nejdřív měl podívat, ne?" zavrtěl hlavou Draco a přešel k Harrymu. Vzal do ruky jeho zraněnou dlaň a pořádně si ránu prohlédl. Byla dost hluboká.

„Můžeš pohnout všemi prsty?"

Harry zahýbal palcem, ale ostatní prsty ho neposlouchaly. „Kromě palce ani ťuk," shrnul svoje snažení.

„Pořezal sis i šlachy," zakroutil Draco hlavou. „To chce lékouzelníka."

„Jaké štěstí, že se mi před tři čtvrtě rokem zrovna jeden takový nakýbloval do baráku," ušklíbl se Harry.

„Nemám dost praxe a šlachy jsou hrozně ošemetné. Když se to udělá blbě, nebudeš už těmi prsty hýbat vůbec a nebo je třeba nepokrčíš. Taky by se mohlo stát, že už nechytíš hůlku," vysvětloval Draco. Ne, že by ho nechtěl ošetřit, ale na šlachy v ruce si netroufal. Zatím to dělal jenom jednou, a to bylo poškozená akorát jedna šlacha a ještě u něj stál jeho vedoucí praxe jako dohled. Tehdy se to povedlo, ale jistý si prostě nebyl.

„Fajn, tak mi to jen zamotej a já pádím k Mungovi. Ty zatím dodělej omáčku, dej dopéct maso a naplň ty malý potvory. Recept na krém je na straně 394," odpověděl mu Harry s úšklebkem.

Draco po něm střelil vyplašeným pohledem.

„Ty vole, neblbni, vždyť si otrávím rodiče. Nebo je minimálně chytne žlučník!" vyjekl zoufale.

„Tak nemel a koukej začít léčit, vaši jsou tady za hodinu," doporučil mu Harry, kterému přesně o tohle šlo. Nechtěl se táhnout až k Mungovi a pak tam, jen Godric ví jak dlouho, čekat, než na něj přijde řada. Zvlášť kvůli takové drobnosti, jako je řezná rána v ruce.

Draco chtěl znovu začít protestovat, ale nakonec to vzdal a s povzdechem se chopil hůlky. V duchu tentokrát zapřísahal nejen Salazara, ale i všechny ostatní zakladatele, taky Merlina, Morganu, Hippokrata, Paracelsa a další osobnosti kouzelnické medicíny, aby při něm stály. Pak se dal do práce.

Kouzlem ránu vyčistil, aby pořádně viděl, jak moc je tkáň poškozená. Šlachy naštěstí nebyly přerušené úplně, takže je dalším kouzlem začal opravovat. Tohle byla ta nejdelikátnější část celého zákroku. Po napojení šlach začal pracovat na svalu. Konečně byl s výsledkem spokojený. Přivolal si z lékárničky lahvičku s výtažkem z třemdavy. Nalil lék na poranění, čímž ještě urychlil hojivý proces. Konečně vzhlédl.

„Tak, udělal jsem to, jak nejlépe jsem uměl... Zkus, prosím, pohnout prsty," požádal Draco svého pacienta a s napětím sledoval, co se bude dít. Harry zkusmo a opatrně cukl prsty. Pohnuly se všechny. Harry se usmál a sevřel ruku v pěst. Vše se zdálo v pořádku. Sice mu v tom ještě trochu cukalo, ale vypadalo to, že měkké tkáně jsou zahojené dokonale. Na dlani mu zůstala jen tenká růžová čára, se kterou si třemdava poradí.

„Z tebe jednou i něco bude," poplácal Harry Draca po rameni. Pak si spokojeně propletl prsty a prokřupal si klouby.

„A z tebe bude mrtvola, jestli tohle uděláš ještě jednou," odsekl Draco. „Za prvé je to nechutné a za druhé si tím ničíš klouby..."

„Však mám tebe a ty mi je spravíš," opáčil bezstarostně Harry.

„Já tě fakt jednou zaškrtím," povzdechl si Draco.

„Když mě zabiješ, tak vaříš, nezapomeň," popichoval Draca dál Harry. Draco jen zavrtěl hlavou. ,Nebelvíři. Tak... dětinští.' Pak zvážněl.

„Hele, nemáme náhodou něco na práci? Naši jsou tu za chvíli měli bychom sebou radši hodit," připomněl Draco to, proč se dnes oba vlastně tak snaží. Harry protočil panenky. Čím víc se to blížilo, tím méně se mu do toho chtělo. Vlastně stále tak trochu nechápal, jak se k tomu mohl vůbec dát přemluvit. Vždyť by si raději dal vytrhat všechny zuby bez umrtvení, než absolvovat oběd s Luciusem Malfoyem. A přesto se to děje, a dokonce v jeho domě.

Zřejmě nebyl zcela při smyslech, když to Dracovi odkýval. Teď už se ale nedalo nic dělat, a tak si jenom povzdechl a otočil se zpět ke kuchyňské lince. Má před sebou spoustu práce. Draco usoudil, že je propuštěn a chystal se vrátit ke své činnosti.

„Počkej, nikam! Pomůžeš mi s těmi profiterolkami," zavelel Harry a tentokrát to byl Draco, kdo protáčel oči.

„Pottere, já a vaření, to nejde dohromady," bránil se blonďák.

„To já vím, k vaření se taky ani nepřiblížíš. Udělám krém a ty ho hezky dostaneš do těch větrníčků," odpověděl medově Harry.

Draco si povzdechl. On a kuchařinka... Teď už je možné úplně všechno.

***

Harry si mohutně lokl z lahve vodky, kterou měl připravenou v kuchyni v jedné tajné poličce, kam si ji schoval přesně za tímto účelem. Právě připravoval druhý chod. Oběd sice zatím probíhal v rámci možností překvapivě dobře, Harry však nenechával nic náhodě a rozhodl se své nervy raději trochu promazat malým množstvím alkoholu. Jeden nikdy neví.

Uvítací formality i hovězí polévku s celestýnskými nudlemi zvládli bez konfliktu. Dracova matka byla zdvořilá a okouzlující a polévku i nudle Harrymu pochválila. Lucius sice slovy pochvaly neplýtval, ale z toho, že si přidal, Harry usoudil, že mu také chutná a spokojeně se usmíval.

Právě teď vyndal z trouby maličké bábovičky yorkshirského pudinku a kouzlem je vyklepl z formy a zchladil na přijatelnou teplotu. Znovu si lokl z lahve a schoval ji na místo. Nesmí to s tím obalováním nervů přehánět. Šťávu k masu rozlil do malých omáčníků pro každého u stolu, pečené brambory a grilovanou zeleninu rozdělil na talíře a do každého talíře přidal ještě jeden pudink. Všechno pak servírovacím kouzlem poslal na stůl společně s mističkami s mátovou omáčkou.

Velký pekáč s jehněčí pečení nechal Harry levitovat před sebou a soustředil se, aby nezakopl. Došel do jídelny a pekáč s masem položil doprostřed stolu. Naposledy rychlým pohledem zkontroloval, zda na stole nic nechybí. Draco ten nervózní pohled zachytil a nepatrně se usmál. Vždyť to spolu kontrolovali nejmíň desetkrát.

Harry se usadil na své místo a chystal se chopit nože a začít krájet pečeni. Draco pod stolem kopl do nohy a kývl bradou směrem ke svému otci. Harry se na něj nechápavě podíval. O co jde? Draco si v duchu povzdechl a nasadil malfoyovský úsměv.

„Otče, ujmeš se krájení masa?" požádal Luciuse. Harrymu svitlo. Takže o tohle šlo. Lucius vznešeně přikývl a Harry mu neochotně podal nůž a vidličku. Při krájení trpěl víc, než ta porcovaná pečeně. Pokaždé, když nůž zaskřípal o pekáč, Harry zaskřípal zuby. Vždyť mu ten nůž úplně ztupí! Nezbývalo mu však nic jiného, než mlčet a usmívat se, jako kdyby bylo všechno v pořádku.

Konečně bylo maso naporcováno a rozděleno mezi jednotlivé stolovníky. Draco musel odolat touze začít do sebe jídlo hrnout lopatou. Po jehněčím s mátovou omáčkou se mohl utlouct. Harry se potutelně usmíval, když sledoval, jak Draco bojuje sám se sebou. Rychle střelil pohledem na oba Malfoyovy. Narcissa se také usmívala, zatímco Lucius se tvářil, jako by jen čekal na nějaký synův poklesek, aby mohl začít polemizovat, jak Dracovy mravy v přítomnosti Harryho poklesly.

V Dracovi však naštěstí zvítězilo dobré vychování. Pustil se do jídla pěkně pomalu, vychutnával si každé sousto. Nějakou dobu bylo v jídelně ticho. Narcissa usoudila, že by bylo vhodné rozproudit nějakou neškodnou debatu. Věnovala Luciusovi významný pohled. Ten se medově usmál. Pochopil, že jeho žena chce, aby začal konverzaci na nějaké neškodné téma. Zamyslel se... Co by ho tak nemuselo unudit k smrti a zároveň by o tom Narcissa soudila, že je to nerizikové téma? Budiž...

„Tak, pánové, co říkáte na toho nového brankáře Tornád?" nadnesl opatrně. Narcissa se usmála. ,No, sport je vždycky potenciálně výbušné téma, nicméně se zdá, že je to nejmenší zlo. O práci se bavit nemůžou, o politice také ne a téma počasí vyčerpali už u polévky... Morgano, dej ať se u toho nepohádají...'

„Je dobrý," odpověděl Draco. „V minulých třech zápasech dostal dohromady jenom pět branek, a v tom posledním měl dokonce čisté konto..."

„Taky si myslím, že není špatný. Má dobrou techniku a skvělý instinkt, dokáže dobře číst hru. To čisté konto je celkem úspěch, i když to teda bylo proti Kanonýrům, kteří mají letos hrozně smolnou sezónu... Uvidíme, jak si povede dál."

„Co tím chcete říct?" naježil se Lucius. Harryho objektivní shrnutí výkonů brankáře Tornád si bral evidentně osobně.

„Vůbec nic, konstatoval jsem, že je to rozhodně velmi dobrý hráč. Ale přesto jsem si jistý, že příští týden mu Harpyje stejně dají minimálně dvacet branek..." nadhodil Harry.

„Z čeho tak soudíte, pane Pottere?" zeptal se Lucius medově.

„Jejich útočná trojice je nejlepší v lize, kde se drží už od začátku sezóny. Už teď je jasné, že na ,Zlatém koštěti' získají ocenění pro nejlepší střelce. Navíc, měl jsem tu čest vidět nedávno jejich trénink, a vím, že jsou ve skvělé formě," hájil Harry tým, ve kterém hrála i jeho kamarádka Ginny. Holyheadské Harpyje patřily ke špičce. „A vsadil jsem si na jejich výhru pět set galeonů, takže mi na tom vítězství hodně záleží," poznamenal Harry ve snaze odlehčit situaci.

„Harpyje jsou..." začal Lucius, ale rychle volbu svých slov přehodnotil, protože s nimi u stolu seděla i Narcissa. „...ženy," pokračoval, „jejich výkony jsou poněkud nestabilní a navíc ženy se, co se týče fyzických výkonů a hrubé síly, nemohou mužům nikdy vyrovnat. To tak prostě je. Ženy a vrcholový famfrpál, to k sobě zkrátka nepatří. Jenom blázen si může vsadit na ryze ženský tým proti mužskému s tak skvělým brankářem." Draco při otcových slovech znovu kopl pod stolem Harryho a lehce zavrtěl hlavou. Raději pomlčí o tom, že si na Harpyje taky vsadil. On sám měl velice podobné názory, ale upustil od nich ve chvíli, kdy při jednom pátečním mejdanu tohle vypustil z pusy nahlas a Ginny ho následně třikrát za sebou porazila v páce.

„To je věc názoru. Já jsem si jistý, že mnohé ženy, které znám, by leckterého chlapa hravě přepraly," začal Harry plamennou obhajobu ženského pokolení. „A kromě toho..." než stihl začít o kvalitách Ginny, coby jedné střelkyně Harpyjí, vstoupil mu Draco do řeči.

„Přeci se nebudeme dohadovat o famfrpálu celý oběd. Pokud se nic nezměnilo, matka nebyla nikdy příliš velkou fanynkou. Pojďme najít téma, které nás bude zajímat všechny," pronesl a mile se na svou matku usmál. Ona moc dobře pochopila, co právě udělal, a byla vděčná, že počínající hádku utnul včas. ,Oni by se vážně pohádali i o tom pitomém famfrpálu... Ještě, že Lucius nevytáhl politiku...' blesklo hlavou Narcisse.

„Moudrý nápad, synu," souhlasil neochotně Lucius.

„Draco, zmiňoval jsi ve svém posledním dopisu, že jsi navštívil mudlovské kino. Jaké to bylo?" zeptala se Narcissa, aby tedy opravdu stočila debatu jinam.

„Kde že jsi to byl?" zeptal se Lucius tvrdě. O tomhle dopisu zjevně nebyl informován.

„V mudlovském kině, otče. Je to něco jako divadlo, ale nejsou tam živí herci. Celý děj se promítá na plátno. Vlastně je to docela chytré. Příběh zahrají jednou a perfektně, a pak ho pouštějí pořád dokola, dokud ho lidé chtějí vidět," objasnil Draco princip fungování kina.

„To snad nemyslíš vážně," obořil se něj Lucius. „Ty, potomek hned dvou nejváženějších kouzelnických rodů, chodíš mezi mudly a bavíš se stejně lacině, jako oni? Jakou to mohlo mít úroveň, když tam ani nebyli skuteční herci?"

„Náhodou to nebylo vůbec špatné a pokud příště zvolím něco z trochu jiného žánru, myslím, že si to opravdu užiji," odpověděl Draco svému otci podobně povýšeným způsobem. Harry se při těchto jeho slovech málem rozchechtal. Vybavil si, jak Draco v tom kině pištěl. Ron jim jaksi zapomněl sdělit, že ten ,Nezvratný osud' je horor a ještě místy trochu nechutný. A Draco ty děsivé scény trochu nedával, protože byl přesvědčený, že všichni mrtví zemřeli doopravdy. S Ronem mu pak až skoro do rána objasňovali, že to jsou jenom triky udělané mudlovskou technikou a všichni herci jsou živí a zdraví.

„No to..." začal pěnit Lucius nad synovým nadšením, ale než nabral dech, ujala se slova Narcissa.

„To zní velice zajímavě, Draco. Opravdu je ten příběh tak realistický?"

„Někdy až moc, matko," přikývl Draco a Narcissa preventivně počastovala Luciuse výhrůžným pohledem, protože slyšela, jak se vedle ní nadechuje.

„Možná bych si ráda rozšířila obzory. Dal bys mi, prosím, vědět, kdyby dávali nějaký muzikál? A nebo nějaký kouzelný příběh? Ráda bych se šla podívat," pokračovala a vypadala tím nápadem skutečně zaujatě.

„Ale to je skvělý nápad, paní Malfoyová," usmál se Harry možná až příliš nadšeně, zatímco začal sklízet ze stolu a chystat dezert a kávu. „Jestli se nepletu, v říjnu má jít do kin ,Blair Witch 2'. Je to mudlovský příběh s tematikou čarodějnictví. A vězte, že je zajímavé pozorovat, jak si náš svět a naše schopnosti mudlové představují," splétal Harry svůj ďábelský plán. V duchu si představoval, jak na to vezme Draca i jeho matku a bude sledovat, kdo bude víc hysterický.

„Myslím, že takto kouzelný příběh matka na mysli neměla. Klidně spolu běžte, ale mě tam nedostanete. Stačilo, když jste mi líčili své dojmy z prvního dílu. Děkuji pěkně," odmítl ho Draco, než se mohla Narcissa tímto tématem nadchnout. Vzpomněl si, že se tehdy z kina vrátil Harry i se dvěma z klanu Weasleyových úplně bledý, Ginny byla tedy spíš zelená. Dracovi bylo tehdy špatně už jenom z toho, jak mu to popisovali.

„Děkuji Draco, až tedy bude k vidění něco, co by mne mohlo zaujmout, dáš mi vědět, že? Však víš, jaký mám vkus," rozehnala Narcissa pohotově další zárodek rozmíšky.

„Jistě," přikývl Draco a propálil Harryho vražedným pohledem. O těch jeho nápadech si budou muset popovídat. Harry mezitím na stůl odlevitoval šálky dezertní talířky, mísu plněných profiterolek a velkou konvici s kávou.

„Dá si někdo skleničku koňaku?" zeptal se Harry.

„Já bych si dal, ale jenom tak decentně," ozval se Draco. Jak znal Harryho, věděl, že ten pakůň je schopný nalít mu pivní půllitr.

„Také bych rád skleničku," přidal se k němu Lucius.

„A vy madam?" zeptal se Harry.

„Káva postačí, děkuji," usmála se Narcissa. Někdo tu bude muset zůstat střízlivý a s jasnou hlavou. Jakmile měli všichni všechno a pustili se do dezertu, rozhostilo se trapné ticho. Ani jeden z dosavadních pokusů o konverzaci se neobešel bez počínající hádky, takže na další kolo už neměl nikdo moc chuť. Ujala se tedy otevření dalšího tématu sama. Snad to tentokrát vyjde.

„Ty profiterolky jsou skutečně výborné," podotkla.

„Děkuji," přikývl Harry.

„Směla bych znát recept na krém? Je opravdu jemný a tak akorát sladký," požádala.

„Na pečení mám tuhle kuchařku, nedám na ni dopustit," odpověděl Harry a Acciem přivolal požadovanou knihu. Podal ji Narcisse, aby se mohla podívat. „Profiterolky jsou na straně 394," dodal. Narcissa v knize chvilku listovala, než ji odložila vedle sebe na stůl.

„Všechna čest, pane Pottere. Smím se zeptat, kde jste se naučil tak dobře vařit?" usmála se na mladíka. Lucius soustředěně žvýkal a marně se snažil najít chybu. Musel uznat, že ten kluk tedy vařit i péct umí, i když by to do něj nikdy neřekl. Jídlo bylo skutečně výtečné. Nebyly to žádné exotické pokrmy, na jaké byl zvyklý, spíše klasika, ale precizně udělaná. ,V tom klukovi něco je'. Harry se usmál. Zalila ho vlna vděčnosti k Narcisse, a kupodivu také jakýsi opatrný vděk k Luciusovi. Pochvaly se od něj asi nedočká, ale jeho mlčení mělo cenu zlata. Zvláště ve spojení s tím faktem, že se aristokratovi dělají boule za ušima.

„No, řekněme to takhle, můj strýc a bratranec si potrpěli na vydatnou domácí stravu a moje teta si opravdu nepotrpěla na vaření," ušklíbl se Harry. „Sotva jsem dosáhl na sporák, už jsem u něj stál. Ale opravdu vařit jsem se naučil až později. Měl jsem skvělou učitelku, která mě dokázala nadchnout a ukázala mi, že vaření může být i radost. I když na její kuchyni ještě zdaleka nemám."

„A kdo vás učil?" zeptal se Lucius. Sám byl zvědavý, odkud to ten kluk odkoukal.

„Molly Weasleyová," odpověděl mu Harry a chystal se vychválit její umění.

„Tak už tím se vysvětluje složení dnešního menu. Vpravdě jsem očekával něco honosného, ale to byste od takové lůzy odkoukal jenom stěží. Weasleovi lanýže, krevety či kaviár viděli tak leda v obrázkové knížce. Pokud si ji tedy mohou dovolit," prohlásil Lucius se vší svou arogancí poté, co mu sklenička brandy rozvázala jazyk. Narcissa vedle něj jenom zalapala po dechu. Tohle už za manžela neuhladí.

„Co si to vůbec dovolujete?" vystartoval na něj Harry a vzteky vyskočil ze židle. „Nevypadal jste, že vám nechutná a Draco tvrdil, jak si potrpíte na vychování. Teď jste mi tak akorát předvedl, že jste buran, když tu urážíte lidi, kteří mi byli víc rodinou než moji vlastní příbuzní!" Teď pro změnu zalapal po dechu Draco. Zase ta jména...

„Paktujete se s největším póvlem mezi kouzelníky a ještě jste na to snad hrdý. To čekáte, že muž mého postavení a původu vás za to bude uctívat?" ohradil se Lucius a také vstal. Nehodlal prohrát spor s takovou nulou. „I když co bych měl čekat, když uvážím, že vaše matka byla..."

„Ani slovo o mojí matce, vy bezcitný parchante! Nebýt Voldemorta, mohl jsem mít šťastnou rodinu!" štěkal po něm Harry a jenom silou vůle zatím netasil hůlku. Ignoroval, že všichni tři Malfoyovi sebou při vyslovení černokněžníkova jména trhli. „Pokud chcete vědět, co od vás očekávám, tak minimálně to, že se ke mně budete v mém domě chovat slušně."

„Tenhle dům..." začal Lucius a chystal se Harrymu připomenout, že dům patřil rodině jeho ženy, takže Draco a Narcissa jsou tu vlastně víc doma, než on.

„...patří Potterovi a jsi tu host, otče," vpadl mu do řeči Draco. Rozhodně chtěl zabránit, aby se tu vytáhlo ještě téma Harryho kmotra. Na Siriuse byl Harry obzvlášť citlivý a Draco nechtěl, aby se hádka ještě vygradovala.

„Tenhle dům je majetkem rodu Blacků," odporoval mu Lucius.

„Já ten dům řádně zdědil," odsekl mu Harry. „Jestli se vám to nelíbí, můžete jít. Já vás tu nedržím."

„Přišel jsem navštívit svého syna, vyhazovat mne rozhodně nebudete, pane Pottere," ohradil se Lucius povýšeně.

„Tak a dost!" překřičela je všechny Narcissa. „Je tu nepříjemně dusno. Já se nyní vzdálím na balkónek v patře nadýchat se čerstvého vzduchu. Vy si mezi tím podáte ruce a bude tu klid, až se vrátím," prohlásila velitelsky bez ohledu na to, že i ona zde byla hostem. „A dodávám, že k podání rukou je zapotřebí mít ruce volné. Takže laskavě nechte hůlky v pouzdrech, děkuji." S tím odešla z místnosti. Kromě toho, že skutečně potřebovala chvilku klidu, chtěla udělat ještě jednu věc, pomocí které si ověří jednu svou teorii. Nemohla si nevšimnout, že nejenom ona a Lucius si během oběda vyměňovali jisté signály.

Všichni tři se propalovali nebezpečnými pohledy a velice výmluvně mlčeli. Harry věděl, že by to měl kvůli Dracovi zkusit nějak urovnat, ale všechno v něm se bránilo. Malfoy starší se choval jako hovado a Harry mu to rozhodně nehodlal trpět. O jeho blízké se nebude otírat nikdo, kdo by správně měl hnít v Azkabanu.

„Otče, myslím, že omluva by byla na místě," poznamenal Draco. Za otcovo chování se neskutečně styděl. Dávno už stihl pochopit, že původ ani majetek neurčují hodnoty a kvality člověka. Ne, že by si tu zrzavou bandu vyloženě zamiloval, ale zjistil, že jsou milí a že ho skutečně chtějí považovat za přítele. To bylo víc, než čeho se dočkal za celé dětství ve Zmijozelu, kde každý tak akorát koukal, co mu z jakého vztahu kápne.

Ticho pokračovalo a vleklo se. Luciusovi se do omluvy nechtělo, ale i jemu došlo, že to přehnal. Pokud nechce, aby ho jeho žena doma stáhla z kůže, bude se muset omluvit. Odhodlal se k tomu ale až ve chvíli, kdy tiše vrzly dveře a Narcissa se vrátila do jídelny.

„Pane Pottere, omlouvám se za svou poněkud přehnanou reakci. Člověk se jenom těžko zříká zažitých stereotypů," vysoukal ze sebe neochotně a napřáhl k mladíkovi dlaň.

„V tom s vámi mohu souhlasit," odpověděl mu Harry úplně stejně neochotně a nabízenou pravici mu začal schválně drtit v ocelovém sevření. Lucius hru pochopil a pevný stisk mu opětoval. Také nehodlal ustoupit.

„Jsem ráda, pánové, že jste si má slova vzali k srdci," ozvala se Narcissa. „Myslím, že je nejvyšší čas, abychom se odebrali domů. Jistě jdete zítra oba do práce, že?" usmála se na oba mladíky, kteří jenom přikývli, a podala ruku Harrymu. Ten sekonečně přestal pokoušet zlomit jejímu muži prsty a její ruky se chopil o mnoho jemněji. Draco si s otcem také podal ruku a proběhla mezi nimi jistá, velice nepříjemná, bezeslovná výměna. K Dracovu velkému zděšení ho matka místo podání ruky vřele objala. Nebylo právě zvykem, aby se takto projevovala mimo jejich domov a Draca tím vyvedla z míry.

„Bylo příjemné vidět, jak jsi pana Pottera hájil, přestože tvrdíš, že nejste ani přátelé," pošeptala potichoučku svému synovi během objetí, tak aby to slyšel určitě jenom on.

„Děkuji vám, pane Pottere, za výborný oběd a za... pochopení," dodala s mírnými rozpaky nahlas směrem k Harrymu. „Doufám, že to drobné nedorozumění nenaruší naše vzájemné vztahy."

„V pořádku, madam," přikývl Harry a naklonil se ní, aby šeptem dodal: „Vlastně jsem to čekal o dost horší." Vyměnili s Narcissou všeříkající pohledy a tím se konečně rozloučili. Draco šel rodiče vyprovodit ven, aby se mohli přemístit, zatímco Harry zamířil do kuchyně k tajné lahvi vodky. Hodlal odtajnit i vyprázdnit.

***

2. června 2000

Draco zíral na dopis od matky a nevycházel z údivu. Obsah ho skutečně zaskočil a naprosto nechápal, jak to mohlo matce všechno dojít.

V pátek žádal Harryho, aby zase udělal ty profiterolky, které připravil na návštěvu rodičů. Byly totiž skvělé a kdyby se navrch ještě polily karamelem... Harry nakonec souhlasil, ale narazil na problém. Recept si z hlavy nepamatoval a nemohl najít svou kuchařku. Společně převrátili kuchyň naruby, ale jako kdyby se propadla do země. Harry si nakonec vzpomněl, že se o ni zajímala Narcissa. Napadlo, jestli ji náhodou Dracově matce nepůjčil a nezapomněl na to. Při tom, jaká scéna se potom odehrála mezi Harrym a Luciusem, by se tomu nikdo nedivil.

Draco připustil, že možné to je, a poslal matce velice pečlivě sestavený dopis. Nechtěl, aby to vypadalo, že je teď na Harryho straně proti oběma rodičům.

Milá matko,

doufám, že se máš dobře a že už otec vychladnul.

Mrzí mě, že to celé tak vyostřilo. Jistě chápeš, že chci teď dát sobě i otci trochu času, abychom si zbytečně nevjeli do vlasů, až se zase setkáme. Děkuji, že jsi zabránila nejhoršímu.

Chci se zeptat, jestli u sebe nemáš tu Harryho kuchařku, která tě tak zaujala. Myslím tím, jestli sis ji nevypůjčila. Bylo by to samozřejmě v pořádku, jenom si na to nemůžeme vzpomenout. Neříkám tím, že jsi ji vzala, ale faktem zůstává, že od vaší návštěvy tu ta kniha prostě není.

Dej mi, prosím, vědět.

S láskou Draco

Matka mu odpověděla obratem. Z její odpovědi nebyl nijak nadšený, přestože kuchařka už byla na světě.

Milý Draco,

děkuji za Tvůj dopis.

Samozřejmě i mě velice mrzí, jak ten oběd dopadl. S otcem si nedělej těžkou hlavu, však on přijde k rozumu. O to se postarám.

Jestli mě ale opravdu něco trápí, tak skutečnost, že se mě i po všech těch letech pořád snažíš vodit za nos. Jak dlouho mě chceš přesvědčovat, že s panem Potterem máte tak akorát křehké příměří?

Já samozřejmě netvrdím, že s panem Potterem spíš. Ale nevěřím, že se tak neděje. Faktem totiž zůstává, že pokud bys spal ve své posteli, tu kuchařku bys dávno našel. Dala jsem Ti ji pod peřinu, Draco.

S láskou máma

KONEC

Máme tu konec další povídky autorského tandemu Bella & Apolena. Tohle dílko měla být původně jednorázovka k příležitosti Dracových narozenin, ale nějak se nám to natáhlo, jak nám do toho začali kluci kecat. Doufám, že jste si čtení užili stejně, jako my psaní. Jak pravidelní čtenáři vědí, je u nás zvykem občas nějakou kapitolu nebo povídku někomu věnovat, a bude tomu tak i tentokrát.

Věnováno Ivaně za její  slzy během mého autorského čtení povídky Zeleným očím, černým očím. Nedokážu si jako autorka představit větší kompliment a ocenění, než takhle upřímnou reakci na smutnou povídku. Snad se Ti bude tahle kapitola i celá povídka líbit, i když je laděná spíše humorně. Díky