,,Amiro, obě...žijou. Ale Asana je vážně zraněná a ostatní neví, jestli přežije...." Vyskočila jsem na nohy.

,,Zaveď mě za ní! HNED!"

,,Jasně." Šli jsme beze slov. Neslyšně. Chodba jako by neměla konce a ticho se dalo krájet. Jestli hned nezjistím, co se stalo, zešílím!

,,Co se vlastně odehrálo?" Podařilo se mi ze sebe s námahou vypravit. Tina si povzdechla.

,,Nó... Začnu takhle: Ten dement mě říznul, to víš. Asana ho napadla, ty jsi odtáhla Saf. Jenže pak na mně přistálo Asanino šupinatý tělo. Spadly jsme, pak dračice uviděla krev. Nejdřív si přivoněla a...."

,,To jsem viděla, je to divný ale...."

,,Nech mě domluvit!" Zvýšila Tina hlas. Já raději zmlkla.

,,Ona mi tu krev olízla."

,,Olízla?" Zopakuji nevěřícně. Proč by Asana koštovala krev? Nedávalo to smysl....

,,Jo. A pak ty její oči! Normálně byly jako...."

,,Po výbuchu. Jako by hořely." Doplním.

,,Jasně. Dostala strašnou sílu a vrhla se na toho kluka s ještě větší vervou. Ale on ji bodl do boku.... Ty jsi se skácela k zemi. Máš hrůzu z....?"

,,Z krve? Ne nemám! Pokračuj...."

,,Asana ho kousla."

,,Cože?! Jakože hryzla?"

,,Jo, hryzla. Do krku. Pak ztratila vědomí, za pár vteřin i ten...."

,,Cole."

,,Oba jsou u léčitelů." Tina se odmlčela.

,,Ale teď mi řekni TY co se stalo. Omdlíš jen tak uprostřed boje, to není normální!"

,,No....já...." Ano, já. Co jsem to vlastně viděla? Musím si v hlavě udělat pořádný jarní úklid, takže všechno hezky do šuplíků. Od prvního po poslední. Tak. Přesně v časovém pořadí.

,,Když to dřevo prošlo Asany tělem.... Měla jsem něco jako blud, bylo to...no...extáze. Ocitla jsem se na útesech a sledovala, jak vločky padají do vody. Potom jsi přiběhla ty a odletěly jsme na nějakou plošinu." Na kterém drakovi můžu snad vynechat...

,,Tam byla Asana. Vypadalo to, jako svatba. Pak tam byl ještě někdo v červené košili s modrou růží a jizvou ve tvaru půlměsíce na pravé dlani. Do tváře se mi nahlédnout nepovedlo.... Ale Asana k němu pak přiběhla a....a....a.... Políbili se." Tina se zarazila.

,,Amiro, to nebyl sen...."

,,Cože?"

,,Agarité taková vidění mívají.... My jsme tě jen nechtěli strašit. Jsi prostě z jiného rodu, máš jinou sílu. A tenhle prstýnek," - ukázala na můj prsteníček levé ruky -

,,to posiluje. Vždycky, když se stane něco, co nenávratně změní budoucnost, dostaneš vizi. Vizi na událost, ke které řetězová reakce povede."

,,Co?" Z jarního úklidu na Vánoční. Mám pocit, že mi pukne hlava!

,,Asany chování se kvůli tomu bodnutí změní.... Možná už nebude tolik věřit lidem a to povede k jejím ,námluvám' a vdaní. Opravdu nevíš, kdo to byl?"

,,Ne. Vždyť říkám. A nebudu kontrolovat každýmu chlapovi pravou dlaň."

,,Je možné, že ji ještě nemá.... Tu jizvu.... Teprve se to stane...." Mumlala Tina, než otevřela menší kovové dveře. Za nimi stály prostory podobné nemocnici.

,,Jo a mimochodem Am, vím, že něco tajíš. Máš to napsaný na čele. Přesněji na těle." Co tím myslí?

,,Můžeš přestat mluvit v hádankách?" Podívám se na tabulku. 

Pokoj třináct: Asana a Saf  (Draci)

Pokoj patnáct: Cole  (Ereles)

To bych měla.... Ale co to Tiny: ,,Něco tajíš"?

,,Když tě kontrolovala léčitelka, viděla jsem tvoje znaky. U Saf máš už půlku tetování. A hádej, čí kérka tam ještě byla?" Zakřenila se Tina, v očích jí plály šibalské ohníčky.

,,Asany, ne?" Prosím, sněz to, sněz to.... Popravdě, netuším, čí je ta další. A proč to spojení nebolelo? Proč už to nebolí vůbec?

,,Je to oko. A podle tvaru jsem si odvodila Nomeda." Hodila po mně triumfální pohled.

Už mě ty její strašný vědomosti lezou na nervy....

,,Je to Demon, na to slyší líp...." Zabrblám. 

,,A jak to, že nic necítím?"

,,Už jsi zkušenější. První drak je nejhorší. Zvlášť mláďata, ta to ještě tak dobře neumí. S Wrai to bylo taky strašný...."

Zbytek cesty do schodů to Tina nechala být.

Však ona to zjistí později....

Když jsme narazily na cedulku s pozlaceným číslem třináct. První vešla má maličkost.

Asana ležela v úzké posteli, na stole, pod kterým spala Saf z vázy trčel puget kopretin, na nočním stolku stála sklenice s vodou a mísa s divnou nažloutlou kaší. Co mě ale překvapilo bylo obrovské okno. Proč ho neotevřou, když to tu tak páchne vakcínou?

,,Je to jen iluze.... To okno tady není." Zasípala Asana a pokusila se o chabý úsměv.

Čte snad myšlenky?

,,Jak jsi věděla, že jsem tady?" Před chvílí zírala úplně jiným směrem.... Posadím se vedle ní.

,,Jednu nohu máš delší. Jedna podrážka se rozléhá víc...." Nasucho polkla.

,,Podáš mi prosím vodu?"

,,Ou, jasně." Pomalu se napila a odložila sklenici.

,,Proč jsi se tam sesunula k zemi?" Asana drtila špičáky o sebe. Její modré oči se propalovaly do těch mích. Ten pohled byl plný bolesti a otázek. Občas se v něm ale mihl i strach. Ale z čeho?

,,Měla jsem vidění As...."

,,A o čem bylo?" Chvíli jsem váhala s odpovědí.

,,O tobě." Proč zním tak smutně? Tak zranitelně? Asana přežije, není to dobře? Bojím se snad jejího odchodu z ,,rodného hnízda"?

,,O mně? Co to bylo konkrétně?" Vše jsem podrobně vylíčila. Do nejmenších detailů. Asana si při zmínce o lehkém občerstvení lačně přejela jazykem po rtech.

,,Miluju kokos! Klidně bych si ho na svatbu vzala. Ale proč borůvky? Ještě jsem je neochutnala, ani nevím, jak vypadají...."

,,Třeba je budeš mít ráda. Nebo je miluje tvůj vyvolený!" Přemítala Tina nahlas. Asana odkryla lehkou pokrývku. Měla na sobě pouze krátký top křiklavě růžové barvy, který nezakrýval břicho. Na jedné straně bylo ramínko, na druhé nařasený rukáv. Dále také černé kraťasy. Nic nezakrývalo obvázané rány na bocích.

,,Pochybuju, že se budu každýho ptát, jestli nemá rád borůvky...."

,,Ty jo, nejste s Amirou ségry?! To samí řekla ona, jen s tou jizvou ve tvaru půlměsíce."

,,Co když to je znamení nějakého gangu?" Nadšeně navrhovala Asana.

Borůvky nezná, ale slovo gang by jí bylo blízké....

,,To si nemyslím...." Namítnu. Asana se odmlčela.

,,Víte, na co jsem přišla? Když jsem se dotkla Cola.... Viděla jsem jeho minulost!"

,,Cože?!" Vyhrkly jsme s Tinou dvojhlasně.

,,Dotkla jsem se jeho ruky a.... Viděla jsem, jak se prohání s Amirou na jednorožcích. Byla tam i Saf, ale když byla ještě menší než kočka. A utíkali ste před nějakými stvořeními. Jako gepardem, ale bílým. A okolo těch pronásledovatelů létaly modré jiskry...."

,,Kvastři!" Zakleju. Tina vyskočila.

,,Dotkni se mě." Nastavila ruku. Asana se posunula dál po matraci.

,,Nemám to ráda. Je to....divné. A celkem to bolí." Odfrknu si.

,,Víš, co jsem se Saf vytrpěla já?"

,,Ne." Zavrtěla Asana záporně hlavou, až jí vlasy v ohonu létaly kolem tváří. Zvážním.

,,Asano?"

,,Ano?"

,,Co se stalo ve sklepení? Víš, že se ti změnily oči?" Asana zahanbeně svěsila hlavu.

,,Já.... Já vážně nevím Amiro. Prostě jsem se naštvala. A pak když zranil Tinu, ta krev..."

,,Proč jsi mi ji sakra olízla?" Vyhrkla Tina.

,,Krev lákavě voní.... Já za to nemůžu! Zatemnilo mi to mozek, nemohla jsem se ovládnout! Nemohla jsem ho ale nechat jen tak utéct. Strhla jsem mu tohle...." Otevřela šuplík nočního stolku a vytáhla náhrdelník. Tomu vévodil přívěšek s rumělkovým kamenem, ozdobeným drátkem. Řetízek byl jemný a stříbrný. Tina přimhouřila oči.

,,Dej to sem....hmm....jo. To je karneol. Ale tenhle náhrdelník...pff... Je holčičí! Musel ho po někom zdědit, nebo ho ukrást!" Posuzovala znalecky Tina. Já se trochu zachmuřila.

,,Je tady s ním Gande. A navíc: Má sestru." Tina si odfrkla.

,,Dobře. Ale musíme ho zabít. Je nebezpečnej."

,,Ale to nesmíme!" Zachrčím. Asana zavrčela.

,,Musím se sebrat. A potom si za ním zajdu. Ale ať se opováží něco namítnout!"

Strašně vám děkuji za jubilejní 9.místo v žebříčku fantasy! Jste supér! :D   Ale nyní k věci: Omlouvám se za nezáživnou kapitolu, ale chtěla jsem se na něco zeptat.... Mám s tím trochu hnout? Jako třeba (Až za určitou dobu.) skok o tři roky? A chcete třeba občas i něco z minulosti jiných postav?

Ale nyní k věci: Co myslíte? Názor na Asany schopnosti?