Už mě to začínalo vytáčet. Hodně. No, to je slabé slovo. Tina nikde, Wrai není i přes svůj poměrně velký vzrůst vidět a hlasy Erelesů se každou sekundou přibližují. Respektive moje ušní boltce k nim. Není jim rozumět.... Demon prozatím uposlechl a zůstal stát na místě.

Musím se uklidnit, je určitě v naprostém pořádku.

Za pár vteřin tu byl poslední keř. No poslední.... Hned za ním stál plot z ostnatého drátu, táhnoucí se po délce vznikajícího tábora.

Skvěle, a já ty dvě stále nenašla.

,,Hele, hele! Copak to tu máme!" Zvednu hlavu, srdce až v krku. To nebylo na moji adresu.

,,Chytil jsem ji ve skladu." U kovových trubek postávaly dva muži, každý držel za jednu paži vzpouzející se Tinu, která kopala všude okolo. Menšího zasáhla do holeně, ten se ale během okamžiku vzpamatoval. Tině na čele vyrašila úzkostlivá vráska, přesto držela rty semknuté do úzké linky a pěsti zaťaté. Na železných válcích seděl další chlap. Mnohem mohutnější, v puse převaloval doutník s logem připomínající palmu s kokosovými ořechy.

,,Spratku jeden zatracenej. Co tady děláš?!" Tina se pokoušela napřímit, i když byla nadzvednutá pár centimetrů na zemí. Zarytě mlčela a pokusila se rychle stáhnout ruku k tělu.

,,Ono se to bude vzpouzet!" Vyndal si doutník z úst a vyplivl uvolněný tabák.

,,Pusťte mě!" Zavrčela Tina a opět sebou začala škubat.

,,Mrcho jedna uklidni se!" Na bledé tváři s akvamarínovýma očima přistála rána a když se dívka odvážně sebrala a odfoukla si pramen havraních vlasů z obličeje, rozeznala jsem na jejím spodním rtu potůček krve.

,,Jsi tu sama?!" Tina si odfrkla. Vytvářela dokonalou masku pohrdání, ale tím celou situaci jen zhoršovala.

,,Povídám: Jsi tu sama?!" Tina nehnula brvou, ti dva se ostražitě rozhlédli. Naštěstí mimo můj směr.

,,Zmrde jeden mrňavej, já ti ukážu.... Odveďte ji do cely!" Tina škubla pravou rukou. Marně. Hlavní šéf se škodolibě usmál a zachytil její bradu do prstů. Drsně ji nadzvedl tak, aby viděla na jeho odpudivou grimasu. Něco Tině pošeptal, ta se začala silně vzpouzet, málem se jim vysmýkla.

Dost, na tohle už se nebudu dál dívat! Ale když tam jen tak vlítnu, moc se toho nestane... Musím za June.

Ale to by taky špatně dopadlo. Neměli jsme k tomu vniknutí povolení, možná by záchrannou akci ani neschválili...

Já sama... No, možná ne úplně tak sama.

Asana...

***

,,Tinu unesli?!" Vyskočila Asana na nohy a užuž sahala po klice.

,,To je ti už dobře?" Nadhodím. Na to, že se před pár hodinami svíjela v bolestech nyní působila zcela čile.

,,Draci se léčí rychleji než vy lidé." Prohodila výmluvně.

,,Co hodláš udělat?" Zeptám se.

,,Dojdeme si pro ni." Pokrčila za rychlé chůze rameny.

,,Ale to sami nezvládneme...." Skousnu si vnitřní stranu tváře. Asana nekompromisně zamířila ke stájím. Najednou zůstala jako opařená.

,,Co tady....?!"

,,Ona letí s náma?!"

,,Držte oba klapačku! Letíme všichni, potřebujeme každou ruku!" Zakřičím. Cole si překřížil ruce na prsou, Asana se zamračila.

,,Asano, ty se budeš snažit tolerovat Cola...."

,,Ale vždyť mě propích! A nemá Tinu ani trochu rád, ani ji nezná!"

,,Drž mlč! To je jedno, jen jedna mise, chci příliš?! Cole, pokud máš rozum, tak ji nenaštveš."

,,Ale..."

,,Ale mně je to jedno! Zmlkněte! Oba! Asano, přeměň se, Cole ty nasedni na Pulu a jdeme!" Cole si něco při sedlání mumlal pod vousy, Asana ve dračí podobě pořád dupala, až její drápy s cinkotem narážely na kámen. Občas se ošila, jestli už můžeme.

,,Teď!" Zavelím. Asana se odrazila, Cole vyrovnal vzletovou výšku a vyhladil Pulu vedle Demona. Den se měnil postupně v noc a stromy požírala nicota. V té prázdnotě se dalo rozeznat pouze Asany bílé tělo, hvězdy a stejně barevný měsíc.

,,Amiro?" Ozval se za mnou Cole.

,,No?" Otočím hlavu. Cole se na zlomek vteřiny zatvářil nerozhodně a následně se rozhlédl po okolí.

,,Není to tamhle?" Nebylo těžké poznat, že chtěl říct něco jiného. Asana zpomalila a natočila se k zemi. My ostatní ji ochotně doprovázeli jako správná garda žoldáků.

A taky že to garda je.... Na život i na smrt....

Asana přistála na vyvýšeném plácku a přeměnila se. Nikde se nehnula ani větvička, nebyl slyšet vítr.

Jak frustrující....

,,Její pachová stopa je nejvíc zřetelná tamhle." Ukázala Asana na podivnou budovu připomínající protiatomový kryt. Demona a Pulu jsme nechali odletět, Cole se k bunkru vydal první, Asana šla na konci štrůdlu.

Nevím jestli kvůli tomu, že Cola nesnáší, nebo se o mě jen bojí.

Cole zastavil před dveřmi a prohlédl si bytelný zámek. Zalomcoval s klikou.

,,Tohle nepůjde. Je to zamčený!" Zachrčel. Asana si odfrkla a ve dračí podobě se z plných plic nadechla. Vychrlila tenký plamínek ohně, železo se pokrylo námrazou a zkroutilo do nepřirozeného úhlu. Lehce se rozmáchla a nic nám nebránilo ve vstupu. Až na pár vjemových faktorů...

Všude se prolínal pach ztrouchnivělého dřeva a....krve. Asana poklepala zmateně hlavou a převtělila se.

Pro horší čich....

Teď jen doufat, že nedostane svůj záchvat. Drobné kroky se rozléhaly v nervy drásající ozvěně, když se úzká chodba rozvětvovala.

,,Rozdělíme se." Navrhl Cole.

,,Zapomeň!" Zpražila ho Asana výhružným pohledem.

,,Ale jo!"

,,Ne!"

,,Amiro! Řekni jí, že je to dobrej nápad!" Vyhledal Cole moji pomoc.

,,Ale není!" Překřížila si ruce na prsou Asana. Užuž jsem se nadechovala k tomu okřiknout ty dvě malý děcka, když tu se však Asana blesku rychle otočila a zavrčela. Ze stínu levé chodby se vynořila vypracovaná postava v černém s mečem v ruce.

Cole uskočil, Asana roztáhla nyní už svá blanitá křídla.

,,Věděl jsem že pro ni někoho pošlou. Ale takovou sebranku jsem vážně nečekal...." Dramaticky se odmlčel, ticho i napětí se dalo krájet řeznickým nožem.

,,Seberte je!" Zezadu se vynořilo dalších pět. Jeden popadl Cola za ramena, další mu podrazil nohy a následně se vrhl i na Asanu. Zachytil její ocas a když se ohlédla, využil toho další, navlékl jí náhubek a tlamu přitiskl k zemi. Na mně spadla těžká váha zezadu dřív, než se mi povedlo kamkoliv udeřit Colova věznitele.

Náš hostitel se škodolibě uchechtl a triumfálně se uklonil.

,,Bylo mi ctí, ale už musím běžet!" Pokusil se o výsměšně zdvořilý projev.

,,Hoďte je k tý holce!"

Dál už byla jenom černočerná tma, kterou občas prořízl bolestný výkřik....

Nechám doznívat efekt.... A STOP! Ták, lidičky, jsme u konce prvního dílu. Oh, zkazila jsem překvapení....!

No nic XD . Další díl se bude jmenovat (překvapivě): Spojeni s drakem 2 - Drak ze Severu.

Ale k věci: Co myslíte, že se stane? Názor na to neustálé napětí mezi Tinou, Colem a Asanou?

PS: Druhý díl již k dostání na mé stránce  ;)