Probudilo mě jemné bubnování. Otevřela jsem oči. Saf ležela na dece u mého boku, Cole spal napravo od ní a June nebyla k vidění vůbec. Vzduch voněl deštěm a čistě umytou krajinou. Odkryji svůj zdroj tepla a opatrně vylezu. Saf nepřítomně zavrčela. Přejdu ke kraji a posadím se na tlustou větev. Kapky stříbrné vody se třely o listy a kůru. Mraky byly zatažené a poměrně tmavé. Po chvilce se ozvalo cupitání a klapání drápků o dřevo.

,,Dobré ráno Saf...." Usměji se. Červený dráček kýchl a zavrtěl ocáskem. Následně se protáhl a nakrčil svůj růžový hadí jazyk. Přelezl mi na klín a znovu ulehl. Jemně ji pohladím po boku a zahledím se do dálky.

Sedím tady. Ve světě, o kterém všichni tvrdí, že neexistuje, na stehnech mi dřímá drak, co chrupe jako křeček, v krajině pobíhají jednorožci....

,,Já myslel, že budeš ještě spát." Probral se i Cole. Leknutím téměř nadskočím.

,,Já....no.....jsem naučená ze sirotčince."

,,Aha.... Kde je...."

,,Saf?" Ukážu na svůj klín. Klubíčko se ani nepohnulo, pouze jeho bok mělce klesal a zase stoupal.

,,Promiň." Prohodil a sedl si naproti. Přitom se zády opřel o nejtlustší větev.

,,Jaké to je? Tam, kam jedeme...." Přeruším po chvíli panující ticho. Dovádělo mě spolu s hrobovou nevědomostí k šílenství....

,,Úplně super. Je to v podstatě hrad. Velký hrad!" Zachvěji se zimou. V šatech jsem se cítila nepříjemně.... Odhalená, nedůstojná, zmrzlá. Chtělo by to něco lepšího....

,,Nevíš, kam zmizela June?" Zavrtěl hlavou.

,,Asi pro něco k jídlu. Vzala si Sapphire." Zaposlouchám se do kapek deště. Jedna zlehka spadla Saf na čumák. Ta se nespokojeně zavrtala do ohybu bílé látky.

,,Co bude, až na tom hradě.... Jak že se jmenuje?"

,,Nová Naděje." Zdálo se mi, že všechno tady má podivné názvy. Nový svět, Nová Naděje....

,,Co bude, až dorazíme?" Vyzvídám opatrně.

,,Uvidíš." A opatrnost byla tatam....

,,Proč všichni mluvíte v hádankách?!" Vybuchla jsem.

,,Promiň.....já....."

,,Tak už se vymáčkni!" Cole zakroutil hlavou a povzdychl si.

,,Víš.....mám pečeť. Nemůžu mluvit, ani kdybych chtěl....." Rozepnul si zip mikiny a začal si ji hrnout dolů. Pod ní měl jen tílko bílé barvy.

,,Pečeť?" Zopakuji.

,,Tohle." Strčil mi pod nos svoje předloktí. Párkrát zalapám po dechu. Sakra on má tetování! Jak je to možný?! Vždyť ještě nemůže, ne?

,,Je to něco jako příslib mlčenlivosti. Nutí mě to držet jazyk za zuby." Přejedu bříšky prstů po černobílém kompasu velikosti jablka. I Saf zvedla majestátně krk a jedním okem si obrázek prohlížela.

,,Zmizí to?"

,,Až na hradě."

,,Kdo ti to udělal?" Uvědomila jsem si, že šeptám. Saf nakrčila čumák.

,,To......" Najednou zmlkl.

,,Pečeť?"

,,Jo. Já se fakt omlouvám, chtěl bych ti to říct, ale nemůžu...." Začal si natahovat rukávy.

,,Má to i June?"

,,Má. Ale na noze." Kopl do sedlového vaku, ve kterém přivezl segto. Pod námi se ozval dusot kopit.

,,Už je asi tady...." Prohlásil Cole a nahlédl přes okraj.

,,Cole, vezmi Amiru, sbalte si, vyrážíme." Zvolala zespoda June. Cole hodil zbylé věci do tašek. Saf mu pomáhala stylem: Koukám, co tam dáváš. Poté se za mého doprovodu nechala snést ze stromu.

,,Zaira bude koukat!" Usmál se Cole při pohledu na vybledlé červené dráče, které se prohrabávalo mokrou trávou a hledalo hmyz, který by mohlo ulovit.

,,Zaira?" Prosím, ať nemá pečeť, chci vědět alespoň tohle....

,,Moje sestra. Ona je....něco jako víla."

,,Víla? Má snad křídla?"

,,Ne, to ne, sama uvidíš."

,,Sama uvidíš, až na místě.... To tu nikdo neumí říct nic jinýho?!"

,,Nekřič, přilákáš kvastry...." Přiložila si June ukazováček na rty. Cole se ostražitě ohlédl a odkašlal si.

,,Je pozdě.... Amiro, rychle nalez na Jasmínu!" Vytáhl z opasku dýku.

,,Co se děje?" Jasmína neklidně zaržála a Saf se schovala celá pokrytá drobnými kapičkami za moje vlasy, když k našim uším dolehlo táhlé zavrčení a následně něco podobného ráně po blesku. Cole poplácal Jasmínu po boku.

,,Cole, jeď s Amirou. Já se o ně postarám." Sesedla June ze Sapphire.

,,Nemůžu tě tady nechat! Tvoje elementarie na ně nepůsobí!"

,,Cole...." .....Krátká oční přestřelka.....

,,No dobře, ale máš kliku, že Amira je důležitá." Utrousil a popohnal Jasmínu k trysku. Saf neklidně přelézala po jednorožci a nápadně připomínala sokola. Velikostně a trochu i stavbou těla. Cole nalezl na Wilda a dohnal nás.

,,Co se děje? Proč utíkáme?"

,,Neptej se.... Musíme být rychlý. Nebo tady zařvem."

,,Co jsou zač? Ti kva...kvas...."

,,Kvastry. Je to něco jako velká kočička. Jejich elementarie je bouře."

,,Co to je elementarie? A jak vypadají? Tohle je moc obecný...." Cole náhle stočil oba kopinatce prudce doleva.

,,Amiro skloň hlavu!" Jasmína se v tu samou chvíli postavila na zadní nohy a já nekontrolovatelně i s drakem na rameni spadla dolů. Dlouhá stébla trávy umytá deštěm se kolem mě sevřela jako past na medvědy z hadích ocásků. Musela jsem si na pár vteřin vyrazit dech. Nad mým čelem taktak proletěla masa bílých chlupů. Cole tasil nůž a užuž seskakoval z Wilda. Saf otevřela varovně tlamu a hleděla na to divné zvíře. Pokud se nepletu, byl to irbis. Ale jeho oči žhnuly ledovou modří a táhla se za nimi šmouha světla podobná blesku. Tohle záření doprovázelo celé jeho tělo, co momentálně nejspíš chřadne při ladném pohybu trávou. Tesáky sněhově bílé a jen pohled na ně signalizoval, že kořist rozřežou na kousky jako pila.

Cole se pomalu přesunul přede mě a ruku v obranném gestu mi položil před hrudník. Kvastr rozevřel čelisti, ze kterých rázem vyšla hromová rána.

,,Amiro, ustup...." Procedil mezi zuby a zatočil ostřím. Šelma elegantně proplouvala trsy vysoké trávy k nám.

Saf, prosím, nenech nás umřít....

Vyslala jsem k ní malou prosbu. Dráče párkrát šokovaně zamrkala a trhlo sebou. K mé mysli vypálil tlumený hlas. Jako by se uvnitř vytvářel tunel modré barvy a ten se táhl i k mému svěřenci. Saf se propletla mým oblečením dolů a předběhla Cola. Zvedla se na zadní tlapky a roztáhla křídla. Kvastr zamžikal a párkrát zatikal očima z nás na ještěrku. Ohrnul pysky a švihl ocasem. Saf nehnutě stála, ukazovala drápy, ostny i zuby. Až teď mi docházelo, jak je ve skutečnosti nebezpečná.... Kvastr se po ní najednou vrhl, ona uhnula kotrmelcem, máchla křídly a když se okolo ní podivný irbis řítil, vyšvihla se mu na záda a pevně se zakousla do kůže mezi lopatkami.

Potřebuje pomoct.....

Prohnala se mým virtuálním tunelem zpráva. Skočila jsem, v letu sebrala Colovi nůž a v trochu nemotorném kotoulu vrazila do kvastra. Saf zašvitořila podpořená novou posilou a přeplachtila na moje rameno. Počkala, až vyhodím zbraň, která se s otáčivými pohyby zabodla do svalu. Šelma bolestně zařvala a červená dračice autoritativně zavrčela. Sok pomalu sklopil hlavu a přikrčil se u země. Couval. Uši přitisknuté k hlavě. Cole, který až doteď civěl s otevřenou pusou, sklapl a přešel ostražit k mému boku.

,,Čeká, až ho Saf dorazí...."

Bum, prásk, jsem tu zas!   XD

Tak co myslíte? Vrátí se June? Zabije Saf a Amira kvastra? Dorazí v pořádku do hradu? Co tam na ni čeká? Kdo je asi Zaira?