Přejela jsem bříšky prstů Asaně po rozích. Teď už byly velké jako kuchyňské nože.

Čas rychle ubíhal a já tu najednou byla týden. Saf už dosahovala velikosti ovce a Asana jí byla v patách. Nevím, jak je možné, že tak rychle a náhle vystartovaly.... June mi ukázala Elmen, což je posvátná dýka zdobená kameny elementarií. Její hrot je z rituálního diamantu červené barvy. Taky mě učila číst a něco o dracích taky nechybělo.

Tina mě každý večer ,,venčí", jak tomu ráda říká. Létáme přes hory i lesy, zkoušíme různé sestavy. Moje posedlost Nomedem nebere konce.... I když létám hodně na Pule, vždy dumám o tom, jestli si nevzít Nomeda. Asana a Saf už byly pomalu nejrychlejší draci ze všech. A June trvala na tom, že už mám vybrat box.

Nechtělo se mi, aby odešly. I když je ta postel dvojlůžková a sotva se tam nacpáváme, mám pocit, že je nám v tu chvíli všem nejlíp. Dokonce i Asana se s tím náramkem smířila a teď ho nosí na pravé přední tlapě...

Byla hluboká noc a mě tepaly otázky ohledně Nomeda. Ten drak vyzařuje zvláštní sílu. Vysoce přitažlivou sílu. Neslyšně jsem na sebe natáhla vestu, do kapsy zastrčila svůj duhový prsten. Doteď netuším, k čemu slouží... Nadechla se a odplížila do stájí. Na chodbě nesvítilo jediné světlo, bylo tam doslova jako v pytli. Zdi vlhké, z loučí vycházely tenké pramínky kouře a ještě doutnaly, jak je někdo nedávno sfouknul. Oranžový popel se snášel v piruetách dolů, když se konečně s vrzáním pootevřely dveře. Odemčené. Naštěstí...

Draci měli hlavy svěšené dolů, někteří leželi. Jen Nomed marně lomcoval s klikou. I jeho ale opouštěly síly. Naše oči se střetly, ty jiskřivě zelené i stáhly do tenké škvíry. Tina mi říkala, že vidí ve tmě ještě líp, než za denního světla. Temně zavrčel a potřepal hlavou.

,,Taky tě ráda vidím." Zamračím se. Nomed si pohrdavě odfrkl.

Bezva, už mluvím i s cizími ještěrkami.

,,Chceš něco?" Nakloním hlavu na stranu. Nomed tou svojí zatřepal, jako by z kožichu vyklepával kapičky vody.

,,S tebou je teda domluva...." Zamumlám. Nomed se v boxu otočil a zůstal stát zády.

,,Podrazáku!" Nyní jsem jeho tvář viděla z profilu. Odhaloval dvě řady ostrých zubů.

,,Nekoukej na mě tak! Je to pravda." Překřížím si ruce na prsou, poslední větu zdůrazním vražedným tónem. Nomed zastříhal krátkýma ušima.

,,Chceš jídlo?" Prostrčil svůj útlý čenich skrz mřížku.

,,Na tohle bys slyšel!" Otočila jsem se na podpatku a chystala se mu dojít pro kus kotlety, když mne do zad něco trefilo. 

,,Jau!" Promnu si bolavé místo a zahledím se zpět. Přes pletivo byla prostrčená špička Nomedova ocasu, která svírala malý kamínek.

,,Ty bestie!" Nomed vypadal pobaveně. Ještě jednou to po mně mrsknul. A zasáhl do ramene. Měl ránu, to bych do něho neřekla....

,,Necháš toho!" Nomed dal katapult dolů, ale rázem jej zase zvedl s další náloží.

,,Opovaž se!" Ukážu výhružně prstem. Nomed se napřáhl, kamínek dostal rotaci a jen taktak minul moji nohu.

,,Dóóóst..." Nomed si odfrkl a toužebně se zahleděl do smetanové černoty malým kulatým oknem.

,,Chceš ven?" Nomed párkrát zamrkal a odfrkl si. Zase se otočil zády.

Tak ty bys chtěl lítat, jo?

Přešla jsem k sedlům a rozhlédla se. Některé mu musí patřit.... Bingo! Nomed tu měl svoje, černé s fialovými diamanty na zaplétaném lemu. U něho byla pověšená pletená černá uzdečka. Všechno zaprášené.

Připrav se....

Uchechtnu se. Za použití trošky mýdla se věcem opět navrátil ztracený lesk. Poté stačilo sehnat mrtvou slepici, která byla připravená jako ranní příděl a zlatý klíč od jeho klícky. Nomed roztáhl nozdry a pohlcoval vůni čerstvého masa. Já se usmála, když se konečně otočil.

,,Ale, chtěl bys?" Drak se protáhl, shrbil záda jako kočka a dlouhý hadí jazyk prostrčil skrz.

,,Takhle na něj nedosáhneš...." Odemknu pomalu jeho box. Nomed znejistěl.

,,Ale, ale! Ty se bojíš?" Naštvaně si odfrkl a sebevědomě vykročil. Dělá drsného.... Dokonalá kamufláž před strachem. Dal jsem mu před nos slípku. Natáhl krk do výšky lopatek a nechal se nevědomě navést k připravenému vybavení.

Zatímco on oždiboval peří, moje ruce rychle utahovaly třmeny. Když dojedl, otočil hlavu mým směrem. To byla šance. Rychle jsem mu přetáhla přes hlavu uzdečku. Zatřásl s ní a pokusil se ji stáhnout tlapou.

,,Ne! Fuj!" Plácnu ho přes čumák ukazováčkem. Nesouhlasně zavrčel. Nevšímám si toho, jen sevřu otěže pevněji. Na zdi nahmatám oblázek a otevřu. Nomed trochu ucouvl k hromadě sena a dal mi tak šanci se nohou odrazit do sedla. Pocítil tu váhu. Zkusil zavřískat a když se nepovedlo, tryskem vyrazil do tmy. Sotva se na něm dalo udržet, když mávnul mohutnými křídly. Házel sebou. Připomínal osiku ve větru. Letěl dál, střemhlav padal a vrážel snad do každého stromu v okolí.

Není zvyklý. Nechce jezdce.

,,Dost, Nomede!" Zakřičím. Žádná reakce.

,,Dost!" Přitisknu nohy silněji k jeho břichu v naději, že zpomalí. Provedl obrat do O, varování ignoroval a v piruetě padal k zemi.

,,STOP!" Už mi rupaly nervy, ve chvíli, kdy přitáhl křídla k tělu a prováděl sokolí let.

,,Demone! DÓST!" Ani nevím, kde se to slovo vzalo. Proč ho oslovuji Demone? Drak střihl ušima, já pevněji sevřela tmavé copy, zapřela se a co nejvíc zabrala. Natočil hlavu dozadu, roztáhl křídla a odbočil vpravo. V otočkách vystoupal k mrakům. Přestal jančit.

,,Nomede?" Nic. Že by....?

,,Demone?" Zpomalil. Vida! Slyší. Prolétli jsme se několik kilometrů. Už sebou neškubal, dokonce i poslouchal. Jedno bylo jasné: My se vracíme, spokojení z letu a až za hodinu.

***

,,Demone, hou!" Černý drak vyrovnal a zlehka dopadl na startovní plošinu. Jen jeho drápy cvakly o kámen. Ani nechtěl zalézt zpět. Nešlo ho odsedlat, dokonce mi podrážel nohy, jen abych to neudělala. V jednom kuse utíkal, roztahoval křídla.

Choval se jako malé štěně provokující svého sourozence. Poskakoval po pilířích, převracel nádoby s vodou, div že neprobral celou základnu. A když už konečně přestal řádit a ulehl do boxu, než zavřel oči přitiskl svůj obličej k tomu mému.

,,Dobrou bestie...." Zašeptám a zamknu.

***

Proběhla jsem se Saf po boku chodbou a vrazila do dveří jídelny. Kuchařky moc dobře věděly, že chodím pozdě, ale dnes byly překvapené. Všechny. Saf moji maličkost opustila, přeběhla místnost, uvelebila se vedle Tiny na dlouhou pohovku a nechala se drbat za krkem. Asana ještě spala a já ji za žádnou cenu nechtěla budit. Rychle naberu obloženou housku se salátem, okurkou a sýrem a grilovanou rybu pro Saf. Sednu si naproti Tině. Ta se vřele usmála a ukousla si z kolečka ananasu (Nebo to jako ananas alespoň vypadalo).

,,Brý ráno ospalče!" Saf přelezla zpět ke mně a žlutým okem hodila po zlatavé rybě.

,,Brý ráno..... Na Saf." Červená dračice začala tiše porcovat. Její šupiny už dostávaly tu správnou, křiklavou barvu.

,,Máš tmavý kruhy pod očima. Nespala jsi, Am?" Tina to nenechá být. To se dá zjistit už jenom za ten týden...

,,Spala. Ale s tímhle, co tě pořád strká dolů z matrace to moc nejde!" Zalžu. Saf po mně hodila pohled stylu co-kecáš a poté i to-snad-nemyslíš-vážně. Tina si sčesala vlasy dopředu a zapletla je do copu.

,,Ach tak... Mimochodem, byla tady June, zatímco jsi spala a říkala, že až dojíš, máš jít do svého pokoje."

,,To bude asi ohledně ustájení." Povzdechnu si a prsty si pročísnu blond prameny.

,,Nemůžu tě někdy učesat?" Rozzářily se Tině oči.

,,Někdy jo." Prohodím. Tina si strčila do pusy zbytek ,,ananasu".

,,Už musím, dneska máme stopovačku."

,,Já to tak závidím! Že máš svůj tým...."

,,Ty taky. Máš mě a draky. Ale jestli budeš chtít, seznámím vás." Spiklenecky mrkla a vyklouzla jako myška ven. V tichosti dojím i svoje jídlo a se Saf v patách dojdu k červeným dveřím pokojíku.

Mám zaklepat?

Ne.

Prudce jsem vzala za kliku a otevřela. Na posteli seděla June. A vedle ní nějaká bělovlasá holka. Ztuhnu. Saf zrovna tak.

,,Ehm....Ahoj June. A....?" June se zakřenila a plácla se přes koleno. Skácela se do peřin a jen se smála.

,,Co je k smíchu? A tlemíš se jak hyena. To si říkáš vládce?" Snažím se ji urazit. Musím z ní alespoň něco vytlouct... June se posadila a pořádně se nadechla.

,,Ty ji neznáš?" Pronesla, jen stěží zadržovala další salvu. Pořádně si dívku změřím pohledem. Mohlo jí být tak jako mně. Možná o rok a pět centimetrů míň. Na sobě měla bílé šaty dlouhé po kolena s ramínky. Lem byl zakončen oranžovými a červenými drobnými, jednoduchými kvítky. Byla bosa, bílé vlasy kousek pod ramena, husté a rovné, přesto nepoddajné. A můj závěr?

Nemám páru kdo to je!

,,Ehm....Ne. Ty jsi tu nová?" June se znovu skácela. Dívka tam vyrovnaně seděla. Jen pleťové rty se pomalu stahovaly do úsměvu.

Tu mě na ní něco upoutalo.

,,Asano....?" Na nadloktí se třpytil tmavě modrý náramek. A ty oči. Temné a hluboké jako oceán.

,,No sláva!" Zvedla se June. V hlavě mi zazněla její slova. Asana se umí měnit. Už dosáhla správného věku.... A teď tady přede mnou MŮJ DRAK sedí a směje se jako Joker....

Jsem zpěěěěěěět!!! Nadopovaná a připravená učinit životní projev, který nedává smysl, ale stejně ho musím napsat, takžééé: Strašně se mi líbí Vaše aktivita! Jste super! To, jak se se mnou hádáte, aby užuž byla další kapitola, jak hodnotíte situaci.....prostě bomba, lovískuju Vás! :D (Toť konec projevu.) Ale teď k tomu, proč je tenhle začátek kapitoly tak ,,stručný". Jak jste mohli postřehnou, jsme uprostřed knihy a POŘÁD SE NIC NEDĚJE! Proto Vám dávám dvě možnosti:

-Buď budou kapitoly ,,nezáživné" a rychleji pojedeme na konec trati (The End rychlostí blesku).

-Nebo to rozdělím na dva díly, přesněji vše popíšu a víc se toho může stát (A že mám dle mého názoru pro tento případ připravené zajímavé téma, které by Vás mohlo upoutat.).

Je to jen na Vás, ale možná bych raději byla pro..... Ne! Nebudu ovlivňovat! :D

Druhou možnóóóst..... XD

A jako další: Mám přijmout výzvu Wattpadu a napsat Vám jednu kapitolu s počtém.....(dramatické bubny)......10 000 slov? Co říkáte na Asany druhou podobu? Na, nyní už Demona? (Zase, pro ty, co si to neumí představit viz. obrázek Asany.)