Saf se otřela hlavou o Asanu. Ta zapištěla. Byl to strašný zvuk.... Připomínal vrzání mokrého písku, když po něm něco těžkého táhnete. Saf si packou třela čelo a kňučela jako malé štěně. Já si zakrývala uši a drtila špičáky o sebe.

Až když bílé dráče po třech mučivých vteřinách přestalo, odvážila se Saf doplachtit na stůl, vzít rybí prst a položit jej před novorozence. Asana si přičichla a nakrčila odtažitě čumák. Saf nechápavě zamrkala a připlížila se blíž. Kousek opatrně ukousla, aby ,předvedla', jak se to dělá. Ucouvla a olízla si tlamu. Asana se k nakousnutému místu přiblížila a roztáhla nozdry. Opatrně drápkem přední tlapky, který připomínal kočičí, vyškrábla bledé maso. Nejdřív jej olízla. Kousek odtrhla. Přežvýkala a zhltla i zbytek. Opět došla k rybímu prstu, strouhanku popadla do malých sněhově bílých zubů. Trhla a zlatavý obal položila před Saf. Ta ho okamžitě snědla. Nevěděla jsem, co si o tom mám myslet.

Je Asana mlsná? Nebo spíš milosrdná, že nechá trochu i pro Saf?

Každopádně takto svlékla z kůže i zbytek ryby. Zase stejným způsobem. A když ,starší sestra' přinesla další kousek jídla, opakovala se ta samá strategie.

Saf z pokrývky vylovila poslední drobeček a lehla si k mému boku. Asana byla na odpočívání moc čilá. Nemotorně se vrhala červenému dráčkovi po ocasu. Saf to nakonec nevydržela a skočila po ní. Začaly se honit, kousat a tahat za rohy. Saf si po pár minutách vylétla na polici a provokovala mladšího soka mácháním špičky ocasu po okraji dřeva. Asana vyskakovala, prskala a občas vydala to pískové pištění. A Saf si její bezmocnost skvěle užívala.

***

Byl čas oběda. Saf ležela na houpačce po boku Asany a libovala si, jak se sluníčko opírá do jejích šupin. Křídlem přikrývala sladce spící sestru, jejíž blány se zářivě leskly. Z balkonu bylo vidět do sadu, jak Její veličenstvo usedá ke stolu, hledí mým směrem a něco šeptá Colovi. Ten se neklidně štípl do předloktí a mílovými kroky odešel. Za chvíli určitě uslyším zaklepání....

Tři, dva,.....

Ťuk, ťuk....

,,Dále!" Saf polekaně nadskočila a vytrhla ze spánku i Asanu. Ta se protáhla, nakrčila modrý hadí jazýček a zívla.

,,Amiro, královna Eme s tebou chce mluvit u oběda." Slova bolela jako hřebíky. Eme chce mluvit. Už to mi nahání zimnici.

,,Už jdu....pojď As." Bílé dráče se nechalo nést, Saf zaujala pozici sokol. Cole otevřel nevěřícně pusu.

,,To už se vylíhlo?"

,,Ano. Je to Asana." Jmenovaný hrdě vypnul hruď.

,,Je nádherná.... Kdy se....?"

,,Před pár minutama." Tyhle otázky doprovázely celou chodbu. Už se to ani nedalo vnímat. Pořád:

,,Asi to bude......je to.....měli by.....elementarie.....nevím jistě....." Dokonce i Saf raději začala hrát ,Na zdraví' než aby poslouchala. A co hůř: Asana to začala napodobovat, takže mám na krku už dva kýchající draky....

Cole nás zavedl ven do sadu. Eme seděla v průčelí stolu, za ní na mě zamávala Gande a zářivě se usmívala. Tolik jí to slušelo. Karamelové vlasy s medovým nádechem měla vyčesané do volného drdolu, ze kterého se občas odtrhl pramínek. Celkovému dojmu to ale nevadilo, jelikož tak vypadala mnohem přívětivěji. Tahala se za lem černých šatů. Znala jsem ji sice krátce, ale přesto bylo vidět, že je mnohem hezčí než Eme. Cole (Jako na potvoru.) někam zmizel a nechal mě v jámě lvový. ,Královna' mi pokynula posadit se. Saf s Asanou strhly ze stolu jednu rybu a nacpávaly si břicha. Můj talíř za pár vteřin zaplnila grilovaná zelenina s plátkem opečeného sýra.

,,Vidím, že jsi objevil nového draka Cestovateli..." Podívala se Eme zlostně po Gande. Ta jí vyděšeně okamžitě do sklenice nalila červený džus s podivnými zlatavými žmolky uvnitř. Její pohled se střetnul s mým. Asi jen já věděla, co doopravdy znamenal. Dobře ho znám. Gande má hlad. Velký hlad.

,,Ano. Jmenuje se Asana." Pronesu nevzrušeně a snažím se zastavit třas v rukou.

,,Ráda bych se na ni podívala." Bílé dráče ucouvlo stranou. Saf se před něho nahrnula a roztáhla v obranném gestu křídla do pozice plachta tak, že nebylo Asanu vidět.

,,Je to mládě, nemělo by se do ničeho nutit." Prosím, prosím, ať to zabere....

,,A jak jste pokročila s výcvikem......" Jo, zabralo.... A: To není možné! Ona si to pořád nepamatuje?! Tři písmena! S.A.F!

,,Jde to."

,,Už jste se spojila s tím druhým?"

,,Ne, stále je divoká." Eme se podivně zalesklo v očích. Co to mělo znamenat?

,,Kde jste nalezla vejce?"

,,V...." Má slova uvázla v krku. Gande za zády Eme záporně vrtěla hlavou, rukama naznačovala X, střídavě ukazovala do lesa a její rty říkaly jasné NE. Rychle pročešu okolí a zastavím až u obrovských keřů. Bingo.

,,V zahradě, když ho Saf přitáhla zpoza támhletěch modrofialových růží." Gande prohnula rty do U a ukázala zdvižené palce.

Eme zamumlala něco typu:

,,Dojedla jsem," a společně se stráží odešla. Gande si přisedla.

,,To bylo o fous." Otřela si orosené čelo.

,,Na." Zamávám jí před nosem chlebem s tvarohem, pažitkou a všelijakými půvabně vonícími bylinkami.

,,Cestovateli já...."

,,AMIRO! Za trest musíš sníst toto!" Usměji se. Gande krajíc převzala, jemně si kousla. Žvýkala. Pomalu polykala. Připomínala tím postupem Asanu. Stejně jako ona poté dar do posledního drobečku zlikvidovala.

,,Děkuju." Pohladila Saf, která si právě udělala pohodlí na jejím klíně.

,,Není zač. A proč se nesmí do lesa?" Zvednu jedno obočí.

,,Jsou to lesy Moreny. Prý se v nich něco záhadného ukrývá."

,,Co v tomhle světě může být záhadný?"

,,To je jedno." Mávla nad tím rukou. 

,,Nesmí se tam." Tohle Gande neměla říkat. Probudila ve mně touhu po neznámu a dobrodružství. A ta se drala na povrch. Ještě k tomu jsem počínaje zítřkem dvanáctiletá holka, která dokázala utéct tisíckrát z ostře hlídaného pokoje sirotčince a dostat se pro jídlo do vedlejší budovy.

***

Měsíc v úplňku se houpal vysoko na obloze a noc polykala celé stromy. Bylo načase vyrazit. Saf a Asana spaly na houpačce, která se stala jejich oblíbeným místem. Ale jen dočasně. Při balení věcí byla moje druhá ruka okamžitě na nohou a hlídkovala, co dávám do batohu.

,,Jdi vzbudit Asanu." Kývnu směrem k otevřeným proskleným dveřím. Za chvíli už tady stály obě a v řadě. Saf šla po svých, Asana dotahovala dvacet ve vaku, obvázaná v kusu látky jako miminko. Zabijácké miminko se zuby ostrými, jako mívají piraně.... 

Vyběhly jsme na chodbu. Působila děsivě, všechno vrhalo ve světle luceren obrovské stíny. Následně prolezly oknem a plížily se podél bílé zdi. Nahlédnu za roh. Cestu k lesu blokovali dva strážníci střežící hlavní bránu. Musíme je odstranit.

,,Saf?" Špitnu. Dráče pomalu přikývlo, máchlo křídly a vletělo mezi ně. Ti si ho nejdřív nevšímaly, dokud Saf, jakožto zkušený veterán v provokování, nepřistoupila na těžší kalibr: Jednomu spálila knír a druhého kousla do nosu. Bláhově se pustili s meči za ní. Jenže ona byla chytřejší. Vklouzla otevřeným oknem do hradu a trubkou, která odváděla čistou vodu do zahradního sudu utekla ven. Její let byl neslyšný jako soví. A ještě v té tmě.... Nepoznala bych, že je tady, kdybych neucítila její ostré drápy na mém nadloktí.

,,Šikovná...." Pustím se sprintem k houští. Běžela jsem za Saf dlouho, dokud nebylo jisté, že se nacházíme dost daleko od poškozených. Prchala bych ještě dál, pokud by Saf neudělala něco nečekaného.

Červený drak přelezl na moje rameno a temně zavrčel. Otevřel tlamu a zadržoval oheň. Ten ale přesto zářil. Vytvářela lampičku. Ale proč? Doteď jí tma nedělala potíže, viděla v ní jako ve dne. Náhle zhasla a pokračovala kočičím krokem dál. Co mi zbylo, než jako blázen sledovat okřídlenou ještěru. Ozvala se rána. Saf zabrzdila, vylezla výš, ocas obtočila kolem mého předloktí. Zachrčela. Někde křuplo dřevo. Jako by něco vyvrátilo strom. Mezi keři modře zazářilo. Chvilku trvalo, než to mojí makovici docvaklo. A pak další strom spadl pod tíhou neznámého chapadla.

Drak.

Obrovský drak. Černý, jeho oči světélkovaly spíše tyrkysově, stejně jako blány, které se táhly od štíhlé hlavy se dvěma kratšími rohy po ocas ve třech řadách, avšak jen prostřední byla tak dlouhá, aby dosáhla k jeho konci a zakončila jej ploutvý ve tvaru zubatého pádla. Břicho složené ze stejně barevných plátů, nohy silné, ale na můj vkus trochu krátké, křídla velká a prošitá na koncích světlejšími žilkami. Jejich vrchní část a všechna ramena se uprostřed pyšnila dlouhým zahnutým drápem. Okolo spodní čelisti byly šupiny tyrkysové. Jinak všechny také nadměrně ostré a drobné.

Vypadal nebezpečně. A díval se k nám. V hlavě mi projela slova Gande:

Prý se v nich něco záhadného ukrývá....

Teď mě ale zaujal ten, kdo na něm seděl a svíral v rukou kožené otěže. Osoba v černé kápi s pláštěm, který zakrýval všechna vodítka k pohlaví neznámé/ho. V té tmě nebyl ani vidět její nebo jeho obličej. Chvilku na nás, stejně jako drak a my na ni, zírala. Když tu se zpod pláště vynořila bledá štíhlá ruka, popadla lem kápě a stáhla si kapuci dolů. Má ústa zůstala otevřená dokořán, dokud nevydala tlumené:

,,June!"

Ták..... Chtěli jste vědět, co se s ní stalo, jestli se vrátí a tady to máte naservírované na stříbrném podnose  XD  . Tak co myslíte, že je zač, nebo přesněji co se ,tenkrát' stalo?