Prsty jsem otáčela stránky a sledovala obrázky. Draků tam bylo opravdu hodně. Od modrých po žluté a červené. Na každém listu zářil menší kulatý obrázek. Nejspíš znak elementarie, kterým oddělovali jednotlivé kapitoly. Jestliže je Saf oheň....měla by být někde u konce. Můj pohled spočinul na velkém obrázku červeného draka a já ho začala srovnávat s originálem. Velké ostny, červená barva, obrovská křídla, dlouhý ocas a blanité uši. Tohle bude stoprocentně Saf. K tomu ještě obrázek pískového vejce. Další utvrzení. Pod ním ještě detaily tlamy a dalších částí těla. Nešlo si nevšimnout ani srovnání s jednorožcem. V kohoutku jeden a půl jejich výšky.

Saf se jednou stane velkým drakem. Zatímco teď je jen pětkrát větší než ještěrka. Jako by četla myšlenky. Šípkové dráčátko se probralo a nemohlo si odpustit kýchnutí.

,,Na zdraví." Saf mě začala zkoumat pohledem. Poté opět udělala to samé.

,,Na zdraví." Zavrtěla ocasem. Ono se jí to snad líbilo! Rozhodla jsem se totiž zkontrolovat kvastra a přitom zdlouhavém bloudění neznámými končinami to zopakovala asi patnáctkrát. Na každé mé ,na zdraví' vrtěla oháňkou a vesele poskakovala jako neposedné kůzle. A když dobrá nálada pominula, znova si kýchla. Dokonce vylezla na rameno a vyprskla mi to přímo do ucha.

,,Saf, stačí!" Usmála jsem se a pohladila ji po boku. Zašvitořila a nechala se nést. Jenže to dlouho nevydrželo a za pět minut zase energicky prskala na všechno co našla. Jedna dívka, asi o dva roky starší než já se otočila a zasmála.

,,Je snad nastydlá?" Zeptala se.

,,Ne, jen se jí to líbí." Saf opět kýchla a posadila se na špičky mých střevíčků (Přece nebude sedět na studené zemi!)

,,Na zdraví." Vydechnu. Saf se zavrtěla a švihla mne ocasem.

,,Omlouvám se Cestovateli," -poklonila se holka-

,,jmenuji se Gande. Jsem služebnice královny Eme. Posílá mě, abych Vám vybrala vhodnější šaty."

,,Šaty?" Zamručím. Šaty už ne! Žádné volánky! Žádné volné sukně!

,,Prosím, pojďte se mnou." Vezmu Saf do náruče a následuji Gande chodbou.

,,Co jste vůbec zač?"

,,Jsme společenství všemožných tvorů."

,,Prosím tě tykej mi." Nesnáším když někdo vyká. Zvlášť tak malému jako třeba mojí maličkosti. A k tomu ještě starší osoba.

,,Děkuji Cestovateli."

,,AMIRO!" Saf si z mých vlasů z nudy začala děla uzel pro štěňata. Tahala za ně, škubala a kroutila, dokud nás Gande nezavedla do obrovského šatníku s několika dlouhými tyčemi, na kterých bylo navlečeno veškeré oblečení. Saf si oblíbila role látky, které byly vyšívané zlatou nití. Mrkala na ně svými žlutými očky a zamotávala se do nich jako do peřin. Gande znalecky sáhla někam doprostřed čtvrté tyče a přitom mumlala něco typu:

,,Větší....to ne.....špatný střih....moc nóbl....Ces....tedy Amiro. Představuješ si nějako konkrétně šaty?"

,,Spíš třeba kalhoty, mikinu. Žádné sukně."

,,Ale...."

,,Prosím...." Udělám psí oči a vyšpulím dolní ret.

,,No dobře. Ale mám tady jen loveckou soupravu." Přehmátla vedle a před sebe dala ramínko s brčálově zelenou košilí a hnědou koženou vestou. Na nich byly připevněné černé kalhoty s opaskem. K tomu přihodila kotníkové boty.

,,Ideální!" Saf svým kočičím krokem kladla nohu přes nohu a neslyšně stanula po mém boku.

,,Tamhle za tou zdí se můžeš převléct."

,,Gande, jak jsi to myslela, že jste ,společenství všemožných tvorů'?" Křiknu, když ze sebe sápám ty potrhané hadry. Svobodá!

,,Jako jsou draci, i my můžeme mít jinou podobu."

,,Třeba?"

,,No, to je různé. Já jsem ale napůl člověk a napůl to, čemu vy říkáte siréna."

,,Jak to, že tedy nemáš ploutev?" Zarazím se uprostřed zapínání vesty (S knoflíky mi to nikdy moc nešlo).

,,Tu můžu mít jenom ve velkém množství vody."

,,Aha. A co Zaira? A Cole?"

,,Zaira je Shira. Ale také jenom poloviční."

,,A co to znamená?"

,,Že umí mluvit se zvířaty. Původně by měla mít i hadí jazyk tygří oči. A Cole je Neprojevený."

,,A...."

,,Dřív než se zeptáš; To znamená, že neprojevuje žádné vyšší postavení. Jeho matka byla Shira, otec člověk, ale ten jeho charakter není jasný."

,,A není možné, že je....obyčejný?" Nazuji si boty.

,,Je to možné, ale jak říkám, neprojevuje žádné poznávací znamení." Poslední úpravy a....hotovo.

***

Saf pomalu přecházela chodbami a čenichala, občas hrála novou oblíbenou hru ,Na zdraví'. Já se rozhlížela a jen hádala, za kterým záhybem je asi východ. Připomínalo to labyrint nebo spleť kořenů. Saf se náhle rozeběhla k obrovským dveřím a vesele zašvitořila.

,,Pašák." Vezmu ji do náruče. Vylezla mi na rameno a ocas omotala kolem nadloktí jako hadí náramek.

,,Projdeme se, co ty na to?" Zavýsknutí. Takže ano. Jenže ta hyperaktivní věcička nevydržela sedět, takže přelezla na stromy a začala se prohánět větvemi. Okusovala lístky a honila veverky jako ten největší raubíř pod sluncem. Směřovali jsme hlouběji do lesa. Zvláštní. Kdyby někdo řekl: ,Am, za pár dní se budeš procházet s drakem a pojedeš na jednorožci, potkáš sirénu a vlka, který vypadá jako mech.' do očí bych se mu vysmála a poslala ho do blázince. Jenže teď vidím malé dráče, které bych měla naučit létat. Saf najednou slezla dolů a kousla mě do kotníku.

,,Auuu!" Oženu se po ní rukou. Ona ale máchala křídly a opatrně prolezla pod kládou. Snad poprvé za tu dobu ,připomínala' vážné stvoření. Les už byl hodně hluboký. Jestli se brzo nevrátíme, nenajdeme cestu ven. Přeskočím padlý strom a rychlými kroky utíkám za Saf. Běžela dál. Větřila. Dávala vědět, kde je, abych ji mohla najít.

Zastavila se až po několika minutách u laguny. Dala jsem si ruce na kolena, ohnula se a ztěžka oddechovala. Podívám se na ni. Hleděla do vody a pomrkávala. Hladina se leskla v odpoledním světle. Oblázky se rovnaly do podivných pyramid. Saf přelezla na nižší písečný břeh a namočila do vody jednu tlapku. Pak další. Napila se jako pes (s hadím jazykem) a vlezla do mělčiny celá. Mohlo to tam být hluboké asi dva centimetry, jelikož jí sahala po lýtka. Zašvitořila, ale hlouběji se neodvážila.

,,To mě sem taháš jen kvůli vodě?" Olízla si tlamu, přikrčila se jako kočka při lovu a zakroutila zadečkem. Koukala do nejhlubšího bodu, asi dva metry pod hladinou. Zamžikám. Něco tam bylo. A ona chce, abych to vylovila. Vážně?

Ostýchavě si zuji boty a sundám vestu. Následuju Safina příkladu. Jedna noha, druhá. Ledová voda mne obepla jako těsná pouta. Nádech nosem, výdech pusou...

Přejedu prstem po hladině a vlezu do vody po pas. Ještě horší. Nádech.... Výdech....

Zavřu oči. Odraz.... Napnula se každá žilka pod kůží, když mé vyzáblé tělo vplulo jako šíp do studené vody. Bolela mne hlava, v černé tmě a tlaku se nedalo orientovat. Divné, jak se mohlo tak setmět? To je jedno. Jediný můj záchytný bod je slabě světélkující věc uprostřed. Má bříška prstů se dotkla hladkého povrchu a rozmazané světlo naznačovalo, že je to ono. Zatáhla jsem. Nic. Podruhé. Trochu povolilo. Potřetí se zapřu o oblázky porostlé řasami. Škub. Váha se přenesla do mých dlaní. Mám to. Vzduch ale začal protestovat. Trvalo to snad věčnost. Nebo ne? To asi bude tou zimou. Jako by se hladina stále vzdalovala. Jenže pak se můj obličej vynořil a já začala lapat po dechu. Mám to.... Mám to.... Dokázala jsem to....

Hlava třeštila, jako by v ní létal roj rozzuřených sršňů a bodal žihadly do mozku a spánků. Na břeh se mi podivným čubičko-kraulovým způsobem podařilo dostat za pár vteřin a já se zhroutila do písku. Saf spokojeně olizovala z bezpečné vzdálenosti kapičky vody z mých tváří. Otevřu oči a podrbu ji pod krkem. Zašvitořila a přelezla k objektu. Tam se stočil po těžkém zvednutí krku i můj zrak. Oblé, velikosti fotbalového míče, vypadající jako obrovská koule stříbra občas posetá modrými diamanty. Jenže tohle bylo lehčí. A uvnitř se něco pomalu hnulo. Dračí vejce.... Další. Saf se na něho spokojeně připlácla křídly a oddechovala. Občas zatřásla nějakou končetinou. Nedivím se, strašně studilo.

,,Příště si pro něj jdeš sama." Usměji se na ni mezi funěním.

NÓ? Co vy na to? Co to bude za draka? A Nová naděje? Gande? Co Safina nová hra? Jsem zvědavá na názory.