,,Amiro...." Seskočila z draka.

,,C-co to....."

,,To je Azur. Můj drak...." Černý obr vychrlil z nozder kouř.

,,Říkala jsi a...."

,,Všechno je úplně jinak než si myslíš. Žijeme v jedné velké lži. Ani Cole, Gande a Zaira nevědí, která bije."

,,Jak o tom všem víš?" Saf neklidně zalezla za moje vlasy.

,,Mám v hradě do kterého tě odvezly kontakty...."

,,Co se děje?" Zacouvám o tři kroky.

,,Nasedej. Všechno ti vysvětlím cestou." Zadržím dech a zahledím se na Azura. Na tom mám jako....?

,,Neboj se, nekouše." Usmála se June. Hlavou mi projely ty vzpomínky na ni. Jak o všem věděla. Pomohla nám najít sami sebe, zbavit mne strachu z mluvení. Zdálo se to šílené, ale....

Můžu jí věřit.

Skvěle, mluvím sama se sebou......

Váhavě si stoupnu k Azurovi. Zamručel. Chodidlo mu položím na kloub, druhou nohu přehodím přes jeho záda. Trochu se zhoupl a jako kůň potřásl hlavou.

Připadalo mi, že každý drak připomíná jiné zvíře: Saf pořád chodí jako kočka, nastavuje uši a i tak loví, Asana je mlsná, maso tahá drápy jako malinkaté kotě a je vychytralá jako liška, opakuje věci psím stylem a ze všeho má radost, Azur klepe hlavou jako kůň a vydává i podobné zvuky.

Teď ale k současnému problému:

,,Jak si mám přes tu blánu...."

,,Normálně si sedni, má ji sklápěcí." June dosedla přede mě. Azur ohnul ploutev dozadu, takže byla přitisknutá k jeho tělu. Nepřekážela jemu, nám a snad to ani nebolelo. Saf opatrně přelezla na rameno June.

Zrádce mrňavá....

,,Ahoj malá." Podrbala ji pod bradou.

,,A teď k tomu vysvětlování." Odchytím zručně Saf.

,,V hradě ti narostl pěkný hřebínek Am." Chování: Starší sestra, level deset tisíc.

,,Promiň. Já jen...."

,,Nesnášíš nevědomost. To vím už od prvního dne našeho setkání." Pronesla odhodlaně. Popadla do dlaní otěže, zatáhla je k dračímu hřbetu a pravou ruku trochu přitáhla k tělu. Azur se stočil doprava, roztáhl křídla a pořádně zvířil vzduch. Lekla jsem se, Přes obličej dostala ránu od větve, paže obtočila kolem June a stiskla k sobě pevně víčka. Saf vypískla a zalezla pod koženou vestu. Třásla se jako sulc.

,,Hou Azure! Houuu!" Drak ještě jednou mohutně máchl, poté se let vyvážil. Až nyní se odvážím otevřít oči. Koutkem zahlédnu povrch. Pod námi se míhal les, hory a jezera. Nedaleko byla vidět světla Nové naděje. Hvězdy vysely vysoko na nebi.

,,Promiň, jen se předvádí." Pokrčila June rameny a podívala se na mě.

,Jen se předvádí,' Saf, řekni prosím, že ty taková nebudeš.....

,,Kam to...."

,,Ke Třetí Straně."

,,Co to je?" Třetí strana. Děsivé. Exotické. Podivné. Nemá být vždycky ,Dobro' a ,Zlo'?

,,Vesnice, spojenci. Říkej tomu jak chceš."

,,Spojenci koho? A co jsi dělala v těch lesích? Prý je to území...."

,,Moreny...." Povzdechla si June. Dlouho držela jazyk za zuby.

,,June?" Jako by ji to zasáhlo. Je snad i ona špeh? Stejně jako ti ostatní? Co když mě Moreně nese? Nejsem návnada na Eme?

,,Amiro víš....." Otočila se, odložila otěže, zhluboka se nadechla.

,,Morena jsem ....já...." Zalapala jsem po dechu. Mám utéct? Dělá se ze mě srandu? Mám skočit? Co mám dělat? Saf to vycítila a raději mi vylezla na rameno. Zavrčela a olízla konejšivě můj líc.

,,Děláš si ze mě legraci, že jo?" Oči vyhledávaly únikovou cestu. Jenže patnáct metrů nad loukami ji nenajde nikdo. Pokud nemá dospělého draka.

,,Musíš mi věřit....Prosím Am...."

,,Tak mi to řekni hezky od začátku." Snažím se znít přesvědčivě. A klidně.

,,Otázková smyčka, co?" Usmála se June.

,,Ha ha ha! Neber mi hlášky holčičko!"

,,Pořád jsem tvůj ,rodič' vzpomínáš?"

,,Počkej, zamyslím se..... Hmmmm.....Ne." Přejedu bříšky prstů po Azurových šupinách. Tvrdé, ale přesto celkem pohodlné, pokud se na ně nenapíchnu. June si skousla spodní ret.

,,Dobře, dobře..... Začalo to nějak takhle:

Dřív byla naše země pod nadvládou Nejvyššího. Mocné bytosti, která nad vším bděla a dbala na pořádek. Věřila bys, že nikdo neví, jak vypadal? Prý to mohl být....."

,,Vrať se k tématu!" Zahuhlám.

,,Každopádně: Nejvyšší nemohl celé panství udržet sám, a tak si ,pořídil' svůj opak. Lestreu. Jenže ta byla doslova a do písmene jeho protějšek. Nejen, že ji prý porodila sama skála moře a její drahá polovička se pyšnila titulem Syn Ohně. Uzavírala dohody o válkách, zatímco Nejvyšší žadonil o mír. Ona se snažila zemi rozšířit a ovládnout víc.... Vzala s sebou do temnoty tisíce říší. Touha po nenasytnosti poháněla řádění dál. Potřebovala množství. A vybrala si planetu jménem Země. Byla tak podobná té její, přímo po ní prahla a vyslala ohromující vojsko v podobě povodní a písečných bouří."

,,Noemova Archa." Odtuším tiše. Ani nevím, kde se to ve mně vzalo.

,,Ano, na základě této katastrofy u vás vzniklo mnoho pověstí. Lestrea a Nejvyšší se staly základními kameny bohů." Odmlčela se.

,,Jenže na planetě se vyskytovala jedna dívka. Její potenciál byl vyšší, než ten Lestrey. A to válečnici uráželo. Rozhodla se děvče zabít. Vyslala tu největší bouři, nasadila povodně. Jenže ta pozemšťanka nechala ukout v chřtánu sopky medailon z roztavených, takzvaných Čistých diamantů."

,,Proč se jim říká Čisté?" Já to prostě nevydržím! Musím se ptát teď a hned.

,,Je jich na světě pouze sedm. Každý symbolizuje jednu elementarii. Ticho - průhledný, bouře - hodně tmavě modrý, oheň - červený s odlesky oranžové, voda - světle modrý, na slunci se leskne růžově, země - zelený se zlatými ,třpytkami', vzduch - průhledný protkaný bílými, zlatavými a stříbrnými žilkami, temnota - černočerný s fialovým leskem. Dívka je nechala roztavit zasadit do očí posvátného ,dračího stromu'. To je kovová dračí hlava. A pojmenovala ho Amiřin medailon."

,,C-co? J-jak to? Vždyť to...." Ještě horší. A to jsem asi jen na začátku příběhu!

,,Byla to taky Amira. Proto mi bylo hned jasné, že jsi to ty."

,,Takže...."

,,Nech mě to dopovědět a vysvětlím ti to."

,,Dobře." Překřížím si ruce na prsou.

,,Medailon dával Amiře-"

,,Můžeš zase říkat ,té dívce'? Připadám si divně...."

,,Tak dobře. Medailon dal TÉ DÍVCE sílu přemoci bouři. Medailon ji vstřebával do sebe a bral její stvořitelce sílu. A než Nejvyšší přišel na to, co Lestrea provádí a uvěznil ji do mořské skály, odkud přišla, stihla ji TA DÍVKA skoro zneškodnit sama. Nejvyšší jí za to dal draka. Zvíře, na kterém se mohla prohánět, hlídkovat nad Zemí a střežit Amiřin medailon. Lestrea si za ta tisíciletí v mořích a oceánech vytvořila tunely. Celé impérium. Stvořila své příznivce - Erelesy. A nejvyšší na správu říše zplodil Morenery. Na Zemi se mezitím utvářel vlastní rod. Agarité. To je naším jazykem. Ve vašem tento pojem zní jako Cestovatelé. U nich bylo zvykem mít vždy pouze jednoho potomka. A ten převzal jednu elementarii. Jen oni mohli získat propojení s drakem."

,,Takže já jsem z rodu Agaritů?!"

,,Ano."

,,Nejsem ze Země?!"

,,Původem jsi prastarého původu."

,,Jsem nenormální?!"

,,Ano."

,,Díky za uklidnění." Zabrblám otráveně.

,,Nemáš zač."

,,Takže ty jsi Morener?"

,,Od toho označení Morena. Ale pravé jméno je June, v našem jazyce Šlechtěná." Trochu divné....

,,A Eme je....jak to bylo....poraď mi!"

,,Ne."

,,OK, poradím si sama. Ere....Erle....Ereles, že jo?!"

,,Ano." Něco na mých zádech se zavrtělo. Šípkové dráče se asi probralo. Saf se k batohu vrhla, zatáhla za provázek a osvobodila Asanu. Ta zaprskala."

,,Co to...."

,,To je Asana, můj nový drak." June se podívala přes rameno a vykulila oči.

,,Elementariie ticha?!"

ŤAĎÁ.... I am back! Máte už trochu jasno? Já to určitě ještě víc zamotala, co?  XD