Dráček si odfrkl a trochu se nakrčil.

,,Co jsi zač?" Zašeptala jsem a podrbala ho pod bradou. Vypustil trochu dýmu z nozder. Popadlo mě strašné nutkání ho pojmenovat. No jo, ale jak poznám, že je to holka nebo kluk? Nakonec zvítězil kompromis.

,,Saf..." To jméno se mi zdálo obojpohlavní. Špunt zvedl hlavu a párkrát mrkl. Zničehonic se dráče podívalo po dveřích a slabě zavrčelo. Kroky.... Vezmu lem deky a přehodím ji přes něho.

,,Amiro, je aukce." Otevřela pomalu Jenny. Pod očima měla kruhy.

,,Už jdu, už jdu." Saf se zavrtěl (Zavrtěla). Jenny zavřela a já ho/ji odkryla. Nespokojeně frklo, kýchlo a probodlo mě vyčítavým pohledem.

,,Klid maličký...." Jemně ji (Rozhodla jsem se, že o ní budu mluvit jako o holce....) pohladím po hřbetu. Zavrněla (Nebo něco na ten způsob jejího švitoření.).

,,Nemůžu tě tady nechat...." Zamumlám si pro sebe. Drak, jako by mi rozuměl, se rozhlédl po pokoji. Ani nevím, co vlastně jí! A co když má hlad? Vzala jsem si batoh a položila ho před Saf. Zkoumavě očichávala okraje ze studeného kovu, než vlezla dovnitř. Zapnu otvor a vezmu si vak na záda. Dráče vypísklo.

,,Klid...." Vyjdu pomalu ze dveří na zahradu, kde už se řadili sirotci k nástupu.

,,Dobrý den, jsem ráda, že jste se tu sešli v tak hojném počtu. Nebudu vás zdržovat nudným výkladem. Jako první tady máme Thomase......" Blonďák vystoupil ze čtvrté řady.

,,Vyvolávací cena je...." Neposlouchej Am.... Pobízím se v duchu. Můj pohled zaloudil k té holce. Byla tady.... Sakra! A bylo to ještě horší. Mně by se jako pěstoun líbila.

,,Je váš pane Jacobsi." Thomas se po pár minutách rozešel k tlustějšímu pánovi v džínách. Saf sebou škubla.

,,Tiše...." Procedím mezi zuby.

,,Amiro....." Lukas do mě pomalu šťouchl ukazováčkem. Jejda, museli mě už volat, když se přidal do toho ,,šílení" i on. Já se se zaťatými pěstmi pustila vpřed.

,,Potřebuje toho málo, nebudete o ní vědět......." Pronášela vrchní sestra. Na mých zádech bylo cítit několik párů očí. Ostatně zepředu to nebylo o nic lepší....

,,Vyvolávací cena...." Můj pohled spočinul na June. Tvářila se tak odhodlaně.... Že by..... Ne! Ne, ne, ne, ne, ne! Vytěsním myšlenku z hlavy.

,,Dám víc!" Zvedl tmavovlasý muž ruku.

,,Dvojnásobek jeho ceny!" Ukázala June. Tolik?! Zalapám po dechu (Jelikož mi došlo, kolik nabídla.) stejně, jako všichni ostatní. Sestra se škodolibě usmála.

,,Poprvé......" Nic....

,,Podruhé......" Stále nic....

,,Potřetí......" Ta samá reakce.....

,,Je vaše!" Strčila do mě. Cože?! Já.....já.....jsem teď adoptovaná?! Vždyť ani nevím, kdo to je! Jak to chodí? Budu jako otrok? Budu sloužit? Půjdu do války?

,,Jdi si za svým novým pěstounem." Sykla bachařka. Prosím Saf, hlavně se teď nevrť..... June se prodrala davem ke mně.

,,Ahoj Amiro....." Pozdravila ze slušnosti. Tedy aspoň doufám......

,,Dobrý den...." Sklopím hlavu.

,,Tykej mi." Máchla rukou.

,,Kde máš věci?" Zeptala se.

,,Žádné nemám...." Sklopím hlavu.

,,A nějaké oblečení?" Když viděla, jak přemýšlí, trochu se zachmuřila.

,,Dojdi si pro ně. Já počkám tady."

,,Dobře." Pípnu a rozeběhnu se k budově. Saf, nespokojená mojí změnou tempa, zavrčela a začala sebou šít.

,,Hej Amiro, prý už můžeš vzít čáru." Ozvalo se za mnou. Ale ne! Proč? Za co, pane bože, za co?

,,Kdo nám teď bude nosit jídlo?" Přitakal jeden z ,,gangu". Byli tři. Zatím....

,,Vemte si ho sami." Odseknu. Sakra! Kde se to ve mně vzalo?

,,Ale ale! Někdo se bouří!" Udělal rázný krok vpřed ten hlavní.

,,Manueli! Víš, co máš dělat!" Jedna rána do břicha.... Upadnu. Bylo to tady zase. Krev, strach..... Saf se zavrtěla. Prosím malá, zůstaň v klidu......

,,Nebudeš mít lepší život než my! Odejdeš ztlučená, s otřesem mozku a možná neodejdeš vůbec!" Kopanec do žeber..... Rukama si zakryju hlavu. Zničehonic se ozvalo zařvání. Saf rozsápala zip a vyšplhala mi na záda. Vydala hrdelní zvuk a otevřela tlamu s malými ostrými zuby.

,,Co to kurva kur...."

,,Padáme!" Otočil se prudce Manuel, když se Saf po jeho kamarádovi vrhla. Zakousla se mu hluboko do ramene. Začal skákat, prskat a vykřikovat všelijaká sprostá slova.

,,Luko zdrhej!" Zavolal ještě Manuel, než zmizel v ohybu sirotčince. Prudce se zvednu, i přes tu nesnesitelnou bolest, na nohy.

,,Saf! Ne!" Zakřičím. Dráče na mě upřelo žluté oči a uvolnilo stisk. Luko se jí vysmekl a hnal se chodbou, jako před pár vteřinami jeho kumpáni. Drak se neohrabaně snažil doplachtit na zem, ale přece jen byl na světě jen pár minut a začal padat. Těsně nad zemí jsem ho zachytila. Škvrně párkrát mrklo a potřepalo hlavou. Pohladím ho po boku.

,,Ty bojovnice, co jsi to udělala...." Zašeptám. Najednou se ozvaly kroky. Surově, leč neodkladně, narvu Saf zpátky do skoro zničeného batohu.

,,Amiro, kde jsi byla, hledala jsem tě!" June.... Jak mě sakra našla tak rychle?! A vždyť to tak dlouho nebylo.... Že by pročesávala budovu?

,,Já....."

,,Kdo ti to udělal?" Poklekla na jedno koleno, jako když někoho žádá o ruku a podívala se na moje zakrvácené předloktí.

,,Já jenom spadla....." To byla pravda! Ale ne celá....

,,Nelži mi...." Podívala se vyčítavě po chodbě.

,,Nelžu!" Nafouknu tváře.

,,Nikdy....." Dodám šeptem. No, když o tom tak přemýšlím, možná někdy....občas.....trochu.....

Většinou.

,,Dobře, kde máš to oblečení?" Po krátké návštěvě mého pokoje (Při které se June chovala jako moje starší sestra....) a naložení věcí do modrého auta se mi povedlo z mojí nové pěstounky vytáhnout pár necelých informací.

,,Kam jedeme?"

,,Na lepší místo. Sama uvidíš." Saf nemotorně vylezla ven a posadila se vedle mě, tak, že nebyla vůbec vidět a spokojeně spala. Nebo jsem v to aspoň doufala.

,,Neschovávej ji."

,,Koho?" Zděsím se.

,,To dráče." Pronesla klidným hlasem June. Cože?! Ona o něm ví?! Co je to za ženskou?!

,,Jaké dráče?" Snažím se o klidný tón.

,,To, co leží vedle tebe."

,,Jak o něm víš?" Vyhrknu. Rázem si zacpu ze zvyku pusu.

,,Měla jsi ho celou dobu v batohu. Nebo spíš ji. Je to holka víš?"

,,Je to Saf!" Drak otevřel rychle oči a vyskočil na opěrku sedadla. Slyší.... Usměji se.

,,Hezké jméno. Tvoje volba?" Pfff.... Jak by si ,,ještěrka" mohla sama vybrat jméno? Jasně, že moje volba!

,,Jak o ní víš? Co jsi zač? Jak to, že se nebojíš a především: Kam jedeme?!" Vychrlím na ni všechny otázky najednou. Saf roztáhla křídla.

,,To se všechno dozvíš na místě."

,,Otázková smyčka co? Ale na mě si nepřijdeš!" Saf při mých slovech zašvitořila a jemně se mi přitulila k obličeji. June se hlasitě zasmála.

,,Vůbec mě nenapadlo, že budeš taková." Dodala na svoji obranu.

,,Cože? O čem to mluvíš? Můžu ti věřit?"

,,Moc otázek Amiro." Podívala se zpětným zrcátkem tak, že byly vidět její oříškové oči.

,,Ale na jednu odpovědět neuškodí. Můžeš mi věřit. A při nejhorším: Máš přece draka!"

,,Jak jsi poznala, že je to holka?"

,,Později tě to taky naučím."

,,Proč jsi mě adoptovala?"

,,Jen ty to můžeš zjistit...." Šlápla na plyn.

,,Pojedeme dlouho. Udělejte si pohodlí."

,,A co bude potom?"

,,Po čem?"

,,Až dorazíme...." Rozepnu si pás a natáhnu se přes všechny zadní sedadla. Saf se přivinula ke mně. Její bok mělce klesal a bylo slyšet její spokojené pochrupování.

,,Spadne ti brada." Dodala přesvědčeně June.

Tatatá! Tak jsem tady s další kapitolou. Omlouvám se, že tak dlouho nebyla.... Co říkáte na děj?