,,Amiro! Amiro vstávej!" Slyšela jsem hlas June. Pomalu se posadím a protřu si oči.

,,Pojď se na něco podívat...." Podala mi ruku. Vylezu z auta, od kterého mám nejspíš tak ztuhlý krk, a následuji ji neznámou krajinou.

Řeka.....

Les......

Voda šuměla a smrky, břízy, borovice a bůh ví jaké další dřeviny ševelily podivnou píseň.

,,Počkat! Kde je Saf?" Ohlédnu se.

,,Kam myslíš, že tě vedu?" Podívala se June do dálky a ukázala prstem do koruny stromů.

,,Tamhle!" Zašeptala. Projedu pohledem listí. Saf! Ladně se proplétala mezi větvemi a vypadalo to, jako by něco chytala.

,,Co to dělá?" Špitnu.

,,Loví." V koruně se mihla hnědá chlupatá skvrna. Veverka. Vybledle červené dráče se po ní s vervou vrhalo nadšeně pištělo.

,,Jak ji hodlá chytit?" Zeptala se June.

,,Jak to mám vědět?" Podívám se na ni.

,,Já myslela, že už jste propojené."

,,Cože? Propojené?"

,,Spojení s drakem představuje pouto mezi osobou a bájným tvorem. Něco jako matka a dítě. Draci si ho většinou vytvoří po narození. Že se s tebou spojil poznáš podle toho, že se ti na lopatce objeví kousek dračí hlavy. Nejdřív to bývá oko a později se tetování" -při tom slově naznačila prsty uvozovky- ,,rozšiřuje, dokud nenabije skutečnou podobu hlavy tvého svěřence."

,,A co se stane, když se vytvoří celé?" Sleduji se zájmem Saf.

,,Spojení je plnohodnotné. Drak ti tedy stoprocentně důvěřuje a ví, že ty jemu. A také získáte zvláštní schopnosti."

,,Jaké schopnosti?"

,,To nikdo neví. Draka u nás nikdo nevlastní."

,,Jak spojení vzniká?"

,,Saf....Jmenuje se tak, že?" Pokývám hlavou.

,,Musí si tě zvolit. Zatím si tebou, jakožto chovatelem, není jistá."

,,A co ta komunikace?"

,,Někdy se ti může povést s tvým mazlíčkem promluvit, pokud jste propojené." Zničehonic Saf slezla dolů ze stromu. V tlamě svírala bezvládné tělo veverky, které bylo stejně velké jako ona. Položila přede mě svoji kořist.

,,Je to lovec." Usmála se June. Saf párkrát rozpustile mrkla, jako by jí kompliment opravdu potěšil.

,,Je to dárek.... Chce, aby jsi to snědla."

,,Cože?!" Vyhrknu a dřepnu si. Dráče si sedlo na zadní tlapky a vystavovalo křídla letnímu slunci. Ostýchavě si mrtvolu vezmu a přiložím si ji k ústům. Saf povzbudivě zavrtěla ocasem. Kam si mám kousnout? Postavím se. Doprostřed? Do hlavy? Do ocasu? Červené dráče mi zaťalo drápy do holé kůže, až jsem sykla, a začalo lézt nahoru. Přelezlo na rameno a střídavě tikalo očima ze mě na veverku. Najednou vyšlehlo plamen a já to upustila na zem. Zvířátko se tam přiškvařené válelo v zelené trávě.

,,Upekla ti snídani!" Zakřenila se June. Kleknu si a pomalu na veverku sáhnu. Akorát. Dám si ji blíž k obličeji. Saf zašvitořila a přitulila se mi k tváři. Váhavě si kousnu do zad a kousek odtrhnu. Chvilku jsem ho jen tak povalovala na jazyku a nakonec polkla. Nebylo to tak špatné. S tím, co bylo za jídlo v sirotčinci, se to nedalo srovnávat. Jediné, co se tomu dalo vytknout byly chlupy. Hodně chlupů! Znovu si kousnu. Saf si toužebně olízla tlamičku svým hadím jazykem.

,,Chceš taky?" Strčím jí kořist před čumák. Zašvitořila, natáhla svůj krček a zahryzla se. Odtrhla zadní nohu a seskočila na zem. Tam se posadila a svůj podíl si dala do předních tlapek. Začala pomalu žvýkat, ale postupně zvyšovala na tempu. Když dojedla, podala jsem jí i zbytek, který vděčně přijala.

,,Pro tebe mám tohle." Vytáhla June odněkud z košile čtverec zabalený v bílém ubrousku.

,,Co to je?" Vezmu za okraj a začnu rozbalovat.

,,Toustový chleba se salátem, okurkou a mrkví."

,,Ježíši to je dobrý!" Zašeptám když polknu.

,,Ty jsi nikdy nic takového neměla nebo co?" Nasadila nechápavý výraz.

,,Ne.... Jenom s máslem nebo nanejvýš s marmeládou. Ale to bylo tak jednou, dvakrát do roka...."

,,Je to na tobě vidět...."

,,Co?"

,,Že ti nedávali najíst. Jsou ti strašně vidět žebra." Saf zavrčela a přesunula se ke mně blíž. Pohladím ji po hlavičce. Najednou mnou projela strašně velká bolest. Jako by se každá kapka krve uvnitř mého těla proměnila v ostnatý drát, a ten se pohyboval sem a tam. Drásal mi maso, každou žilku a tepnu. Začínalo se mi mlžit vidění. Saf vydala hrdelní zvuk a potřepala čenichem. Upadnu na zem. June se ke mně vrhla položila mi ruku na čelo. Najednou bolest ustala.

,,C-c-c-co se stalo?" June přiložila Saf prst mezi oči a ta se rázem přestala chvět také.

,,Je to tady....."

,,Co?" Nechápu.

,,Spojení. Teď jste jedna krev, jedna osoba, jeden život, jeden drak." Shrnu si lem šatů pod lopatku a podívám se na odraz v řece. Oko.... Černobílé dračí oko, stejné jako Safino.

,,Jak jsi to udělala? Nebo ta bolest náhle ustala sama?" Otočím se k June s tázavý pohled.

,,Já.....všechno až na místě!" Pronesla rázně.

,,Dobře, a kdy už tam budeme? Kudy pojedeme?" Podívám se na auto. June se usmála.

,,Tu hlučnou klec necháme tady. Půjdeme tudy." Ukázala k vodě na místo, kde na každém břehu rostl šlahoun, který se spojoval uprostřed s tím druhým a tvořil tím bránu ve tvaru půlkruhu.

,,Tudy?!"

,,Jen se neboj. Vezmi Saf na rameno a pojď." Párkrát zamrkám když vidím, jak začala lézt pomalu do vody. Sevřu dráče v náručí a zabořím jednu botu do kapaliny. Jako led.... Naskočila mi husí kůže. Saf nesouhlasně vyprskla a vylezla si raději na moje rameno, které bylo dál od hladiny. Voda mi dosahovala po pas, když jsem se doloudala za June. Ta si sundala z krku něco, co vypadalo jako stříbrný strom života s modrými korálky, zadělaný v rudém diamantu společně s několika dalšími různorodými kamínky.

Přiložila jej na jeden list. Ten se náhle žlutě rozzářil. Světlo se šířilo po celé větvi. každým listem i dřevem.... Když dokončilo svoji dráhu, párkrát zablikalo a uprostřed se zjevil modrý portál, který se sem tam fialově zaleskl.

,,Chceš první?" Zeptala se.

,,Co je na druhé straně?" Zatřesu se zimou.

,,Nový svět...."

,,Ne! Díky! Jdi první!" Zamáchám rychle rukama. Saf mi musela zarýt drápy do kůže, aby se udržela.

,,Jak chceš....." Prošla opatrně June a zmizela. Připlížím se blíž. Z portálu se pomalu vynořila ruka. Já se jí blesku rychle chytla a June mě vtáhla dovnitř. Zavřu při průchodu oči. Šimralo to..... Hodně! Saf se přitulila blíž a nakrčila se. Když mravenčení konečně pominulo, otevřela jsem pomalu váhavě oči. Párkrát si je protřu, protože můj pohled nebyl zrovna nejostřejší, a zůstanu stát s otevřenou pusou.

,,Já říkala, že ti spadne brada...."