,,Dorazí?" Začal se mi pomalu zrychlovat tep i dech. Cole se na krvácejícího kvastra, kterému ze stehna ještě trčel nůž podíval.

,,Nemá šanci přežít...." Dodal pomalu. Saf nekontrolovatelně slezla a začala se plížit trávou. U zvířete zašvitořila a hodila po mně okem.

Nechtěla ho zabít....

Zase ten otravný bzučící tunel, který při každém náznaku zavibruje. A s ním zabrněla i moje lopatka. Drak se skácel společně se mnou k zemi a švihal sebou v křečích. Cole polekaně poklekl na jedno koleno a přetočil mne čelem k zemi. Bolelo to, jak jinak, stisk byl opravdu silný a s tou trhavinou v mém rameni.....

,,Amiro, dýchej...." Přidržoval zároveň i Saf.

,,C-co....."

,,Nemluv! Snaž se to přemoct! Zabíjíš tím i Saf!"

Zabíjíš tím i Saf....

Ta slova se měnila v cinkání tisíců zvonů.

Zabíjíš tím i Saf....

Ona nesmí zemřít! Ne, je moje! Nikdo jí neublíží! Ani já sama! Snažila jsem se zklidnit dech a párkrát bezmocně sevřela drn mokré trávy. Dráče zapištělo.

Ten tunel!

Napadlo mě. Pár zapátrání v mozku. Tady! Něco jako modrá roura.... To uvnitř mi říkalo, že musím vytvořit cosi připomínající blok. Zeď. Cihla na cihle..... Rezavé kvádry dopadající jeden na druhý....

S poslední kostkou bolest ustala a i Saf se přestala vzpínat. Cole udiveně odskočil.

,,Další část.... Právě se ti na zádech objevily první tetované šupiny!" Snažil se popsat, co vidí. Saf vypadala, jako by právě vylezla z plynu. Ploužila se a jen co noha nohu mine padala, dokud konečně nevyhledala můj klín.

,,A taky že to pěkně bolelo...." Zahuhlám. Až nyní mi pohled padl na kvastra. Skoro ležel v kaluži krve.

,,Nemůžeme ho tady jen tak nechat...." Zasípám a přelezu k němu. Tiše zavrčel. Záře kolem něho vyprchala, oči černaly. Jako by byl už pouze obyčejný irbis.

,,Cole, nebalil jsi nějaké obvazy?" Saf se při těch slovech vyšvihla na nohy a s navě nabitou silou vlezla do spadlého sedlového vaku. Následně hrdě přiklusala s bílým plátnem v tlamičce.

,,Děkuju broučku." Převezmu břemeno.

,,Hej, a já brouček nejsem?" Ušklíbl se Cole.

,,Zaprvé: Sotva tě znám a Zadruhé: Nic jsi mi nepřinesl!" Oplatím mu grimasu.

,,Dobře, dobře, už jsem klesl i pod úroveň draka...." Saf zavrčela a Cole si raději zakryl hlavu. Kvastr frustrovaně vydechl a zavřel oči. Já pomalu vyjmula nůž. Saf mi drkla do ruky. Přinesla nějakou divnou vodu zářivě modré barvy. Cole se sehnul.

,,To je něco jako dezinfekce." Saf náklad položila a přelezla  - kvůli lepšímu výhledu - na moji hlavu, kde začala budovat pohodlné hnízdo. Cole vodu vylil na ránu a pokynul mi, abych ji obvázala. Při každém doteku šelma zakňučela.

,,Myslíš, že ho jednorožci uvezou?"

,,Chceš ho vzít s sebou?!" Vyhrkl Cole a odskočil.

,,Nó....jo. Nemůžeme tady nechat takového zmrzačeného," - při tom slově jsem naznačila prsty uvozovky - ,,chudáka. Krom toho, nezabili by ho? Aby je nezdržoval?" Cole zvažoval možnosti, nakonec si povzdechl.

,,Jsi strašný paličák, víš to?"

,,Jasně že vim." Odtuším.

,,Asi spadnu o bod níž, ale máš pravdu...."

,,O bod níž?" Zarazil se.

,,Pečeť?"

,,Promiň...." Zaskučel a přivolal k sobě hvízdnutím Wilda. Ze sedlových vaků vytvořil menší plošinku.

,,Pomoz mi ho zvednout." Zvíře se při přenosu párkrát ohnalo, ale dál neprotestovalo. Brzy jsme byli všichni opět na cestě (Samozřejmě hned po té, co se mi povedlo zázrakem chytit Jasmínu.), míjeli hory, lesy, řeky i potoky a jezera. Po nebi se proháněly podivní ptáci s ohnivými křídly a chvilku vedle nás běžela i srna, po které se Saf natahovala a spokojeně švitořila. Z mých ramen sledovala okolí a při každém spatření divé zvěře máchla ocasem. Jednou dokonce skočila po broukovi a málem spadla. Takhle to pokračovalo pár hodin a mě už bolel zadek, když Cole zastavil.

,,Co se děje?"

,,Podívej." Ukázal do lesa. Mezi stromy. Moje oči ale nepostřehly nic. Jenže pak se jedna část mechu pohnula a zavyla. Saf využila možnosti schovat se do ošuntělé vesty a já vyhledala lem Colovi mikiny.

,,Pradávní vlci." Zašeptal. Bytost se protáhla na sluníčku a přešla k jezírku. Vyškrábala se na větev, co se nad ním skláněla a pohlédla někam hlouběji mezi keře. Byla nádherná.... Čumák byl bělavý, stejně jako břicho, vrchní část - jak už asi většině došlo - připomínala mech a ze špičky huňatého opeřeného ocasu stékala proudem dolů voda. Malé uši stříhaly ze strany na stranu, dokud se nesklopily dozadu a k obloze nevyšel elegantní melodický hlas.

,,Jsou to předchůdci vlků, ale tihle ovládají elementarii země a vody. Hlídají lesy, ale obvykle se objevují v hlubších částech. Proto je zajímavé, že je vidíme hned na kraji. Mají podivné zvyky: Každý hlídá jednu část a většinou se scházejí jen za úplňku nebo na jaře, na námluvách." Nešel od něho odtrhnout zrak. Ty ladné pohyby, vypracované svaly a výrazné rysy (Teď myslím toho vlka....).

,,Taky jim někdy říkáme ,,Hlasy lesa", protože je můžeš slyšet, jak majestátně vyjí ve skupině."

,,Ale teď už pojeď." Zahrkal se mnou po minutě. Následovala další úmorná cesta a moje stěžování na to, jak mi tuhnou svaly, než se před naší gardou otevřela obrovská louka a na ní......(Bubny prosím....)

Hrad Nová naděje!

Cole zastavil Wilda a seskočil. Já přistála na zadku a Saf na mém břiše. Nesouhlasně si odfrkla, když uviděla, jak se k nám zpoza brány někdo blíží. Dívka. Asi tak sedmiletá, vlasy spletené ve dvou copáncích, rty plné, pleť bledou jako sníh, oči šedavě modré a na sobě fialové tílko s černými legínami. Bosa. Stejně tak Cole, který se s ní zdravil objetím. Pak si všiml mého pozdviženého obočí.

,,Tohle je Amira. Ta vyvolená." Kývl hlavou mým směrem.

,,Můj bože! Moc ráda tě poznávám a....áááá! To je vážně drak?!" Vypískla nadšeně a zakryla si prsty ústa. Cole se zakřenil, chytil ji za ruku a násilně odvedl blíž. Saf zaujala svoji oblíbenou pozici ,,Sokol na rameni".

,,Amiro, tohle je Zaira. Ta divná." Ukázal. Zaira ho praštila do ramene a vykřikla:

,,Sejmi brouka!" Následně obrátila pozornost zpět na moji maličkost.

,,Zaira Elizabeth Justin Claire druhá. Moc mě těší, je velká čest potkat se s Cestovatelem." Udělala pukrle a mne přepadla nervozita. Saf přelezla jako zkušený horolezec na moje natažené předloktí.

,,Cole, kde je June?" Znejistěla Zaira.

,,Ona....Já....."

,,A proč vezeš na Wildovi toho kvastra?!" Odskočila stranou.

,,Všechno ti povím večer. Teď odveď Amiru do sálu."

Ok.....

Tak co myslíte, jak to dopadne? Co se stane na hradě? Jaká se vám zdá Zaira (Mimochodem, její obrázek  (Pro ty méně představivé) byl na začátku minulé kapitoly...)? Vrátí se June? Dozví se Amira konečně ,,o co go"?