Tina se hekavě nadechla, když společně procházeli malinkatým tunelem - takzvanou myší dírou, jak ji trefně pojmenovali s Colem a Amirou, když odrostli svým dětským šatům - a jí přes botu přeběhla vypelichaná myš s natrženým uchem. ,,Bože, já to tady tak nesnáším!" Zaklela. Cole malého tvorečka sledoval, dokud nezmizel v otvoru mezi cihlami, a pak se na Tinu pobaveně podíval přes rameno.

,,Vážně? Myši? To je tvá nejhorší noční můra? A já myslel, že ten divnej mám bejt já," uculil se. Tina ho praštila pěstí mezi lopatky. ,,Můžeš mi laskavě připomenout, kdy jsem tě přestala nenávidět?"

,,Hele vy hrdličky, uklidněte se. Nerad bych, aby tohle vaše milostný vzplanutí skončilo tím, že Tina bude mít břicho jak dračí vejce," ozval se za Tinou Zein, čímž dívku znovu přinutil ke ztrátě dechu. Cole se tentokrát zastavil úplně. ,,Zeine, přestaň ze mě laskavě dělat děvku. Tohle si fakt nezasloužim."

,,OK, ale teď už pojďte. Mám ze své milované sestřičky totiž nahnáno," rozhlédl se ostražitě Zein a neobratně Tinu popostrčil. ,,Hej, bacha, kam dáváš ruce!" Osočila se na něho. Udělal na ni psí oči, ona se spokojila se strohým promiň a dál pokračovala chodbičkou k místu určení.

Nízký tunel vyústil rozvrzanými dveřmi. Cole se do nich bokem opřel a rozrazil je, ztrouchnivělé dřevo nespokojeně zasténalo. ,,Měli bychom nechat naolejovat panty," prohodila Tina na půl úst, avšak její poznámka zůstala bez odezvy. V panujícím tichu slyšela, jak Zein zaskřípal zuby, když vešli do teplých vyhřátých stájí a u boxu spatřili stát June s osedlaným Azurem.

Tina se zarazila. Proč je Junin drak připravený? Byla se snad proletět? Je to podstatný detail?

,,Tino, Cole," usmála se na ně, jakmile vylezli z tunelu. Pak se očima zatoulala k Zeinovi a přes tvář se jí mihl stín. ,,Zeine," dodala. Tina se nejistě rozhlédla. Viděla i Erica, jeho zelený trnitý drak byl také připravený. A nebyl tu sám. Kolem postávalo nejméně sedm jezdců, všichni s kamennými výrazy a bez jediného náznaku, že by se chystali opustit základnu.

Tina loupla očima po Ericovi a chystala se s ním v duchu navázat kontakt, požádat ho o vysvětlení, ale June jí během zlomku vteřiny vztyčila v mozku masivní hradby a nedovolila její magii, aby prošla skrz. ,,Žádné podvádění, Tino. Zrovna se nám tahle hra začíná rozjíždět," usmála se vládkyně a pohladila své zvíře po tvrdých drsných šupinách. Pak se Tině zavrtala hluboko do očí a s výrazem chladnokrevného vraha dodala: ,,Přece by jsi mě nenechala vyhrát tak snadno..."

,,O čem to tady mluvíš? Teda mluvíte," odvážil se Cole, na pažích mu vlivel přívalu adrenalinu vyskákaly svaly. June mu věnovala sladký, avšak znatelně falešný, úsměv.

,,Nepřerušuj mě. Mám tady pro vás tři novinku. Určitě se vám bude líbit," došla k sedlu a jedním ladným pohybem se do něho vyhoupla. Tina suše polkla. Tohle neznělo vůbec dobře.

June poplácala Azura po krku a vzala otěže pevně do rukou. ,,Ode dneška máte na naše území zákaz vstupu. Všichni tři," pravila tvrdě, oči upřela hlavně na Zeina, svého bratra. Tina, které vše konečně docvaklo, zalapala dnes už potřetí po dechu, ale stejně se jí ho nedostávalo tolik, kolik by potřebovala. Mozek se jí úplně zamlžil.

Připravená dračí jednotka.

Dramatické prohlášení.

Jejich přestupky.

Přítomnost samotné vládkyně.

Lovecké vybavení.

Tina se opřela o stěnu a jenom ztěžka dýchala. Byla první, kdo situaci správně vyhodnotil, a tak se k ní kluci jen nechápavě otočili. ,,Tino? Co se děje?" Ptal se opatrně a zároveň nervózně Zein, plně vybavená flotila mu na sebevědomí nepřidávala. Tina mu zabořila nehty do paže, jak se snažila uklidnit, a to tak hluboko, až kníkl bolestí.

,,Nechápeš to? Vyhánějí nás!" Nabrala do úst kyslík a ze zbývajících sil se otočila k June, v nose zaštípalo. ,,Ženou nás pryč! Do vyhnanství!"

Zein otevřel pusu a vykolejeně na svou sestru chvíli civěl. ,,June, já..."

,,S okamžitou platností," utla jej královna. Tina Zeina vzala za ruku a odvlekla jej k boxu, kde rozrušeně podupávala Wrai. On ji ale nevnímal. Jeho svět jako by se propadal.

Tina vyštvání viděla jen jednou, a to při zavraždění Juniných rodičů. Věděla, co to obnáší. A věděla, že teď musí zůstat silná. Opřela se o zídku a vyskočila Wrai na hřbet, Zeina vytáhla za sebou. ,,Ale..."

,,Zeine, uklidni se. Musíme letět," řekla mu chmurně a chytila se Wrai za hřívu. Vpravo od sebe viděla vycházet Cola, ke svému vlastnímu překvapení se rozhodl vzít si Saf. Červená dračice si lehla a dovolila mu nasednout a Tinu napadlo, že Amiřino stvoření nikdy nevypadalo zdravěji a odhodlaněji. Krvavě rudé šupiny odrážely světlo jako právě nabroušený diamant, odhalené tesáky byly ostré jako rozbité sklo a ze samiččina krku vycházelo to nejděsivější vrčení, jaké Tina kdy slyšela. Mladá dračice byla opět na vrcholu sil, zocelená a připravená se bít. Krásnější zvíře by v ten moment jeden těžko pohledal, a ona byla ráda, že ho tady nemusí nechávat.

,,Dám vám náskok pět vteřin od vzletu. Pak vyrazí válečníci," oznámila June a škodolibě se usmála na svou družinu. Eric byl jediný, kdo nebyl schopný se na nové vyhnance podívat. Jen tam stál a hladil svého zeleného mazlíčka po ostnech za krkem.

Tina semkla rty do pevné linky a prodrala se skrze dav na kraj plošiny. Opravdu věřila, že řekne na jejich obranu alespoň jedno rozumné slovo. Wrai se oklepala, hrůzou měla rozšířené zorničky, avšak i přes příval strachu chrčela a sjednávala sobě i Tině osobní prostor.

,,Díky holka," poplácala ji Tina po krku. ,,Uneseš nás oba i v letu?" Wrai jen pomalu přikývla a oklepala se. Tina se usmála. Jedno kladné plus...

,,Co se to děje?" Stoupl si Cole vedle nich a rozhlédl se kolem. Tina si odhrnula vlasy z čela a pevně se chytila Wrainy hřívy. ,,Až řeknu teď, poletíme nejdál a nejrychleji jak to jen půjde. June za námi poletí se svou družinou a bude se nás snažit zabít."

,,Musí to být všechno tak morbidní?"

,,Musíme se dostat za hranice. Tam už by po nás správně neměli jít."

,,Správně?"

,,Pravidla se zřejmě změnila, když Amira odešla."

Někdo za jejich zády nevrle zavrčel, že na to nemají celý den. Tina se upřela na rozlehlý les a skaliska venku a hrdlo se jí sevřelo. Konec teritoria Morenierů bylo až daleké pohoří, jehož vršky dosahovaly výš než nejvyšší borovice a byly pokryté sněhovou čepičkou.

Je to tak daleko, povzdechla si, bude zázrak, když se dostaneme do půlky.

Po startovacím znamení Tina pobídla Wrai ke vzletu. Tělo malé dračice se ladně prohnulo jako proutek, když se vrhla do vzduchu. Tina se musela předklonit, aby ji vítr z dračích zad nesfoukl. Zeinovi ruce měla pevně omotané kolem pasu a za krkem cítila jeho zrychlený dech. Sevřela Wrainy boky patami, zvíře se mocně rozmáchlo a zabralo. Nabíralo vzduch jako vodu a dlouhými tempy se posouvalo vpřed.

Cole se držel v lehkém předstihu před Tinou, Saf byla větší a také o poznání rychlejší, vzdálit se dál od svých přátel mu nepřipadalo správné. Ohlédl se přes rameno. Malá armáda se zrovna odrážela od startovní rovinky.

Cole se vrátil očima k Wrai, Tině a Zeinovi. Hřivnatá dračice neletěla zdaleka tak rychle, jak by měla, dokonce místy nebezpečně klesala.

,,Jste moc těžcí!" Křikl na Tinu. Dívka jen zavrtěla hlavou. ,,Nemáme čas na výměnu!"

Tina si riziko uvědomila až pozdě a hořce toho litovala už teď. Měla odhadnout, že její zvíře je stejně jako ona tvrdohlavé a nepřizná svou slabost. Měla to vědět. Teď už bylo příliš pozdě...

Tina se otočila právě ve chvíli, kdy jí jen pár metrů od paže prolétla ohnivá koule. ,,Bože!" Vyjekla. Wrai sebou trhla a málem vrazila do Saf. Cole jen zaklel, víc dělat nemohl.

,,Máme je za ocasem! Nemůžeme to stihnout!" Sledoval ohnivou střelu, jak mizí v dáli, dokud se neztratila úplně. Adrenalin mu proudil v žilách jako horda brouků. ,,Co zaletět ke stromům a zkusit nějaký výkruty?" Pokusil se navrhnout smysluplné řešení.

,,Nepoletí za námi všichni. Pár jich zůstane nahoře a nadletí nám," pravila Tina s takovou jistotou, jako by dokázala předvídat každý krok. ,,Musíme prostě doufat."

Vzdálenost mezi pronásledovately a kořistí se pomalu zmenšovala, k ohnivým útokům se připojily i vodní a větrné, které působily jen na bližší cíle.

Saf zavrčala a její zlaté oko se podívalo na Cola, jako by čekala na povel. V její duhovce se nebezpečně zalesklo, a bylo to právě šíleným sebevražedným nápadem, co jí proplul hlavou. Cole na ni hleděl a ke svému překvapení pochopil. ,,Udělej to," obepnul červenému drakovi krk a pevně se k němu přitisknul. Saf hrdelně zamručela.

A pak se bez jediného slova ve vzduchu zcela zastavila, prudce, až se Cole málem neudržel. Její velká blanitá křídla se napnula a v kloubech jí až nepříjemně zapraskalo. Mrskla ocasem, aby svou otočku vyrovnala.

Juniny jezdce měla na několik dračích délek od těla. První drak, světle modrý s bílými detaily, hrozivě vycenil dlouhé jedové zuby a zakmital rozdvojeným jazykem. Saf přimhouřila oči a v moment, kdy se jí ostré drápy téměř zasekly do odhaleného břicha, na útočníka nechala klesnout žhavou sprchu.

Jak drak tak jezdec zařvali, soupeřovy šupiny vzplály rudým ohněm a obě těla se zřítila k zemi jako živá kometa. Saf se otočila a opět se dala na úprk, z nozder jí ještě stoupal kouř, stromy pod jejími tlapami zapraskaly, jak polomrtvá masa narazila do spletitých větví. Manévr zabral.

Saf se raději odvrátila, aby tu podívanou neviděla. Sebrat život byl velký přestupek proti jejím zásadám. Útěchou jí byl pouze mlhavý klam, že tím pomůže Amiře.

Nezaznamenala, že ji dohnal další nepřítel, poznala ho teprve ve chvíli, kdy se jí zakousl do ocasu. Řada pilovitých zubů se jí zaklesla do masa. Saf se ohnala přesně na čas, aby viděla, jak se novému protivníku rozprskla po obličeji její teplá krev. Zařvala a pokusila se jej kousnout, ale s Colem na zádech nebyla zdaleka tak mrštná, jak by si přála. Z hrdla se Saf dralo bolestné zaskučení, řezáky měla až nebezpečně blízko u kostí a nebyla schopna si jakkoliv pomoci. Útok ohněm by s velkou pravděpodobností ublížil i jí samé.

Cukla sebou a zatočila se jako pes, předníma nohama udeřila draka do křídla, avšak on se jen zakymácel. Pysky se mu zvedaly v němém vrčení.

Znovu zatáhl a zaškubal hlavou ze strany na stranu, jako by trhal mršinu. Saf zamžikala, docházely jí síly. Slyšela Cola, jak se ji snaží dostat pryč, jak volá na Tinu s prosbou o pomoc. Hrudník se jí namáhavě zvedal, útok byl soustředěn na její mrtvý úhel a i bez jezdce by bylo setřesení dost obtížné.

Z dáli se znenadání ozvalo hromové zahřmění, prostor narušilo řezání větru a přes nebe se mihla černá silueta. Saf se vylekala a očekávala další napadení, stočila se na záda, aby ochránila Cola.

Nově příchozí však vůbec nemířil na ni. Černý štíhlý drak se snesl z nebe jako sokol, zasekl pařáty do druhého ještěra a se zavřísknutím připomínajícím lovícího orla jej od Saf odtrhl. Demon zaútočil úderně a přímo, ani se neobtěžoval draka párkrát kousnout a rovnou mu roztrhal krk. Druhý pronásledovatel s bublavým zamručením a karmínovou krví vyvěrající z hrdla skonal.

Saf spokojeně zahrkala hlavou a přátelsky na Demona kývla. Černý okřídlenec jí spojenecké gesto oplatil a užíval si příval energie, co se mu nahrnul do těla. Jemu zabíjet nevadilo. Byla to jeho přirozenost, temné zákoutí osobnosti, které se tak moc snažil celé roky potlačovat. Bestie, za niž ho všichni měli...to, co z něho udělali...

Natočil svůj štíhlý dlouhý krk dozadu a se zklamáním zjistil, že June a její kumpáni se stahují, ať už k mrtvolám nebo k základně.

Zabil dnes jednu dvojici, a to aniž by mrkl okem.

Tina si během boje získala řádný náskok, avšak nehodlala se jen tak zastavit a počkat na ostatní, a to dokud nebude na bezpečném úpatí hor. Zein se jí pořád držel jako klíště a v obličeji byl bledý jako stěna. Tina obmotala Wrai nohy kolem pasu, vzala Zeina za zápěstí a uvolnila jeho paže, které ji tak škrtily na břiše.

Vedle ní se objevila Saf s Colem a nad hlavou se jim mihl stín. Tina zvedla hlavu. Demon letěl vysoko nad nimi, malý jako vlaštovka. Ani si nevšimla, kdy se tu objevil. Přihnal se tiše a vražedně jako smrt sama.

,,Kam půjdeme teď?" Nadechl se zhluboka Cole. Tina se podívala na Demona. ,,Myslím, že nás chce někam vzít," zkonstatovala. Demon si totiž udržoval jistý náskok, jako kůň táhnoucí kočár, mířil někam k propasti a lehce se stáčel vlevo.

Cole si toho taky všiml, zvedl prsty k ústům a hvízdl. Demon klesl níž a sklonil čenich, jako by je vyzíval, aby mluvili. Cole na něho mávl, aby upoutal jeho pozornost. ,,Hej Demone, veď nás!"

Černý drak hlasitě zařval a chopil se vedení. Skupina se měla opět sejít pohromadě, téměř kompletní.

Ehm...jak se vám mám správně omluvit? No, pro tohle je omluva asi něco nepřípustného.

Takže ahoj lidičky, tahle kapitola je 2x delší, než by měla být, ale přišlo mi blbý to usekávat... Navíc se tam nedělo nic zajímavýho :D

Heh, určitě si hodně z vás všimlo, že teď na Wattpadu moc nejsem, a že na všech knihách jsou umístěny štítky *pozastaveno*

Abych toto rozhodnutí objasnila: Právě teď se připravuji na přijímací zkoušky, takže mám teď obrovskou práci jak s přípravou, tak s tlakem z učitelské strany. Zkrátka je toho na mě moc a nestíhám, za což se moc omlouvám, přála bych si tvořit častěji a pravidelněji.

Avšak i přes tento štítek bych nechtěla Spojeni s Drakem úplně odsouvat, a tak budu i nadále psát, jen nebudou kapitoly vycházet tak pravidelně a můžou mít velký odstup.

Ještě jednou se omlouvám, ale musíte to se mnou přelouskat. Jinak samozřejmě doufám, že se vám kapitola líbila :)

BTW, co říkáte na June a Demonův návrat? Ti dva se nám začínají pěkně vybarvovat   :D