Tina ze sebe skopla deku vyrobenou z jelení kůže a s příslibem krásného nového dne vylezla z postele. Cítila se úžasně odpočatě. Po včerejším parné noci byl spánek přesně to, co její tělo potřebovalo.

Zápěstím si protřela oči a zbavila je ospalků - nějaký podivný zlozvyk jí našeptával, že dokud se těch tvrdých hrudek nezbaví, nemůže začít normálně fungovat. Protáhla se, klouby jí zapraskaly.

,,Na někoho, kdo včera odchytil tři trnitý krafary, vypadáš nesmírně čile." Tina nadskočila a rychle si přitáhla k hrudi peřinu. Pohled zabodla do koženého křesla přistaveného u okna, odkud bylo dokonale vidět do zahrad. ,,Než vtrhneš ke mně do pokoje, mohl bys mě aspoň varovat," zavrčela a sáhla po hřebenu, aby si upravila svou divokou černou hřívu. Vždycky se hodně převalovala, narozdíl od Amiry, kterou jako by někdo trefil kamenem.

Cole se na Tinu usmál a otevřel okno dokořán. Do pokoje se nahrnul chladný raní vzduch, voněl po lese, mechu a vodě. ,,Vídám tě v pyžamu už od dvanácti, proč by ti to teď mělo vadit?" Tině čelo zbrázdily vrásky. ,,Ehm... Pár důvodů bych měla." Zabránila svým očím sjet níž, aby nedala Colovi důvod se tam podívat. Místo toho se soustředila na rozčesání obrovského cucku, co se jí při převalování udělal vzadu pod týlem.

,,Proč jsi přišel?" Udeřila hřebíček na hlavičku. Jako by s tou větou všechno žertování odeznělo. Cole zvážněl, jeho tmavé oči potemněly, ač se to zdálo jakkoliv nemožné. Trochu skelně se na ni zahleděl, aniž by hnul brvou. ,,Jde o Asanu," promluvil a obrátil tvář ke slunci, takže jeho kůže působila ještě bleději. Tina rozčesávání vzdala a odložila hřeben na noční stolek. ,,Cole, vaše partnerský problémy mi-"

,,Týká se to Amiry, Tino. Ona se s tím upřímě nechce vyrovnat. Dějí se zvláštní věci a..." Hlas se mu zlomil. Tina té odmlky využila a zvedla ruku, jako by ho zastavovala v rozmlouvání ona. ,,Tady ne. Potřebuju si protáhnout nohy. Jo, a taky se nasnídat. Jinak si hladem ukoušu prsty."

***

Tina se po jejich tichém posezení v jídelně cítila mizerně. Nejen, že jí otázky a věci ohledně Amiry ležely v žaludku jako kámen, ale pouhá zmínka o ní v ní zažehla smutek. Dávno zapomenutý, pro který postavila hráz a pevně ji utěsnila, aby se ani jediná kapka nedostala ven.

Teď seděli na pláži, nohy si nechávali omývat pravidelnými přívaly. Voda byla studená, zpěněná a vlivem měsíce i trochu pobouřená. Malé rybky se tetelily mezi zlatými šupinkami písku, jež hýřily v proudech kolem. Tina zahýbala prsty na nohou a malé neřády tak odehnala. Nesnášela, když jí někdo nebo něco sahalo na chodidla.

Nakonec ticho prolomila Tina. ,,Vezmi to od začátku," kývla na Cola. Donutila se poslouchat, ačkoliv ji to bolelo a píchalo, kdykoliv to jméno zaslechla.

,,Táhne se to už dlouho, ale poslední dobou se to opravdu zvrtlo." Tina o Asany nevyrovnanosti věděla už dávno. Prožila osmdesát procent jejích ,záchvatů' (přičemž se šestkrát stala obětí celého řádění, a doteď jí to připomínala jizva, co se dívce táhla přes ret), znala velikost jejího dračího temperamentu i vervu, s jakou hustila do June výčitky a námitky. Přesto ale doufala, že i výdrž bude mít konec. Očividně ne.

,,Že s Demonem vytáhla na výpravu víš. Co se ale stalo tam, to je většině lidí skryto." Tina obdivovala, s jakou jistotou a barvitostí dokáže Cole o vážných věcech mluvit.

Jako by i on měl několik tváří a masek, co si v určitých situacích nasazuje. Proto ho možná Tina vždy přirovnávala k Demonovi; zprvu nepochopenému, poté ale obětavému a silnému drakovi.

,,Prý tam našla stopu. Což ještě víc zažehlo její odhodlání." Cole zaryl prsty do písku, čímž jen posílil Tiny obavy. ,,Ona se toho nepustí, co?" Zeptala se na to, co už bylo zřejmé. Cole pomalu přikývl a vytvořil ve vlhkém písku pět rýh. ,,Nikdy. Bude bojovat do posledního dechu," na důkaz břemene, které ze sebe tím krátkým proslovem shodil, si lehl a ruce si dal za hlavu. Vypadal, jako by se mu v hlavě honilo na miliardy věcí, a Tina úplně slyšela, jak se tam točí kolečka.

,,Asana myslí - věří, ví, douhá, to je fuk -, že Amiru najde," vypustil ze sebe společně se vším vzduchem z plic. Pak se na Tinu podíval, jako by v jejím obličeji pátral po odpovědích. A ona tak nějak vytušila, nejspíš svým holčičím instinktem, co teď přijde.

,,Asana ji najde."

To pro Tinu byla poslední kapka. Bůhví, kde se to v ní vzalo, ale v ten moment prostě zhysterčila. Její dlouho budovaná hráz se rozpadla na kousíčky a ona sledovala, jak se bortí. Proud vzpomínek a pocitů ji strhl s sebou, plápolala v něm jako festivalový drak ve větru. Rvalo ji to na cucky. Malé, odporné cáry tkáně a krve. Zdeptalo ji to.

Asana ji najde...

Vyskočila na nohy a seč jí síly stačily, rozutekla se pryč. Bylo jí jedno, že tam nechala boty. Bylo jí jedno, že na ni Cole volá. Potřebovala pryč. Od reality a starostí. Pryč od života. Alespoň na pár vteřin.

Svět jí splynul v jedné šmouze, dostala se na kamený povrch, ostré odštěpky skály se dívce zařezávaly do chodidel, až je měla rozbolavělé a zohavené krví. Přála si ale nikdy nezastavit. Ještě kousek...

Štěrk vystřídala dlouhá tuhá tráva pokrytá rosou. Proplétala se jí mezi prsty.

Tinu štípaly oči. A ona si uvědomila, že vlastně brečí. Slzy neronila od doby, kdy se vylízala z té kolize se znásilněním, což zas tak dávno nebylo, a nyní se to vrátilo. Amira, cela, nejistota. Ubíjelo-

Něco se jí omotalo kolem kotníku. Zpanikařila, vykřikla, když ji to stáhlo na zem a přitáhlo k sobě. V duchu zase viděla to velké upocené tělo, jak ji zavaluje celou vahou, ten pocit bezmoci...

Naštěstí ale zaslechla hlas. Její jméno bylo to, co ji zavolalo zpět do reality.

,,Tino! Tino! Ženská, seš v pohodě?" Tina si ujasnila, co se děje. Cole ji musel dohnat, chytil ji jako zajíce a přišpendlil, takže se teď váleli po trávě jako děti.

Tina se mu vysmýkla, klekla si zády k němu a otřela si slanou vodu do rukávu mikiny, co měla omotanou kolem pasu. ,,Prosím, nech mě být," zaškemrala tiše. Koutkem oka zaznamenala, že si Cole poposedl těsně za ni.

,,Tino, co se děje?" Zeptal se a položil jí ruku na rameno. Tina ji setřásla lehkým zaškubáním, sedla si do tureckého sedu a hlavu složila do dlaní. ,,Nechci už nic slyšet o Amiře, ani o mýtech, že je naživu," pokusila se do toho vložit co nejvíc sebevědomí, které dokázala posbírat. Bylo to, jako hledat v oceánu střípky skla.

,,Chceš ji prostě vymazat?Všechno, co se stalo, co jste prožily? Udělat za tím tlustou čáru?" Tina se netajila tím, že se na Amiru snaží zapomenout, dokonce donutila lidi, aby její rozhodnutí respektovali. Tohle se jí ale dotklo.

,,Nesnažím se ji vymazat!" Bránila se Tina jako tygr v kleci. K jejímu překvapení si Cole sednul vedle ní. ,,Já vím, já vím. Promiň. To ale není všechno, co ti musím říct." A pověděl jí všechno.

***

Asana obešla už páté kolečko kolem mohutného smrku a nezapomněla při něm opět položit nějakou otázku. ,,Kdy se ta Vlnka vrátí?"

Další cestu se zeptala na něco podrobnějšího. ,,Co mi bude dělat?"

,,Jak dlouho to zabere?"

,,Jste si jistí, že tu musím být?"

,,Hodláte mi na něco odpovědět?"

Asanu to přihánělo k šílenství. Jako správný drak se na nepřátelském území, kde ani neměla pořádnou možnost k útěku, cítila nesvá. Proto se jí možná nedařilo zastavit nohy. Nic ve zlém, tamní draci se k ní chovali přátelsky, nebo si raději hleděli svého, ale jí se to prostě nezdálo. Byli ve přesile, i přesto, že jich mnoho nebylo. Nutno podotknout, že viděla jen zlomek z nich.

Čekali asi deset minut, když se z jeskyně před nimi vynořil nádherný světle šedý drak. Byl o trochu větší než Asana, měl drsné ostré šupiny, které se leskly jako právě nabroušený diamant a živé, křiklavě zelené oči. Neměl složitou stavbu těla, vlastně vypadal jako docela klasický drak z mýtů. Tina by ho zařadila mezi severské druhy, ty nepotřebovaly oslnit zářivými barvami, spíš splynout s okolím.

Asaně neuniklo, jak se na ni ten drak podíval. Jako na někoho opovrženíhodného, plže, který si nezaslouží ani dýchat stejný vzduch. Oplatila mu to stejně tvrdě. Propálila ho skrz na skrz. Pak se ale odehrálo něco, co ji doslova vyvedlo z míry. Šedý pobaveně zamručel a svým osobitým způsobem se na ni usmál.

Asana se proměnila v kámen. Sklopila zrak a pak ho znovu zvedla, ale šedý ještěr už mizel z dohledu. Je to možné? Opravdu teď projevila podřadné sklony? Začíná být zkažená.

,,To je Šedý Hrom," informovala ji Vichřice. ,,Je to jeden z nejlepších draků našeho klanu. Nevšímej si ho. Pro sebe nevidí ostatní."

,,Je to drak typu účel světí prostředky, hlavně, když z toho má zisk," přidal se Stín. Asaně neuniklo, že se nechává dobrovolně zaškolovat, jako by se chystala k nim připojit. Ale zpět k tomu neznámému.

Asaně ani egoistický nepřipadal, ale ona ho neznala. Navíc to jméno... Jako by někdo čekal, že hrom může mít šedou barvu.

Z toho otvoru ve skále vykoukla další hlava, tentokrát šlo o světle modrou dračici. Měla všelijaké licousy a ozdobné rohy, které si kdy Asana uměla představit. Kolem krátkého robusního krku se jí vinuly kvetoucí řasy.

,,Buď zdráva Vlnko!" Pokýval hlavou Stín. Modrá dračice se ho dotkla svým širokým čumákem. Pak se obrátila k Vichřici. ,,Můžeš jít, Vichřice. Zvládnu to se Stínem." Otočila se a zalezla zpět. Stín se protáhl za ní.

Asana věnovala pohled lesu. ,,Neboj, nesežere tě," uklidnila ji Vichřice. ,,Jen tě zkontroluje. Navíc je tam Stín."

,,Vy si jste asi hodně blízcí, co?"

,,Známe se skoro odjakživa. A teď už běž. Nejsi sama, kdo chce znát odpovědi."

Asana vešla, ale slova Vichřice ji nechala na vážkách. Strop byl nízký, avšak postupně se hrdlo rozšiřovalo, až by se tam vešlo deset středních draků. Stín seděl v rohu, mezi krápníky, a Vlnka tlapou promíchávala nějakou odpornou kaši. Když Asanu zřela, setřela ji do hlíny a vykročila albínce vstříc. ,,Ty musíš být Asana!" As si odfrkla. Kde jsem to jen slyšela?

,,Prosím, posaď se, mám jen pár otázek." Asana zůstala stát. Byl to takový malý projev vzdoru, díky kterému na sebe byla pyšná.

Vlnka si ji zkoumavým zkušeným okem prohlížela a obcházela ji v kruzích. Asana už na tyhle hodnotící pohledy byla zvyklá ze svých ,dětských' let, proto věděla přesně, jak se zachovat. Musí ukázat svou sílu a krásu.

Uvolnila svaly, křídla držela mírně pokrčená. Snažila se vypadat lehce, přední nohu zvedla, aby ukázala ostré drápy.

,,Silné svaly. Jiskřivé oči. Lesklé šupiny. Pevné drápy a trny. Správně pohyblivá křídla. Ostré bílé zuby." Vlnka se k ní trochu přiblížila. ,,Neobvyklé zbarvení. Albína jsem naživo ještě neviděla."

,,To slýchám často," odfrkla si Asana. Vlnka pobaveně zamručela. ,,A velké ego a temperament."

Vlnka se uchýlila ke svým bylinám a prohledala je. Stín se k ní tiše přitočil a o něčem si s léčitelkou tiše povídal. ,,Asano, jsi silný mladý drak. Potřebovala jsem se ujistit, že do klanu nepřineseš žádné nemoci, ale zjevně jsem se obávala zbytečně," poté před Asanu strčila tlapou zvláštní fialový květ. Měl hodně vrstev, trochu jako pivoňka, směrem ke středu fialová ztrácela na intenzitě.

,,Co to je?"

,,Jen taková prevence."

,,Prevence?" Asana nakrabatila čumák odporem. Vlnka se na ni ale vlídně usmála. ,,Jelikož žiješ mezi lidmi, myslím, že ti chybí dračí zvyky. A tím pádem i důležité vitamíny a ostatní. Zvlášť pro tvůj druh. Mám proto dojem, že jsi náchylná k některým divokým virům, zvlášť zmutovaným." znovu k ní pošoupla květ. ,,Tohle je dračí pryskyřník. Obsahuje speciální látky, které tvé tělo ochrání, než si na klan zvykne."

Asaně se moc odmlouvat nechtělo, a tak bez zbytečných řečí zabořila do květu nos. Vonělo to sladce jako třešňový strom. Přesto k tomu zcela důvěrou neoplývala. ,,Není to jed?"

,,K čemu by mi bylo tě otrávit? Kdyby jsme tě chtěli zabít, nemyslíš, že by na to stačili Vichřice a Stín sami?" Asana spolkla odseknutí a vzala hedvábnou květinu do tlamy. Začala přežvykovat, lístky jí skřípaly mezi zuby jako písek. A jak tak rozmělňovala, vystříkla jí na patro odporná šťáva. Překvapilo ji, jak je to ve skutečnosti hořké. Zatřásla hlavou a rychle to do sebe nasoukala.

,,Výborně. Pár minut ti to bude možná ležet v břiše, budeš mít pocit, že se ti kývou zuby a bude se ti chtít dávit, ale snaž se to udržet uvnitř. Účinky odezní a čím víc květů spolykáš, tím lehčí to potom bude," poučila ji modrá dračice a zaměřila se na byliny.

Poté byla Asana propuštěna a poslána se Stínem pryč. V žaludku měla opravdu těžko, kolébala se na vratkých nohách jako hříbě a zažila pár návalů tepla a zimy. Stín jí dělal společnost, občas ji podepřel a alespoň šestkrát se zeptal, jestli se nechce posadit. Asana ale vždy odpověděla, že to potřebuje jen rozchodit, takže se motali kolem jeskyně oba. Postupně se ale vše zlepšovalo. Snad se rostlina rychle rozkládala a pachuť odeznívala s každou vteřinou.

Když už se ukázala jako dost způsobilá, Stín opět zapředl rozhovory. ,,Teď musíme za Lesem. Už nás určitě čeká a-"

,,Co ta moje 'matka'?" Přerušila ho a zastavila. Stín se na ni otočil a povzdechl si. ,,Co chceš vědět?"

,,Všechno. Jak vypadá? Žije tu s vámi? A proč mě nechala na pospas smrti, místo toho, aby se o mě starala?" Zaprskala. Stínovi se na krku zježilo peří. Dotkla se ho? Co udělala tak špatného, že se celý napjal? Nebo spíš řekla.

Černý drak se rozhlédl na všechny strany. Když se ujistil, že je vzduch čistý, spustil. ,,Jmenuje se Záře. Je to zástupkyně velitele a bezpochyby jedna z nejchytřejších dračic v klanu," zabručel a mrskl ocasem. Pomalu se dal zase do chůze. ,,Když jsem u ní jednou byl, povídala mi o tobě. A věř mi, to, co udělala, má svůj důvod. Tvůj otec je tulák, Asano. Údajně. Nikdy a před nikým to Záře nechce probírat. Třeba se ale otevře před tebou." Pak se na Asanu zdlouhavě zahleděl a dýchl jí do tváře z takové blízkosti, že cítila na šupinách jeho teplý dech. ,,Nikdo nemá takovou sílu a odvahu, aby Záři urazil."

,,Proč mi to říkáš?"

,,Abys věděla, že některé věci mají být tabu. I pro tebe."

:)