,,Ach jo, tohle je jako hledat rozdíl mezi uhodit a praštit!" Povzdechla si Tina a pokusila se najít nějaký rozumný důvod, proč s tou knihou ještě nehodila o zeď. Cole se na ni pobaveně podíval, jako by jí četl myšlenky. ,,A já myslel, že ty to vědět budeš."

Možná to bylo tím, že ta kniha byla sto let stará, stránky v ní byly náhodně rozházené a prožrané těmi malými průhlednými tvorečky, co cupitaly po papíře. A Tina měla historické věci v úctě.

,,Tohle je jiný. Není to mutace, nemoc, postižení, prostě nic. Nesouvisí to ani s dračí magií. Prostě to...neexistuje. Nevím, co dalšího zkusit," projela si vlasy rukou a palcem druhé zamáčkla jednu tu mrňavou larvu, nebo co to vlastně bylo. ,,Ale neměli by jsme se soustředit spíš na hledání Asany? Neobjevila se tady už dva dny."

Cole zaklapl knížku přesně s takovou vervou, jaká pro něho byla typická, a zakašlal, když tím zvířil prach. Do plic se mu dostal rychlostí světla a obalil jejich stěny dusivou vrstvičkou. ,,To je sice...ehm!...možný, ale nechal bych ji bejt. Když Amira zmizela, byla pryč dva týdny. Až bude chtít, vrátí se. Ehm!" Tina zvedla od stránek oči jako dva akvamarýny a skousla si ret. ,,Dva týdny?" Zopakovala nevěřícně. Dva týdny a ona si toho nevšimla...

Slyšeli, jak se k nim přibližují kroky, a ty vzápětí dostaly i tvář. ,,Co tu tropíte?" Vykoukl zpoza polic Zein, přejel je rychlým hodnotícím pohledem a se zájmem si prohlédl knihy, které Tině ležely v klíně. Tina se zašklebila. ,,Hledáme informace," odpověděla trochu nahořkle.

,,A jaký druh informací to je?" Zeptal se a posadil se na okenní parapet, aby Tině mohl lehce nahlédnout přes rameno. Tina se podívala na Cola a když jí kývnutím dal svolení, obeznámila Zeina se situací.

Ačkoliv byli ve věcech kolem Asany v minulosti Cole a Zein ukázkoví nepřátelé, v posledních letech se z nich stali dobří parťáci. Přesto stále byli rozdílní jako den a noc: Zatímco Cole v mnoha ohledech zmužněl a nabral svaly, Zein byl pořád to samé párátko s chlapeckým obličejíkem a uvolněným krokem, navíc byl ten letní typ se zlatou pletí a vlasy protkanými blond melíry od sluníčka. Tiny spolužačky se za ním na chodbě otáčely, protože byl ,,děsně roztomilý" a ,,k nakousnutí" a bůhví co ještě. A pak tu byly ty, které zajímal jeho šlechtický původ. Jako bratr June měl sice mnohé výhody, ale pobyt v mučící stanici ho naučil skromnosti, takže s díky odmítal. Dokonce se zdálo, že když za ním June přišla osobně, polil ho stud.

,,Není to něco jako že teď bude mít dvě dračí stránky, nebo tak něco?" Promnul si zamyšleně bradu. Tina se na něho otočila. ,,Blbost."

,,Ale něco na tom být může," zamumlal si spíš pro sebe Cole. ,,Zažil jsem už dost divnejch věcí, abych tomu věřil." Zein na to jen pokrčil rameny a znovu se podíval do textu. Po chvíli naprostého ticha zabodl prst do třetího odstavce uprostřed stránky.

,,Tady. Druhové odlišnosti," pronesl až moc vítězně. Tina ho vzala za zápěstí a tu jeho pazouru odstrčila stranou, aby si mohla větu také přečíst - při čemž si mimochodem povšimla, že oproti Zeinovi je bledá jako sýr. Její pokožka postrádala jakoukoli barvu. ,,Jak tohle může souviset s tím, že se mění?" Nechápala. Druhové odlišnosti jí nepřipadaly jako řešení. Zein jí ale opět ukázal, jak je děsivě chytrý. ,,Musíte se zaměřit na její druh."

,,To už jsme udělali," namítla Tina, protože příručky chovatele Asanina druhu přečetla už tři, jednu dokonce dvakrát, aby jí náhodou něco neuteklo. Zein se jedním pružným pohybem postavil a knihu jí zavřel před nosem (a možná tím zabil rodinku průhledných žížalek).

,,Takhle to nemyslím. Musíte najít odborníka, někoho, kdo se tím živí a zná všechny dračí vlastnosti pro specifické plemeno," otočil se na Cola s nadějí, že ho pochopí alespoň on, Cole ale zavrtěl hlavou.

,,Ale odborníci nám nepomůžou, všichni mají dost práce a-"

,,Nemyslím tenhle druh odborníků," přerušil ho Zein. Zvedl ukazováček a nakresil si na čelo vzdušné C v náznaku tajného gesta. Tině to konečně došlo a zalapala po dechu.

,,Myslíš snad...?"

,,Černý trh."

***

Asana stanula před obrovským stromem, který by svou výškou mohl předčít veškeré hrady na této planetě. Jeho větve se natahovaly k nebi jako prsty kostlivce a obalené byly listy velkými jako tlapa.

,,Tak pojď. Les čeká dole," odtušil Stín a protáhl se mezi pokroucenými kořeny. V jeho podání to vypadalo jako hračka, ale Asana se pořád ptala, kde dělá chybu, že se mezi změtí vláken neprocpe líp.

Asi už v určitém množství ztratila pružnost, napadlo ji v moment, kdy se kořeny rozestoupily a před ní se otevřel obrovský jeskynní prostor. Kmen byl jen vstupní část, dveře napojené na nehorázně gigantickou jeskyni, uměle vytvořenou vrtavými zemními draky. Svět vykousaný do jiného světa.

Asana pár těch pracovitých draků zahlédla, do oka jí padlo, jak si byli navzájem podobní. Až na malé odlesky odlišností měli všichni zemité hnědé zbarvení, nevýrazné a maskovací, co se dalo snadno přehlédnout. Dalším znakem byly lopatovité tlapy, častěji přední, než všechny, malá křídla, někdy dokonce žádná, a tlama s roztahovacím měchýřem, do které si syslili kameny.

Asana se podívala před sebe...a skoro přestala dýchat. Před ní se tyčil velký zelený drak pokrytý větvičkami a mechem, oči jako dva kousky jantaru na ni vrhaly vševědoucí pohled plný moudrosti. Měla pocit, že kdyby do nich hleděla ještě chvíli, určitě by se propadla do jejich hypnotické moci. ,,Vítej," promluvil na ni hlubokým hrdelním hlasem, v němž jako by Asana zaslechla zvuky ševelícího listí. Les - příhodné jméno.

Asana se mu podívala do tváře. Nebude to okecávat slušnostmi, přejde rovnou k věci. ,,Co po mně chcete? Proč jsem tady?"

Zelený drak pobaveně zavrtěl hlavou, jeho matné šupiny se při tom otřely o vybudovanou stěnu. ,,Bez zbytečných vět, že? Stín říkal, že nemáš ve zvyku s nikým rozmlouvat."

,,Když je to zbytečné a nepotřebuju to k činům, proč bych o tom měla zjišťovat podrobnosti?"

,,Klíčem k úspěchu je znát celý problém, ne jen jeho zlomek," omotal si ocas kolem těla a setřásl ze sebe hrudky hlíny, které se mu sesypaly na hřbet, když nad ním proletěl jeden z norníků. ,,Nemůžeš se vrhnout do války, aniž bys věděla, že za rohem číhá ještě nepřátelská záloha."

,,To si teď hrajeme na metafory? Dobře, jak chcete. Záloha vždycky udělá nějakou chybu, když vidí, jak před nimi padají druhové. Stačí mi pár vteřin, začnu od jádra a dopracuji se ke zbytku. Na konci nezůstane nikdo živý. Když skupina nemá citová pouta, bojují každý za sebe. Klidně si rozsápou krky navzájem, jen aby dostali svůj žold. Snadný cíl. Dostanu teď konečně svou odpověď?" Bylo jí jasné, že se k vůdci celého společenství nechová zrovna s úctou, ale její pohár přetekl a ona zoufale toužila po odpovědích. Matka, účel. Proto tady je. Nepřišla sem pro stařešinské promlouvání do duše.

Jediná reakce, jíž se jí dostalo, bylo jen další veselé zamručení. ,,Je vidět, že máš mozek, ale nepoužíváš ho." To Asanu dopálilo, ale jakmile otevřela tlamu, připravená naservírovat tu nejpeprnější odpověď, Les pokračoval. ,,Myslitelka nebudeš, ale titul válečnice ti nikdo nesebere." Asana naklonila hlavu na stranu. ,,Cože?"

,,Celou tu dobu, co tě pozorujeme, si o tobě vedu určité představy." Bezva, takže stejný výklad, jakého se jí celý život dostává od June. Té namyšlené mrchy, co jejího nejlepšího přítele poslala napospas smrti. ,,Jednáš impulzivně, pokud jde o boj, ale situace, ve kterých je zapotřebí hlava, ti také nejsou cizí..."

,,Lese," zaslechla za sebou Asana a i přes to, že to jméno nepatřilo jí, se otočila. Byl to Šedý Hrom. Jeho silueta jako by se na krajích rozmazávala a mihotala, jak stál ve stínu. Jediné, co se na něm dalo snadno rozeznat, byly jeho světélkující oči zářící jako polární záře. ,,Záře je zraněná."

,,Kdo ji přepadl?" Zelený drak se vztyčil do své plné výšky, jantarové oči mu žhnuly jako dva uhlíky. Šedý Hrom roztáhl křídla a Asana si až nyní všimla, že je celý podrápaný. Od zubů mu odkapávala krev. Čerstvá krev, jejíž pach jí byl až nebezpečně povědomý. Šedý Hrom si ji rozeklaným jazykem olízl, aby zabránil další kapce skanout a roztříštit se o zem.

,,Samotářský drak. Říká si Demon."

:P