Amira se pod tíhou jeho těla převrátila dozadu. Zády narazila do kořene. Tupá bolest se jí rozlila po celém těle. Pokusila se vykroutit, ale Mason ji chytil pod krkem. Vzala jeho ruce do svých a pokusila se je odtrhnout. Docházel jí vzduch. Bojovala o každý nádech.

,,Svině. Hnusná zrůda!" Křičel na ni. Od úst mu létaly sliny, které jí v kapkách dopadaly na obličej. ,,Zabiju tě! Zabiju!" Amiřiny smysly se probudily k životu.

Tohle není hra.

Vážně jí jde o život.

V hlavě se jí posunula kolečka a dílky do sebe zapadly. Mysl se jí vyjasnila, jak se její svaly a reflexy probíraly k životu. Jistě, nebyla si svým tělem tolik jistá, salto by teď určitě neudělala, ale pořád měla dvoje schopné ruce a nohy. Mohla vyhrát. Má přece výcvik. Sice zašlý a z dob kdy měla pár kilo navíc, ale vypadalo to, že její zabijácké instinkty přetrvaly.

Omotala Masonovi nohy kolem trupu. I přestože tato poloha byla úchylná, zabírala velice dobře. Vysoukala ruce zpod chlapcova těla a vší silou mu zatlačila na hruď, přitom nohami zesilovala stisk. Mason zakřičel, jeho záda se prohnula v bolestném úhlu. V příštím okamžiku ji pustil a ona měla konečně možnost volného nádechu. Nabrala do plic blahodárný kyslík a odkulila se stranou, co nejdál od Masonova šíleného já.

,,Bestie! Nechala Masona samotného! A on byl potrestán. Svině! Svině! Svině! Shnij v pekle!" Zasmál se vlastnímu vtipu tak divoce, až mu do očí vhrkly slzy. Musel se vážně pomást, když o sobě mluví ve třetí osobě, zabručela v duchu.

Najednou se z lesa ozvalo praskání větviček a na scénu se vřítila třetí osoba. Amira nestihla ani mrknout. Sledovala ten malý, rozmazaný blesk jak povaluje Masona do mraveniště a tlačí jej k jehličí. Černí brouci si brodily cestu k jeho obličeji. Amira nemohla uvěřit svým očím. Překvapení ji přikovalo na místě.

,,Dělej! Utíkej!"

,,Zlá Viky! Pustit Masona! Mason utrhat Amiře nožičky!" Soptil Mason a snažil se drobné dívce vykroutit. Ta měla ale i přes ovázanou ruku sílu a použila ke znehybnění hmotnost celého těla.

Masonovi při zmařeném pokusu utéct cosi vylétlo z kapsy. Prosvištělo to vzduchem a přistálo u Amiřiných nohou. Amira vykulila oči a sehnula se. Její prsten! Musela ho nechat v pokoji!

Zahrkala hlavou, aby rozehnala mlhu učarování, a začala pelášit seč jí síly stačily.

Bylo jí celkem líto toho ovoce, ale pro to se může vrátit potom. V hlavě jí šrotovalo. Mason a Viky se dostali až sem. Museli být na pláži. Jestli si ji Mason našel, udělá to znova. Teď ho pohání ta destruktivní síla.

Nemá na výběr. Musí opustit úkryt. Jinak by se Masonovo utrhat Amiře nožičky mohlo rychle změnit v bolestnou realitu...

***

Asana ještě ten den prohledala všechny příručky, ale nic o přebývajících šupinách v nich nebylo. Kontrolovala magické kameny na svém náramku z tržnice pro případ, že by ztrácely svou moc, ale jejich barva nevyprchala, pořád magicky vibrovaly a i kovářka potvrdila, že jsou v pořádku. Tím to tedy být nemohlo.

Třeba to je jen přeháňka. Zítra budou pryč. Určitě. Zmizí stejně jako popruhy a řetězy v Demonově stáji. Ještě si došlápne na toho Marlie, nebo jak se ten chlapec jmenoval, na to by neměla zapomínat. Všechno bude vpořádku.

Během jedné noci se vše změní.

Ve zbytku dne důkladně připravovala svůj plán. Zjistila, že spřádat vzpouru není nic jednoduchého. Hodiny musela sledovat hlídky, aby zjistila, jak dlouho trvá jejich výměna. Z toho si odvodila, že na zničení - pardon, jemné sundání bez poškozování - řetězů a popruhů má patnáct - dvacet minut. Hlídkáři nejsou tak ostražití, jejich vzdálení příbuzní Erelesové s nimi nyní žijí v křehkém příměří a tak není co hlídat.

To je bláhové, přemítala, nikdy nevíte, kdo vám vrazí kudlu do zad. Může stát přímo vedle vás...

Během pěti hodin měla kompletní konstrukci únikové cesty. Navečer, když zašlo slunce a les i zámek usnul, se vkradla do dračího boxu, ve kterém ležela nemocná Saf. Asana musela odvrátit pohled, jelikož měla pocit, že z toho hodí šavli.

Saf měla oči zapadlé hluboko v důlcích, kůže byla napnutá jen na kostech a odporně to tam smrdělo.

Rozhlédla se jestli se nikdo nedívá a jedním rychlým pohybem přelezla přes hrazení. Saf se na ni utrápeně podívala. Vypadalo to, že nemá ani dost síly na to otočit hlavu.

,,Můžu si lehnout k tobě?" Krátké odfrknutí si vyložila jako ano. Schoulila se červené, nyní spíš růžové, dračici k boku a hlavu natáhla vedle té její. ,,Mám pro tebe zprávy. Myslela jsem, že bych ti mohla zvednout náladu."

Odpovědi se jí nedostalo. Bylo to jako mluvit do dubu. ,,Hledám Amiru. Už je to pár dní. Nikdo mi nevěří. Jediný, kdo je ochotný mi pomoci je Demon." Přitulila se blíže ke kamarádce ve snaze předat jí trochu tělesného tepla. Byla tak chladná! ,,Dneska v noci se vracíme k jezeru. Chci zkusit zachytit stopu. Třeba se ten kruh už rozhodl kudy nás povede. Přivedu ti ji zpět."

Saf zamručela. Tenounce, jako kňučí štěně. Teskně a s nadějí v hlase. ,,Udělám vše, co je třeba abych nám ji vrátila. Slibuju. Na svůj život." Asana se postavila a oklepala. Poté se sklonila a šťouchla do ní čumákem.

,,Měla bys se sebou něco dělat. Nic proti, ale smrdíš jako mrtvola." Zase hlavu zvedla a přelezla zábradlí. ,,Domluvím se s Demonem. A ty se dej do kupy, ať můžeš letět s námi." Vzdálila se. Doufala, že tím přiměje starší dračici něco sníst.

Demon ji už očekával, takže když se vynořila ze tmy, ani ho to nepřekvapilo. ,,Mám připravený plán," oznámila, i když jí bylo jasné, že to dávno ví. Přesto cítila potřebu to říci.

Demon se trošku posunul a napnul tak řetězy na maximum. ,,Poslouchám."

Asana mu vše ochotně vylíčila a popsala každý detail. Mluvila skoro nonstop, takže na konci vyprávění byla na kahánku s dechem. Demon ji vyslechl. ,,Ten tvůj plán má jednu díru," přivřel oči. Asana z téhle vzdálenosti viděla, jak mu pod kůží cukají svaly.

Zamračila se. ,,Jakou díru?"

,,Nevím, zda budu schopný letu. Pobyt za mřížemi je pro tělo vyčerpávající, kord když si nemůžeš ani sednout." Asana si ho změřila od hlavy až k patě. Byl možná trochu pohublý, ale ona si byla jistá, že tak špatně na tom být nemůže. ,,Slábnu každým dnem, Asano," zašeptal vyčerpaně. ,,Sice spím, ale všechno mě bolí. Den ode dne ztrácím sílu."

Asana se rozhlédla. Nikde nebylo ani živáčka, plameny slabě plápolaly. Zahleděla se černému drakovi hluboko do očí. ,,To by jsme měli urychlit plány." Proměnila se v člověka a došla k tabuli, na kterou se věšely klíče. Nevnímala Demonovi námitky, zvolila ten nejobjemnější svazek a s chrastěním se vydala zpět.

,,Asano, vždyť..."

,,Není času na zbyt. Stopy mizí, probouzí se nezájem a Amira může někde umírat. Ty to možná zítra neuletíš, tak musíme jednat." Prsty uchopila nejnovější klíč (Demon před pár dny rozbil zámek a pokusil se uletět, takže jej museli vyměnit za nový.) a vsunula jej do odpovídajícího otvoru. Po páteři jí běhalo vzrušení - a podivná bolest, jíž nechtěla přikládat váhu.

Dostala se přes první hranici a jemně si sklonila Demonovu tlamu níž, aby dosáhla na kovový náhubek. Tyhle velikostní změny ji občas trochu mátly. Rychlé střídání podob nebylo pro její tělo nejlepší. Mozek si to nedokázal spojit a než si zvykl, mohla se stát řádka událostí.

Černý drak se na ni podíval svýma divokýma očima. Vypadaly v té temnotě jeho kůže jako dva světélkující oblázky. Viděla, jak se mu napětím zúžily zorničky. Byli propojení na hlubší úrovni. Částečně si rozuměli i beze slov. Asana mohla v klidu odmontovat kožené obojky a přesně poznala, kdy se Demonovi ulevuje. Jako by jí na noze přistával ten kámen, co jejímu dračímu příteli padal ze srdce.

Po pár minutách byli hotovi. Demon vyšel z boxu, nozdry se mu zvětšovaly a hlavou máchal ze strany na stranu tak divoce, jako by do něho pouštěli elektrický proud. Asana se chvíli bála, že ho přemůže divoká stránka a on zešílí.

,,Ani bys neřekla, jak je to tu prostorné," protáhl si rozbolavělá křídla. Asana se zahanbeně ohlédla do malé stavby. Zdi jako by křičely, že za to může ona. ,,Asi máš pravdu," pronesla spíše k sobě.

Šrámy na prknech přesně vystihovali tu prázdnou mezeru, co zbývala po Amiřině...odchodu? Nebyla si jistá, jak to má definovat.

Co vlastně očekává? Že tam prostě její milá Amča bude sedět na kopci a číst si? Nebo hledá tělo? Mrtvé tělo? Pochytila snad temné myšlenky od ostatních?

Demon se čumákem dotknul bleděmodrého kamínku a vystavil se tak chladnému nočnímu vzduchu. Asana stála mlčky za ním a hleděla do houstnoucí tmy. Hvězdy vyhlížely jako ostré zoubky, co se jí chystají zakousnout do kůže. Najednou se bála udělat to, k čemu se chystala. Demon se na ni ale otočil. ,,Je čas."

Celé dění Asana vnímala jen povrchově. Myšlenkami byla úplně někde jinde. Z hlavy ji vytáhlo až to, že Demon znovu navázal kontakt. ,,Kam chceš letět?"

,,Směrem k horám." Asana do slov moc pocitů nedávala. Užívala si, jak jí vítr proudí mezi křídly. Zavrtávala se pohledem do krajiny před sebou a snažila se z jejích zvlněných křivek něco vyčíst. Vlny se tříštily o útesy a unaveně šplouchaly. Tmu prozářila Demonova výměna tváře: Od špičky nosu mu projela modrá vlna. Šupiny připomínaly indigové hedvábí. Oči mu svítily jako broušené diamanty a dokonale se v nich zračila jeho duše.

,,Něco jsem zachytil."

,,Co? Je to důležité? Jak je to daleko? A..."

,,Ticho!" Zavrčel. Asana podrážděně zavrčela a stáhla se dozadu. Demon se na ni ohlédl. ,,Promiň. Jen se potřebuju soustředit." Za křídly se mu táhl bleděmodrý kouř. Možná že kdyby teď byla na zemi, říkala by si, že padá hvězda.

Demon najednou začal padat. Se svištěním prořízl oblohu jako nůž máslo a v sokolím letu se setkal tváří v tvář louce. Na poslední chvíli roztáhl letky, tráva kolem něho se svalila náporem vzduchu a jen těžko se rovnala. Cuchala se a proplétala. Asana ten výpad vůbec nečekala. Musela se v oblouku otočit a pozvolně ve spirálách klesat.

Tlapami se dotkla jemných stébel a trochu se načepířila. Blána na zádech se jí nadzvedla jako hřebínek. Něco nebylo v pořádku. Zase ji brnělo, tentokrát celé tělo. Točila se po vlastní ose. V jednu chvíli jako by zahlédla pohyb. A pak k ní vánek přivál i tu vůni. Nebylo pochyb, že ten pronásledovatel byl tady. Nedokázala určit polohu. Navíc tady bylo tolik vysokých keřů, že by se za nimi skrylo nejmíň deset koňských draků.

Podívala se na Demona, ale vypadal naprosto uvolněně. Jak je možné, že si toho nevšiml? Copak to cítí jen ona? Rozhodla se, že ho nebude rozptylovat. Jen dá pozor, aby do nich nikdo nezaťal tesáky...

Docupitala k Demonovi a tázavě naklonila hlavu na stranu. V trávě se válel zvláštní předmět. Kdysi to mohla být bota. Přes kterou se přehnalo stádo bizonů a pak ji ožvýkaly piraně. Podle Demona na ní muselo být ale něco vysoce zajímavého, jelikož do šuntu neustále šťouchal čumákem.

,,Co se děje?"

,,Ty to necítíš? Je Amiry. A připadá mi, že tudy prošla ani ne před půlhodinou." Asana vyjeveně zamrkala a nasála pach. Opravdu. Čerstvý, táhl se, šimral v nose. Bože, našla svou stopu!

Zapátrala v podrostu, jestli neuvidí-neucítí něco dalšího, ale nic se neobjevilo. Demon se na ni podíval. ,,Nemůže být daleko, pokud jí nenarostly křídla. Prohledáme v okruhu několika kilometrů oblast a snad něco najdeme." Asana přikývla a vydala se na opačnou stranu louky.

***

Chodoli tam asi dvě hodiny, než se něco dozvěděli. Asana doklusala k Demonovi a z plného hrdla mu řekla, že nic kromě toho křápu nenašla. ,,Našli jsme pěkný nic. Žádný stopy v bahně, zlámaný větve. Sever, jih, východ, západ. Nic. Navíc se začíná rozednívat. Měli by jsme se vracet." Podívala se na pás nebe zbarvený do oranžova, jež objímal horizont. Přímo ji volal k sobě...

Vrátili se. Asana byla rozhořčená z toho, že Demona musí opět zaháknout, ale udělala to. V jídelně byla mezi prvními, utahaná jako kotě si sedla na její obvyklé místo. Ještě byl poměrně klid. Adrenalin z ní vyprchával každou vteřinou, jako by ho z ní někdo pil brčkem. V místnosti bylo jen pět lidí. Byla utahaná jako kotě a tak si hlavu položila na ruce a zavřela oči. Snad nabere trochu energie.

,,Děvče, vždyť sis nic nevzala! Musíš být hladová! Na, tu máš. Naber si na jezlín!" Asana zvedla hlavu. Byla to jedna z kuchařek, kterou všichni přirovnávali spíš k hodné babičce. Měla kytičkovanou barevnou zástěru a kulaté brýle se zlatými obroučkami, její stříbrem protkané vlasy připomínaly načechranou cukrovou vatu. V ruce držela velký tác a v druhé talíř.

Položila to před Asanu, z konvičky na stole nalila do hrníčku ovocný čaj. ,,Notak, vezmi si." Asana pokývala hlavou. ,,Děkuji, paní..."

,,Prosím, říkej mi báby," usmála se žena a už na provizorním pracovišti krájela Asaně jablko. Dračice nemohla uvěřit, s jakou výkonností báby pracuje. ,,Notak, děvče, vezmi si ten chleba!"

Asana raději poslouchala jako poslušný pes. Lidé začali proudit dveřmi a za chvíli se vedle ní posadil Cole. Tina sebou plácla naproti.

,,Tak co Nájezdníci?" Pokusila se o úsměv. Sice nebyla zvyklá zvedat koutky - ani předtím než Amira zmizela -, ale snažila se působit v pohodě. Tina v její tváři naštěstí nic nerozeznala.

,,Jo, dneska nás posílaj do terénu. Budu hledat čapara." Dala do těch slov hrdost. Asana nechápavě svraštila obočí. ,,Koho?" Odpověděl jí Cole.

,,Je to něco jako posel. Ale nosí spisy o hledaných osobách a dracích. A taky je loví. June má podezření, že ten co se tady zdržel chytá v našich lesích."

,,A to je špatně? Vždyť je to jeho práce," zamračila se Asana. ,,Je to zakázané. O to se máme starat my samy," řekla vážně Tina a rychle zhltla své sousto. Poté se vytratila jako pára nad hrncem.

,,Potřebuju s tebou mluvit," vybafl na ni najednou Cole. Asana zamrkala. V koutcích oka měla rozmazané vidění. ,,Cože? P-proč?"

,,Prostě přijď po snídani ke mně do pokoje."

,,Co je tak vážnýho, že to nemůžeme probrat tady?"

,,Prostě to udělej," procedil skrze zaťaté zuby. Asana se s ním nepotřebovala přít. Hleděla na jeho vzdalující se záda a ještě hodných pár minut se šťourala v jídle. Z toho nastávajícího rozhovoru měla kámen v žaludku.

Hned jak otevřela dveře, které ji dělily od Cola, poznala, že vlezla do pasti.

,,Tak co, kde jsi dneska v noci byla?" Zeptal se naoko nevinně. Asana ale prohlédla tu masku. Za ní stála masa hněvu a starostí. Krčila se tam, připravená k výstřelu.

,,U sebe," pokrčila s kamennou tváří rameny. Situace začínala být vyhrocená.

,,Asano, nelži mi! Půlka lidí viděla ze stájí letět bílýho a černýho draka. Jak mi vysvětlíš tohle, když jsi údajně byla sama a u sebe?" Asana si uraženě odfrkla. ,,Halucinace. Protož bílá je nová černá." Cole se vedle ní posadil na postel. ,,Netahej mě za nos. Nechci se rozčilovat. Jen ti říkám, že nebude dlouho trvat a lidi se dovtípí, kdo byl ten druhý drak. Už teď je to s tebou dost na hraně. Válečníci a bůhví kdo ještě ti přestávají věřit. Chodíš tady, mizíš uprostřed dne a v noci se vytrácíš z pokoje."

,,Když mě chcete mít pod zámkem tak mi taky nasaďte náhubek! Už je mi to jedno!" Rozhodila rukama a postavila se. Cole se za ní udiveně podíval. ,,Chcete? My? Viníš z toho i mě?" Asana zrudla. Trefa do černého, dobrá rána Cole. Stáhla si rukáv trička níž, nechtěla ukazovat šupiny. Teď ne. ,,Já už vlastně ani nevím. Jen ti říkám, že se se mnou a mým okolím poslední dobou děje hrozně moc divných věcí kterým nerozumím. Mám pocit že mi z nich pukne hlava. A nemůžu to nikomu říct. Protože mi nikdo nevěří ani půl slova," zarazila se, jelikož jí docházelo, kam tímhle rozhovorem míří. Sklopila zrak a zašeptala: ,,Už ani nevím, komu můžu věřit. Nepoznám přítele."

Cole si povzdechl a položil jí ruku kolem ramen. ,,Chápu, potřebuješ prostor. Ale slib mi jednu věc." Ublíženě po něm loupla očima. Prosím, hlavně mi to nezakazuj. Neber mi to...

,,Přestaň hledat Amiru. Já vím, bolí to, ale..."

,,Nikdo se nikdy nevrátil a bla bla bla bla bla! Hledali jste vždycky a všude, ve všech světech a provinciích, prohledali jste každou píď oceánu a tak dál! Kecy! Cole, jestli mi už věříš tak málo, že mi tady recituješ June, tak si už asi nemáme co říct," vykroutila se z jeho sevření. Sledovala, jak se jeho husté obočí podobné havraním křídlům svraštilo. ,,Nechci tě odsuzovat. Jen ti... jaksi chybí důkazy."

,,Celej svět jde do kopru, to je můj důkaz!" Uzavřela debatu a vyšla z pokoje. Měla chuť ječet. Proč ji nikdo nemůže pochopit?! Draci jsou ochotní přiznat si pravdu i když se brodí ve lžích. Proč to nedokáží i lidé?!

,,Agggg!" Zvrátila hlavu dozadu a prohrábla si husté bílé vlasy. Bylo to definitivní. Oficiálně spadlo všechno na její bedra. Takhle to dopadlo, když to někomu řekla. Blbě. Je to jen na ní. Najde Amiru. Má víc důkazů než si myslí. Jen je musí odhalit...

***

V dáli, daleko od sídla, tam, kam nemohlo dohlédnout žádné oko, dračí ani lidské, seděl na skále mladý černý drak. Pozorně sledoval dění pod sebou a ani slovy nemohl popsat, jak byl spokojený.

Za pár chvil se za ním zvedl větrný poryv vyvolaný letem a vedle něho se usadila modrofialová dračice s dlouhýma nohama jako párátka. Stavbou těla připomínala chrta. Křídla měla jen lehce přitažená k tělu, připravená kdykoliv odstartovat a uletět pryč.

Sedla si vedle něho a zvedla útlý čenich k blednoucím, zanikajícím hvězdám. ,,Jak jde pozorování?" Zeptala se. Její hlas byl klidný jako voda v potoce a stejně tak i mrazivý. Přesto černého samce zvláštním způsobem uklidňoval. ,,Myslím, že je úkol splněn, Vichřice. Asana našla co potřebovala. Odpoutala se od člověka. Teď je třeba umístit spínač."

Dračice ho povzbudivě šťouchla do ramene a všechna její pověstná krutost byla ta tam. ,,Vedl sis dobře, Stíne. Mimochodem, Les vzkazuje, že máš spouštěč být ty. Už tvůj pach jednou zaznamenala. Navíc cítí, když za ní stojíš. Což je ohromně fascinující! Vzpomínáš, jak se na té louce pořád otáčela za tvým tělem? Musíš to být ty." Stín svěsil čumák a přitiskl hlavu k jejímu úzkému hadímu krku. ,,Díky za zprávu, Vichřice." Poslice vyskočila na nohy a přátelsky do něho drcla ramenem. ,,Poleť. Dnes už je pozdě. Krom toho musíš mít hlad. Popel a Pařát ulovili speciálně pro tebe jelena."

Vichřice zamávala křídly, lehce se vznesla, jelikož nevážila skoro nic, a zůstala stát ve vzduchu. Stín se naposledy ohlédl směrem k hradu a bublavě zavrčel. ,,Zítra budeš jedna z nás, Asano," zašeptal spíš pro sebe. ,,Mrtvá nebo živá."

Vogo, 3 039 slov. :D Dostanu metal? :D Ploším ploším, smutně koukám.

Takže lidičky, vážně vás miluju... Poslední odstavce oddělené hvězdičkou a scéna v jídelně měla být v další kapitole.

Ale Ella je hodná a musela vám to vyklopit, tak si to pamatujte :D !

Teď k otázkám: Už jste si nějako udělali názor na to, co se stalo s Masonem... Takže váš názor, a to fofrem :D (Vzkaz pro teatrava, tvůj vzkaz pro Masona bude bohužel doručen jindy. Omlouvám se, jestli jsem napsala špatně jméno :) ). Názor na Colovo chování? Bude mít Asany a Demonova výprava negativní, nebo vůbec nějaký, dopad? Kdo myslíte, že jsou zač ti záhadní draci? Názor na ně? Co myslíte, že s Asanou zamýšlí?

With love (a špatnou angličtinou) Ella.