Když se nad lesy obejmutými horami  zhmotnily dvě rozmazané siluety, Saf si nemohla pomoci a vyrazila z hrdla přidušený zvuk, který připomínal něco mezi radostným zapískáním a úlevným povzdechem. Asana do ní drkla bokem, ať se krotí, ale ani ona se nemohla ubránit vlně náklonnosti, co se jí přelila přes tělo.

Šedý hrom tiše zachrčel, cizí vetřelce zrovna dvakrát nepotřeboval, avšak Asana ho sjela varovným pohledem a on zmlkl. ,,Budeme je potřebovat," oznámila mu. Hrom zasyčel odporem, jeho důvěra měla své meze a pakt s lidmi byl daleko za snesitelnou hranicí. ,,Asi vždy zůstaneme tím, kým jsme, že?" Poznamenal jízlivě.

Mazlíčky. Tak ji s oblibou nazýval. Mohl si ale říkat co chtěl, Asana Colovi a Tině nejednou svěřila život a další malé dobrodružství navíc ji nemohlo přesvědčit o opaku. ,,Máš pravdu, Šedý hrome. Vždycky budeš jen ošklivá ještěrka," odbyla jej a užívala si, jak se zhrozil a napřímil do své plné výšky. Tentokrát do ní strčila Saf.

Musíme působit celistvě, napomenula ji. Asana zamrskala ocasem ze strany na stranu jako naštvaná kočka, ale poslechla a stáhla se. Tohle hašteření opravdu nemohlo pomoct.

Draci se shlukli blíž k sobě, zmatení a zvědaví, když nad jejich táborem zakroužily oba stíny a přistáli na břehu jezera. Ti, kteří se odvážili přijít příliš blízko k návštěvníkům, byli vzápětí zahnáni zpět Hromovými mocnými čelistmi.

Asana si své přátele pozorně prohlížela, přistupovala blíž společně se Saf a Stínem, důvěrným členem smečky - Demonovi svěřila krocení skupiny, protože byl jediný, kdo by je dokázal poštvat zpět, kdyby v tom Šedý hrom selhal. Hledala v tvářích svých křehčích kamarádů jakékoliv změny, ale nalezla tam jen nehynoucí odhodlání, které je vždy všechny propojovalo v jednu bytost.

Tina se na ni usmála a slezla z Wrai jako první. Zatímco Zein v sedle stále působil neohrabaně a nejistě, ona ani dny ve vyhnanství neztratila vrozenou eleganci a ladnost. ,,Ráda vidím, že do toho jdeš s plným nasazením," řekla místo pozdravu při pohledu na ještěry za nimi. Asana přikývla a proměnila se do lidské podoby. Už byla z větší části pokrytá šupinami než kůží, ale její obličej si stále zachovával stejné rysy. ,,Nemarnila jsem čas."

,,To je dobře," přidal se Cole. ,,Jestli je to takové, jak jsi líčila, budeme to potřebovat."

Asana přikývla a prohlédla si oře, na kterém Cole dorazil. Byl to vyrovnaný okřídlený kůň plavé barvy s lesklou srstí a černými kopyty, pod kterými praskaly kameny, když dupal. Elementarie země, silná a klidná. ,,Kde jste ho vzali?"

,,Řekněme, že Zein je velice dobrý karbaník. Vyhrál ho v kartách od kočovníků," řekla uznale Tina. ,,Sice předtím prohrál naše poslední zlaťáky, co jsme sesbírali po kapsách, ale nakonec to dopadlo. Wrai by nás všechny neunesla." Trochu posměšně do Zeina dloubla prstem, ale on ji jen odpálkoval s tím, že už je stejně nebudou potřebovat.

,,Tak, jaký je plán? Prostě poletíme na druhou stranu světa, stejně jako minule?" Zeptala se černovláska. Asana se obrátila ke Stínovi a přejela mu dlaní po boku, aby se uklidnila. Na oplátku jí foukl do měsíčně bílých vlasů a rozvířil je jako závoj světla.

,,Přesně tak. Stín a ten oplzlý šedý drak támhle," ukázala bradou k Hromovi, který bedlivě poslouchal každé slovo, ačkoliv jim nemohl rozumět. Když ho ale takto oslovila, měla pocit, že na ni zaprskal, přinejmenším ohrnul pysky. ,,Vedou dračí letku. A Vichřice, fialová vyhublá dračice, má na starosti zvědy. Jsou nejrychlejší, poletí napřed a budou nám hlásit, co je před námi."

,,Co očekáváš, že budeme dělat?" Otázal se Cole. Nikoliv nepřátelsky, pouze jako válečník, který čeká na rozkazy. Asana se ohlédla. ,,Chci, abyste byli mýma očima a ušima. Abyste našli Amiru."

,,Pospěš si, Šedý hrom začíná být neklidný," upozornil ji opatrně Stín přes magické pouto. Asana mu pohlédla do tyrkysových očí a přikývla. ,,Řekni mu, ať vyšle Vichřici. Čím dříve vyrazí, tím líp." Stín přikývl a odskočil od nich jako horská kočka od chřestýše.

Asana se opět zadívala na své přátele. ,,Budete uzavírat skupinu. Kdyby se vás kdokoliv jen pokusil dotknout, zavoláte mě a já mu rozsápu krk."

Tina se škodolibě uchechtla. Cole uchopil pegase za hřívu, ale Asana ho zarazila. ,,Ty poletíš se mnou. Potřebuji ti něco říct. Navíc by si nám na koni nestačil." Leda by to byla elementarie vzduchu nebo možná i bouře. Země byla stavěna spíše na těžkou práci a výdrž než na rychlý pohyb. ,,A Zeine, bude lepší, když půjdeš se Saf. Tina a Wrai by se rychle unavily, kdyby musely tahat i tebe."

,,Nikdy nepochopím, proč skáčem tak, jak ty pískáš," zabrblal Zein. Asana si dala ruku v bok a trochu zatřepotala křídly. ,,Protože z vás mám nejlepší nápady, jak zařídit, aby šlo všechno do kopru."

,,Velice povzbuzující, příště si dám pozor, s kým se kamarádím."

Zaslechla lehké kroky, co se snad skoro nedotýkaly země, a za chvíli jí po zádech a křídlech přejela husí kůže. Nemusela se ani ohlížet, aby poznala, kdo to je. Už to, že Wrai obtočila svůj ocas kolem Tiny a zavrčela tak zlověstně, jak to Asana ještě neslyšela, bylo dost výmluvné.

,,Už jste připravena vyrazit, paní bělobo, nebo počkáme, až padne tma?" Sklonil se jí Šedý hrom k uchu. V téhle blízkosti skoro cítila chlad a vichr severu, který sálal z jeho šupin. Jako by si podnebí své domoviny odnesl s sebou. ,,Stáhni se a drž zobák."

,,Narozdíl od Stína mám tlamu," odvětil. Asana na něho div neprskla, ale bylo složité rychle přepínat mezi dračí a lidskou řečí, a tak to nechala být. ,,Přestaň řečnit," zachrčel, ,,Vlnka už nám na cestu dala byliny, které zasytí hlad. Počítám s tím, že nebude čas na lov, takže jestli se hned teď nenažerete těch odporných listů, nejspíš vám za pár hodin dojdou síly."

Vlnka k nim přiběhla s velkým zahnutým lupenem naplněným zelenou drtí, různými bobulemi, pupeny a květy, které Asana ani za mák nepoznávala, ale stejně nabrala obsah do hrsti a pokynula ostatním, ať tak též učiní, ačkoliv Cole se tvářil trochu pochybovačně. ,,Hodně přežvykovat, ať se uvolní co nejvíc látek," poučila je Vlnka a odklusala k Bludovi a Minervě.

Asana si vsypala rostliny do úst a rozdrtila mezi zostřenými zuby malé oranžové plody, které svou vůní i chutí připomínaly ze všeho nejvíc moruše. Cítila, jak jí na jazyk vystříkla přeslazená šťáva a smísila se s bylinkami na odpornou kaši. Zkroutila obličej do zhnusené grimasy, nad čímž se Hrom škodolibě zazubil. Polkla hutnou hmotu a vyplázla na něho zelený jazyk.

,,A teď letíme," rozkázala všem. ,,Nemáme času nazbyt."

,,Zaujmout pozice," přidal se Šedý hrom. ,,Stín a Asana vpředu. Hranice, levé křídlo. Zlomený spár vpravo. Pokud se bude cokoliv dít nebo uvidíte něco podezřelého, máte povinnost to hlásit."

Dračí smečka sborově zamručela a pak se jako střely vznesli na oblohu.

***

Asana se držela v čele společně s Hromem, Demonem a Stínem. Nemluvili, jen občas kontrolovali i zbytek tlupy. Vichřice se za nimi vracela jen aby jim řekla, kde zrovna zuří tornáda a kde zachytila pach jiných draků.

Asana se musela divit, jak je rychlá. Stín jí později vysvětlit, že Vichřicin druh nemá žlázy na chrlení ohně - byli dlouho šlechtěni, zbaveni přebytečných zbraní, měli větší plíce a srdce, menší žaludek -, zato umí lámat větrné proudy ve svůj prospěch a být co nejrychlejší.

Cesta byla úmorná, ale probíhala v pravidelném tempu, které bylo jistým způsobem uklidňující. Jako by právě nemířili do samotného pekla.

***

,,Proč se vůbec zahazuješ s lidmi?" Obořil se na ni Šedý hrom, když se druhého dne večer ukládala ke spánku. Zvedla hlavu jen natolik, aby se na něj mohla podívat. Zbytek těla ji bolel a v kloubech jí křupalo. ,,Protože jsem se u nich narodila? Vždyť víš, jsem jen jejich mazlík," odfrkla si.

Šedý hrom zvedl oči k obloze, jako by proklínal předky, že mu Asanu hodili pod nohy. ,,Tak jsem to nemyslel."

,,A jak tedy?" Omotala si ocas kolem předních tlap a nechala svaly, aby zaprotestovaly. Měli za sebou desítky hodin letu s pár delšími přestávkami a ačkoliv to zatím byla kratší vzdálenost než k Větrné bráně, Asana cítila, že by jí mohla upadnout křídla, kdyby s nimi byť ještě jednou máchla.

Hrom oproti tomu vypadal naprosto v pořádku, jen držel křídla přivinutá, ne rozložená jako obvykle, a často měnil jejich pozici, což nasvědčovalo, že ho také pobolívají. ,,Proč si s nimi zůstala? Hodně draků v naší smečce se taky narodilo u lidí nebo jimi byli odchováni, ale dalo přednost životu v divočině."

,,To nepochopíš," zamručela. Hromovi se v očích bojově zablýsklo - přesně tak jako jí, když viděla výzvu. ,,Zkus to."

Asana si povzdechla. ,,Měl by ses jít prospat. Když jsi unavený, chováš se dotěrně."

,,Co na to říct, jsem osina v zadku. A teď povídej. Rád si vyslechnu, co draka přiměje zůstat u jeho věznitele." Asana ho sežehla nenávistným pohledem, ale Šedý hrom nevypadal, že by se chystal odejít. A tak se rozhodla mu říct pravdu, ačkoliv věděla, že jí to bude nadosmrti předhazovat. Pokud ho tedy dřív sama nezardousí.

,,Protože jsem neznala nic jiného. Protože ta holka, která mě vytáhla z vody, když mě moje vlastní matka nedokázala ochránit, mě vychovala jako nezávislou bytost, nikoliv jako vraždící stroj nebo otroka. Byla mi rodinou, stejně jako Saf a Demon. Neměla jsem důvod ji opouštět."

Hrom k jejímu překvapení vypadal, jako by o tom přemýšlel. Pak řekl stejně tiše jako ševelení větru: ,,Tak to patříš k těm šťastnějším." A odešel mezi stromy, kde splynul se stíny.

***

,,Demone? Měl jsi někdy někoho rád? Jako víc, než kohokoliv jiného?" Otázala se svého přítele, když o deset dní později s východem slunce vystoupali na nebesa.

,,Myslíš jako druha?" Podivil se Demon a mimoděk zavadil pohledem o Cola, kterého nesla na zádech. Ačkoliv by si to nikdy nepřiznal a ona by nikomu nic neřekla, aby cti svého lidského přítele neuškodila, spal. Usnul téměř okamžitě, co sebou cukla při startu.

,,Ano," přiznal Demon lehce neochotně. ,,Byla to mladá dračice z Eveina vojska." Asana zaklela, že se na to zeptala. Zase připomněla Demonovi jeho krvavou minulost, které se tak snažil zbavit. V mluvení a následcích se nikdy moc nevyznala, avšak poslední dobou to na ni dopadalo jako těžká deka.

,,Víš já...nevím, jak mu to říct," změnila okatě téma rozhovoru. Demon jiný směr vděčně přijal, viděla, jak povolil ztuhlé končetiny. ,,To s tou dívkou?"

,,Ano. Je to takový ten sžíravý pocit, co ti provrtává vnitřnosti, a ty víš, že bys to měl povědět, ale nemůžeš se k tomu dokopat, protože máš strach," nevěděla, jak to přesně zformulovat.

,,Říká se tomu starost," shrnul její slova do jednoho Demon. ,,Je mocná a umí zasadit hluboké rány, ale dokáže být i krásná. Jestli ji cítíš, máš v srdci světlo. Zda mu povíš pravdu je jen na tobě."

Starost. To ji hnalo vpřed. Proto byla ochotná letět na konec světa a zase zpátky. Aby se zjistila, jestli je její přítelkyně v pořádku. A tak zmlkla a opravdu o tom dlouho dumala.

,,Uděláme si přestávku!" okřikl je Šedý hrom a Asaně z velitelstkého tónu jeho hlasu přejel mráz po zádech.

Pak zaznamenala změnu hustoty vzduchu. Zprvu nepatrnou, která později přišla jako přívalová vlna. Najednou byl sušší a lehčí a nesl se v něm jemný písek. Podívala se na Stína a on přikývl, zatímco klesali na otevřené prostranství mezi vysoké borovice. ,,Hrom ten vzduch cítí taky. Znamená to, že jsme blízko, takže si odpočineme, dokud je čas a my jsme v relativním bezpečí."

Asana přistála a protáhla se, až jí zakřupalo v páteři. ,,Potřebujeme se najíst," oznámil jí Hrom. Což v překladu znamenalo ať dopraví svůj změkčilý zadek do lesa a něco přinese. Asana potlačila zavrčení, počkala, až Cole sleze a pak k sobě zavolala náhodně sestavený lovecký oddíl. Byliny jim došly po pěti dnech, takže teď spoléhali výhradně na masitou stravu, po které se alespoň necítili jako sudy naplněné vatou.

,,Nelíbí se mi to..." Zavrčel Blud a otočil se kolem své osy, jako by louce a prašným cestám nechtěl tak úplně věřit. ,,Stromy v tomhle lese nezpívají."

Asana myslela, že jen plácá nebo blouzní, ale Šedého hroma slova mladého draka zaujala. ,,Co se děje se stromy, Blude?" Otázal se tak klidným a laskavým hlasem, jaký u něho Asana ještě neslyšela.

Blud se k němu obrátil, jako by si až teď uvědomil, že válečník mluví na něj. ,,Mlčí."

,,Mají z něčeho strach," přidala se Minerva.

Asana nakrabatila nechápavě čelo, avšak tu země pod jejich nohama náhle pukla a v dešti hlíny a bahna obrovské stvoření polklo dva starší draky po Asanině pravici. Poslední, co viděla, ještě než jejich bolestné vyjeknutí utichlo a její šupiny pokryly cákance krve, bylo dlouhé slizké tělo a kruhová tlama orámovaná zuby velkými jako rybářská kocábka.

Hezký pátek všem! 😁

Ano, ano, dnes je to trochu strohé, ale když o tom tak přemýšlím, nechci vás zatěžovat zdlouhavými detaily z cesty, tak jsem prostě vystříhala nejzajímavější věci z původní verze kapitoly a tady to je! 😃

Konečně se dostáváme tam, kam jsem chtěla, takže mi držte palce. 😆

Co říkáte? Má Šedý hrom také nějakou temnou minulost, kvůli které se chová tak, jak se chová? A co to je za tvora, který smečku napadl? Líbila se vám kapitola?