,,Na co čekáš? Poleť!" Zasmála se Tina.

,,Jako...? Na tohle?!"

,,Jasně! Neboj se!" Pobídla Wrai k letu. Byl to opravdu velký drak - škrtněte to - megaobrovský drak. Jen jeho kohoutek sahal po nejvyšší pískovcovou skálu, křídla a hlava se táhly ještě dál.

,,Co to vůbec je?" Zeptal se Cole a prohlížel si bílou hlavu s ohromnými rohy.

,,No, není to pravý drak, ale spíš něco jako duch, strážce. Takových duchů je víc - podle elementarií. Tohle je Země, jelikož byl vyvolán tady. Kdyby se to stalo uprostřed moře, nejspíš by vylezl hadí drak. Tenhle je ale pro přepravu nejlepší: Udrží toho na zádech nejvíc a letí tak akorát, aby jsme nespadli, ale zároveň dorazili včas."

,,A ono to nepotřebuje žrát?" Ta obrovská tlama by nás spolkla jako malinu. Všechny.

,,Ne, je to duch."

,,A jak to, že jím neprojdeme?"

,,Je to strážce... Není nebezpečný. Víte, těch draků bylo osm, ale jelikož by jejich rod brzo ovládl všechny světy, dal jim Nejvyšší jejich vlastní, ohromný svět. Jsou mu za to vděční, proto se nechávají jednou za pár let takto vyvolat. Já tohle viděla jen na obrázkách, taky jsem z toho  vedle!"

,,Má to nějaký jméno?"

,,Ne. Je to prostě dračí duch, nebo strážce. Jak chceš." Už jsme byli jen kousek od toho obrovského tvora. Jeho záda tvořily obrovské tvrdé desky, ani by se nedalo říct šupiny či pláty, spíše kamenné plošiny. A ty rohy na hlavě...útesy! Jeho ramena vypadala jako pohoří. Křídla mohla pár mávnutími zakrýt slunce. Wrai, Saf, Demon a Asana přistáli mezi lopatkami.

,,Rychle! Sem!" Křikla Tina a zalezla za jeden kamenný plát. Bylo neuvěřitelné, že je to až tři metry vysoké. Nejistě jsem se ošila.

,,Na co čekáte?! Jestli teď vzletí, tak vás to smete!" Zamávala a zalezla hlouběji do záhybu. Pokynula svojí dračici, aby si lehla a sama se posadila, držíc uzdu, do tureckého sedu. Já usedla vedle ní a udělala to samé se Saf a Demonem, jehož mi Cole s úlevou předal. Bylo divné vědět, že sedíte pod dračí ,,šupinou". Ta síla pode mnou byla neskutečná, skoro až děsivá. Můj pohled zabloudil ke kloubům křídel. Zrovna se dávaly do pohybu.

,,Držte se!" Zavýskala Tina. Mohutný drak jednou mávnul, odlepil se od země. Asana se ustrašeně přitiskla blíž k Saf.

,,Já bych tě podržel líp, jestli chceš. Mám hřejivý účinek." Uchechtl se Cole. Asana odhalila tesáky a bublavě zavrčela. Cole zdvihnul ruce v obranném gestu, ale záhy je zase stáhl, jelikož měl co dělat, aby se v úhlu čtyřiceti pěti stupňů udržel. Dopravní prostředek sebou škubl, ztratila jsem rovnováhu a vypadla z naší skrýše.

,,Amiro!" Při pokusu postavit se mi podklouzla noha, Tina se po mně natáhla, ale dotkla se jen konečků prstů. Kutálela jsem se dolů, hlava nehlava. Jakmile se prvního kusu mého oblečení dotkl paprsek slunce, pohltil mne ledový vítr, stahoval dolů jako vír vzpomínek. Bylo jasné, že každou chvíli spadnu a umřu, pokud někdo nepřiletí. Konec dalšího plátu, v boku jsem pocítila tupou ránu, když tu mě něco popadlo za kotník a stáhlo dolů.

,,Co tam nahoře sakra děláte?" Škodolibý hlas, trapná pozice. Do Prčic! Trapnější to být nemohlo.

,,Eriku!"

,,Zkoušíš lítat bez draka, Am?" Uchechtl se. Byli tu další dva lidé, nejspíš jeho spolužáci. Holka ostříhaná na mikádo s kaštanovými vlasy a stejně barevnýma očima a kluk. Hnědé kudrliny, podivně zelené oči. Jo, tohle budou stoprocentně Válečníci. Oba po zuby ozbrojení dýkami.

,,Ani ne." Ucedím a setřu si z trička imaginární prach.

,,Jak myslíš. Jo, tohle je Kat a Sam. Dvojčata."

,,Bohužel." Prohlédla si dívka ostří dýky z modrého kovu, jež právě vylovila zpod hnědé kožené vesty. Celkem jí to seklo; bílá volná halena s dlouhými rukávy, již zmiňovaná vesta, kožené rukavice a vysoké boty na vojenský způsob stejné barvy a bílé punčocháče s opaskem.

Let draka se znenadání vyvážil do vodorovné polohy a zpomalil. Kat vylezla ven.

,,Ok, tak já už půjdu." Prohodím.

,,Počkej, nechceš ještě pokecat?" Zavolal za mnou Erik.

,,Ne, musím za Saf." Kat si olízla rty, poté je stáhla do úzké linky. Svraštila obočí, jednu ruku si dala v bok a druhou luskala.

,,To je to červená dračice, ne? Mládě, asi jako kůň."

,,Jo, to je ona." Bože, tohle je divné. Nasadila jsem ráznější tempo, došla ke kraji draka a nahlédla dolů. Stáhlo se mi hrdlo. Taková výška! I stromy vyhlížely jako mravenci.

,,Amiro!" Ohlédnu se.

,,Čau Asano. A Tino." Obě byly venku, běžely mým směrem. Já raději odcupitala od kraje a šla jim naproti. Saf ale byla rychlejší a hned nacpala svou šupinatou hlavu do mojí náruče. Demon přiběhl hned za ní a tu svou, úzkou, narval do mezery.

,,Šíleli jak vzteklí. I Asana. Uklidnila se až když ji Cole obejmul."

,,Jako...?!"

,,Pak se strhla hádka. Ale teď pojďte děcka, musíme se utábořit." Mávla Tina rukou směrem k převisu, kde přečkala vzlet.

,,Cože?!" Vyhrknu.

,,Pod tou šupinou budeme spát. Tady je poměrně...chladno a fouká tu. Tamhle je závětří, takže se tam bude mnohem líp spát."

,,To chápu, ale jak jako spát?" Zamíříme k našemu dočasnému sídlišti.

,,Tamhle ti," ukázala na Léčitele, co postupovali od hlavy k ocasu a rozdávali přikrývky.

,,nám přinesou základní věci. Utáboříme se, cesta bude trvat dlouho. Máme dostatečné příděly jídla pro všechny. Lítat můžeme kdy chcem, ale přes den je to lepší, nesmíš se totiž od tohohle obra moc vzdálit. Když tak se vzlétává od ocasu, tam se s větrnými proudy snáz vyrovnáš. Ale bacha, nemáme výcvik, takže se můžeme lehko ocitnout na onom světě." Naše skupinka zrovna došla k ústí ,jeskyně', kde Asana nabrala opět svou ozubenou podobu.

,,Tady máte děcka." Promluvil jeden muž a podal Tině tři balíčky. Poté se poškrábal na temeni.

,,Nemáte tady o draka navíc?" Zachmuřil se. Asana si odfrkla.

,,No, tihle tři jsou moji." Pokrčím rameny a podrbu Saf za uchem.

,,Řeknu Tlei, ať vám sem potom přihodí pro draka jídlo navíc." Usmál se a vydal k dalšímu záhybu. Tina odepla spínací špendlík a utřídila si věci, které v balíčku našla. Jedna kožešina, tu si rozložila pod sebe, dále něco jako deka, opracovaná kůže, z jedné strany s pletenou podšívkou.

,,Hele a sledujte tohle!" Vytáhla Tina zespod zavazadla malý stříbrný plíšek se zasazeným červeným kamínkem. Položila jej na podlahu, párkrát na něho zaťukala.

,,A co se má jako dít?" Naklonil tázavě hlavu na stranu Cole. Z té divné věcičky vyšlehl zlatavý blesk. Tina do něho vhodila sedlový vak. Výboj se kolem něho obalil a přitiskl jej k čudlíku. Poté zmizel.

,,Je to ,magnetické'," naznačila prsty uvozovky.

,,pole. Díky němu nespadneme."

Pomalu se stmívalo, nastávala další vlna přídělů, byla to pouze voda v čutoře, ale i tak úžasně osvěžila. Tina tvrdí, že odteď budou nosit už jen džbány a dolévat.

Natáhla jsem se mezi dlouhé bílé chlupy a sledovala, jak se do nich bořím a očima sledovala nebe. Výhled mi zastínila až Asana. Smutně zakňučela, sklonila hlavu a opatrně se nacpala ke mně pod deku. Za necelou minutu mělce oddechovala.

Z druhé strany se přikradla Saf, ta si obtočila nás dvě ocasem a nechala se před usnutím drbat mezi očima. Spokojeně zašvitořila.

Už to nebylo moje malé dráče, nyní byla silná dračice. Už zdaleka tolik nešvitořila a když už ano, tak zněla mnohem hruběji, drsněji.

Rostla, vyvíjela se. Stejně jako Asana a já. Ušli jsme dlouhou cestu. Všichni.

Tak, v minulé kapitole jsem Vás pochválila a aktivita opadla, takže Vám opět držím nůž pod krkem  :D . Jak se Vám to líbilo? Názor na to cestování? Na tu nečekanou záchranu Erikem?

PS: Udělám si tady takovou nenápadnou reklamu na můj nový příběh: Osudí. Tak doufám, že se kouknete alespoň na úvod.