,,Páni! To je obrovský!" Zatočila se Tina kolem své osy a obdivovala velikost svého pokoje. No svého... Našeho. Nevyšel rozpočet Morenierů na místnosti, takže já a Tina bydlíme spolu.

Už vidím ty bezesné noci...

Při té myšlence mi unikl malý úsměv.

,,Můžu se k vám někdy nastěhovat?" Vyhoupla se Asana na obrovské okno. Byl to klenutý oblouk s výklenkem, v horní části vykládaný barevnými sklíčky. Poskytoval úžasný výhled na moře a byl tak vysoký, jako samotná Asana.

,,Klidně, co třeba dneska."

,,Jasně." Náhle se dveře prudce otevřely a do nich nakoukl nějaký kluk.

,,V jídelně je oběd," oznámil. Tina přikývla.

,,Já se ještě na něco kouknu." Trhla hlavou. Tu už si to Asana po mém boku mířila do jídelny. Vrazila do vchodových dvoukřídlých dveří a dovolila tak světlu, aby se vylilo ven. Zalapala jsem po dechu, nohy se mi nekontrolovatelně třásly a já se skácela k zemi. Asana se nechápavě otočila a pomohla mému stále se třesoucímu tělu vstát.

,,Co se děje?" Teď už tu stál i Cole. Musel nás dohnat.

,,Ta místnost... Tohle místo..." Asana se mnou zatřepala.

,,Pomalu, srozumitelně a od začátku!" Každé slovo zdůraznila.

,,Tahle místnost...vyhoří." Květinové tapety, opěrné sloupy, křišťálový lustr. Je to jen otázkou času.

Asana mě odtáhla za June, které jsem to podrobně vylíčila. Prý to všem oznámí a všichni budou mít oči na stopkách...

***

,,Já už fakt nevím, co by to mělo znamenat!" Zavrčel Cole a překřížil si ruce na prsou. Asana pokrčila rameny.

,,Smůla," odtušila. Zein se k ní naklonil, ale ona jej setřásla.

,,Sakra to je hádanka, tak smyslná, jako okřídlený jabko." Utrousil Cole. Náhle se jeho výraz změnil, uvolnil se. Nasadil opět ten laškovný úsměv, v jeho očích zaplály neposedné ohníčky.

,,Ale As, mám u sebe v pokoji volnou postel," zakřenil se. Asana se jedovatě otočila.

,,Nezkoušej to na mě! Nepovede se ti to!"

Bylo mi celkem smutno. Tohle jejich škádlení slyším v podstatě naposled. Zítra začíná trénink, nebudu mít čas na tyhle procházky po okolí ani projížďky na dracích.

,,Lidi?" Všechny pohledy se stočily mým směrem.

,,Víte, už od zítra s vámi nebudu moct trávit tolik času..." Tina si přitiskla ukazováček na ústa a objala mě kolem krku. Zůstala jsem zaskočeně stát, když se přidala i Asana. Hlavu zabořila do mých vlasů, jako by byla ve své dračí podobě.

,,Já si na tebe klidně počkám, protože ty se vrátíš."

,,Jinak tě zabiju."

***

,,Amiro?"

,,No? Povídej." Tina ležela na dvojpatrové posteli nahoře, já dole. Byla tma jako v pytli, ale ona přesto nespala.

,,Ehm... Ale nic."

O tři roky později...

,,Ó můj bože! Prosím, nech toho!"

,,Tino, sakra, dyť si všichni musej myslet bůhvíco!" Zasmála jsem se a znovu ji udeřila polštářem. Kolem se vznášela bílá prachová peříčka. Asana vylétla na postel a strčila Tinu do zad. Ta se s vřískotem zřítila do hromady dek u nohou postele.

,,Holky, už nám je patnáct, neměly bysme přestat?" Navrhla Tina. Asana si lehla vedle ní na záda, rty stáhla do úzké linky, svraštila obočí a ukazováčkem si poťukala na ústa.

,,Ne!" Vykřikla znenadání a opět ji udeřila. Musím uznat, vypadalo to tu jako po boji. Všechno zpřevrácené, věci, co by měli stát na poličkách se válely po zemi.

Najednou se dveře rozrazily, v nich stanul Cole. Mimochodem, dal se mezitím k Válečníkům, pořádně nabral svalovou hmotu. Zein byl připravován na vládnoucí úlohu.

Cole se doširoka rozkročil, na obličeji vážný výraz. Už to nebyla ta klukovská tvář, jeho rysy se zdály ostřejší.

,,Asano, potřebuju s tebou mluvit..." Kývl hlavou směrem do chodby. Asana protočila oči v sloup, ale přesto se zvedla. Klapnul zámek, rozhostilo se ticho. Občas to takhle dělával, snažil se z ní vytáhnout informace.

,,Myslíš, že na tu hádanku přišel?!" Zahihňala se Tina. Tím si ale vysloužila pouze další ránu polštářem.

,,Si blbá! Ale nemyslíš, že se chováme jak krávy?" Tina vyšpulila spodní ret.

,,Hmm... Ne! Jen sme rozjetý!" Tentokrát udeřila ona.

,,Jau! Jo, to máš pravdu. A co ty a ten...jak že se to jmenoval?" Předstírám zamyšlení.

,,Jo! Drake! Byla šedesát devítka?"

,,Seš koza, Amiro!" Vyskočila Tina na nohy.

,,A co ten tvůj Erik?" Oplatila mi stejnou mincí.

,,Tss! Nic mezi náma není! A ani nemůže!" To byla pravda. Jestli bych se Erika jen dotkla, je možné, že ho tím zabiju. Pitomý původ.

,,Zatloukáš! Klasický případ..."

,,...nevyřčeného tajemství. To už neplatí, tohle eso je položený, Tino!" Zatáhnu ji za nohu. Vypískla a skončila zase tam, kde byla.

,,Hele ale teď ticho, chci slyšet, co se tam mezi nima děje." Ukázala palcem na dveře. Ty se ale jako mávnutím kouzelného proutku otevřely. Asana zírala do země se zahanbeným výrazem. Neslyšně zavřela a pomalu vzhlédla. Měla rudé oči. Ne tak, jako když má záchvat, ale spíš od slz.

,,Co ti chtěl?" Nadhodím. Asana zavrtěla hlavou, pouze mlčela. Potichu se došourala k nám a padla mi kolem krku. Přísahala bych, že brečí. A moje tvrzení se potvrdilo, když jedna z jejích slz dopadla za lem mého trička.

,,Co se stalo?" Pohladím ji po vlasech. Asana něco zamumlala.

,,Cože? Nerozumím ti."

,,Uhodl to, Amiro..."

Ták, dneska trochu kratší (O trochu?! O 300 slov, ha ha, bude ze mě komik.), ale myslím, že toho stalo celkem dost. Otázky si můžete vymyslet sami. Avšak já vám stejně dám ty, co mě zajímají XD. Co myslíte, že se stane? Jste rádi, že to vyhrál Cole?