Zničehonic se nade mnou zhmotnil stín a já vzhlédla. Byl to on. Určitě. Ten drak, kterého jsem viděla předtím. Kroužil po obloze jako jestřáb, jež se chystá k útoku. Stáhl křídla, přitiskl je těsně k tělu a střemhlav se spustil z výšin. Jeho mohutné přední nohy zvířily zrnka písku, až jsem si musela zakrýt oči. Další dopadly zadní končetiny a já ztratila rovnováhu při kontaktu s dračím ocasem. Upadla jsem a začala nekontrolovatelně kašlat.

Někdo mi přišlápl hruď a já vzhlédla. Byla to ona, stoprocentně. Ty oči jsem si nemohla jen tak splést.

,,Co tady děláš, Cestovateli?!" Hlas tlumil rudý šátek. Rozpálená země mě pálila, jak se celý den vyhřívala v přímém světle. A mně najednou něco došlo. Popadla jsem dívku za ruku a mrštila s ní o zem.

,,Tino?!" S těmi slovy jsem strhla improvizovanou roušku dolů. Ten obličej, ty oči, barva vlasů, jak jsem si toho sakra mohla nevšimnout?! Proto se mi tak vyhýbala, když jsem jí o tom řekla?

,,Já nejsem Tina! Jmenuju se Blitza." S těmi slovy mě skopla a dostala se opět nahoru. Písek se mi vsypal jak do bot, tak za tričko.

,,Ale..." Pomohla mi vstát.

,,Jsem její dvojče. Jenže ona vyrostla v paláci, já tady." Nechápala jsem to. Kdo je zač? Tina má sestru? Proč mi to neřekla? Blitza si mě změřila pátravým pohledem.

,,Nevypadáš jako někdo, kdo má zachránit svět. A ty boty... Nepraktický! Hlavně do pouště!" Podívala jsem se na své ošoupané bílé tenisky se šmouhami od hlíny. Asi jo, budou nepraktické. Oproti těm Blitziným vysokým a pevně zašněrovaným určitě. Ale jsou moje.

Nebe se opět zatemnilo. A vedle mne se ukázala dračí hlava se dvěma šavlozubými tesáky.

,,Amiro! To je dost, všude tě hledáme!"

,,My?" Až nyní jsem se pořádně ohlédla. Dalo by se říct, že tu stála celá moje garda. Demon, Saf, Tina, Wrai, Cole a k mému překvapení i Asana ve své dračí podobě. Přistoupila ke mně, její výška přesahovala tu mou. Foukla mi do vlasů a uvnitř mé mysli se rozezněl typický melodický hlas.

,,Omlouvám se... Za všechno..."

,,Odpouštím ti." Za mnou se z tak vzdálené reality ozval křik.

,,Chyťte ji!"

,,Pusť mě!" Nevydržela jsem to hašteření. Už mi dávno lezlo na nervy a nyní ještě víc. Neodpustila bych si to ani za všechnu čokoládu na světě.

,,TAK DOST! Jestli se nenecháte, tak vás tady do jednoho povraždím! A teď mi laskavě vyklopte, co se to tu kruci děje!" Asana bublavě zavrčela, Saf se přišla pomazlit. Tina a Cole pustil Blitzu a ten její kovový drak se přestal rvát s Demonem. Nakonec se slova chopila Tina.

,,Amiro, víš, asi jsme se přepočítali, nebo..."

,,Vymáčkni se!"

,,Větrná brána se posouvá mnohem rychleji, než jsme čekali. Už je nad naším světem."

,,Takže to znamená..."

,,Žádné tři roky navíc. Musíš letět. Teď!"

Lidičky, moc se omlouvám, ale vůbec jsem se k tomu nedokopala. Proto je to tak ,,nedodělané", jelikož je to psaní teď pro mě těžké, ale snad se to zlepší a společně dolezeme ke konci této povídky.