Moc hádanek, málo odpovědí
Asana klepala hlavou jako zběsilá, její chřípí sebou škubalo. Trochu připomínala býka v boxu.
,,Asano, ovládej to!" Zakřičím i přes tu tupou bolest v končetině. Asana si zakryla uši dlaněmi a klesla na kolena. Z plných plic zakřičela.
,,Uklidni se! Asano! Klid! Prosím!" Tina se vrhla k mřížím a zalomcovala s nimi.
,,Ne! Tino, jen to zhoršíš! Třeští jí hlava. Asano! Musíš to přemoct!"
,,Amiro, ona nemůže! To ta krev! Její dračí podstata se snaží vysvobodit, ale v tom magickém poli se nemůže přeměnit. Zešílí z toho!" Asana se začala svíjet v křečích. Klouby bílé jako křída. Z úst jí odkapávaly sliny.
,,As, prosím! Nevnímej to!" Asana se natáhla jako luk a zase skrčila. Poté se s námahou doplazila ke mřížím. Její oči opět dostávaly tu rudou barvu, když sevřela pruhy kovu mezi prsty. Zaťala zuby a začala do nich bušit pěstmi, občas udeřila i hlavou.
,,Ne! Asano!" Vykřikla Tina když spatřila potůček krve, který se dračici řinul po čele. Ta se natáhla, pokrčila nohy a stočená do klubíčka se nekontrolovatelně třásla.
,,A-Amiro p-prosím...." Zasípala a uvolnila končetiny.
Přichází k sobě....
Skousla si spodní ret a pomalu odhalila duhovku.
Tmavě modrá....
,,Už je to v pohodě.... Byla to jen přeháňka...." Zašeptám.
Ještě že tam nebyl Cole, mohlo to dopadnout mnohem hůř....
,,Jídlo!" Ozval se nabroušený ženský hlas. Kolem našich cel prošla štíhlejší paní. Bílá halenka, červená suknička, která dle mého názoru zakrývala až příliš málo a vysoké jehly. Do každého kotce hodila krajíc chleba. Nezajímalo ji, kam dopadne. Proto Tina sbírala navlhlé kousky ze země. Asana to schytala do obličeje. Dvakrát.
,,To je teda super...." Zabrblala Tina a i navzdory všemu odporu se zakousla do okraje. Asana se posadila, zrychleně dýchala, ale přesto se společně se mnou trochu nasytila.
,,Přestaň se do prdele mlet ty smrade!"
Aha, Cole je propuštěn...
,,Nepřestanu!"
,,Jak může bejt po těch injekcích tak živej?" Prohodil další, šoupl Cola nazpět a vytáhl na nohy ještě se třesoucí Asanu.
,,Cole! Co se stalo?" Nadhodím. Cole sjel zády po zdi na dlažbu, temenem se opřel a odtrhl si kus krajíce. Na jeho vnitřních stranách předloktí bylo vidět několik náplastí.
,,No.... Dostal jsem nějakej sajrajt. Nevim, co to dělá, uspali mě a připoutali." Zahleděl se na mou paži.
,,Ale co se stalo tobě? Vypadá to fakt odporně...." Tina taky zbystřila. I ji tento detail zajímal.
,,Já taky nevim.... Propadla jsem vizím." Zastydím se.
,,Cože?" Vyhrkl Cole. Tina v tu samou chvíli napjatě dodala:
,,Co jsi viděla?"
,,Oheň. Požár. Stane se to v nějaké vysoké místnosti s opěrnými sloupy, tapetami s potiskem květin a skleněným lustrem. A byl tam zase ten s jizvou."
,,Zase?" Snažil se Cole získat bližší informace. Zřejmě mu vůbec nedocházelo, oč běží.
,,Vidím do budoucna. Ale co všechno jsem zahlédla.... To nepotřebuješ vědět, ani v jedněch z těch věcí jsi nebyl." Pronesu napovrch klidně. Ale děsím se toho hlubšího významu....
Cole se odsud nejspíš nedostane.... My ostatní jo, ale....
Moje myšlenky omylem zabloudily k Saf. Je v pořádku? Hledají nás na základně? I June a ostatní? Reube a Bave? Nebo na nás kašlou? Ne, na to ale nebylo dost času. Ani sebevědomí... Asana byla brzy přivlečena. Měla obvázané obě ruce, od dlaní až po ramena. Tvrdě přistála a zaskučela.
,,Asano!" Nehýbala se.... Cole k ní pohotově přiskočil a přiložil jí na krk dva prsty.
,,Žije." Spadl mi kámen ze srdce. To slovo v té tmě zářilo jako lucerna, světlo na konci tunelu....
Žije...
Asana párkrát zakašlala a rychle zamrkala.
,,Nech mě bejt!" Odtáhla se když zahlédla, jak se nad ní Cole sklání. Nezapomněla ho silně plácnout přes prsty.
,,Na tak pardon ještěřice! Jen jsem ty dvě naproti jistil, že dejcháš!" Pronesl otráveně a rozhazoval přitom divoce rukama ve vzduchu. Asana se plácla do čela.
,,Jau!" Sykla a podívala se na zakrvácené prsty. Párkrát přejela bříšky o sebe, aby tekutina zaschla.
,,To jsem si udělala asi sama, co...?" Pípla a upřeně hleděla na skvrnu.
,,Mám žízeň..." Projela pohledem místnůstku.
,,Tak to máš celkem smůlu." Pozvedl Cole obočí a vážně pokýval hlavou.
,,Fakt moc vtipný!" Zabrblala Asana a došla pro malý džbánek, který postával u mříží. Lačně se napila.
,,Hele ale kroť se studno! Nech mi taky něco!" Vytrhl jí Cole nádobu a následně položil do rohu.
,,Pche! Spíš si jdi oblíknout nějaký flitrovaný šatičky. Jo, a nezapomeň na růžový stužky!" Odsekla Asana.
,,Nechte se!" Okřikla je Tina.
,,Proč, ještě jsem nestihnul odpovědět!" Bránil se Cole.
,,Vážně lidi! Nechte se být, jsme v ohrožení a vy dva se nemůžete přenýst za tu pomyslnou hranici! Asano, ty jsi ani nekvákla o to, co se ti na tom operačním sále stalo." Vyjádřím se. Asana nechápavě zavrtěla hlavou.
,,Já nebyla na operačním sále Am."
,,A kde teda?" Posadila se Tina na posteli do tureckého sedu a lokty si opřela o kolena.
,,Mě vzali za tím chlapem, co nás chytil. Za tím šéfem...." Tina sebou vyděšeně trhla. Poté zalovila v kapse béžových kraťasů a vytáhla můj prstýnek s duhovým krystalem.
,,Tady. A ty Asano pokračuj." Přikývla.
,,No, dovlekli mě tam. Seděl v takovým křesle z..."
,,Detaily přeskoč." Přeruším ji.
,,Dobře. Domlouvali se, co se mnou bude. Jeden říkal něco o mých očích, ten další o kůži a ten šéf..." Polkla.
,,Něco o křížení..." Následovala dlouhá debata na toto citlivé téma, když k nám došel podivný hromotluk se svícnem v ruce.
,,Tak spratci, za patnáct minut vás vyženeme ven."
Tohle nikdo nepochopil, dokud se každého z nás nezmocnil hlídač a nevyvedl nás jednoho po druhém na velkou zanedbanou zahradu. Cestu jsem neviděla, opět nastala taktika pytel.
Jestli chceme pryč, musíme zjistit trasu....
,,Tady jsem ještě nebyla..." Pípla Tina. Asana se rozhlédla. Všude pobíhaly děti našeho věku, někteří lezly po stromech, jiní jen seděli a povídali si. Divné. Hustý travní koberec, divoké keře a plot z ostnatého drátu, na kterém bylo dřevo s červeně namalovanou lebkou. Za porostem z pelyňku vyčnívala kadibudka.
,,Kde to jsme?" Procedila Asana stroze.
,,V odpočinkové zahradě." Celá naše skupinka nadskočila leknutím asi metr do vzduchu a natotata se otočila. Stál tam menší kluk, velikostně jako já, kaštanové učesané vlasy, hnědé oči a olivová pleť. Na sobě červenomodrá kostkovaná košile a volnější černé kraťasy po kolena. Usmíval se a dával tak na okrasu dokonalé, sněhově bílé zuby. Když na něho zaloudily kompletně všechny naše pohledy, sklonil hlavu a rozpačitě se podrbal na temeni.
,,Tedy.... Ahoj, já jsem Zein. Omlouvám se, že jsem vás tak přepad." Zvednul ruku na znamení míru. Zalapala jsem po dechu. Tina se nechápavě odtáhla, než to došlo i jí.
Zein měl na dlani jizvu ve tvaru půlměsíce....
Ahoj lídičky. Tak tady to máte a chtěla jsem se jen tak zeptat.... Byli by jste i pro pohledy jiných postav? Jinak: Co myslíte? Názor na nové věci? Na Zeina?
Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top