Bylo by bláhové doufat v to, aby je úplně všechny zasáhl meteorit? Nebo bomba, ta by úplně stačila...

,,Nechte se bejt!" Zase Asany rozzuřený hlas. Někde za námi se ozvalo zašelestění listů. Tina se trochu natočila, jelikož to také zaslechla. Když vracela tvář k místu dění, šlahoun růže jí přelétl přes líc. Sykla. Od trnu zůstala krvavá šmouha.

,,Do pr...." Překryla si kůži dlaní, aby zastavila krvácení.

,,Asano! Uklidni se! Zeine, podrž ji!" Teď už jsem nemohla jen tak čekat. Byl čas zakročit.

,,Tino, utíkej odsud co nejdál!" Černovláska přikývla a už mizela v hlubinách houští. Já vyběhla na ten menší plácek.

Asana ležela v trávě, Cole jí tlačil ramena k zemi, přitom seděl na jejím břiše. Zein přišpendlil nohy, kterými neustále kopala, až vytvářela v půdě rýhy. Hlavou kroutila do všech směrů. Nahoru, dolů i do stran. S trupem dělala to samé. Zuby zaťaté, občas jimi chňapla po Colově krku. Měla volné ruce, takže se nehty zarývala do jeho paží a pokoušela se jej převrátit.

V těch tmavě modrých očích opět explodoval oheň.

,,Amiro!"

,,Drž ji pevněji!" Polapila jsem Asany levé zápěstí a když se mne pokusila setřást, povedlo se mi podržet i to druhé. Asana se zapřela v nohách a zkusila se zvednout do mostu. Ještě párkrát se zamrskala, než povolila v obličeji. Přestala se cukat a i ty viditelné žíly postupně mizely.

,,Slez ze mě!" Zasípala.

,,Promiň, ale tak se kroť!" Vyskočil Cole. Zein vypadal otřeseně a raději zůstal tam, kde se nacházel. Klečíc.

,,Co to bylo?" Zeptal se.

,,Asana má záchvaty, když cítí krev." Cole Asaně nabídl ruku, ta ji ale přesunutím dlaně před svoje ucho odmítla. Tu Zeinovu přijala.

,,Ty nejsi člověk.... Jsi s něčím křížená, ne?" V jeho hnědých očích se mihl strach.

,,Nejsem! Jsem čistokrevná!" Až šeptem dodala:

,,Jen ne člověk."

,,A co teda jsi?" Asana se napřímila, hrdě vypnula hruď.

,,Drak." Zein trochu ucouvl.

,,Prosím tě, kde ta krev byla?!" Tahle Colova otázka mířila na moji adresu. Nevynechal ani agresivní podtón.

,,Tina se řízla do tváře."

,,A co jste tady dělaly?!" Asana se nadechla a zpražila Cola pohledem. Čekala vysvětlení.

,,Nevěděly jsme, kde jste. A tak se nám vás podařilo vystopovat sem." Asana si začala povídat se Zeinem. Cole zachytil moje nadloktí a odtáhl dál.

,,Jau, to bolí!" Vymaním se mu.

,,Kolik jsi toho slyšela?" V tu chvíli se ve mně nahromadil strašný vztek.

,,Ne tolik, jako včera..." Hned po vyřčení jsem té věty zalitovala. Colovi emoce hýřily v jeho očích jako roj včel.

Bolest, strach, překvapení, vztek.

Užuž se nadechoval něco říct, ale já ho bleskově umlčela.

,,Viděla jsem to. Všechno." Následovala dramatická odmlka, div ta sopka nevybouchla.

,,Cole, překrucuješ budoucnost. Ničíš mi provázky..."

,,O jakých provázkách to mluvíš?"

,,O mých vizích... Je v nich systém. Když se stane něco, co změní budoucnost dostanu je." Cole mlčel. Něco uvnitř šeptalo, ať pokračuju.

,,Není to tak dozadu... První vidění nastalo, když jsi zranil Asanu. To jsi se poprvé zapletl do jejího provázku. Další byla na operačním oddělení v laboratořích. Ta měla něco společného s požárem. Ta třetí byla...no...divná. Jako by ukazovala, že se o Asanu pokouší dobro a zlo." Cole se napřímil.

,,Co jsi viděla v tom prvním?" Tohle bude průšvih... Mé zaryté mlčení ale nepomáhalo.

,,Amiro!"

,,Dobře, dobře... Byla tam Asana, Tina a já. Vypadalo to, jako svatba. Asany svatba." Colovi se naježily chloupky na předloktí. Ale teď přijde rána...

,,Kdo tam s ní byl?" Skousnu si vnitřní stranu tváře.

,,Někdo s jizvou ve tvaru půlměsíce..."

,,Ten bastard!" Cole se otočil, připravený Zeinovi uštědřit ránu, kdyby byl v dosahu.

,,Ne, ne, ne, ne, ne! To nemůžeš! A co se najednou mezi tebou a Asanou změnilo?! Vždyť jste si na základně šli po krku!"

,,Já.... Amiro, mně se líbila už od chvíle, kdy jsi se objevila u Morenierů. Jenže pak začala pokukovat po něm!" Odmlčel se. Tehdy mi to do sebe zapadlo jako puzzle. Poslední dílek skládačky.

Ta vize byla rozhodnutí.

Asana má ráda Cola, ale zároveň ví, že skončí podle mých vidění se Zeinem. Proto ty nitě... Černá a bílá... Cole a Zein. Asana je v podstatě stejná jako Cole; nerozvážná, nespoutaná, divoká, vášnivá, spontánní a lehko se naštve. Zato Zein je přesný opak; klidný, vyrovnaný, optimistický, racionální, rozvážný a jen tak něco ho nerozhodí. Jak jsem to mohla přehlédnout?! Asana si hledá někoho, s kým může uniknout osudu...proto si tam zaplétá Cola.

Asana se pomalu doplížila k nám, Zein sledoval upřeně větve.

,,Cole, já..." Začala.

,,Je mi nanic... Jak jsem mohl důvěřovat šupinatý bestii?!" Asana se zaskočeně stáhla ke mně a sledovala, jak Cole se zaťatými pěstmi odchází. Při pohledu na Asanu se toho dalo vyčíst tolik...bolelo ji to, jako rána oštěpem do žaludku. Svěsila hlavu a během minutky zmizela.

Co mám teď dělat...?

Zase byli ve při, ale tentokrát zapadli mnohem hlouběji... Už to nebyla fyzická újma, ale citová. Odpustí si to vůbec někdy?

Asi to musím opět obstarat já...

Najdu Asanu, stejně už za chvíli spustí sirénu a my budeme vyhnáni do cel. Jenže jakmile jsem nakoukla za strom, naskytlo se mi stejné podívané jako v noci na dnešek...

***

,,Jak je sakra mohla políbit oba?! A v podstatě za jeden den!"

,,Amiro, uklidni se!"

,,Tino, to nejde! Asana je v podstatě moje!"

,,Dopřej jí svobodu... Sama víš, jak to skončí, máš svoje vize." Byla hluboká noc. Cole spal v jednom rohu místnosti, Asana v druhém. A my se tady s Tinou hádaly.

,,Raději mi řekni, jak to bylo. Vypovídej se, uleví se ti." Posadila jsem se vedle ní na dřevo a zaujatě hleděla na svoje boty, zatímco se z mých úst linula slova.

,,Cole se naštval, když jsem mu řekla, že Asana skončí se Zeinem. Řekl jí šupinatá bestie. Ona se lekla, skoro se rozbrečela. A když jsem ji šla hledat tak...stála se Zeinem u malý skály. O něčem mluvili, Asana si držela pravou rukou levé nadloktí. Po jejích tvářích tekly slzy. Zein ji vzal za bradu a donutil, aby se mu dívala do očí. Zase něco zašeptal. Asaně se chvěla brada. Jako by se ujišťovala, že je všechno dokonalé, že v něm může najít oporu. A byla to ona, kdo se po něm vrhl. Zein se trochu zaklonil, poté se s ní začal přít o moc. Asana se opřela o kámen, Zein si ji tam zadržel rukama. A nakonec i vyhrál souboj o nadvládu. Asana se tomu úplně poddala, začala ho vískat. No a pak se rozezněla siréna a já letěla raději za tebou."

,,Víš, že máš paměť jako slon? Tolik detailů..."

,,Vážně?"

,,Jo." Tina se odmlčela.

,,Myslíš, že se odsud dostaneme?" Tuhle otázku mi pokládala skoro každých patnáct minut. A já vždy odpovídala stejně:

,,Doufám v to. Doufám..."

Jsem tady zpátky s novou kapitolou, zase velký díky za komentáře a votes. Tak co myslíte? Názor na tu moji vztahovou rozbušku?