Vyškrábala jsem se ze svého provizorního lůžka a neslyšně, abych nevzbudila Tinu, Cola, Asanu, Saf, Wrai a Demona, vyšla vstříc novému dni.

Do obličeje se mi vehnal chladný ranní vzduch, slunce ještě ani nenatáhlo paprsky. Teprve vycházelo, barvilo oblohu do červena, následně do oranžova a žluta. Jako poslední napnulo modrou, z druhé strany světa ještě sem tam vykoukla hvězda. Trochu to připomínalo Asany blány.

Přitiskla jsem si košili blíž k tělu a posadila se do tureckého sedu. Tu mou pozornost upoutal duhový křišťál. Kroužek seděl na prstu, v kamenech se lámalo světlo a barvilo je do duhových odstínů. Najednou stříbrné diamanty změnily podobu. Už nebyly stříbrné, ale úplně čiré, protkané bílými, stříbrnými i zlatými žilkami.

Cítím, jak mnou proudí energie, vidím, jak v mojí ruce cosi koluje. Není to krev, ty žíly nejsou tmavě modré. Slabě září, vypadají, jako ty krystalky na mém prstenu. Otočím předloktím ve snaze, že to zmizí, avšak místo toho se barva ještě víc rozlije. Každá žilka vydává slabé světlo, sahá po můj loket.

Mezi prsty se mi pohybovaly proudy větru. Zvláštní, jak taková slabá věc, která je všude kolem nás může být i tak silná.

Namířila jsem rukou do jedné skály. Vítr opustil mé prsty a spolu s ním i odlišná barva kamenů. Ozvalo se svištění. Chvíli se nic nedělo, ale znenadání se kus kamene odlomil a zřítil dolů.

Jak jsem to udělala?

,,Nejsi vzhůru nějak moc brzo?"

,,Do pr, Eriku, už mě takhle neděs!" Přiložím si dlaň na srdce.

,,Promiň, ale ty tak pěkně pištíš."

,,To měl být pokus o vtip? Jestli jo, tak se moc nepoved." Erik se posadil vedle mě a pozoroval, jak se hory mění v prales.

,,To byly fakta." Zkonstatoval. Bezva, kolik toho vůbec viděl?

,,Proč jsi pořád s nima?" Kývnul směrem k naší skupince.

,,No...já je mám prostě ráda." Pokrčím bezradně rameny. Erik zavrčel.

,,Co máš s tim klukem?"

,,Nic."

,,Nekecej!"

,,Já nelžu. Má zájem o Asanu."

,,A co ten Junin brácha? To je vzduch?"

,,Ne, lítaj kolem ní oba." Erik už mi lezl na nervy. Proč se tak vyptává?!

,,To jako vážně?" Tohle neznělo jako otázka to se jim vážně líbí oběma, ale spíš to s ani jedním z nich vážně nic nemáš.

,,Přestaneš s tím?!" Zatnu pěsti. V mojí hlavě vzrůstal tlak. Dělal to zase, probourával mi hlavu, tahal za nitky.

,,Promiň." Uhnul pohledem a tím i ten tíživý pocit ustal. Erik nebyl člověk. Byl Eather, živá plazma. Měl schopnost vlézt někomu do mozku, přečíst si jeho myšlenky, vjemy i vzpomínky, dokázal donutit každého, aby udělal přesně to, co chtěl.

,,Amiro, rozhodni se. Oni, nebo já." Pohlédla jsem do jeho očí. Byly rumělkové. To znamenalo, že si zapomněl vzít čočky.

,,Oni, Eriku. Vždycky to byli oni, a vždycky budou. Neznám tě ani týden a stejně bych přísahala, že jsi na mě použil tu svoji zakázanou magii."

,,A proč je nechceš opustit? A především: Proč to svádíš na mě?! Nehrabal jsem se ti v hlavě, udělala si to sama!" Nyní se v jeho duhovce příčil hněv, dostala žlutou barvu.

,,Jsou to moji kamarádi a můj drak, to sis ještě nepřečetl?" Erik zatnul zuby, začal mi mizet před očima. Tohle byla další z jeho přirozeností; rozložil se na malé bublinky a kouř. I ty postupně opadly. Já věděla, že se zhmotní někde jinde, jako u teleportace.

Seděla jsem tam dlouho, dračí duch zrovna přelétal přes nekonečný oceán, když se za mými zády objevila Tina.

,,Je to nádhera, co?"

,,To je." Usměji se. Tina sledovala celou scenérii se mnou. Vlny se blištily a honily sem a tam, občas odněkud vyskočil delfín. Tina najednou ukázala na menší loď. Námořníci zrovna vrhali harpuny na velkou červenofialovou oliheň, jejíž chapadla se omotávala kolem boku lodi. Občas někoho odhodila.

,,Vždyť je to stáhne!" Tina zavrtěla záporně hlavou.

,,Koukej." Z tmavé vody se vynořila obrovská zubatá tlama, popadla hlavonožce za výběžek na hlavě a stáhla pod hladinu, až se zvedla vlna. Byl to drak, jeho záda byla podobná želvímu krunýři, ocas zase úhořímu. Místo končetin ploutve, hlava jako dinosauří, kůže, či šupiny, to nepoznám, určitě hodně odolná proti tlaku na mořském dně a dokonale zbarvená pro maskování. Temně modrá. A za tímto tvorem plaval hned další. Rvali se o křehké maso, trhali chapadla na kousky.

,,Nesežerou i ty lidi?" Poklepu Tině na rameno.

,,Ne. To jsou Garbinci, žerou jen ryby, mořské savce a chobotnice obecně. Je jich jen okolo padesáti." Oba draci opět zmiveli v hlubinách.

,,Za chvíli tam budeme. Přeletíme oceán a Štíří ostrov."

,,Díky za informace." Něco hladkého a tvrdého se mi otřelo o nohu a rázem tu stála Asana.

,,Je to bombový, viď?" Pípla. Nastalo krátké mlčení.

,,Co ta tvoje hádanka?" Asana nám o ní řekla, takže jsem je s Colem teoreticky ani sledovat -oprava- poslouchat nemusela.

,,Nikdo nemá ani nejmenší tušení, co by to mělo být za řešení."

,,A...neprozradíš nám to?" Naléhala Tina.

,,Ne." Něco jí přelítlo přes nos? Najednou to už nebyla ta samá Asana, ale uzavřený drak. Změnila se, ze dne na den. Bolela mne z toho přechodu mezi osobnostmi hlava. Ne... To není tím.

Do mých zad se propálily něčí oči, hned bylo jasné, s kým mám tu čest.

,,Eriku, vylez mi z hlavy!"

,,Promiň, Amiro, ale je to pro mě přirozené. Jsi naštvaná?"

Bylo divné ho slyšet promlouvat uvnitř mého těla a vědět, že tenhle rozhovor je jen mezi námi.

,,Trochu."

,,Tak nebuď."

,,Tak stáhni ty svoje chapadla pryč!"

Erikova přítomnost zmizela.

Eather je vskutku zvláštní... Když pomyslím, čeho všeho je schopný, kolik má možností. Ovládá teleportaci, umí číst myšlenky, promlouvat v hlavě, a to stoprocentně není zdaleka všechno.

Jenže proč má taková omezení? Ostatní lidé, blíže, než dva metry od jeho kůže, ho vybíjí, obírají o energii. Proč?

,,Ano, Amiro, to je to slovo: Proč?"

,,Vypadni, Eriku!"

Tak jo, názor na Erika? Víc otázek nemám...  :D