Už jsme měli hory téměř na dosah, stačilo přeletět les, když nás Tina zastavila. ,,Je tam ohromná zima. A jestli se tam utáboříme, umrzneme přes noc," ukázala někam do korun stromů pod námi. ,,Zato když přespíme tady, můžeme zítra letět bezpečně dál. Jen..."

,,Co jen?"

,,V tomhle lese žije jedno speciální odvětví draků. Bezkřídlí. Jsou to jedni z nejnebezpečnějších draků vůbec." Otřásla jsem se. Cole byl pohotovější.

,,Jak moc jsou velcí?" Tina se zamyslela, poté roztáhla ruce. ,,Největší asi takhle. Jako středně velký pes. Avšak spekuluje se o jednom, dvou druzích velkých přibližně jako srnka." Pozvedla jsem tázavě obočí.

,,Jako vážně? Jak moc nebezpečný můžou bejt, když jsou tak prťavý?" Zašklebil se Cole, když jsme klesali k zemi. Tina ho zpražila pohledem.

,,Nemysli si, že velikost je všechno. Problém je spíš v tom, že právě mají dobu rozmnožování."

,,A?"

,,Jejich vejce potřebují inkubátor. A jako zdroj tepla využívají bezkřídlí živoucí oběť." Teď jsem se slova chopila já.

,,Počkej! Počkej! POČKEJ! Chceš říct, že do nás můžou naklást vajíčka?!"

,,Jo. Je to dost riskantní. A jsou taky mega rychlý. Takže risk jak kráva." Nejistě jsem se ošila.

,,Tak jo, kolik známe druhů a jak vypadají." Slétli jsme a vyhledali jednu menší jeskyni. Když Cole sesedl z Asany, přitiskl své k čelo k tomu jejímu, ještě dračímu, a ona mu na oplátku foukla do vlasů, takže se rozlétly do všech stran. Tina rozvinula základní tábor. Oheň a okolo něho roztahala medvědí kůže na spaní. Wrai, Saf, Demon a Blitzin drak si polehali v zadní části, Asana držela hlídku. A my, lidé, se uvelebili na kožešinách okolo plamene.

,,Tyhle druhy draků ještě nejsou zmapované. Ve škole jsem se naučila jen dva. Ostatní totiž nejsou tak známí," povídala Tina.

,,První je Panpa. Místní kmeny mu říkají Bažinní jedovatá zmije. Je to rychlý a tichý zabiják. Nechrlí oheň, ale jedovaté plyny. Je vysoký tak dvacet pět centimetrů v kohoutku, vypadá jako porostlý mechem. Plave, hnízda si staví pod vodou, většinou pod kořeny stromů.
  Svoji kořist usmrtí, proděraví krk a do něho naklade vejce. Poté vyčkává. Inkubační doba je hodina. Za tu dobu většinou svolá rodinu. Jeden vždy hlídá, ostatní buď hodují nebo uskladňují maso. Mláďata se rodí dokonalá a okamžitě schopná pohybu. Ještě pár dní dostávají potravu od matky a poté se připojují ke zbytku tlupy. Elementarie Země," Tina si odkašlala, jelikož jí vyschlo v krku. Blitza jí podala láhev s vodou.

,,Další jsou Šedi. Elementarie Temnota. Jak už název napovídá, mají šedá zbarvení, vychází v noci, jsou velcí jako střední psi a trochu připomínají chrty. Dlouhý ocas jim napomáhá k udržení rovnováhy, na jeho konci je žahadlo. Jejich typickým zvukem je dlouhé a táhlé vio-na. Není známé, kde hnízdí, ale nejspíš to budou nory.
  Svoji oběť uštknou ocasem. Ta usne. Potřebují totiž, aby tělo bylo ještě pár minut funkční a pomocí krve usnadnilo přístup mladým. Pokud to jde, udržují hostitele naživu co nejdéle. Šedi mají jednu zvláštnost: v krku je umístěna trubice. U ostatních draků slouží na chrlení ohně, ale tyhle bestie v nich uchovávají potomky. Vysunou trubici a krkem oběti spustí jejich larvy připomínající moučné červy. Ty se provrtají tělem a za dva dny se vyvinou v nové Šedy. Pomocí drápů se vyškrábou ven. Mezitím ostatní příslušníci okolo oběti staví dočasné hnízdo.
Tyhle potvory sají krev. Jako upírci. Ukousnou maso a pijí."

,,Dobře. To je důležitý vědět. Ale...chtělo by to tu omrknout. Asano?" Bílá dračice se po mně ohlédla. ,,Půjdeš se mnou?" Přikývnutí. Tu se zvedla Blitza.

,,Jdu s vámi. Dystrio nemá slabou kůži a pro ty malé mrchy bude těžké ho zabít. Když tak je zabavíme a vy dvě utečete," pronesla rezolutně. Zvedla jsem se a pohlédla na hustý les před vchodem.

,,Dávejte na sebe pozor!" Křikl za námi Cole. Mně ale bylo jasné, že tenhle vzkaz je určený hlavně Asaně.

Lidi... VY JSTE BLÁZNI! Dneska jsem se dívala na první příběh Spojeni s drakem a našla tam ve votes tohle úžasné číslo: 988. Slyšíte?! 988! Já Vás žeru :D! Moc děkuju!