Asi se v té cele nevyspím! Zase prostředek noci a já tady bdím se zarudlýma očima. Nikde se nic ani nepohnulo, svíčky už byly dávno sfouknuté bachaři. Malou škvírou ve stropu se mi podařilo spatřit hvězdu. Vysela si bezstarostně na obloze. Žila svým nepřerušovaným životem a dívala se, jak tady trpíme. Kéž by dokázala povědět, jestli nás hledají. Kéž by viděla do budoucna, jako já.

Prosím, dostaň nás odsud...

To je mé jediné přání. Bojím se, že každou chvíli odvlečou Tinu, že ji opět znásilní, nezaslouží si to. Ona ne.

Ozvalo se zadunění a ve vedlejší cele se dal rozeznat plynulý pohyb. Tmou přímo svítily Asany bílé vlasy.

Blížila se k místu, kde spal Cole. Vzduch rozřízlo menší svištění.

Asi přes něho přehodila mikinu.

,,Nemusíš se starat, ještěrko." Tohle Colovo odseknutí ústilo v další hádku. Ale jestli se budou takhle dráždit...

Nedostaneme se pryč.

,,Klepeš se jak sulc." Odpověděla tiše Asana a vracela se nezaujatě nazpátek. Můj zrak se přizpůsoboval tmě a už rozeznával i Colovi obrysy těla.

,,Neumíš lhát dračice." Ucedil. Asana se zarazila.

,,Stejně je tvoje. A mně zima není."

,,V tom krátkým topu... Máš holý břicho i ramena a není ti chladno..." Posadil se do tureckého sedu Cole.

,,Jsem odolná."

,,To ti tak budu věřit. Vem si to!" Nastavil ruku se zmuchlanou látkou. Asana si překřížila ruce na prsou.

,,Ne."

,,Buď si to vezmeš, nebo tě do toho narvu!"

,,To by sis moh zkusit." Pronesla uštěpačně Asana. Cole se zvedl.

,,Dlužíš mi to za tu tvoji scénku!" Byli od sebe asi metr, napětí vzrůstalo s každou promlčenou vteřinou.

,,Jakou scénku?! To bylo pro dobrou věc!" Bylo až obdivuhodné, jak tiše to pokračovalo. Kdybych nebyla vzhůru, tak se neproberu.

,,Co na tom bylo dobrýho?!"

,,Mladé páry jsou odjakživa páka na lidské dospělé."

,,Á, tady holčička si hraje na génia." Tentokrát tu pomyslnou hranici zmenšila Asana.

,,Ani ne. A teď si sežer tu mikinu, ať můžu jít spát!" Otočila se na podpatku. Cole ale nezaváhal ani na sekundu. Látku hodil Asaně na hlavu. Ta se nasupeně ohlédla.

,,Nech toho...!" Oplatila mu ránu.

,,Asano, sakra nech toho!" Mrštil s mikinou nazpátek. Asana se zarazila.

,,Ty jsi....mi řekl jménem?" Snížila hlas, jako by to bylo to největší tajemství na světě.

,,No a?" Ta imaginární tolerovaná vzdálenost mezi nimi se opět zmenšila.

,,Nikdy jsi to neudělal..." Až teď vynikal ten výškový rozdíl. To, že Asana je o půlku hlavy menší.

,,A nesmím?" Asana se trochu zachmuřila a poprvé, co se s Colem poznaly vyhlížela nejistě. Až moc nejistě... Cole sebral z jejích rukou mikinu, aniž by přerušil oční kontakt, a přetáhl ji Asaně přes ramena.

,,Jen je to nezvyk." Uhnula pohledem.

,,Omlouvám se...za všechno." Užuž to vypadalo, že Asana odsekne něco typu:

,,To to trvalo," ale z jejích úst vyšlo něco zcela odlišného...

,,Já taky." Normálně bych proti tomu nic neměla. Usmířili se. Ale to, jak stáli blízko u sebe... Dělily je asi tři centimetry.

,,Omluvy nás odsud nedostanou..." Zašeptal Cole a odvrátil se. Chystal se udělat krok ke svému spacímu kusu podlahy, když ho Asana zachytila jednoduchou větou.

,,Promiň za ten záchvat." Špitla. Cole se k ní otočil a ustálil zase ty strašné - škrtněte to - hororové tři centimetry. Hleděli si zpříma do očí a na okamžik se zdálo, že zamrzli v čase. Ani jeden se nepohnul, drželi basu. Napovrch vyplouvalo to, jak jsou vychrlí, jen Colovi se pod oblečením rýsovaly svaly. Asany nemocniční tričko už bylo na několika místech roztrhané a na břiše se jí objevila husí kůže. Tu se ale Cole naklonil blíž k Asaně a zpřetrhal všechny provázky mých vizí, o které jsem se celou dobu v cele tak opírala...

***

Asana stála uprostřed kruhu z bílých lilií, daleko ode mě, Tiny a Cola. Na společenské zahradě vládlo ticho, jelikož půlka dětí byla uvězněna v laboratořích. Každých pět mminut mi v oku nastal tik. Nešlo to zastavit... Neudržím tajemství.

Musím to říct Tině. Ale neměla jsem to včera zarazit? Nebo ne? Děsí mne už pomyšlení na to, že spolu Asana a Cole včera spali v jedné posteli!

,,Amiro, poď sem na minutku..." Tina se odtrhla od naší, nyní tříčlenné, skupinky. Zkontrolovala, jestli někdo není poblíž a spustila.

,,Co se děje? Celej den ti cuká v oku!"

,,Já za to nemůžu! Kdyby jsi viděla to, co já..."

,,A co jsi viděla?!" Pohled mi zaloudil za její záda. Cole si to šněroval ke keřům, až za nimi zmizel úplně. Čistý vzduch.

,,Ehm..." Odkašlu si. Mám?

,,Amiro!"

,,Ok, ok... Nevyšiluj..." Zhluboka se nadechnu.

,,Cole políbil Asanu." Tina zalapala po dechu.

,,Ale...ale...Zein..."

,,Já vím."

,,A..."

,,Ona se nechala."

,,A..."

,,Když jsi spala. A potom spali u sebe. Na těch prknech, jako my."

,,A..."

,,Ne, nezarazila jsem to."

,,Proč?!"

,,Co by jsi udělala ty?" Její tvář zjihla.

,,Nevím... Ale Amiro, neměla jsi..."

,,Vizi? Měla. Ale vůbec jí nerozumím. Tahle byla úplně odlišná..." Vždyť sama váhám, nechápu, co jsem viděla...

,,Jaká?" Ohlédla se opatrně Tina.

,,Vypadalo to jako aréna. Bojová aréna. Všude krev, zbraně a praskliny. Avšak žádní diváci. Uprostřed zrezlý řetěz, ten byl zachycený betonem v zemi. A na jeho konci připoutaná Asana. V lidské podobě, okolo zápěstí měla kovové kruhy. Vypadala nepřítomně, váhavě. Hleděla do jednoho bodu. Na mě. Z jedné strany arény vyšlehla jejím směrem bílá chapadla. Vynořila se z jednoho oblouku, možná dveří. Začala si ji omotávat. Chtěla jsem něco udělat, ale neměla jsem tělo jako normálně... Pouze oči. Asana se ani nehnula, když se bílá čára obtočila kolem jejího krku. Ale pak z protějšího oblouku vyšly další nitky. Tentokrát černé. Snažily se odrazit bílé. Ty se stáhly, ale jen co se okolo Asany upnula černá, udělaly další výpad. A tak to končilo... Jako by bojovaly do nekonečna, vše se ztrácelo v šedé barvě..." Tina se nechápavě ošila.

,,Taky nevím, co to znamenalo... Tohle mám poprvé."

,,Myslíš, že je v tom zakomponovaná zpráva?" Navrhla Tina.

,,Možná... Každopádně nechápu, co to Asanu v noci popadlo! Je drak! D.R.A.K! Jak se může zamilovat, a ještě k tomu; jak může mít sklon k...k..."

,,K uchopení vlastního osudu...? Jak jinak bych to pojmenovala?" Doplnila větu Tina.

,,Netuším. Ale teď k té vizi, co to má znamenat?!" Hysterka. To se ze mě právě stává...

,,Amiro, uklidni se. A raději mi řekni kde je Asana."

,,Teď tady byla..." Přejedu pohledem zahradu. Po její bílé kštici nebylo ani stopy.

,,Ty jdi vpravo, já vlevo. Co když ji někam odvlekli..." Prohodila Tina a už mizela za stromy. Já mířila k tomu kruhu lilií.

Nemohla se vypařit, u vchodu postávaly my...

Nejen ona... I Cole někam zmizel, o Zeinovi nemluvě.

Uklidni se...

Doběhla jsem ke keřům u plotu, když k mým uším dolehly hlasy.

,,Drž se od ní dál!" To bylo blízko.

,,Co si myslíš že seš?! Můj táta?!" Ok, Cole, Zein a...

,,Nechte se bejt! Já nejsem ničí majetek! Můžu si dělat co chci!" Asana. Zůstala jsem strnule stát a přikrčila se za větví.

,,Jsi tady jen den a už se povyšuješ! Víš jak dlouho jsem tu ztvrdnul já?!"

,,Sám si to kvůli těm sračkám nepamatuješ!"

,,No a?! Nemůžu se s ní bavit?!"

,,Ne!" Zleva se vynořila z hlubin křovin Tina. Přitiskla se břichem k zemi a sevřela trs trávy. Její pohled mluvil za vše: Tohle nedopadne dobře...

Tak jsem tady zase... Je skoro neuvěřitelný, co jste udělali s tímhle dílem. Tolik pěkných komentářů, tolik názorů, jak všechno zlepšit... Moc vám děkuju! A nyní: Co myslíte? Názor na tu podivnou vizi? Na to mezi Colem a Asanou? Na hádku mezi kluky?