Ještě před začátkem chci říct, jak jsem zůstala čumět, když si všichni začali sami od sebe vyměňovat názory v komentářích, bez toho, abych Vám držela dýku pod krkem, takže děkuju moc á....pokračujte s tííím...!

Cole na svoji dlaň zíral stejně vyjeveně, jako všichni okolo. Asana stáhla ocas a zatřepala hlavou. Pomalu ale jistě couvala a když byla jen pár metrů od lesa, vznesla se do oblak.

,,Asano!" Zakřičím. Žádná odezva. Horší to být nemohlo, vše je zamotané do klubka jedovatých hadů a když se je pokusím rozmotat, pokusí se mě oni kousnout! Cole a Zein se chovají jako naprostí idioti a mě June posílá někam, odkaď se možná ani nevrátím. Kruci! Užuž jsem se chystala rozeběhnout, když mi Tina položila ruku před břicho.

,,Nech ji bejt, musí si to srovnat." Namítla.

,,Ale...ale...ale..."

,,Amiro, nech-ji-jít. Jasný?"

,,Ale proč? Je v podstatě moje a..." Tina přiložila svůj ukazováček na má ústa.

,,Drž, mlč. OK?" Tuhle hypnózu nesnáším... Ale ona ji na mě používá každým dnem. A pořád...

,,OK..."

***

Seděla jsem opřená o kůru stromu a hleděla na hvězdy. Byla to další teplá noc, podle postavení měsíce mohlo být tak jedenáct. Stromy tiše ševelily, možná zpívaly nějakou podivnou píseň. Jezero bylo klidné, hvězdy nezářily tak jasně, jako obvykle. Na písčitém břehu ležela Asana, třídila si myšlenky. Moje já mělo co dělat, aby se za ní nerozeběhlo.

Vlastně to je celkem smutné; takhle sama, nevědět kam zapadá. Snad poprvé v životě neměla rozpuštěné vlasy, tenhle účes zaváněl Tiny prací.

Velký, volnější drdol vyčesaný nahoru, ze kterého se už uvolňovalo pár pramínků, jeden z nich měla spuštěný po pravé tváři. Na levé straně tmou přímo zářila oranžová lilie a křiklavě červený ibišek.

Dokonce bych i přísahala, že má něco nakresleného na lopatce.

Když tu zavrzaly panty a do mého zorného pole vstoupil Cole. Vypadal, jako ukázkový člověk, jež právě vylezl z postele, jen nesvíral medvídka. Bílé tílko, tmavomodré plandavé kalhoty, bosá chodidla a mírný rozcuch. Trochu se zarazil při pohledu na Asanu, pohlédl na svou dlaň a s povzdechem nezdolně pokračoval vpřed.

,,Asano, já..."

,,Nech mě být." Utrousila a lehla si. Zády k němu. Prstem něco kreslila do navlhlého písku. Cole neslyšně přešel za ní a posadil se. Střídavě se díval na hvězdy a na Asany lýtka.

,,Proč mě takhle odstrkuješ?"

,,Já tě neodstrkuju!" Odsekla jedovatě.

,,Ale jo."

,,Ale ne."

,,Nedělej papouška, vždyť jsi drak." Asana protočila oči a napnula svaly.

,,A pořád jsi mi neodpověděla." Dodal. Asana se posadila a trochu se odtáhla.

,,Víš, že tě nesnáším?" Cole se uchechtl.

,,Já tebe taky." Odtušil. Možná to ani nezaznamenal, ale nevědomky si hrál s krajkou na Asaniných kraťasech. Asana zírala upřeně mezi stromy, naštěstí tři metry ode mě.

,,Promiň." Špitla. Cole se nechápavě odtáhl.

,,Za co?" Asana se zachmuřila.

,,Za to v táboře." Cole si povzdechl.

,,Za takové věci se neomlouvá. Už je to minulost, pouhá vzpomínka." Bylo vidět, že ho ta slova bolí. Ať se to snažil skrýt sebevíc. Asana ho přerušila mávnutím ruky.

,,City jsou na nic..." Dodala.

,,Taková zbytečná věc... Vy lidé si na nich tolik zakládáte, přitom osud leží úplně někde jinde. V tom táboře jsem se tolik polidštila... A zjistila, že jsou k ničemu. Ztěžují vám život. Osud je pevně zapsaný v liniích, nemůžete jej polapit. Ale VY se o to pořád snažíte. Proč?"

,,Snažíš se tomu porozumět, co?"

,,Jasně, že jo. Potřebuju pevné základy. Ty snad ne?"

,,Ne. Víš, náš osud není ve hvězdách. Je v nás." Asana se sklonila nad vodou a pozorovala svůj odraz.

,,Jsou k ničemu." Pronesla rezolutně. Cole si dal ruce za hlavu a sledoval ji přivřenýma očima. Nakonec je kompletně zavřel.

,,Nevypadalo to tak, když jsi se na mě v tý cele vrhla jako hladová saň." Asana ztuhla, zaťala zuby.

,,Já? Ty!" Natočila k němu hlavu. Cole se usmál.

,,Ne. Já si to pamatuju až moc dobře." Obhajoval svůj názor.

,,Tak si to pamatuješ blbě."

,,To teda ne, dračice. Políbilas mě ty!"

,,Pff. Lháři!" Cole se posadil a setřásl ze sebe písek. Pomalu se přiblížil k Asaně zezadu.

,,To je mi ale novinka." Obtočil jí ruce kolem pasu. Asana se ani nehnula, jen trochu pootevřela rty a zavřela oči, když se Colova ústa dotkla jejího krku. Jako by zamrzla v ledu, nic nedělala, jen se nechávala hýčkat něžnými gesty. Možná má to svoje vidění do minulosti... Bylo to tu zase, jen s někým jiným. A vůbec nevím, s kým se mi líbila víc.

,,Nech toho..." Odstrčila ho Asana.

,,Proč?" Cole, chtěl pokračovat v tom, co doposud dělal, ale Asana odstrčila jeho hlavu dozadu.

,,Pořád k němu něco cítíš..." Odpověděl si na svoji otázku a zaťal pěsti. Asana vstala.

,,Až přijde poslední vlna, vítr zazpívá poslední tón a země přestane být v rozepři, kde budu?" Cole se zachmuřil.

,,Co to má být?" Asana se rezolutně obrátila čelem k němu.

,,Hádanka, podle které se rozhodnu. Máš štěstí, můžeš o ní přemýšlet o trochu dýl."

,,A co znamenají ta slova?"

,,Nevytáhneš to ze mě. Tohle je konec, neutralita. A já si počkám, je jedno, jak dlouho. Draci se dožijí spousty let. Jo a mimochodem, tohle je asi tvoje." Zalovila v kapse mikiny a vytáhla rumělkový náhrdelník. Ten, který nám s Tinou ukazovala v nemocničním pokoji.

Nevím, jak dlouho jsem tam takhle seděla, ale jejich rozhovor se mi ztrácel v mlze. Jako by se nic nestalo, ale zároveň právě toto sehrálo životní roli. Asana sílí, dospívá. V dobrém smyslu. Je čím dál tím víc rozhodnější...

***

,,Jak to myslíš přestěhovat základnu?" June si něco škrtala v zápisníku, občas otočila stránku.

,,Zkrátka; Erelesové jsou každým krokem blíž a blíž k objevení naší základny. Hledači nalezli na Severní části ostrova Blaytres dokonalé místo pro úkryt. Přestěhujeme to tam." Nalistovala třetí stránku a podtrhla jednu větu.

,,Jak?!"

,,Hledači ovládají schopnost vytvářet portály. Protáhnou důležité věci bránou na ono místo."

,,A jak se tam dopravíme my?" June se usmála.

,,My portálem projít nemůžeme, nemáme výcvik. Proto pojedeme na dracích."

,,Aha..."

,,Připrav si draky, Amiro. Za hodinu vyrážíme." Došla jsem za Tinou. Ta zrovna na Wrai připevňovala sedlový vak z tmavé kůže jištěný knoflíkem, proti otevření.

,,Amiro, na slovíčko!" Usmála se. Odněkud vytáhla dračí sedlo - Tmavě červené, trochu naoranžovělé s krajkovým vzorem z černé niti po stranách. A na něm byla položená uzdečka.

,,Tohle bylo Wrai, ale řekla jsem si, že než Saf vyroste do plné výšky, tak ho můžeš používat ty. Ta uzdečka je s hannoverským nánosníkem, nebude ji tlačit."

,,Díky, Tino." Převzala jsem sedlo a došourala se k Safinu boxu. Zrovna okusovala zbytek masa na nějaké stehenní kosti, než uslyšela moje kroky. Červená dračí hlava mě přivítala fouknutím do vlasů a radostným zašvitořením. Její pohled zabloudil ke kůži.

,,Chceš to?" Saf zamručela a drcla čumákem do třmenu. Vrtěla ocasem, narážela jeho špičkou ve tvaru šipky do svých boků, máchala křídly a neklidně přešlapovala.

,,Tak počkej." Zacukaly mi koutky. Saf se neustále nedočkavě ohlížela, jestli to už mám udělané. Nechávala se unést, takže jsem asi dvacetkrát schytala ránu ocasem. Stačilo připnout sedlové vaky, do kterých se mi podařilo nacpat jen pár věcí; několik kusů oblečení na cestu (To bylo podle Tiny povinné) a pár sušených potravin - ovoce, maso i nějaké granule, nebo co.

,,Tino?"

,,No?"

,,Jak je to daleko?" Tina si odkašlala.

,,Ehm..." Něco tlumeně zamumlala.

,,Tino!"

,,Ok, ok. Přes celej tenhle ostrov."

,,A to je jak velký?"

,,Asi jako půlka vaší planety."

,,Tak dlouho?!"

,,Proto stěhujeme už teď. Ale neboj, máme tajnou zbraň."

,,Cože?"

,,Poznáš, až uvidíš." Dělá si ze mě srandu?!

,,No jo..."

O hodinu později...

Všichni Morenierové chaoticky pobíhali sem a tam, občas někdo něco utrousil. Někteří z nich se vznášeli s draky na jednom místě, aby unikli rozruchu. A tam byl i Erik. Při pomyšlení na včerejší noc jsem se začervenala...

Nenacházeli jsme se před základnou, nýbrž někde uprostřed červeně zbarvených, pískovcových skal. Zde nerostly žádné stromy, obklopovaly to tu pláně, ale jinak byl všude pouze béžový písek. Asana byla ve své šupinaté podobě a kdykoliv se k ní někdo z kluků pokusil dostat blíž, než na ,,friendzone" sekala drápy a vrčela. Zein už hádanku taky znal, a tak skončil s kousnutím na ruce, Cola zase brnělo zápěstí, jak mu kolem něho obtočila ocas. Asana měla pořádný stisk ve všech částech těla, a nebála se to využít.

Najednou šum prořízl majestátní řev a do centra dění se dostala June na Azurovi.

,,Poslouchejte všichni! Válečníci a Nájezdníci zaujmou svá místa! Hledači se připraví!" Než se někdo z nás stihl otočit, Tina s Wrai už byly pryč. Obě skupiny odehnaly přihlížející pryč. Půjčila jsem Colovi Demona (I když se k tomu oba vrhali s odporem a vypadalo to, že každou vteřinu jeden z nich poletí dolů.) a sama donutila Saf usadit se na nejvyšším bodě.

Nájezdníci a Válečníci se točili v nepřetržitém tornádu, zvedali prach. Jejich draci funěli a pokoušeli se ještě přidat. I přes tu všechnu masu rotujícího větru a těl jsem ve středu víru rozeznala kruh Hledačů. Stáli i se svými okřídlenými přáteli ve vzduchu, drželi se za ruce a od jejich prstů sálalo bleděmodré světlo. Asana přimhouřila oči, když tu se úplně všichni rozptýlili po okolí. Nájezdníci a Válečníci posedali po skalách, Tina přistála u nás.

,,Teď se dívej!" Hledači se pustili a postupně zvětšovali kruh, jeden z nich byl přímo přede mnou. Namířili dlaněmi do středu a vyslali na toto místo sloupec zeleného světla. Na místě dopadu, kde se všechny lasery setkávaly se zemí, se utvořila bublina. Zvětšovala se, rostla a rostla. Náhle se světlo stalo tak intenzivní, že všichni museli zavřít oči. A když jsem je opět otevřela, zastavilo se mi srdce.

Tak obrovského draka jsem v životě neviděla...

Tak jsem zpěěět!!!  :D Kdo se nemohl dočkat?  :D  Tak co říkáte? Co myslíte, že se v noci stalo mezi Amirou a Erikem? Názor na Asany hádanku a na tu scénku? Na stěhování národů?  :D