,,Michaeli, jaká vzácná návštěva!" přivítal mě náčelník, ale já jsem teď momentálně neměl čas na zdvořilosti. Sirael byla promrznutá a její tep slábl.
,,Bílý vlku, potřebuji pomoct." řekl jsem místo pozdravu a alespoň se pokusil o úklonu.
,,Co se stalo?" zajímal se okamžitě a přistoupil ke mě blíž.
,,Je promrznutá, potřebuji aby přežila, prosím."
,,Dobře, odnes jí k Vráně, ona si s ní poradí." kývl mi rychle a já vyrazil směrem který mi ukázal.
,,Vráno." oslovil jsem jí jen co jsem vešel do jejího stanu. Seděla zády ke mě a její stan, stejně jako předtím, voněl bylinkami.
,,Michaeli, dlouho jsi tu nebyl." uslyšel jsem její tichý hlas, ale ještě pořád se ke mě neotočila. Postrádal jsem trpělivost, ale na ní se nevyplatilo spěchat.
,,Víš proč tu jsem, pomoz jí prosím." promluvil jsem a podíval se na bezvládnou dívku v mé náruči. Teplo z ohně, který měla Vrána ve stanu, jí trochu zahřívalo, ale pořád jsem z ní cítil chlad.
,,Jak moc ti na tom záleží?" zeptala se a konečně se ke mě otočila.
,,Musím jí udržet naživu." odpověděl jsem okamžitě, ale ona se zamračila. Evidentně s mou odpovědí nebyla spokojená.
,,Ta dívka byla podobná jiné, kterou jsi miloval." řekla a já nevěděl jestli je to otázka nebo konstatování. Přešla ke mě a položila ruku na její hrudník.
,,Někdo jí hodně ublížil, není to jen chlad v jejím těle. Má zmrzlé srdce."
Okamžitě jsem věděl kdo to byl, jen jeden člověk neustále ničí. Lucifer. Mělo mi být hned jasné, že není tak hloupá aby se jen v šatech vydala do té zimy.
,,Pomůžu jí, ale budu tě k tomu potřebovat." promluvila a já se zamračil. Tohle nevěstilo nic dobrého, aspoň myslím.
,,Proč mě?"
,,Protože tě ta dívka miluje. Láska je silnější než jakékoliv kouzlo nebo prokletí."
,,Vráno...k věci." zaskučel jsem a hledal v její staré tváři odpovědi.
,,Spojím vaše srdce. Budete jeden, jedna bytost. Když bude ublíženo jí, bude ublíženo i tobě. Jsi ochotný tu oběť podstoupit, nebo jí necháš zemřít?"

Ztratil jsem dech. To jako budu sdílet své srdce s ní? Budeme spojení? Chvíli jsem na Vránu nevěřícně koulel oči, a až po tom co si odkašlala jsem se probral z šoku do kterého mě svými slovy uvalila.
,,Kolik mám času?" zeptal jsem se a ona se nepatrně usmála.
,,Dva dny Michaeli, udržím jí naživu dva dny. Přemýšlej, ale ne moc dlouho." s těmi slovy mi ukázala kam jí mám položit a já to udělal. Musel jsem přemýšlet. Musel jsem být chvíli sám.
,,Vrátím se Vráno, děkuji." uklonil jsem se jí a ona mi kývla hlavou. S posledním pohledem na Sirael jsem se otočil a vyšel ze stanu, mířil jsem do lesa. Jen tam jsem mohl být doopravdy sám. Alespoň jsem v to doufal.
,,Michaeli..." ozvalo se za mnou a já si tiše povzdechl, ani tady nebudu sám, ale ten hlas jsem znal.
,,...těžká hlava?" dokončil když došel vedle mě a já mu kývl hlavou.
,,Bílý vlku...tak trochu ano." odpověděl jsem mu a on souhlasně pokýval hlavou.
,,Vrána mi řekla co je potřeba udělat pro záchranu té dívky." řekl klidně a společně jsme se vydali dál do lesa. Byl nádherný den, nefoukal vítr, všude byl klid, ticho a hory sněhu.
,,Co mám dělat?" zeptal jsem se i když jsem věděl, že on mi odpověď nedá. Vždycky dbal na to abych se odpovědí dopátral sám, tím mě učil.
,,Odpověď musíš najít sám v sobě, Michaeli. Je ti úplně lhostejný její osud?"
,,Musím se o ní postarat dokud Gabriel nerozhodne co s ní uděláme. Chtěla zabít Azmaela." odpověděl jsem mu a rukou si zajel do vlasů. Jen si na to vzpomenu a mám chuť jí nechat umřít.
,,Už to není Azmael, ale Raziel, anděl osudu Michaeli. A pokud vím, byla Sirael očarovaná, je tu totiž někdo kdo nechtěl aby se Raziel zrodil."
Znovu jsem přišel o pevnou půdu pod nohama, tohle už bylo i na mě moc. Z Azmaela se stal Raziel? Kolik jsem toho ještě zmeškal?
,,Jak to myslíš?" nechápal jsem a podíval se na jeho profil. Bílý vlk byl náčelníkem tohohle kmene už od nepaměti. Je to starší muž s dlouhými šedými vlasy, typicky indiánským obličejem a živýma, moudrýma očima. Vždy tu pro mě byl když jsem potřeboval radu nebo pomoc.
,,Pán temnoty stvořil dalšího anděla Michaeli. Je zlý, hodně zlý. Jeho podstata je temná a nezná nic jen bolest a utrpení. Jeho jméno je Kain, Michaeli. To on může za všechno tohle utrpení které jste sebou přinesli. Ještě se s ním setkáte, ale nejdřív budeš muset zachránit tu dívku. Pokud to tedy chceš."
,,Lu, že stvořil dalšího anděla? Kaina? Už to jméno nevěstí nic dobrého, proč to udělal?" ptal jsem se a on zakroutil hlavou.
,,Na otázky bude dost času později, je čas se rozhodnout Michaeli." s těmi slovy zmizel a nezbylo tu po něm nic než nezodpovězené otázky.

Čím víc jsem nad vším tím přemýšlel, tím míň se mi líbilo k jakému závěru jsem došel. To, že spojím svoje srdce s tím jejím, nebude věštit nic dobrého, vím to. Vždyť se nesnášíme, jak spolu máme vycházet aniž by jsme si ublížili? Tedy, ano, vím, že mě Sirael miluje, ale poslední dobou se tak vůbec nechová. Občas mám pocit, že by mě nejradši zabila sama. Je tu ale jedna věc kterou jsem nemohl přehlížet, nelíbí se mi představa toho, že bych přišel o její nadávky a ostrý jazyk. Svým způsobem jsem si na její přítomnost zvykl a nerad bych o ní přišel.

Volba byla jasná.