Michael

Kde to jsem? Co se stalo? To se mi jako první prohnalo myslí, když jsem se probudil. Hlava mi třeštila jako kdyby chtěla vybuchnout a to nemluvím o zbytku těla. Matně si vzpomínám na hádku s Duhou.
,,Michaeli?" uslyšel jsem hlas asi nějaké starší ženy a pokusil jsem se otevřít oči. Po několika vteřinovém boji se mi to povedlo a já se podíval kolem. Všechno se se mnou točilo a některé věci byly dvojité.
,,Michaeli, tady jsem." promluvil znovu ten hlas a já otočil hlavu na starou ženu.
,,Vráno, co se stalo?" řekl jsem chraplavým hlasem a ona mi podala hrnek s vodou, který jsem s díky hned vypil.
,,No Michaeli, jak jen začít. Zkazil si všechno co si jen mohl." začala a já si vzpomněl na černovlasou dívku která mi dala facku a pak odešla s...Kainem. Moje Sirael.
,,Jak to myslíš?" zamumlal jsem a s obtížemi jsem se posadil.
,,Měl si Sirael která tě milovala, Lu ji stvořil přímo pro tebe, ale ty jsi si své city k ní uvědomil až příliš pozdě. To ti nezazlívám. To co ti zazlívám, a to za co si můžeš sám je celá ta záležitost s Duhou. Nevím proč jsi se s ní vyspal a ani to vědět nechci, ale tím co jsi udělal si Sirael prakticky nahnal Kainovi do náruče. Proč si na to nemyslel? Věděl si co je Kain zač a co k Sirael cítí, myslíš, že by to jen tak přehlédl? Prakticky tě sledoval a čekal až uděláš chybu a tys jí doopravdy udělal a tím si zpečetil svůj osud."

Když dokončila celé tohle kázání dal jsem si hlavu do dlaní. Měl jsem to vědět, sakra, že sem to měl vědět, že Kain čeká až udělám chybu a tím mi Sirael vezme.
,,Takže co se vlastně stalo?" zeptal jsem se opatrně.
,,Spojení tebe a Sirael se zrušilo, včera si přiznala, že Kaina miluje a pro tvou informaci, až teprve včera se mu celá oddala. Můžeš si za tohle všechno sám. Čekáš s Duhou dítě a...měla bych ti říct ještě něco..." odmlčela se a já ani nevěděl co říct. Takže jsem jí neprávem obvinil, že se s Kainem vyspala.
,,Co ještě?"
,,Byl tu Gabriel a nebyl moc šťastný z toho co jsi udělal. Říkal, že Radě s tebou došla trpělivost a proto tě zbavil křídel a nesmrtelnosti. Jsi obyčejný člověk Michaeli, je mi to líto."
Celý svět se mi zastavil před očima a já jen mlhavě vnímal to, že mi Vrána položila ruku na rameno. Nevnímal jsem ani jedno slovo které mi řekla, v hlavě se mi pořád opakovalo to jedno.
Jsem obyčejný člověk.
,,Michaeli? Michaeli!" probral mě hlas Vrány a já se na ní znovu podíval.
,,Neudělej nějakou neuváženost. Budeš mít dceru a ta bude mít všechno dobré z tebe, alespoň jednou udělej správnou věc a nevzdej to prosím. Přijmi to co ti život připravil."

Chápal jsem jí, opravdu jsem věděl co mi tím chce říct, ale moje srdce protestovalo. Miluji Sirael a ne Duhu, jak se s tím mám smířit?
,,Věř mi, že ačkoliv se ti to zdá těžké, budeš šťastný." konejšila mě Vrána a já se pokusil o chabou napodobeninu úsměvu.
,,Kde je Duha?" zeptal jsem se a Vrána se usmála.
,,Čeká venku." kývla směrem ke vchodu a já se postavil. Když jsem Vráně poděkoval a vyšel jsem ze stanu, téměř jsem se s Duhou srazil.
,,Michaeli!" vypískla a skočila mi kolem krku. Sice jsem jí nemiloval, ale líbilo se mi jakou radost měla.
,,Duho, omlouvám se za všechno co jsem ti řekl." mumlal jsem jí do vlasů a ona ke mě zvedla své hnědé oči.
,,Omlouváš se?" řekla nedůvěřivě a naklonila hlavu na stranu. Nutilo mě to pohladit jí po tváři a po chvíli váhání jsem to skutečně udělal.
,,Chci abys věděla, že s tebou a naší dcerou zůstanu, ať se stane cokoliv. Chci alespoň jednou udělat správnou věc." řekl jsem a ona se usmála.
,,Dcerou? My budeme mít dceru?" zeptala se s obrovským úsměvem a já se usmál taky.
,,Ano a bude to ta nejkrásnější dívka tady."
,,Děkuji, že si se na mě nevykašlal Michaeli." zamumlala do mého hrudníku když jsem si jí přitáhl do náruče a já jsem zavřel oči.
,,Za to mi neděkuj." zašeptal jsem a pohladil jí po vlasech.

Sirael

Budilo mě šimrání na zádech a já se to ani nesnažila odehnat. Moc dobře jsem věděla čí prsty mě hladí po páteři a moc se mi to líbilo.
,,Promiň nechtěl jsem tě vzbudit." zašeptal mi Kain když jsem se k němu víc přitulila.
,,Já ještě spím, klidně pokračuj." zamumlala jsem když jsem k němu otočila hlavu a jeho prsty se mě přestaly dotýkat.
,,Kdyby si spala tak se tak krásně neusmíváš." řekl mi a políbil mě na čelo což mě donutilo otevřít oči a zaklonit hlavu abych na něj viděla. Byl více než krásný a jeho oči byly pořád lidské a zelené.
,,Dobré ráno." usmál se na mě když jsem ho trochu neohrabaně políbila na tvář.
,,I tobě."
,,Takže, co bude dál?" zeptal se po chvíli ticha kdy jsem nepřítomně kreslila obrazce na jeho hrudník.
,,To se ptáš ty mě?" zasmála jsem se a znovu jsem se mu podívala do očí.
,,No tak jak bych to shrnul. Se mnou nemůžeš počítat s kupou dětí, psem a bůhví čím ještě. Moje místo je tady v temnotě, jsi ochotná to celé podstoupit?" zeptal se a já se posadila. Asi tušil, že nad tím vším přemýšlím, protože mě nenásledoval a zůstal ležet.
Jsem ochotná žít tady? Vzdát se vidiny na rodinu a zbytek života strávit po jeho boku? Proč nad tím vlastně přemýšlím? Vždyť odpověď je pořád stejná.
,,Sirael, ještě než se rozhodneš chtěl bych ti něco dát. Bez ohledu na to jak moc přemýšlíš nad tím, že mě opustíš..." ty slova mě donutili otočit se k němu a podívat se na něj. Byl sehnutý pod postelí a zřejmě něco hledal. Když se znovu narovnal a posadil se vedle mě, natáhl ke mě ruku a v dlani se mu leskl krásný stříbrný prsten s černým srdcem. Prudce jsem se nadechla a přesunula oči k jeho tváři.
,,Chtěl bych si tě vzít Sirael. To s tebou jsem poznal co je to láska a jinou už nikdy chtít nebudu." řekl a já nebyla schopná mu odpovědět. On mě teď žádá o ruku? Opravdu?
,,Vezmeš si mě Sirael? Bez ohledu na to jak nesnesitelný jsem?" zeptal se s úsměvem a já mu skočila kolem krku. Nečekala jsem ale, že je tak blízko okraje a tak jsme dopadly na zem. Oba jsme se začali smát a já se po chvíli zadívala do těch očí které jsem milovala.
,,Ano Kaine, vezmu si tě." zašeptala jsem mu do tváře a on mě políbil.

THE END

ZAZVONIL ZVONEC A JE TU KONEC