Ani nevím jak, ale dostala jsem se zpět k Luciferovu paláci. Nepřemýšlela jsem, nechtěla jsem na to myslet, ale i tak mi bylo na nic. S povzdechem jsem si sedla na schody paláce a složila si hlavu na kolena.
,,Ahoj." ozvalo se po chvíli a já zvedla hlavu. Přede mnou stál Kain a já svou hlavu položila zase zpět, abych se na něj nemusela dívat.
,,Zlobíš se?" zeptal se a já si odfrkla. Zlobím se?
,,Pojď odvedu tě do pokoje." řekl klidně a vzal mě za ruku s úmyslem mě postavit, ale já mu jí vytrhla.
,,Chodit umím i bez vodítka." zabručela jsem a on si povzdechl. Už nic dalšího neřekl a začal stoupat po schodech nahoru. Poslušně jsem ho následovala, ale dávala jsem si velký pozor abych si od něj držela odstup. Nechtěla jsem to řešit, protože jsem se bála že se naštve, promění se a já jsem opravdu nechtěla skončit jako ten chlap.

Když jsme beze slova dorazili k jeho pokoji pustil mě dovnitř.
,,Sirael...budeš se dlouho zlobit?" zeptal se a já se k němu otočila čelem.
,,Nezlobím se." řekla jsem bez jakékoliv emoce. Byla to pravda, nezlobila jsem se, spíš mi to bylo líto.
,,Tak co se děje?" zeptal se a o pár kroků se ke mě přiblížil. Sledovala jsem jeho ruku kterou ke mě vztáhl a hřbetem prstů mě pohladil po tváři.
,,Sirael, co jsem provedl?" zašeptal a já otevřela své zavřené oči. Mohla jsem mu vůbec zazlívat, že ho nějaká holka políbila a on se ani nebránil?
,,Je to kvůli tomu polibku? To je to co tě trápí?" zeptal se znovu a já bych nejradši schovala svůj obličej, kdyby na něm ještě pořád nebyla Kainova ruka a já byla schopná přemýšlet nad něčím jiným, než nad tím, že chci aby mě políbil.
,,Nechci aby se něco změnilo." zamumlala jsem a on se usmál.
,,Sirael, nic to pro mě neznamenalo. Nic to mezi námi nemění." řekl a já se podívala na své ruce.
,,Sirael..." vydechl a znovu mě donutil vzhlédnout k němu.
,,Nikdy se nic nezmění." zašeptal a opřel své čelo o to mé. Usmála jsem se a položila mu ruce kolem krku. Nikdy se nic nezmění, opakovala jsem si pořád dokola a usmívala jsem se jako blázen.
,,Vůbec nejsi děsivý, líbil ses mi." řekla jsem po chvíli kdy jsme se jen objímaly a on se na mě překvapeně podíval.
,,Líbím se ti když zabíjím lidi?" zeptal se zmateně.
,,Zabíjíš jen ty zlé a to je dobře." usmála jsem se a pohladila ho po tváři.
,,Pálí ten oheň?" zeptala jsem se když pod mým dotekem zavřel oči a on je znovu otevřel.
,,Jen když chci." odpověděl mi a zvedl ruku, která kolem sebe měla modré plameny. Užasle jsem to sledovala a pak jsem se bez přemýšlení dotkla jeho prstů, které byly pořád lidské a ne jen kostra.
,,Ten oheň je jen pro efekt Sirael, pak se sám sobě líbím víc. Jen kostra by byla nudná." usmál se a stiskl mou ruku.
,,To je úžasný." vydechla jsem a nemohla odtrhnout oči od toho jasně modrého plamene. Nemohla jsem, protože kdybych to udělala nejspíš bych se utopila v černé barvě Kainových očí.
,,Sirael, já..." začal a moje oči se bez mého svolení podívaly do těch jeho. Dle mého očekávání mě svým pohledem spoutal a já čekala na svůj osud. Možná chtěl něco říct, a možná taky ne, ale když se sklonil aby mě políbil bylo mi to jedno. Jeho ruce se přesunuly na můj pas a tím si mě k sobě ještě víc přitiskl.
,,Proč mi tohle děláš?" zasténal zničeně když se odlepil od mých rtů a já otevřela oči. Nechápala jsem co tím myslí, ale ani jsem nemusela, když totiž otevřel oči překvapeně jsem zamrkala. Jeho jinak černé oči byly zelené, ale to hlavní bylo to, že byly lidské.
,,Tvoje oči..." vydechla jsem a nemohla jsem se přestat dívat do té překrásné zelené.
,,Co je s nimi?" zeptal se nechápavě.
,,Jsou...jsou lidské, a...a zelené." vysoukala jsem ze sebe pořád zaražená tím co se stalo. Beze slova mě chytl za ruku a odtáhl do koupelny k zrcadlu.
,,No do prdele." vydechl a já se nemohla nezasmát.
,,Proč se směješ?!" řekl a podíval se na mě.
,,Já ani nevím." odpověděla jsem a on se usmál taky.
,,Vypadám směšně!" stěžoval si a prohlížel svůj odraz jako kdyby se snad mohl změnit.
,,Jsi nádherný." vypadlo ze mě dřív než jsem se nad tím zamyslela. Překvapeně se na mě podíval a já pro jistotu zavřela pusu s omluvou.
,,Co si chtěl říct předtím než..." zarazila jsem se a vzpomněla si na polibek pár minut zpátky. Byl tak jemný, jako kdyby se bál, že uteču.
,,Jen mě něco napadlo, a..." odmlčel se a nastalo to hloupé ticho kdy jsme na sebe jen hleděli.
,,Co tě napadlo? Co si chtěl říct?" zeptala jsem se znovu a nemohla jsem se nabažit jeho očí. Tohle byla nová úroveň mučení v tom abych mu nepodlehla. Nic neřekl, ale udělal ke mě pár kroků, chytl mě za boky a otočil směrem k umyvadlu na které mě přitiskl.
,,Kaine..." vydechla jsem těsně předtím než mě znovu políbil, ale tentokrát jsem jeho polibek nemohla nazvat něžným. Byl vášnivý víc než jsem dokázala snést, stejný jako v tom snu. Skoro mi připadalo, že si tím polibkem dodává odvahu k něčemu co mi chce říct, ale tu myšlenku jsem zahnala okamžitě jak mě vysadil na skřínku s umyvadlem a začal svými rty útočit na můj krk. Zavzdychala jsem když se dostal až pod mé ucho a on v pěsti sevřel látku mého tílka.
,,Miluji tě." zavrněl mi do ucha a já prudce otevřela oči. Cítil jak jsem ztuhla a kousek se ode mě oddálil. Věděla jsem, že je do mě zamilovaný, ale slyšet ty dvě slova z jeho rtů bylo něco jiného a nepopsatelného.
,,Posral jsem to." řekl, sesadil mě ze skřínky dolů a pak bez jakéhokoliv slova zmizel z koupelny.

♥♥♥

Kain s normálníma očima:

Duha:

♥♥♥