Když jsme vešli do colosea uviděla jsem všechny ty lidi, nebo to byly démoni? Byly tu jako diváci čekající na představení a já se nemohla zbavit špatného pocitu.
,,Sirael, chci abys viděla jaký je druhý důvod Kainova stvoření." promluvil Lu a zavedl mě na vyvýšeninu na které byly dvě křesla, poslušně jsem si sedla vedle něj a čekala co mi řekne dál.
,,Svět lidí je velmi zlý a já potřeboval někoho kdo jejich zlé činy potrestá, proto jsem stvořil Kaina a jemu podobné." řekl a já se na něj podívala. Vůbec jsem nechápala proč jsem tady nebo co mi tím chce říct.
,,Nerozumíš mi, chápu to." řekl tiše, pak vstal a přešel k zábradlí.
,,Přiveďte ho!" zavolal do davu a já se také postavila. Arénou se roznesl nadšený jásot a velká kovová vrata v čele se otevřela. Ztuhla jsem, vyšel z nich Kain v doprovodu dalších démonů kteří drželi řetězy kterými byl spoutaný.
,,Kaine!" zakřičela jsem a on ke mě zvedl hlavu. Téměř okamžitě začal škubat řetězy, ale démoni je drželi pevně.
,,Lu! Proč si jí sem přivedl?" zakřičel na Lucifera po mém boku a ten mě vzal za ruku.
,,Chci aby poznala proč jsem tě stvořil." odpověděl mu Lu a já nemohla spustit oči z Kaina spoutaného dole v aréně. Démoni drželi řetězy které byly připoutané jak k jeho rukám tak i k nohám.
,,Sirael, prosím, běž odtud!" zaprosil mým směrem a mě se v hrudi usadil kámen o velikosti balvanu. Takhle prosit jsem ho ještě nikdy neviděla.
,,Sirael! Běž pryč!" zakřičel a já ztuhla. Tón jeho hlasu se tak rychle změnil, jako kdyby mi to přikazoval, chtěla jsem ho poslechnou, ale taky jsem to chtěla vidět.
,,Nesnaž se Kaine, je po mým vlivem. Tvá moc na ní nepůsobí." usmál se Lu a mě došel pravý význam Kainova tónu. Znovu se mě pokusil ovládnout.

Kain se bezmocně sesunul k zemi a teď klečel v prachu a díval se do země. Něco ve mě se pohnulo a já se nemohla dívat na jeho bezmoc, otočila jsem se k němu zády a z oka se mi vykutálela slza.
,,Ty pláčeš?" promluvil překvapeně Lu a objevil se po mém boku.
,,Ona opravdu pláče a to pro tebe Kaine!" oznámil mu, ale já jsem se nechtěla otočit. Vidět ho takhle mi rvalo srdce na kousky.
,,Sirael, otoč se." poručil mi Lu a já ho poslechla, jeho moc mi nedala na vybranou a já, i když nerada, jsem se znovu podívala na Kaina. V tu chvíli zvedl hlavu a po straně tváře se mu vykutálela černá slza. Lu po mém boku nadšeně zatleskal.
,,Neuvěřitelné!" vydechl a já se zašklebila. Choval se jako malé dítě při vánocích.
,,Víš Sirael, Kain ještě nikdy neprolil jedinou slzu. Kromě toho večera kdy tě unesl, ale ty byly hrané, skoro." řekl a já se na něj podívala.
,,Skoro?"
,,On opravdu litoval toho, že se tě pokusil zabít, to nemůžu popřít, ale teď...teď to jsou slzy strachu. Bojí se, že ho po tom zavrhneš a on zůstane zase sám."
,,Vypadni z mojí hlavy Lucifere!" zakřičel Kain a já se na něj znovu podívala. Lu se někam vypařil a mě tam nechal samotnou.
,,Neopustím tě ať se stane co chce." zašeptala jsem a on se na mě podíval. Byla jsem si jistá, že mě slyšel protože se jeho bolestný výraz změnil a on se znovu postavil na nohy. Věřil mi.

Michael

Už několik hodin jsem byl sám, v koruně toho nejvyššího stromu a přemýšlel jsem jestli skočit nebo ne. Byl jsem sám ze sebe znechucený, nejen že jsem ublížil Sirael, ublížil jsem všem a i sobě. Proč jsem byl tak hloupý? Proč jsem se jen nechal svést Duhou?
,,Protože pořád myslíš jen sám na sebe." ozvalo se vedle mě a já zvedl hlavu kterou jsem měl položenou na kolenech. Vedle mě seděl Lu a vypadal, že se náramně baví.
,,Ty? Co tu chceš?" promluvil jsem a on se zasmál.
,,Jen jsem se na tebe přišel podívat." pokrčil nakonec rameny a já se zamračil.
,,Co chceš Lu?"
,,Nemůžu popřít, že mám radost z toho jaký osud tě potkal, nikdy jsem tě neměl rád, ale také jsem ti přišel dát radu."
,,Díky to mi fakt pomohlo." řekl jsem ironicky a pak jsem si uvědomil druhou část kterou řekl.
,,Radu?!"
,,Není všechno tak černé jak se zdá." poplácal mě po rameni a já měl chuť ho něčím praštit.
,,Měl by ses naučit nést následky za své činy. Po tom co jsi znásilnil Ariel, jsi utekl. Po tom co Sirael odešla ke mě, si se nechal svést Duhou. Dospěj Michaeli." řekl a já se zadíval na západ slunce který byl tak blízko až mi to bralo dech. Měl pravdu, ale takový život jsem nechtěl...bohužel, až pozdě jsem si uvědomil, že Sirael miluji.
,,Jak se má Sirael?" zeptal jsem se a otočil k němu hlavu.
,,Má se dobře Michaeli, nemusíš mít starost. Kain je ve své podstatě dobrým andělem, i když o tom sám občas pochybuji. Sirael to s ním zvládne."
,,Takže oni dva...?"
,,No, jak se to vezme. Kain se do ní zamiloval, stalo se tehdy v tom lese když ho políbila. Momentálně...momentálně se spolu učí vycházet a já doufám, že budou šťastní. Sám si jí pomohl do Kainovi náruče na to nezapomeň." mrkl na mě a já se znovu otočil ke slunci. Všechno jsem zničil, všechno co jsem mohl to jsem posral. Nejradši bych umřel.
,,Jo a abych nezapomněl, jakmile se do Kaina zamiluje, vaše spojení se přeruší. Pak si se svým životem dělej co chceš."
S těmi slovy zmizel stejně rychle jako se objevil.