19.Kapitola

Ještě nějakou chvíli jsem pod proudem vody stála bez jakéhokoliv pohybu a nechávala doznít pocit, který ve mě byl díky Kainovým polibkům. Když jsem byla konečně schopná pohnout se, svlékla jsem si šaty a s povzdechem jsem je hodila do kouta. Nadávala jsem si za to jak jsem na něj reagovala, ale nemohla jsem se zbavit toho pitomého úsměvu který se mi usadil ve tváři.

Když jsem po dlouhé chvíli strávené v horké vodě vyšla, zabalená do ručníku, zpět do pokoje našla jsem ho ležícího na sedačce.
,,Jen si vezmu věci." zamumlala jsem a rychle přeběhla k taškám u skříně ze kterých jsem si vytáhla pyžamo.
,,Sakra!" zaklela jsem když jsem si uvědomila, že jsem si koupila jen ubohou náhražku pyžama. Byl to jen tenký kus černé látky a na pár místech průsvitný. Proč jsem si tohle vlastně kupovala? Jo jasně protože se mi to líbilo, vzpomněla jsem si a znovu jsem zaklela.
,,Problém?" ozvalo se mi za zády, já se rychle narovnala a čelila polonahému Kainovi. Podívala jsem se na kus látky v mých rukách a pro jistotu jsem ho zmuchlala v dlaních.
,,Ehm..." začala jsem, ale slova se mi prostě vykouřila z hlavy, když jsem si vzpomněla na to jak se ke mě tiskl ve sprše. Zavřela jsem pusu, rychle jsem ho obešla a zavřela za sebou dveře od koupelny.

,,Do háje! Krucinál! Sakra! Zatraceně!" klela jsem a sušila si ručníkem vlasy. To moje pseudo pyžamo, bylo až příliš krátké a já věděla naprosto jistě, že budu muset být hodně rychlá až poběžím do postele.

Strávila jsem v koupelně další hodinu navíc, vlasy už jsem měla téměř suché a můj čas se neúprosně naplňoval. Naposledy jsem na sebe pokroutila očima a opatrně stiskla kliku. K mému překvapení byl pokoj prázdný a já jsem úplně zapomněla na to, že jsem chtěla zmizet v posteli. Rozhlížela jsem se kolem, když mě vyrušilo bouchnutí dveří.
,,Co to sakra..." ozvalo se za mnou a já se prudce otočila. Přede dveřmi stál Kain a div mě nesvlékal pohledem.
,,Ehm...to je ten problém." zamumlala jsem a snažila se pyžamo stáhnout co nejníže to šlo. K mojí smůle mi to moc nepomohlo a já byla rudá snad až na zadku.
,,Zalez do té postele." poručil mi a já se zarazila nad tvrdostí jeho hlasu. Beze slova jsem ho poslechla a zakryla se až po bradu dekou. Sám si lehl na sedačku a skrz černotu v okně se na mě díval. Chtěla jsem se omluvit, nebo svést řeč na něco jiného, ale můj mozek stávkoval a tak jsem byla schopná zírat jen do jeho očí.
,,Měla bys spát." zabručel a otočil se na záda aby na mě neviděl.
,,Omlouvám se." špitla jsem, otočila jsem se k němu zády a zavřela oči.

,,Omlouváš se? Za co přesně?" ozvalo se u mého ucha a já se snažila potlačit to chvění, které jeho hlas způsobovalo. Je to jen sen, je to jen sen. Opakovala jsem si, ale vůbec mi to nepomáhalo.
,,Řekni Sirael, za co se omlouváš?" mluvil dál a jeho hluboký, klidný hlas nutil k pohybu každou buňku v mém těle. Cítila jsem jeho tělo za mým, ale když vsunul svou ruku pod deku a stiskl mé stehno, nedokázala jsem dál předstírat, že spím a prudce jsem se k němu otočila.
,,Za tohle." řekla jsem a přitáhla si ho k polibku. Překvapilo mě, že se vůbec nebrání a sám náš polibek prohlubuje do tak vášnivé části, že jsem měla nutkání strhat z něj ten zbytek oblečení co měl na sobě.
Vzdychla jsem když si jeho hebké rty našli můj krk a já slyšela jeho zrychlený dech. Tolik se mi líbila jeho dlaň která putovala po mé noze, přes bok až na mou paži kterou jsem zvedla a on jí uvěznil v pevném sevření nad mou hlavou. Druhou rukou zvedl i mou druhou ruku a tak jsem mu byla oddaná na milost. Když se svými rty sklonil k mému hrudníku, zalapala jsem po dechu a vydechla jeho jméno.

,,Sirael? Sirael!" mluvil ke mě vzdálený hlas a já otevřela oči. Téměř okamžitě jsem se praštila dlaní do čela, protože mi došlo, že to celé byl jen sen.
,,Sakra...to byl ale sen." vydechla jsem, a pořád jsem se nemohla zbavit doznívajícího doteku jeho rtů na mé kůži.
,,Co se ti zdálo?" zeptal se a já se na něj skrz dlaň podívala.
,,Ale...nic zvláštního." zamumlala jsem a sundala si ruku z obličeje. Kain seděl na druhé polovině postele a tak zvláštně se usmíval. Uvízla jsem pohledem na jeho hrudi a na sucho polkla. Co se mi to kruci zdá za sny?
,,Proč tě to zajímá?" zeptala jsem se po chvíli, když jsem byla schopná odpoutat pohled od jeho těla.
,,Mumlala jsi moje jméno." usmál se a já se přetočila na břicho abych zakryla svůj červený obličej. Nejradši bych se teď propadla, kdyby bylo kam.
,,Myslím, že nechceš vědět co se mi zdálo." zahučela jsem do polštáře.
,,A já si myslím, že se pleteš." uslyšela jsem a to mě donutilo se na něj znovu podívat. Usmíval se a já měla hodně velké podezření, že přesně ví co se mi zdálo.
,,Ty to víš!" obvinila jsem ho a on jen zvedl ruce v obraném gestu.
,,Víš nedalo se přehlédnout to jak si se kroutila a...vzdychala." řekl a já znovu zabořila hlavu do polštáře.
,,Bože, ne!" povzdechla jsem si, ale když jsem cítila jak se matrace pohnula, znovu jsem vzhlédla.
,,Počkej, kam jdeš?" řekla jsem a posadila se.
,,No jdu si zase lehnout." řekl a já se podívala na své ruce.
,,Nemohl bys...nemohl bys tu zůstat?" zamumlala jsem a on se znovu zastavil.
,,Ty chceš abych spal u tebe, po tom co se ti zdálo?"
,,No asi jo." mykla jsem rameny a on se vrátil ke mě. Lehl si na druhou polovinu na záda a já si lehla vedle něj na bok.
,,Byl to aspoň hezký sen?" zeptal se a otočil ke mě hlavu.
,,Až moc hezký." zamumlala jsem a ještě než se mi stihly zavřít oči, jsem zachytila Kainův úsměv.

Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top