Jeho výraz by mi nemohl uniknout, i kdybychom byli v té největší tmě. Ostatně, od té nás dělila pouze televize, jež ozařovala obývací pokoj, ve kterém jsme prožívali klasický společný večer.

Zkoumavě nakláněl hlavu na stranu, jako štěně, zatímco mezi svými zuby svíral pevně svůj ret. Znám ten pohled, znám jeho řeč těla a poznám kdy co chcete. Je až moc průhledný.

"Zase máš ten pohled, Louisi," promluvil jsem a přesměroval zrak k televizi, kde dávali nějaký film. Onen film nebyl špatný, ale nastala tam scéna mezi třemi lidmi a já si prostě nemohl nevšimnout, že to s mým přítelem něco dělá.

Roztěkaně se na mě otočil, byl z toho celý nesvůj. "Taky bych to chtěl někdy zkusit," řekl najednou, "ne, že bych chtěl někoho jinýho, ale ta představa, že jste na mě dva..."

Jeho slova mi naprosto vyrazila dech, jelikož jsme se o tomhle tématu nikdy nebavili a já tak nemohl ani tušit, že by to chtěl zažít. Mě samotného ta myšlenka dost vzrušovala, ale pořád tu byla ta věc, že by se někdo dotýkal mého přítele.

"Máš zajímavý fantazie," přiznal jsem s úsměvem a přitáhl ho k sobě, načež si vlezl na můj klín. Vypadal tak sladce. Pokaždé, když jsem ho uviděl, říkal jsem si, jaké mám štěstí, že zrovna on je můj.

"Ty bys to nechtěl zkusit?"

Naprosto jsem mohl slyšet tu naději v hlase. Právě ta naděje, kterou vždy do slov dával, mě nutila dělat věci, jež bych nikdy svévolně neudělal.

"Zkusil bych všechno, co bys chtěl," usmál jsem se, nemohl jsem dostat tu myšlenku z hlavy. "Přece jenom, představa, jak jsme v tobě dva a ty jen prosíš, netušíc zda o to, abychom přestali, nebo pokračovali... To je sen."

Úsměv mi na tváři poskakoval poměrně vesele, zatímco u něj na tváři vyskočila růžová barva, která upozorňovala na jeho stud. Miloval jsem tuhle jeho stránku.

Mezi ostatními lidmi se vždy prezentoval jako kluk, který dokáže vše, ničeho se nebojí a rozhodně nenechá někoho jiného, aby s ním zametal. Ale pak jsme zůstali my dva a jeho povaha jako kdyby byla úplně jiného člověka.

Najednou to byl zase můj chlapeček, který jen toužil po tom, abych se měl v našem vztahu dobře. Častokrát jsem ho vídal stydlivého, ubrečeného, zničeného. A ačkoliv mi to ubližovalo, byl jsem rád, že mi dokázal ukázat jeho pravou tvář. Přede mnou se nikdy nesnažil být lepší, věděl totiž, že je pro mě nejlepší ať je jaký je.

"Přesně," povzdechl si, "alespoň by to bylo i něco novýho. Hazz, chci to zkusit." Se zakňučením schoval svou hlavu do ohbí mého krku a já si nemohl odpustit připomínku, že je jako kotě. 

Tu noc jsme o tom mluvili skutečně dlouho. Zvažovali jsme všechna pro a proti, vážně to najednou bylo něco, co prostě zažít chceme. Ale po té noci na to řeč už nepřišla.

Ono téma upadlo do zapomnění, a ačkoliv jsem nad tím sám někdy přemýšlel, neodvážil jsem se říct svoje myšlenky nahlas. Bál jsem se, že už třeba změnil názor a takhle jen doufá, že na to zapomenu.

Avšak uplynula nějaká doba a Louis mi podstrčil do ruky jeho mobil. Zvídavě jsem koukal na muže, který byl na displeji. Nedošlo mi, proč mi ho můj přítel ukazuje, ale pak řekl to, co mi vyrazilo dech. "Našel jsem někoho do tý trojky."

Řekl to tak radostně, odhodlaně, ale já vnitřně rázem umíral. Najednou jsem litoval toho, že jsem na to kývl, jelikož to znamenalo, že se mého Louise bude dotýkat i někdo jiný. A co víc, myšlenky o tom, že mě kvůli němu opustí, mi myslí pluly také.

"To je...," odmlčel jsem se, "skvělý." Nezmohl jsem se v tu chvíli na nic jiného.

"Viď! Jdu mu teda napsat, kdy by mohl. A asi ho bude i zajímat, jak vypadáš ty, tak mu pošlu fotku," zajásal a spokojeně odešel do ložnice.

Zůstal jsem tam stát, opřený o linku, a snažil se vydýchat to všechno, co se dělo. Nechtěl jsem to. Dokud jsme o tom jenom mluvili, zdálo se to tak skvěle, odvážně a dobrodružně. Ale ve chvíli, kdy se to mělo uskutečnit, se vše otočilo.

Chtělo se mi brečet, řvát a křičet. Chtěl jsem bouchat do věcí a nadávat, jen abych ulevil tomu napětí, ale místo toho jsem se jen dopravil ke gauči, svalil se na něj a nepřítomně zíral do zdi.

Už ani nevím, jak dlouho jsem tam ležel, ale pokojem se začala rozléhat tma, narušovaná jen svitem měsíce.

"Harry?" ozval se najednou ten sametový hlas, kterých patřil mému příteli. Mému.

V těle mi ani nezbyly síly na to, abych byť jen otočil hlavu, nedej bože promluvil. Přišel jsem si tak slabý, zničený.

"Jestli to nechceš, nemusíme to dělat, víš to, viď?" šeptl smutně a sedl si na zem před gauč, aby měl hlavu ve stejné výšce jako já.

"Ale ty to chceš. A já chci, abys měl všechno, po čem toužíš," přiznal jsem se slzami na krajíčku.

"Přednostně toužím jen po tom, abys byl ty šťastnej. Je to velkej krok a jestli se na to necítíš, tak to nechci ani já."

Otočil jsem na něj pohled, ale kvůli tmě jsem nedokázal říct, zda je smutný, veselý... Jen jsem viděl jeho siluetu. Siluetu kluka, kterého tak hrozně miluju a jeho slova mi to jen potvrzovala.

Zamotal jsem svou dlaň do jeho rozcuchaných vlasů a přitáhl ho k sobě. Okamžitě jsem spojil naše rty, jako kdyby tím dokázal pochopit všechno, co mám na duši.

Leželi jsme tam tak v té tmě, vyměňovali si lehké polibky a společně se usmívali.

"Miluju tě. Děkuju, že se nezlobíš, ale co je moje, to mým zůstane," zamumlal jsem do polibku.

"Jsem jen tvůj, neboj," zasmál se a tím jsme doživotně uzavřeli téma trojka.

Nikdy víc jsme o tom nemluvili, nikdy víc jsem netoužil po tom, to zkusit.

Byl jsem jen rád, že se nemusím dělit o něco tak cenného, jako je můj nejmilovanější.

------------------------------------

Vítám vás tedy u prvního slovíčka, které jsem už od začátku chtěla pojmout takhle. Líbí se mi takové vykreslení vztahu :D

Určitě běžte mrknout na profil womiska která také píše tuhle výzvu, avšak má jako ship Drarry, ostatně, píše dokonale, takže i ti, kteří Drarry nemusí, určitě budou číst s chutí. ^^

Rovněž u ní můžete vidět seznam všech slov. Já ho sem psát nebudu, ať to máte jako překvapení :D

Doufám tedy, že jsem hned první téma nějak nepokonila a budu ráda za každý názor! Děkuju všem ❤️