Najednou se jí něčí paže obmotali okolo pasu a hlava se objevila na jejím rameni. Nebyla plně šťastna, ale pouze kvůli tomu, že nemohla cítit tenhle pocit. Byla zasnoubená. Tak moc to chtěla cítit každý den. Tak moc chtěla na tohle mít právo. Nenápadně se vysmekla z jeho rukou a přešla na druhou stranu svého koně. Nikdy na to moc nebyla, ale teď se k němu plně natiskla a vyžívala se v tom. On se k ní ale opět přiblížil a omotal si jí ještě blíže ke svému tělu. Tak aby už nemohla odejít. Nechápal své chování. Ani si jej nedokázal rozumně vysvětlit. Jedno věděl jistě a to, že ho tato žena okouzlila víc než by si přál. Jistě ale věděl, že jejímu kouzlu propadá hlouběji a hlouběji každou vteřinu, co s ní strávil.

"Tohle nesmíme." Vyšlo jí z úst se značným roztřesením. I přes její vyděšení se přisunula blíž k jeho tělu a snažila se to vše plně vnímat. Jeho ruce neměly v plánu ji pouštět.

"To je mi jedno." Zamumlal jí do krku a otočil si ji k sobě. V jejích očích byla tužba a zároveň strach z neznámého. Najednou sebrala všechnu odvahu a své ruce mu dala u boků okolo těla a přitáhla si ho blíž k sobě. Hlavu si schovala pod jeho bradu a pevně se natiskla na jeho silně bijící srdce. Ten zvuk ji uklidnil. Dokázala vnímat pouze jeho a nic nebylo důležité. Nechtěla tuto chvíli ničit, ale stále byli uprostřed pouště. Ona již nešlechtična, on král a ani jeden to neřešil. Roztřeseně zvedl ruku a chtěl ji pohladit po vlasech, ale neměl k tomu dostatek odvahy, tak ji spustil zpět na její páteř.

"Já se tam nechci vrátit." Zamumlala mu oproti hrudi a stiskla do rukou pevně okraje jeho košile. Celý ztuhl a začal přemýšlet nad tou myšlenkou, která ho napadla již dříve. Zhluboka se nadechl jejích vlasů a dodával si odvahu.

"Tak..... vymyslíme plán." Na poslední chvíli změnil znění jeho věty a rotehnal tak svou nervozitu. Ona smutně přikývla a doufala, že ho vymyslí rychle a zároveň pomalu. Už ani vteřinu nechtěla být snoubenkou Sira Edwarda, ale v Richardově obětí by zůstala i roky. Příjemně ji uklidňovala jeho přítomnost, jeho svaly, vůně, hlas a chování. Většinou ji ale přepadal i jiný, neznámý, pocit. Bylo to pro ni, jako by celým tělem projel elektrický impuls a usadil se v podbřišku. Nutilo jí to být u něj blíž a blíž. On měl podobný pocit. On jej ale znal. Věděl, že jeho pánev touží být blíže k té její, ale nemohl to provést. Jeho primitivní touhy musely dát přednost srdci a hlavě. Hlava se jimi nemohla zaobírat, protože přemýšlela nad jiným řešením, a srdce mělo své vlastní touhy. Touhy pomoci ji, být jí nablízku a zajistit její štěstí. Chtíč sužoval jejich těla, ale oni to nedali na jevo. Asi by jim to ušetřilo spoustu nepříjemností, ale lehké cesty nejsou.

"A co když nebude fungovat?" Zeptala se se strachem. Už tolikrát samu sebe zklamala, že si nedovolila připustit opětovné selhání. Povolila svá ramena a svěsila ruce podél jejích boků. Kompletně se uvolnila a nebyla tak nervní. Opřela si hlavu o jeho hruď a poslouchala silné bušení jeho lvího srdce. On si položil bradu na její hlavu i přes to, že se musel hodně sehnout, ona mu za to stála. Jeho záda si to možná nemyslela, ale pokud přežila války a boje, musí přežít i objetí ženy, na kterému chtě nechtě záleží. Jeho mysl nestíhala vnímat její vůni, jak přemýšlela nad plánem v jejich spletité situaci.

"Možná bych jeden plán měl." Pronesl bezmyšlenkovitě po nějaké chvíli, co stále bez jediného pohybu, jako by nedýchali, jen těžili z přítomnosti toho druhého. Tahle věta je z toho vytrhla, jako šíp z Robinova či Alexandřina luku. Oba měli stejnou techniku i smysl pro objevení v nejzapeklitější situaci.

"Prosím, mluv." Pronesla se značným zoufalstvím a touhou být volná, beze svazku. Nevěděla však, že králův plán zahrnuje trvalý svazek s nutností dědice, přetvářky a strpění spousty blbostí v jejich prozatím neexistujícím vztahu, na který ani jeden ještě nebyl připravený. Sotva zvládala se postarat o svou vlastní bezpečnost, jak měla zvládat případně dítě nebo manžela ve válce.

"Nemohu ti to povědět. Tvá reakce by byla oprávněná, ale ne na místě. Musíš mi důvěřovat." Pronesl s těžkostí Richard a zadíval se jí do očí. Ona.. Začala vyšilovat a běhat po stáji samosebou se spostou nadávek na Richarda ve všech možných jazycích. Ten se při pohledu na ní velmi bavil.

"Jak!! Jak po mně můžete chtít něco takového.?! Já nemohu čekat. Musím plnit, co mi řeknou. Jestli se dozví, že jsem zde, donutí mi Vás zabít a to nesmím dovolit. Já čekat nemohu. Vlastně nikdo. Vy jste první na mušce a já mám spustit tětivu. Co na tom nechápete?" Obořila se proti němu Lexi. Celý ztuhl a úšklebek mu zmizel z tváře. Jeho dýchání se stalo mělkým a lícní kosti nepřirozeně vystupovaly z toho, jak moc je oproti sobě tiskl. Klouby na jeho rukách zbělaly a dívce hleděl přímo do očí.

"Nevrátíte se tam." Přešel stejně jako ona k vykaání a zuřivě opustil provizorní stáj. Nemohl uvěřit, že v JEHO zemi se dějí zvěrstva na tak vysoké úrovni jako vydírání. Alexandra stále stála zaraženě ve stájích a do večera je neopustila. Richard mezitím seděl na svém trůnu a přemítal nad jehio nepřítomností. Válka měla smysl, ale ten se již zdál tak moc malicherný jako jeho bratr. Nemohl předat zemi někomu jinému, protože žena vládnout nemohla. Ať si nalhával cokoliv, většinu času myslel na Alexandru a jejího bratra. Když se na ni pozorně zahleděl, viděl podobnosti mezi Locksleyovými velmi jasně. Pamatoval, jak si každý večer, co přežili boje, vyprávěli o svých domovech. Nikdy nic neřekl. Neměl co. Každý věděl, jaký je jeho život, a to, co nevěděli, vědět nesměli. Robin vždy mluvil o své sestře jako o velmi soběstačné, silné, cílevědomé, ochotné, překrásné, nezlomné ženě se silnými hodnotami. Zapomněl se asi zmínit tvrdohlavé, neposlušné, nepodřízené a naprosto neprofitující. Neboli typická královna. V hodně ohledech mu připomínala jeho matku. Ač byla velká nacionalistka, nenáviděla hodnoty v zemí, která jí je domovem, a nenáviděla sebe za to, že to dovolila. Jednoduše po ní toužil každou nemístnou poznámkou víc a víc.

Omlouvám se všem za špatné obsazení do role krále Richarda, už je opraveno. Hope u like. Luv u FILW

Zase do čtrnácti dnů bude :3