Býval by si raději vypíchnul oči, než aby ten vzor sledoval o chlup déle. Při tom pomyšlení se v duchu hrubě zasmál. Jak přiléhavé. Všechno, co se týkalo Dolores Umbridgeové, bylo přesněji řečeno o KOČIČÍ chlup.

Znovu se zadíval na očarovaný vzor na stěnách. Tisíce miniaturních koček – chlupatých, holých, hubených, tlustých, hezkých i ošklivých – se na vzorku ostře růžových tapet pošťuchovaly, praly nebo se naopak dělily o malou kreslenou rybu, spaly a nehlasně mňoukaly.

Proti kočkám samotným celkem nic neměl, ale z ostře kontrastujícího spojení nevinných roztomilých koťátek a nejsadističtějšího člověka, jakého kdy v životě poznal, se mu zvedal žaludek.