1 331 slov

,, Ségra, dělej" ozval se brácha a já jsem se se u něj objevila. ,,Jsi pomalá jak šnek" řekne a kroutí očima. ,, Divíš se mi? Teprve si zvykám" oznámil mu a jedu se podívat k bazénu a on převlečený v plavkách jde za mnou.

Plavat sice nemůžu, ale pozorovat všechny ty namakané kluky v mém věku mi nikdo nezakazuje. Tyhle prázdniny jsou na houby. Nemůžu plavat, nemůžu hrát basketbal ale zároveň nemůžu být místo této té blbé dovolené v Itálii doma sama.

Dovolenou jsme měli zaplacenou ještě před tím než se mi stala ta osudová věc, co mě teď omezuje. Holky z basketu jsou z toho zdrcené možná ještě víc než já. Nenávidím svůj nový život.

Seděla jsem blíže okraje abych viděla na bráchu, když do mne nějaké děcko vrazilo a já slítla do vody. Ptáte se mě jestli jsem vůbec uměla plavat? Ještě před měsícem jo, ale teď je to poměrně nemožné, abych zvládla plavat. Už jsem si myslela, že se utopím, když jsem kolem pasu ucítila dvě silné paže, které mne vytáhli z vody.

,,Jste v pořádku slečno?" zeptá se mne můj zachránce a já ze sebe vykuckám vodu. ,,Jo" konečně se podívám tomu člověku do obličeje. Je mi povědomí ale strašně moc. Pak se zarazím. Počkat Čech? V Itálii a mě povědomý?

,,Kamilo?" vyhrkne neznámí a mě dojde, že i jeho hlas je mi silně povědomí. Že by.....? Ne to není možný. To nemůže být Jindřich. Ten Jindřich, co byl mým školním rivalem. Ne to nemůže být ten arogantní, sebestředný a egoistický pitomec. ,,Jindřichu?" vyhrknu překvapeně a vzpamatovávám se z šoku.

,,Tak jsi to ty Kamilo. Jsi úplně stejná, ale přece se něco změnilo." řekne a poukazuje na můj ne úplně malý problém. ,,No ano. Ty jsi ale úplně jiný. Kde jsi byl?" zeptala jsem se na otázku, kterou jsem měla na jazyku.

,,No vidím, že jsi svojí zvědavost neukojila." prohlásí s úsměvem a já ho za to vraždím pohledem. ,,A ty zas neztratil tu svou rýpavou náladu." prohlásím a s jeho pomocí se zvednu.

,,Který je vůbec tvůj bratr?" zeptá se mne a já prstem ukážu na toho rozumbradu ve věku čtrnácti let, který právě udělal šipku. ,,To mi chceš říct, že ty máš o devět let mladšího bratra a hlídáš ho?" zeptá a se mne když se za jeho pomoci posadím zase tam kam mám. ,,Jo"

,,Máš odpoledne čas? Já že bych tě někam vzal vždyť jsme se neviděli možná sedm let?" řekne a já se usměju. ,,Budu mít čas. Rodiče chtějí bráchu vzít na procházku k pláži, takže já budu mít volné odpoledne, " řeknu a pořád se usmívám.

,,Tak fajn ve dvě tady u lampy?" zeptá se mne a já přikývnu. ,,Chceš pomoct z hlídáním bráchy." zeptá se mne a já na to odpovím. ,,Ne děkuji." on se zasměje. ,,Tak fajn, já jen, abych tě nemusel znova lovit z bazénu." řekne a to už se rozesměji i já. ,,Ne dám na sebe pozor." ujistím ho a on odejde si zaplavat. A já ho z dálky pozoruji.

Je to sedm let co jsem ho viděla naposled. Vlastně od konce základky když jsme se všichni rozběhli na střední udělat si maturitu. Vždycky jsme si poměřovali, kdo z nás má větší známku nebo víc bodů. Paní učitelka si dokonce vytvořila takový kousek plastu kde byla vyrytá jednička a dělala to podle šablony.

Zapípá mi telefon. Táta. ,,Pojďte na oběd." napíše a já třikrát písknu a brácha se otočí. Ukážu mu ať ke mne jde. ,,Co je?" zeptá se mne otráveně a já mu se smíchem odpovím ,,Oběd" a rozjedu se k našemu domečku. Cestou ještě zamávám Jindřichovi. ,,Udělala jsi si kamaráda?" zeptá se brácha který mne pozoroval. ,,Ne potkala jsem starého známého. Jindřicha." odpovím mu a brácha vyhrkne. ,,To je ten co jsi se ním prala vždycky o nejlepší test?" zeptal se mne a uchechtl se. ,,Víš, že i jo?" řeknu a jemně se na něj usměji. ,,Máš kluka" vykřikne a já ho zpražím pohledem. ,,Nebuď směšný" řekne se jemným úsměvem.

...............................................................................................................................................................................................................................................................................................................................

Mám na sobě červené letní šaty, ve vlasech červenou čelenku s mašlí a sandálky. Čekám u lampy až přijde. Vždycky měl zlozvyk, že chodil všude pozdě.

Čekala jsem dokud se přede mnou neobjevila ruka s gerberou. ,,Vaše jasnosti" řekl a podal mi květinu. Usmála jsme se ,,Děkuju. Kam půjdeme.?" zeptám se jelikož mne to zajímá. ,,K vodě, ale neboj nebude tam písek. Vím, že to by jsi nezvládla." řekl mi a ještě se zeptal. ,,Chceš vést?" a já jsem pokrčila rameny. ,,Proč ne?".

,,Co jsi dělala ty?" zeptá se mne a už vidím jak bude překvapený. ,,Já jsem vystudovala střední pedagogickou, protože chci jít na dráhu učitelky. Ale rozhodně nebudu učitelka tělocviku." prohlásím a čekám na to až se mi k tomu vyjádří. ,,Učitelka? A nebyla jsi to ty, která si na ní neustále stěžovala a říkala, že nikdy nebudeš učitelkou?" zeptá se mne a já se na něj otočím. Směje se mi. Pak zvážní.

,,Já vím že se ti o tom nebude chtít mluvit, ale já se musím zeptat. Jak jsi ochrnula? Jak jsi se dostala na vozíček?" řekne a já nemám důvod mu to neříct. S nikým jsem o tom nemluvila. Rodiče mne sice dali k psychiatrovi, ale já u něj zařezaně celou dobu mlčím. ,,No. Autonehoda. Se dvěma kamarádkami jsme jeli domů ze třídního srazu, na kterým jsi zase nebyl a někdo do nás narazil. Já vlastně nevím,  jak a co se stalo a ani jak se stalo to s mýma noha. Ale mohla jsem skončit hůř. Jedna z mých kamarádek je mrtvá a druhá se z toho zbláznila takže je zavřená "v blázinci". " vychrlím to na něj a podívám se mu do očí? ,,Já vlastně ani nevím, co na to říct." řekne a já se chabě usměji. ,,Dáš si zmrzlinu?" zeptá se mne. ,,Jo. Čokoládovou?" zeptám se a on prohlásí ,,Tak, ale tohle se nezměnilo," a objedná nám zmrzlinu.

................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................

Celý týden jsme byli skoro pořád spolu. Každý den jsme si někam vyrazili. Jednou jsme byli ve městě, jednou na vinici, v sadě, na zámku dnes je poslední den co jsme tady a já se odhodlala jít s ním na pláž k moři. Celý týden jsem v něm pomalu nebyla.

,,Vážně to chceš zkusit?" ptal se mne už po páté. ,,jo. Dřív nebo později se stejně chci naučit zase chodit." odpověděla jsem mu když jsem zkoušela s jeho pomocí jít pískem. ,,Jsi si jistá? Vždyť v těch nohách nemáš cit. " řekl a když jsem udělala další krok při kterém jsem zase málem spadla. ,,Naprosto" odpověděla jsem zase kladně. Po hodině chůze na 500m jsme se dostali konečně k vodě. ,,Vuoi un biscotto da quel bar laggiù?" zeptala se nás taková starší paní. ,,Si Grazie" řekla jsem, zakousla jsem se a polkla. Po chvíli se mi sevřelo hrdlo a já pocítila na jazyku chuť ořechů. Nemám autoinjekční pero. ,,Ořechy, alergie." zasípala jsem než jsem upadla do úplné temnoty.

Kamila omdlela při nedostatku vzduchu. Na anafylaktickou reakci a Jindřich okamžitě volal sanitku. Která když přijela tak ji po naložení odvezla narychlo do nemocnice, kde se jí dali na pokoj. Kamile chvíli trvalo než se po anafylaktickém záchvatu probrala.

Když jsem se probrala viděla jsem jenom bílo. ,,To už jsem v nebi" pronesla jsem, ale když jsem uviděla Jindřich tak jsem si tím nebyla tak jistá. ,,Kamilo." pronesl a udělal něco co jsem nečekala. Políbil mne. Než jsem mu ale stačila něco říct tak ho doktoři vyhnali.

Po několika vyšetřeních, mne pustli zpátky na ubytování a já vyjela už zase na svém vozíku ven před budovu. ,,Jindřichu." chtěla jsem něco říct ale byla jsem přerušena polibkem. Polibek jsem opětovala a on se usmál. ,,Já" znova jsem se pokusila ale on mne zastavil. ,,Teď nemluv. Jsi pro mne důležitější než nějaká rivalka nebo kamarádka." To byla slova na které jsem myslela když jsem letěla letadlem zpátky do Česka. Vlastně mi ani nevadilo že jsem se k tomu moři nedostala protože mám něco důležitějšího a to milujícího přítele. No a takhle to dopadlo když jsem na prázdninách potkala svého bývalého rivala.

Ahoj

Je to úplně pomatený příběh a vůbec se mi to nelíbí. Nejsem spokojená. Taky bych řekla že tam moc nevyznělo to téma léto ale přesto doufám že se vám bude příběh líbit.

Andrea200004

Lara