(Perlena)
Ripper kníkla a pak se vydala ven, né že bych ji neměla ráda, ale přidala mi dost práce s Cederem a to s těmi bylinkami byla pravda, mám jich dost.
Seděla jsem pořád nad skoro nehybným Cederem, snad se brzy uzdraví a bude bez následků.

(Missy)
Seděla jsem před nejvyšším stromem v našem dočasném táboře, který byl až na kraji a povídala jsme si se svou nejlepší kamarádkou Kirrou o všech věcech co se za posledních pár dní staly. Povídala jsem zrovna o tom co jsem viděla na hlídce když na mě Kirra mrkla a já se otočila přímo ke Kiratovi který stál hned za mnou. Usmál se a olízl mi obličej.
,, Ahoj Missy, jak ses dneska měla?" Zeptal se mě Kirat něžně.
,, Chyběl jsi mi."
,, To ty mě taky, kdy o tom řekněme Alfě a Betě?" Optal se mě už po několikáté. Kirra na mě mrkla, zvedla se a odešla.
,, Můžeme už dnes, jen jsem s tím nechtěla Alfu a Betu zatěžovat když toho teď měli tolik."
,, Jistě, Alfa by si měla trochu odpočinout, ale řekl bych že Beta je v plné síle." Řekl Kirat trochu podrážděně.
,,Ale no tak, před chvíli jsem ho viděla jít k léčitelce, nejspíš se šel podívat na Cedera, zajímá se o smečku." Řekla jsem klidným hlasem a snažila se ho uklidnit.
,,Nebo šel namlouvat Perlenu." Usmál se na mě laškovně.
,,Ale ty." Řekla jsem a dala mu přední packu na hlavu.
,,Hej." Zhodil mou packu ze své hlavy a láskyplně mi olízl bok. ,, Už musím jít." Řekl a odchvátal pryč. Ještě chvíli jsem se za ním dívala a přemýšlela. Sice pořád to že jsme druh a družka skrýváme, ale dnes se moc dlouho oproti jindy nezdržel. Povzdechla jsem si a vydala se za Kirrou ke keři kde jsme včera spali.

(Zoro)
Šel jsem se zase projít k Perleně, našel jsem ji jak pobíhá kolem Cedera a dává mu na zranění různé bylinky a pavučiny.

,,Ahoj Perleno, ne..." Nedořekl jsem ani větu a už mi Perlena odpovídala.

,, Promiň Beto, ale nemůžu mám dost starostí s Cederem, rány se mu zase otevřeli, má bolesti a ještě ke všemu nemá dostatek tekutin, ..."na chvíli se zarazila a pak se podívala mi do očí, ,, Nemohl bys poprosit někoho aby tento mech namočil do vody a donesl to sem?" zeptala se a zvedla do mordy velký kus mechu.

,, Jistě, "Odpověděl jsem hned pohotově a vzal si od ní kus mechu, ,,hned někoho pověřím aby donesl vodu." Jako Blesk jsem vyběhl z keřů a zastavil se u prvních dvou psů které jsem potkal. ,, Namočte ten mech a doneste ho co nejrychleji Perleně, Ceder potřebuje vodu." Řekl jsem a předal kus mechu Taudy. Lirzi, která nic nedržela odpověděla.
,,Budeme tu co nejrychleji." Hned na to vyběhly obě feny bok po boku ven z
,,tábora" a vydaly se najít vodu.

,, Máme tady tu vodu." Doběhli hned po pár minutách zpět do tábora obě feny. Byli zadýchané a šlo vidět, že běželi že všech sil a nezastavili se. Nad tou představou jsem musel zakňučet.
Podíval jsem se oběma fenám zpříma do očí.
,,Je mrtvý." Hlesl jsem a obrátil se zpět ke keři za kterým stále pobýhala Perlena ve snaze oživit mrtvého Cedera, který zemřel né moc příjemnou smrtí v bolestech a křečích. Možná je to ale lepší, nejspíš by celý zbytek života žil s poznamenanou nohou. Navíc, na divokého psa se dožil úcty hodného věku.
Otočil jsem se ještě a viděl jak se po sobě obě feny šokovaně rozhlíželi. Bylo mu jich líto, tak moc se nadřeli se sháněním vody a teď to vyšlo na zmar.
Vešel do keře a uviděl Perlenu jak se sklání nad chudákem Cederem a něco si mumlá.
Přišel jsem k ní a sedl si. Jakmile domumlala povzdechla si. Naklonil jsem se k ní a olízl jí pomalu ucho, trochu se uklidnila a podívala se na mě.
,,Je to těžké, ale musíme se s Cederem rozloučit, chudák zemřel zrovna takhle a tady, " povzdechla si. ,, Jediné co pro něj ještě můžeme udělat je se s ním rozloučit a důstojně pohřbít," hlesla a hlas se jí lehce třásl, ani jsem se jí nedivil, sám jsem nebyl v nejlepším rozpoložení.
,, Dobře, asi se s ním rozloučíme, najdeme mu někde nějaké hezké místo," Vzdychl jsem.
,, Dobře," otočila se směrem ke keřům a chystala nějaké bylinky.
,,Svolám smečku."

Tak po neuvěřitelně dlouhé době další kapitola, snad bude ta další o něco dřív😅😅😅 A navíc tu máme první oběť příběhu a to Cedera😞
Počet slov: 719😅