Na Štědrý večer k nám přišel někdo neznámý. Ovšem naprosto nečekaný. Také nám připadal krapet podezřelý, řekla bych, že hlavně mně. Vstoupil, nikým nečekán. A nevypadal ani jako nikdo z nás. Dokonce ani jak žádný z našich obvyklých hostů.

Pokaždé jsme se totiž setkávali jen my, přátelé ze spolku Betlémské světlo. Byla to taková naše tradice. Vlastně se nás ani více nescházelo. Na jednu stranu mi něco takového připadalo velmi krásné: byli jsme čtyři. Jako svíčky, které se dávaly na adventní věnec.

Tak tedy, kdo byl ten příchozí?

„Chtěl byste snad patřit k nám?" otázala se ho jedna holčina, která u nás pokaždé vítala nováčky, kdysi i mě, než jsem se přidala. „Jestli ano, tak to jste si vybral opravdu krásný čas, kdy Advent končí a začínají Vánoce!"

Mladý pán, který se dosud ještě nepředstavil ani nesdělil účel své návštěvy, zakroutil hlavou, že nikoliv.

„Co vás sem, prosím, přivádí, jestli se smím zeptat?" zeptala jsem se a pokoušela se o alespoň zdvořilý tón, ačkoliv mi ten člověk už na pohled připadal naprosto nesympatický. Působil na mě totiž... Neurvale, řekla bych.

„Přípitek, cukroví, ..." odpověděl rázně, když viděl prostřený stůl s připravenými sklenkami vína a dobrotami. Ještě se úkosem podíval na hromadu dárků, i proto k nám údajně přišel. Div nevypěnil vzteky, jakmile si ji zvědavě prohlížel a zjistil, že u ní chybělo něco velmi důležitého.

„Kde máte stromeček? Co to jako má bejt, Vánoce bez stromečku?!" Načež si před všemi z nás odplivnul, jak kdyby námi chtěl v tu ránu pohrdat.

Někdo ze dvou kluků z našeho spolku se chystal k odpovědi, moje kamarádka, ta „vítací", byla však pohotovější: „Při poslední společné poradě v Betlémském světle jsme se shodli, že letos stromeček nebude. A nejspíš ani příště ne. Reagujeme tak na zákaz výlovu a prodeji živých kaprů. Proto jsme si řekli, že jako tento rok se obejdeme bez kapra, tak i bez stromečku. Mívali jsme totiž pokaždé živý z lesa. I tady si protentokrát chceme zachovat nějakou větší úctu k přírodě."

„Tak existuje umělej, ne?!"

„To raději žádný nežli umělý. Ovšem, máme aspoň ozdoby, ať ty Vánoce nějak oslavíme." Ukázala na řetězy i punčochy zavěšené na krbu naproti stolu. A hromady dárků se nacházely právě vedle něj.

„To mám teda radost," řekl host, založil si ruce na prsou a nohy si položil na stůl. Tak tohle už byl vážně vrchol vší drzosti!

Má kamarádka se pak obrátila směrem ke dvěma našim přátelům, protože moc dobře věděla, že neznámému šel otevřít jeden z nich.

„To jsem byl já!" konečně se někdo přihlásil. „Bušil totiž na dveře. Tvrdil, že se o nás nějak dozvěděl, že prý na Štědrý večer vítáme každého hosta, který nás vyhledá. Ještě, než vešel, pověděl mi, že náš dům poznal podle věnce i jmelí, co máme pověšený nade dveřmi."

Holčina si hned vzpomněla, že takto sídlo Betlémského světla ozdobila již kdysi a na nástěnku vedle vchodu dala přesně takový nápis, s tím vítáním každého, i neznámého.

Divila se však, že za ty roky nikdo nezareagoval. Jen sem tam přišel nějaký bezdomovec, který si náhodou zašel k nám přijít ohřát, ale pokaždé za naši přízeň dokázal aspoň poděkovat. My z jeho návštěvy samozřejmě měli radost, jako by snad spolek Betlémské světlo v těchto chvílích dokázal splnit své poslání: být zde i pro potřebné.

Ovšem, co s takovým, s prominutím, buranem? Co tady vůbec pohledával?

Jen doufejme, že nepřijde i na Nový rok. Už jsem si začala barvitě představovat, že by u nás okouněl a ptal se, kde bychom měli ohňostroj, který jsme samozřejmě z principu nedělali ani jeho zapalování nijak nepodporovali. A dokonce tak činili mnohem delší dobu než slavení Vánoc bez kapra i stromečku, k nimž my se letos odhodlali úplně nově, nikdy předtím jsme tak nečinili.

Jakmile jsem se na toho neurvalce opět podívala, obávala jsem se možného pravděpodobného scénáře. Třeba by se nesplnil, ale co když ano? K nám totiž vždy všichni, kteří dorazili na Štědrý večer, se vrátili i na Nový rok.

V ten pak společně s námi odpočítávali poslední hodiny do půlnoci, načež se účastnili našeho obřadu, kde jsme se vzájemně pomodlili za zdraví i štěstí v nadcházejícím roce, a aby byl lepší nežli předchozí.

I z tohoto důvodu si příchod neznámého hosta na naši další slavnost, která se kvapem blížila, absolutně nedokáži představit. Hm, raději na to ani nemyslet, jinak bych si zkazila své oblíbené svátky!

♥♥♥

Musím říci, že pro mě bylo tentokrát velmi těžké vymyslet něco, kde bych použila zadaná slova, povídka alespoň trochu dávala smysl a i jsem s ní byla spokojená.

Nakonec si myslím, že se podařilo. Jen jsem si skoro na poslední chvíli uvědomila, že zadání znělo Vánoce a Nový rok, a já se celou dobu soustředila jen na první z těchto dvou svátků. Tak jsem nakonec nějak zakomponovala i ten druhý.

Snad jsem, kresji0007, aspoň trochu splnila zadání, i když je jinak celkem volné. :)