„POTTERE!"

Hlas Pansy Parkinsonové se k němu linul, zatímco se ukrýval v bezpečí svého malého bytu. Zmijozelka bušila na dveře, čímž porušovala domovním řádem stanovený noční klid, ale na tom jí sotva záleželo. Kdyby ji nenašla v přízemí Lenka a nedostala ji z té prekérní situace, nejspíš by se musela potýkat s jistými kroky, které by ji zbavily svéprávnosti. Tohle zkrátka Vyvolený přehnal.

„Okamžitě mi otevři, ty srabe! Tohle bylo přes čáru!"

Harry měl mnoho titulů, které podtrhovaly jeho hrdinství, ale on se tak strašně bál otevřít dveře a čelit následkům svých činů, až z toho usoudil, že svých titulů není hoden.

„Jestli neotevřeš, otevřu si sama," vyhrožovala mu, zatímco prudce narážela pěstmi do dveří.

Kdyby mohl, schoval by se pod neviditelný plášť, ale jaksi ho při stěhování obrátil naruby a zatím ho nikde nenahmatal, takže před Parkinsonovou neměl jak utéct. Stále ale doufal, že dveře nevyrazí, jelikož –

„Bombarda!"

Zakřikl to. Dveře se rozletěly jeho směrem a on tak stačil sotva uskočit. Naštěstí se prohnaly kolem něj, přičemž proletěly oknem ven na ulici. Harry vykulil své smaragdy, přičemž litoval všech, kteří zrovna absolvovali noční procházky jeho ulicí. Jelikož se ale neozval žádný výkřik, mohl si v klidu oddechnout. Vlastně nemohl, jelikož naproti němu stála rozzuřená Parkinsonová s hůlkou v ruce a roztrženým obočím.

„To si vypiješ," zkonstatovala, než na něj začala metat jednu kletbu za druhou. Harry, jakožto bystrozor v zácviku, ukázal své kvality a bránil se jim docela obstojně. Ovšem jen do chvíle, dokud Pansy nepoužila jeho oblíbenou formuli Expelliarmus. Rázem totiž měla v ruce jeho hůlku ona a tím se stala pánem celé situace.

Harry zoufale semkl rty a začal před Zmijozelkou zdrhat. V bytě jedna plus jedna se sice nedalo utíkat kdovíjak daleko, ale zatímco po něm metala kletby, on přeskočil gauč a schoval se za něj. Už si skoro oddychl, ale rázem se těsně vedle jeho hlavy mihla kletba, která prostřelila opěradlo pohovky skrz na skrz.

Vracela mu to, tím si byl jistý. Tentokrát neměl hůlku on a nemohl se bránit. Opatrně se proto napřímil a pohlédl přes opěradlo směrem k místu, kde původně stály dveře. Teď tam však nebyly ani dveře ani Parkinsonová.

„Pst," zasyčela mu u ucha, až si málem nadělal do kalhot. Netušil, jak se k němu dostala tak rychle a nepozorovaně, ale rozhodně ho tím k smrti vyděsila. „Už to není taková zábava, že?"

„Nech mě žít, sakra," zaúpěl zoufale. Z jejího ostrého pohledu měl pocit, že ho vážně hodlá zabít a rozhodně nechtěl, aby ho porazila ženská. To by byla ostuda!

„Copak já tě zabíjím, hrdino?" povytáhla obočí, přičemž k němu natáhla ruku s jeho hůlkou. „Příště si dvakrát rozmysli, jestli na mě použiješ matoucí kouzlo. S mojí myslí si nikdo zahrávat nebude," ujistila ho pevně. Harry nejistě sáhl po své hůlce, ale když Pansy uvolnila stisk a nechala ji klesnout do jeho dlaně, trochu se mu ulevilo.

Jako v transu ji sledoval, jak se napřímila a obešla pohovku, aby opustila jeho byt. Krátce se zadíval na bledé nohy v kraťasech, když mu došlo, že ji nemůže nechat odejít jen tak. Vyrvala mu dveře z futer a k tomu zničila jeho milovanou pohovku.

Bleskově vyskočil na nohy a seslal na ni klopýtající kouzlo. Parkinsonová tak zakopla o svou vlastní nohu, přičemž při pádu narazila hlavou do bytelných futer. Křupnutí jejího nosu dolehlo až k němu, ale stále zůstával stát v pozoru připraven se bránit, kdyby tohle nestačilo. Pansy se zapřela o futra, přičemž druhou rukou svírala svůj krvácející nos, a otočila se na něj.

„Ty kreténe!" vykřikla na něj huhlavě. Z nosu jí tekly potoky krve a v očích měla slzy, ale ani to ji neodradilo od nadávek. „Tohle jsi podělal, rozumíš?"

„Kdybys ten nos nenosila tak vysoko, nestalo by se to," uvědomil ji pobaveně, ale to už jeho směrem Pansy sesílala další kouzlo.

„Confringo!"

Harry jen tak tak uskočil stranou, aby ho ničivá kletba nezasáhla. Ta explodovala v nárazu do ručně vyřezávané komody, již si přinesl z Grimmauldova náměstí. Během pár vteřin kousky dřeva lítaly po celé místnosti.

Docházelo mu, že pokud budou pokračovat, nejspíš zboří celý dům, ale on opravdu nechtěl Parkinsonovou ve své společnosti. Už teď část jeho nábytku rozštípala na maděru, bál se, co by mohlo přijít dál. Naštěstí se ale mezi futry objevily Parvati s Lenkou, které jako první zaujalo vysklené okno.

Parvati se plácla do čela, zatímco Lenka třeštila oči na tu spoušť v Harryho bytě. Právě ona jako první sáhla po hůlce a pomocí několika kouzel nejenže zacelila skleněnou tabuli, ale také stihla Pansy napravit zlomený nos.

„Co blbnete?" nechápala Parvati celou situaci, v níž se z vlastní zvědavosti ocitla. Na druhou stranu se v duchu bavila nad tím, jak se ti dva nedokázali vystát a museli to dát najevo celému bytovému komplexu.

„Parkinsonová zešílela!" bránil svou čest Harry, zatímco se Pansy sbírala za pomoci Lenky ze země a nesouhlasně kroutila hlavou.

„Potter mi zlomil nos!" připomněla jim své zranění, které už sice nebylo aktuální, přesto na něj nehodlala zapomenout.

„Ona mě shodila ze schodů! A zničila mi gauč!" ukázal na díru v kožené sedačce. Parvati semkla rty a tiše se zasmála, jakmile si toho všimla. Přehoz od Molly Weasleyové naštěstí jakýmsi záhadným způsobem Pansyin útok přežil.

„On mě nechal plešatět!"

„A ona mi vyrazila dveře!"

Byli by se tam dohadovali ještě několik hodin, ale to už si Lenka odkašlala a postavila se mezi ně. K oběma z nich natáhla ruce a prověřovala si je pohledem. Na každého se krátce podívala, než se hluboce nadechla a řekla něco, co nikdo nečekal.

„Vy dva se okamžitě seberte a běžte se omluvit paní Grayové za ten nepořádek, který jste udělali v přízemí!" pokynula jim rázně, což od té věčně zasněné dívky nikdo nečekal. „A až to uděláte, Pansy pomůže uklidit tvůj byt, Harry," sdělila mu, přičemž dokonale ignorovala Zmijozelčiny protesty.

Parvati se s úsměvem opírala o zeď a fascinovaně hleděla na svou přítelkyni, která jí rozhodně ukazovala další ze svých mnoha kvalit. Už teď měla pocit, že ji musí vychválit až do nebes, ale hodlala si to nechat do soukromí.

„A od zítřka, až se s Parvati vydáme hledat muchlorohé chropotály, začnete spolupracovat a chovat se jako vzorní sousedi. Jasné?" podívala se nejprve na Pansy, která sice zakroutila očima, ale nakonec přikývla. Lenka se usmála a přesunula pohled k Harrymu. „Jasné, Harry?"

Harry sklopil hlavu. „No jo," zamumlal.

„Bezva, tak to bychom měli," zajásala, načež popadla Parvati za ruku, aby mohly zmizet jako pára nad kotlíkem.

Pansy s Harrym zůstávali stát naproti sobě v jeho bytě, ale ani se na sebe nepodívali. Oběma totiž bylo jasné, že svým konáním natropili více škod, než bylo přípustné. Vyvolený si navíc uvědomil, že ačkoliv se snažil o to, aby Pansy zmizela, neměl žádnou šanci na úspěch.