[To jste nečekali, co? xd]

ᰔ

„Co zkoumáš?" přerušil příjemné ticho Jisung, když neustále cítil Minhův prst, jak cosi dělá na jeho hrudi, až podezřelé blízko jeho bradavce. Odpovědí mu bylo zamručení.
„Uvažoval jsi někdy nad slovem bradavka? Bradavka... Hehe, to zní vtipně, haha," starší se potichu rozesmál, zatímco druhý jej pozoroval, zda-li to myslí vážně. Když se však zamyslel, začal se smát taky.

„Bradavka... Proč mi teď přijde vtipné? Jsi mě zkazil!" dloubl jej do žeber, čímž si vysloužil tiché 'Ah!'.

Oba nyní leželi na Jisungově posteli, což byla velká manželská, dostatečně prostorná pro oba, aby mělo svůj osobní prostor. Bohužel oba tajně milovali osobní prostor toho druhého, tudíž skončili na sobě, Jisung na zádech v kalhotách a triku, zatímco Minho ležel z poloviny na jeho hrudi naopak pouze v obrovském triku a spodním prádle. Hlava mu spočívala na rozmezí ramene a hrudi, avšak co chvíli se jako kočka lísal, hlavou narážeje do mladšího brady, z jehož strany si toto gesto vždy vysloužilo srdečný smích.

„Ne ale vážně, zkus to použít ve větě- nejlépe ještě sexy! Hrál si s mými bradavkami jak s rádiem, vždyť to- přestaň se smát!" Brunet s hraným rozčilením zvedl hlavu, jelikož ležet na jeho neustále se smíchem zvedající hrudi bylo nepohodlné.
„Rozkošííí-hi, haha, praskly," hluboký nádech, „mi praskly bradavky-" jen co to dokončil okamžitě se rozesmál a starší s ním, který zabořil hlavu do polštáře hned vedle té jeho. Chlapec mohl cítit, jak se kolem jeho pasu obmotaly dvoje ruce.

„Když jsme u těch bradavek, máš rád, když ti je někdo stimuluje jak rádiové knoflíky?" Ticho následované dalším výbuchem smíchu.
„Pde i o prcoane," zamumlal do polštáře a čekal na reakci.
„Uhm, uhm, soaim um," napodobil ho chlapec pod ním, čímž jej samozřejmě rozesmál. Proti své vůli brunet zvedl hlavu, chvíli se jen tak dívaje na jeho obličej. A Jisung mu pohled opětovával.
„Říkal jsem," začal šeptem, „ že mi to přijde přeceňované, ale vyloženě proti nejsem." Pokrčení rameny završilo jeho prohlášení.

„Hm... Když jsme u toho, já snad v životě neviděl tvoje bradavky," pronesl zamýšleným tónem, oči zakotvené někde na stropě. Minho pokrčil rameny.
„Taky jsem před tebou nikdy nebyl bez trika... A ty vlastně taky ne." Starší zvedl hlavu, prohlížeje si bezostyšně mladšího zkoumavýma očima, který se začal pod jeho pohledem lehce ošívat.
„To mi připomíná!" vyjekl, když jeho oči již po několikáté našly na levé ruce ve sněti břečťanu a dalších drobných kérek Planktona, „Já se chtěl zeptat, jestli máš ještě někoho ze Spongeboba."

Chlapec s modrými vlasy na něj chvíli pobaveně, s jiskrou jakési oddanosti, koukal, než jej donutit úplně si sednou, přetahuje si triko přes hlavu. Minho nevědomky prudce vdechl nosem, mladšího hruď poprvé zcela odhalená. Z tohoto úhlu mohl periferním viděním zahlédnout, že žádá mají definitivně více inkoustu, avšak co jej donutilo k hloupému úsměvu byla právě jediná tři tetování na hrudi a břiše; pod levou bradavkou ležel s pitím na lehátku Sépiák a i přes brýle šel vidět jeho mrzutý výraz. Prsty lehce přejely po inkoustem ozdobené kůži, na níž ihned vyrašila husí kůže a jemné chloupky se vzpřímily.

Prsty pomalu sjížděl níž, na okraj překvapivě vyrýsovaných břišních svalů, kde napůl ještě na posledním žebru, což muselo být velice bolestivé při tetování, stál ve své legendární póze Patrik mořská hvězdice v síťových punčochách, vysokých kožených kozačkách a těžkým make-upem, který si byl Minho jistý v originále nebyl. Jeho pobavení se pouze zvětšilo, když na okraji u jeho pánevní kosti byl vyobrazen Spongebob, jak ty svaly olizuje.

„Ty jsi pako," dusil v sobě smích, avšak svým způsobem byla tato tetování všechno a víc, co by od mladšího čekal, „a co pan Krabs?" Minho spadl na bok, když se mladší začal zvedat a lehce rozladěně koukal, jak se otáčí a stahuje si kalhoty; už už se chtěl zeptat, když jeho oči sjely dolů, více doprava, naskytla se jim drobná, taktéž barevná kresbička pana Krabse, jak je v hromadě peněz, má zavřené oči blahem a v klepetech mačká další bankovy. V tu chvíli si uvědomil, že jej již vlastně jednou viděl. 

Hlasité plesknutí se ozvalo tak tichým pokojem a následný řev. Jisung se držel bolestivě za zadek s komickým výrazem ublížení, drže se za zadek, kde pomalu, ale jistě rýsoval obrys ruky. Minho se smál tak moc, že ani nevydával zvuky kromě jakéhosi chrastění, jak se snažil dýchat. 
„Yah! A co tvoje triko?!" vyjekl znenadání modrovlásek, natáhl si kalhoty a začal se po čtyřech blížit k brunetovi. Ten chtěl vzít roha, avšak v momentě, kdy i on se dostal na čtyři, dvě inkoustem dekorované ruce jej pevně objaly kolem velmi nízkého pasu a stáhly dolů. 

„... leží se ti dobře na mém zadku?"
„Nejlíp! Tvůj zadek? ... Hmmm," zabručel a doslova se uvelebil, jako by ležel na opravdovém polštáři. Minho chtěl protestovat, ale místo toho si dal ruce pod hlavu a dál ležel na břiše, užívaje si tento moment vším, čím jen šlo. 

„Já jen, že když budeš chodit do kostela, je šance, že eventuálně opravdu najdeš víru. Tak aby ses pak nedivil."

Hyunjinova slova po jejich první mši se mu vybavila jasně a zřetelně a on se musel pitomě usmát, ohlížeje se na taktéž se usmívajícího mladšího, jak si dál hoví na jeho zadku. 
„Tak přece jen jsem ji našel," zašeptal si pro sebe, ruku vytáčeje tak, aby ho mohl vískat ve vlasech. 
„Mmm, co si to tam mumláš?" zamumlal tématicky a zvedl se, pomalu šplhaje výš, čímž staršího doslova zalehl. Ten jen zafuněl. 
„Ale nic, jen že jsi pako."
„Ne, to teda ne ne! Jsem býk, a pěkně divoký!" začal schválně dětinským hlasem pokřikovat, avšak ne moc nahlas, aby staršímu nepraskly ušní bubínky, „Mě bys pomalu ani nechytil, natož zkrotil-"

Jisung překvapeně vyjekl, když se Minhovi podařilo prohodit jejich pozice, mladší nyní na zádech, brunetovy rty jen milimetry od jeho, horký dech a chtivý výraz. 

„Neboj, zvládl jsem ujezdit koně, myslím, že osla zvládnu."

ᰔ

... vy jste si mysleli, že to bude končit tak poeticky tou vírou? Ale prosím vás! To není Soupeřův styl. xd

Zdravím vás u nakonec poslední kapitoly! Vím, že jsem minulé řekla, že to nedodržím, ale dneska jsem při zpáteční cestě vlakem hodně přemýšlela a došla k závěru, že stejně bych napsala jednu, max dvě kapitoly v podstatě jen kvůli Hyunin, což... je vedlejší ship do pozadí, tudíž vlastně "není" důležitý, a pak zvlášť prolog o 200 slovech? Tak jsem to spojila, napsala poprvé takto dlouhý prolog.

Psaní téhle knihy jsem si Tak. Sakra. Moc. Užívala! Jakože tahle kniha mě fakt odreagovala, pobavila, a to se často nestává, že mě pobaví něco, co sama napíšu, a dala mi konečně pocit, že jsem se vrátila do psaní, jaké jsem měla dva roky zpátky... což bylo neskutečně uklidňující. :(  (nemyslím styl, ten se zlepšil, ale spíš tu vibe a pocit při psaní ♡) Jakože Princ byl vyjímka, ale jinak mi přišlo, že co napíšu, to nedokončím, nebo s tím nejsem spokojená... ale s touhle knížkou spokojená jsem a ano, samozřejmě že by bylo co vylepšovat, ale i tak to beru za menší posun plus... nejsem profesionál, vždy bude prostor pro zlepšení. :D

Proto opravdu doufám, že i vy jste s knihou spokojení, minimálně nelitujete, že jste ji otevřeli! ^^ Strašně moc děkuju všem, kteří jste ať už pravidelně, či nikoli, komentovali, hlasovali, vůbec četli. Hlavně mi strašně moc  udělalo radost vidět staré čtenáře, které si pamatuju ještě od dob Šéfa. A já si vás pamatuju. <3

Normálně mají u mě tyhle poslední kapitoly danou strukturu, ale vzhledem k tomu, že jsem tady na wattpadu tak nějak "dospěla" aka už se nesnáším vypadat organizovaně a ne jako idiot, plus celá tahle kniha jde tak mimo moji zásadu Žádný smut (což...jsem vlastně dodržela but yk), a i tenhle prolog je dlouhý, tak už to nemá cenu. xd

Ještě jednou vám všem moc děkuju, jste úžasní čtenáři, a proto se budu snažit psát co nejvíc úžasné knihy s tím nejdebilnějším humorem, který jste kdy slyšeli. xd <3

Pokud vás zajímá, co dál, mám v plánu, a už o tom mluvím celkem dlouho, psát royal au, a to i na jiné shipy než minsung! Momentálně mám rozpracované dva; Kuchtíka I Hyunin au a Knihovníka I Seungbin au. Oba tyto příběhy budou nejen na způsob Prince, ale budou i ve stejném universu, jen v jiném časovém období. A ano, budou tam odkazy na přízraky v lese koní plus... oni jsou nesmrtelní, takže... hehe ;)

Snad se tedy ještě někdy uvidíme!
(づ￣3￣）づ ʚ♡⃛ɞ

Ps: příběh potřebuje korekci, takže se do ní co nejdříve dám, ale zanechám některé kraviny v závorkách na začátku. xd

Ps 2: poslanecký flákanec storytime bude zítra u Sekretářky 🤡

Tak papa^_^

Micka114