[Takhle kapitola je za minulý týden, ale i za tenhle, protože eh, nemám čas :( ]

ᰔ

Večeře s Jisungovou babičkou byla jedna z nejlepších v jeho životě, a to nejen z aspektu chutě jídla, ale i co se týkalo hovoru. Jimin byla babi verze Eminema, který se nebál mluvit o ničem jakkoli, především o Jisungovi, který ji tak celý večer házel pohledy, nebo zahanbeně koukal do stolu, rudý až bůh ví kde, a Minho si to užíval tak moc, že zapomněl na nápoj v puse a začal se smát, čímž se celý polil. 

Než si pořádně uvědomil, co se děje a měl čas zčervenat nebo jakkoli projevit stud, babi už začala historku, jak se tohle stalo Jisungovi, který se s ní zrovna hádal a prostě musel říct, co si myslí. Brunet proto vyšel z večeře bez poskvrny, nepočítáme-li tu na jeho triku, 

Po přemlouvání ze strany babi Minho souhlasil, že u nich přespí. Jisung se na něj ihned překvapeně otočil a jemu neunikl jeho nadšený a zároveň překvapený výraz. Brunet si to nechtěl přiznat, ale něco se v jeho břiše pohnulo při myšlence, že jej tu modrovlásek chce, on tu totiž chtěl zůstat, ale nebyl si jistý, jestli to chce i mladší; očividně chtěl.

Babi je nakonec zahnala utěrkou, že prý návštěva nebude přece umývat nádobí a dávat do myčky a u Jisunga to argumentovala tím, že by ještě něco rozbil, ať se radši ztratí. Minho už ji teď považoval za svou "bestie". 

Mladšího pokoj byl podobný tomu, co čekal; LED světýlka zezadu čela postele, nějaké plechovky Monsteru, avšak chyběl umělý břečťan a plakáty. Naopak zde měl pověšené troje puzzle s Ghibli animací, kterou byl brunet poznal kdekoli, konkrétně Princeznu Mononoke a dva z Howlova putujícího zámku. (ten překlad mi trhá moje neexistující koule, sorry not sorry) Nábytek byl starší, přesně takový, jaký měli i jeho prarodiče, až na knihovničku vedle psacího stolu a z druhé strany vstupu na malý balkónek. 

„Ty máš balkón?" zeptal se lehce fascinovaně, což na něco jako balkón působilo komicky a vysloužil si tak uchechtnutí. 
„Uh-hm," zabručel, „bude ti vadit, když se půjdu umýt? Pak můžeš jít ty, zatím... asi zůstaň tady?" Minho se otočil na chlapce s modrými vlasy a s jemným úsměvem kývl, s jiskrou v oku pozoruje, jak se chlapec nesměle přesunul ke stolu, jen aby se přesunul ke skříni. Roztomilé. Nervózní smích a Jisung si vzal věci a šel se mýt. 

Brunet se zhluboka nadechl, do nosu se mu dostávajíc vůně, kterou cítil vždy, když byl mladší opravdu blízko, nebo když se dotýkal jeho kůže. Příjemné zamrazení projelo jeho páteří spolu s jistými vzpomínkami v jeho hlavě. Čím víc nad tím přemýšlel, tím víc si uvědomoval, jak se v průběhu jejich dynamika a vzájemná chemie vyvíjela; konkrétně jak se začaly objevovat city, i když nedokázal určit, kdy přesně to bylo. V jednu chvíli málem tomu druhému odrovnali kosti, klouby, nebo poranili kůži například nehty, a ve druhé už to nebylo až tak divoké a navzájem se ptali, jestli je ten druhý "ok". Znělo to nedbale, ale nebylo. 

Opatrně otevřel dveře na balkón, všímaje si polštářku na sezení po celé malé ploše balkónku, který si až teď všiml byl zakrytý stříškou poměrně nízkou a vzhledem k tomu, že překvapivě nefoukalo, nebyl zde žádný napadaný sníh. Krabička s posledníma dvěma cigaretami a modrým nejlevnějším zapalovačem spočívala v jeho ruce, než byla otevřena a prsty hbitě vytáhly cigaretu s filtrem stále nahoru. 

Teplé světlo ozářilo jeho líce, v rtech opatrně sevřená tyčinka a oči přivřené, stíny řas dekorující jeho obličej. V momentě, kdy odložil zapalovač, sundal si brýle a vytahuje cigaretu, k vločkám se přidalo jemné vlákno kouře. Všude bylo ticho, jako když se dítě schová do svého peřinového bunkru uprostřed noci, rozsvítí baterku a pozoruje stíny kolem sebe, jež vytváří svou rukou. Další obláček kouře. 

Balkónové dveře se po několika dalších minutách otevřely a chlapec zabalený v huňatém, očividně staromódním, svetru obešel Minha, aby se posadil po jeho pravici, kde bylo místo. K brunetovým nohám byla položena konzerva od kukuřice s trochou vody. 

Starší si k němu přisedl, avšak překvapivě ucukl, když mu na ramena byla položená deka. S rukama na pokrčených kolenou, zmateně pohlédl na modrovláska, jen aby viděl pouhou část jeho obličeje, jak se k němu přitulil, pokládaje hlavu na jeho rameno. Brunet neodolal a nenápadně přičichl k jeho čerstvě umytým a poměrně do sucha vyfénovaných vlasů; tak načechrané a tak příjemně voňavé. Následně položil svou hlavu na tu jeho. 

„Ty kouříš?! ... Jsi ten poslední člověk, od kterého bych čekal," tiše se zachechtal a víc se na něj natiskl, samozřejmě kvůli okolní teplotě. Minho se taky uchechtl a než se nadáli, oba se chichotali a přenášeli svou váhu na toho druhého. Starší eventuálně objal mladšího kolem útlého pasu a Jisung se tvářil stejně tak lhostejně jako on, i když mu o to celou dobu šlo. Jeho plán byl naplněn, teď mohl v klidu usnout; což by nebylo těžké, jelikož všude ticho, relativní přítmí a Minho jej objímal. 

„Můžu jednu?" zašeptal stydlivě a aniž by zvedal pohled, ucítil, jak se tělo vedle něj hýbe. Krabička mu byla dána před obličej, zatímco nedopalek z druhé byl odhozen do konzervy. 
„Děkuji."
„Za rakovinu se neděkuje." Minhova odpověď jej lehce zaskočila, než se pouze pousmál. 

Když krabičku otevřel, zmateně zíraje na zapalovač a cigaretu filtrem nahoru.
„Nebývají cigarety naopak?" zeptal se zmateně, zvedaje hlavu, jak jen mu to prostor mezi hlavou a ramenem staršího dovolil, než vyňal obě věci a cigaretu tak či tak nezapálil.
„Tomu se říká cigareta pro štěstí. Když si koupíš krabičku, tak ji hned otočíš a necháš ji naposled-" přerušil jej hysterický kašel a prudký pohyb po jeho pravici. 

Jisung se s výrazem paniky posadil a kašlal, že se Minho opravdu začínal bát, že si ty plíce vyplivne. Minho se primárně samozřejmě rozesměje, než jej začne konejšivě hladit po zádech. 
„Ty vypadáš, jak bys kouřil poprvé," pronesl větu, jež byla myšlená jako vtip, avšak soudě podle Jisungovy reakce v podobě ticha a červených tváří, které však brunet nemohl v tom přítmí vidět, byla odpověď jasná. Jemné zalapání po dechu.
„Počkej- ty vážně kouříš poprvé?!" vyjekl tlumeně, zíraje na provinile se tvářícího chlapce s modrými vlasy, které mu padaly do čela, ale i přesto šlo lehce vidět odlesk piercingu v obočí. Příkývnutí. 

„Ty jo..." přitáhl si jej za pas blíž, přebíraje si cigaretu, aby si potáhl a vypustil další závoj dýmu, „zrovna od tebe bych čekal, že budeš kouřit i něco víc..."
„Jako ptáky?" Ticho, než oba propukli v hlasitý smích, Jisung se doslova vpíjeje do Minha, zakulení v dece, zatímco všude okolo stále padaly velké sněhové vločky. Brunet si chtěl zrovna přiložit cigaretu k ústům, když mu jeho ruku chytil mladší, přitahuje tak cigaretu ke svým rtům. 
„Takže... jak na to?" zašeptal stydlivě, neodvažuje se zvednou pohled na Minha ve strachu, že by jej soudil či se mu smál. Namísto toho Minho na něj koukal s výrazem naprosté oddanosti a zbožnosti. 

„Musíš nejprve potáhnout do úst a až pak se nadechnout." Chlapec následoval jeho pokyny, obezřetně potahuje méně než předtím. Jemňounký obláček se vznesl od jeho úst a on si pročistil krk. Následně uraženě odsekl a odvrátil hlavu. Minho pozvedl obočí, mačkaje silněji jeho bok, neunikajíce mu prudký nádech nosem a jakým způsobem si modrovlásek začal okusovat spodní ret. 

„Hm?" Naklonil se k jeho uchu. Mladšímu po těle vyjela husina a příjemné mrazení. 
„Nemůžu uvěřit, že jsi mě až tak soudil podle vzhledu!" prones uraženě, avšak i přesto se zpátky přitulil ke druhému, který se tiše rozesmál. 
„Říká ten, co tu vyjekl "Ty kouříš?! Od tebe bych to vůbec nečekal!", hm?" napodobil jej a rozesmál se ještě víc, když mu mladšího ruka přistála na žebrech a začala jej popichovat. 
„Fajn, fajn, něco na tom bude," zasmál se a opět si přitáhl jeho ruku s cigaretou k ústům. 

„Touché."

ᰔ

Um, takže... 25 kapitol? Heh... ｡◕‿◕｡ ...ⁿᵒ

Zdravím vás u další kapitoly!^^

Přísahám, že tentokrát jsem si ji chtěla předepsat a měla jsem na to v pátek čas... Kdybych nemusela řešit na oslavě babiččiných narozenin problémy s kamarádkou. 🥲 

KAŽDOPÁDNĚ dneska mě asi 35 letý vozíčkář pozval na "brčko" po práci, aka jestli s ním nepůjdu hulit, což... By mě v životě nenapadlo, že se mě na to za kasou někdo zeptá, pls help 🤡

Plus mi nějaký starší chlap řekl, že doufá, že to mám jako brigádu, že by byla škoda, kdybych tady "zkysla"... Beru to jako kompliment 💀💀

Snad se vám kapitola líbíla! :3 Já tuhle scénu miluju, každopádně je možné, že to zítra/pozítří budu upravovat, pokud by se tak stalo, znovu to publikuju, aby ti co mají zájem si to znovu přečetli. ^^ (bude stačit tak poslední dva odstavce :3)

Hlasy a komentáře moc potěší. <3

Tak papa^_^