[Ta fête by Stromae slaps]

ᰔ

Nikdy si nemyslel, že lidi jsou nějak extra chytří, když přijde na biologii, on sám v ní opravdu nevynikal, ale od doby práce tady si nemohl pomoct a uvažoval, kde ve školním vzdělávacím systému musí být chyba, když za ním přijde žena s otázkou, zda-li vadí, pokud rybičkám nalije čtyřiceti dvou procentní vodku do akvária. Minho byl klidný člověk, teď v zimě ještě víc kvůli nedostatku energie, kterou plýtvat v úterý na sedm, ale občas měl  blízko k nakopání zákazníků.

V pátek měl jen jednu přednášku, nijak důležitou, takže na rozdíl od minulého, tento pátek si dal směnu, a to dvanáctku. Idiot? Možná, ale chtěl nové knihy na čtení, jen co dodělá zkoušky.

Byl čas oběda a jeho spolupracovník si šel zapálit, s tím že pak už má jen hodinu a pak mu končí směna, tudíž se nají doma. Minhovi prošlo vtipné, že s jídlem vydrží domu, ale zapálit si musí teď hned, jelikož prý to zabere méně času než Minhovi jídlo... Proto už tady sedí dvacet minut. Hladový, znuděný a otrávený. Dokonce obsloužit dva zákazníky.

Když se konečně dostal ke svému jídlu, uběhla staletí. Jeho instantní polívka s vajíčkem, které si vzal s sebou v kapse – ano, v kapse – byla snad to nejlepší jídlo v životě. V sobě ji měl během asi sedmi minutách a zbytek strávil na mobilu, kde spamoval a otravoval Hyunjina na přednášce. Jeho spolubydlící mu za to vyhrožoval vařením v jejich kuchyni, které by Minho neměl možnost zastavit, jelikož končí až v sedm a blondýn už ve čtyři.

Když vycházel z kuchyňky, potkal se s druhým kolegou, který se zrovna převlékl a měl střídat. Tohohle měl brunet celkem rád. Ne že by mu byl sympatický, ale pracoval dobře a když už si chtěl povídat, stačilo mu, aby Minho poslouchal a občas vydal nějaký zvuk, že ještě neumřel. Prostě člověk, se kterým se dalo pracovat.

Zákazníci měli dnes asi soutěž, kdo položí debilnější otázku, jelikož nejen Minho, ale i jeho druhý kolega už měli co dělat, aby po nich nehodili krabičku švábů. Mladší spolupracovník byl velice optimistický a společenský člověk, takový ten, který s úsměvem obslouží kohokoli a i když položí blbou otázku, omluví ho, že prostě nevěděl, však stane se. Ale pokud i on už dnes nemohl, bylo to velice špatné znamení.

Díky tomu zavřeli tajně o patnáct minut dřív, jelikož zaprvé by stejně už nikdo nepřišel a zadruhé pokud ano, tak by ho nejspíš zabili, takže zavřít dřív bylo výhodné pro všechny.

ᰔ

Brunet stál celý ještě zmrzlý a v bundě ve dveřích do obýváku, kde se po gauči váleli přiopilí Hyunjin s Jeonginem. Na stole bylo několik sklenic rýžového vína, smažený rýžový papír, který určitě dělal Jeongin, jinak by už kuchyň nestála, nějaký džus a monopoly. Na televizi hrály písničky a na YouTube dali nějaké video s pozadím v podobě futuristických výjevů v HD kvalitě bez zvuku, aby to nerušilo Spotify.

Celým obývákem šlo také cítit kari, které určitě opět dělal nejmladší, protože jinak by ta kuchyň sloužila jako místnost k zasedání pro hasiče.

Šoupavé kroky do kuchyně, kde si, stále v bundě mimochodem, udělal kakao, nabral si rýži s kari, které bylo výborné, a aniž by si ho ti dva všimli, odešel do svého pokoje.

Bundou hodil na židli, na níž se posadil a při projíždění sociálních sítí, konkrétně tiktoku a Instagramu, jedl svou večeři.

Kamarádi ze střední, reklama, vtipný příspěvek, nějací spolužáci, kterým dal svůj účet jen z principu, jelikož v opačném případě by to bylo považováno v dnešní době za neslušné, další lidi, které ani neznal, oblíbení idolové a další příspěvky a stories z klubů, jelikož byl přece pátek.

Už to chtěl zavřít, když omylem špatně potáhl prstem a místo, aby stories zmizelo, ukázalo se od dalšího člověka. Modré vlasy, piercing v obočí, tetování a černá mikina s bílým nažehlením anime postavy s 'cenzored' přes oči. Minho protočil oči nad absurditou jeho vzhledu, i přestože dobře věděl, že kdyby to nebyl Jisung, sám by nad ním slintal.

Už už chtěl odejít, když si uvědomil, že jeho piercing v obočí, konkrétně právem, vidí prvně. Oh? Oči mu spadly na nápis v dolním rohu. „Konečně nový do sbírky,“ přečetl tlumeným hlasem pro sebe, než si odfrkl a opravdu odešel na tiktok.

Jakmile dojedl, odnesl talíř, míjeje dva opilce, kteří se právě snažili druhému vysvětlit, že Monopoly vězení je výhra, jelikož ve vězení máte vše zdarma, nemusíte platit daně, přístup k posilovacímu náčiní, vždy někdo, s kým si můžete povídat plus zdarma hodiny s psychologem na zvládání agrese, stresu a klidně i víc, přece jen pořád je to psycholog.

Hyunjin to vše vysvětloval napůl na zemi, zatímco chlapec s černými vlasy se jen blbě culil a zasněně jej pozornoval. Minhovi ho bylo jistým způsobem líto, avšak jeho pravidlo nikdy se namíchat do vztahů ostatních bylo svaté a on ho nehodlal porušit.

Proto jen prošel rovnou do koupelny.

ᰔ

Kniha, kakao, hudba a světýlka spolu s lampičkou na čtení. Žaluzie měl zastřené, aby ho nerušili okolní město a už hodinu se snažil číst si novou knihu. Bohužel jej rozptylovala jedna konkrétní věc, a to- pokud Jisung sbírá piercingy, je možné, že i třeba tetování? Protože pokud ano, dával by smysl jeho pan Crubs. Nic proti tomuto 'sugar daddymu', ale kdo by si dal jen jej? Zvláštně na zadek? Pokud – jestli – tedy sbíral i tetování, kde byly ostatní postavičky z animáku a kolik jich bylo?

Minho by řekl největší kravina nad kterou kdy přemýšlel v životě, přesto si nedokázal pomoct. Určitě měl Spongeboba a Patrika, toho se nebál. Ale co ostatní? A taky- v jaké póze? Až teď mu totiž pořádně došlo, jak byl pan Crubs vyobrazen.

Čtení vzdal a do ruky popadl mobil. Trvalo mu asi minutu, než najel na Hanův profil. Dalších deset minut strávil projížděním jeho fotek, jelikož jich i deset v jednom příspěvku. Absolutně nechápal, proč by to někdo dělal. Následovaly highlighty ze stories. To bylo dokonce skoro dvacet minut.

Bohužel, nikde nic. Frustrovaně si projel vlasy, než se vrhl na poslední highlight. Rychlo to proklikával, avšak jelikož ho nějaká vyšší dnes milovala, prst mu ujel na srdíčko v dolním rohu. Naprosto hotově se na to díval do vypršení času a neobjevila se fotky nebe. Úžasné.

Tohle si v úterý odskáče.

ᰔ

A kdo získává zlatého bludišťáka za správnou předtuchu? Ano, vážení, není to nikdo jiný než Lee Minho!

Nasupeně držel termosku s kakaem, div ji nepromáčkl, když na vedlejší židli seděl vyculený chlapec s modrými vlasy, notebookem a taktéž termosku, ze které šlo cítí silné kafe.

„Jsem si říkal, že jestli ses ty inspiroval mnou, tak se budu inspirovat a tebou!“ Mrkl na něj, srkaje kávu. Odporné.
„A to sem se tebou kdy inspiroval, připomeň mi laskavě,“ pronesl jízlivě, sedaje si na své místo. Taška mu sklouzla z ramene a on z ní vytáhl svůj počítač, pokládaje ho vedle již položeného kakaa a pytlíku se sladkým pečivem.

„Oh,“ Jisung se tvářil jakože dotčeně, „přece když jsi mi projížděl profil? Dokonce jsi mi lajknul asi čtyři příspěvky!“ No do háje. Minho se silně praštil do tváře, nechávaje tam roku déle, jako by chtěl praktikovat zákon optiky pro debily: „Pokud to nevidím, nevidí to ani mě.“

„Aww, ale no tak. Přece se nemusíš stydět za to, že chceš být víc jak já! Spíš by ses měl stydět, že vypadáš takhle!“ Mladší doslova sršel energií, kterou tím akorát z Minha vysával, a to enormní rychlostí.

Do začátku hodiny zbývalo deset minut, ve kterých se stihli dvakrát pohádat a na konci kterých Minho napůl spal, což byl upřímně jediný důvod, proč byla přednáška nijak přerušená.

Chlapec v černé mikině s rudými potisky, černými riflemi a třemi kily řetězů se na něj zmateně díval, když mu na jeho rýpání dával odpovědi pouze v podobě sotva znatelných zvuků. Divné, opravdu divné.

Chvíli přemýšlel, proč tomu tak jindy není, dokud si neuvědomil, že jindy mají hádku pouze jednu, na konci které už Minho občas bývá jako malé dítě na konci večerníčku. Dnes byly ale dvě... To jej to tak vyčerpalo?

Mladší to tedy vzdal a konečně se začal soustředit na hodinu, u toho si vychutnávaje své kafe. Nikdy by to neřekl nahlas, ale nosit si kafe takhle ráno na přednášky není vůbec špatný nápad.

ᰔ

Zdravím! :3

Moc se omlouvám, že je kapitola až dnes, včera byl divný den a z brigády jsem přišla až někdo krátce po deváté, než jsem se umyla a najedla, málem jsem spala. Xd
Zaprvé jsem myslela, že přijdu dřív, zadruhé jsem čekala, že budu mít víc energie. Xd
Snad to chápete. ^^

Mimochodem jsem si všimla, že oproti Šéfa je tahle kniha psaná trochu jiným způsobem, víc... Meme? Sarkastickým? Idk ale všimla jsem si toho až teď a... Ngl I kinda like it :3
A ano, JÁ, která to píše, si toho všimla až teď... Let's not talk about it.

Snad se kapitola líbila! Hlasy i komentáře potěší. ^^

Tak papa^_^