6. kapitola

✖✖✖

"Chceš něco k pití?" zeptala se Vicky jako správná hostitelka. Ještě než stačil Harry odpovědět, předběhla ho."Jasně že chceš. Přinesu ti džus." S těmito slovy odešla do kuchyně a Harry na ni vyjeveně koukal. Ta holka ho překvapovala stále víc a víc. Dělala věci, které by do ní neřekl. Zdála se být odvážná, to se mu líbilo.

Potřásl jemně hlavou, aby tyhle myšlenky dostal z hlavy. Natočil hlavu na levou stranu a pohledem spočinul na blondiem. Hověl si spokojeně na pohovce a z pravého ucha mu koukala část sluchátka. Vedle sebe měl položený mobilní telefon a hlavou téměř nepostřehnutelně kýval do rytmu písně, jež mu zřejmě hrála do již zmíněného ucha. 

Vycítil hladový pohled patřící Harrymu a ušklíbl se. Vypnul po paměti hudbu tlačítkem a potichu promluvil.

"Harry?" 

"Ano?" odpověděl kučeravý hoch s lehkou nadějí v hlase. 

"Jak vypadáš?" Tato otázka Harryho totálně rozhodila. Nevěděl, co mu na to říci, takže raději mlčel.

"Eh, jsi tu ještě?" zeptal se nejistě Niall, když mu Harry neodpovídal.

"Jo, jsem tu," vydechl. 

"Tak... Jaké máš vlasy? A oči? Jak jsi vysoký?" Niall položil pomocné otázky a doufal, že se mu dostane odpovědi. Tázaný se zhluboka nadechl a otevřel ústa k odpovědi. 

"No... Vlasy mám tmavě hnědý a... kudrnatý. Ale poslední dobou se mi rovnají, nechávám si je narůst a pak si zajdu ke kadeřnici a dám je na charitu... Oči mám vlastně zelený, dá se říct. A já nevím, tak nějak normálně vysoký. Jsem vyšší než ty... Mám, odhaduju tak na sto osmdesát dva centimetrů," pokrčil rameny a sledoval Niallovu reakci. Lehce se zakabonil a představoval si ho ve své hlavě. 

"Oh. Určitě jsi krásný," usmál se a to Harryho zaskočilo. Jasně, holky mu nadbíhaly a povídaly, jak je sexy, cool, cute a tak podobně, ale nikdy se nestalo, aby mu kluk řekl, že je krásný. A ne slepý kluk.

"To ty vidět nemůžeš," utrousil, ale zalitoval svého tónu. Nialla se to ovšem nedotklo, nestalo se mu to poprvé. Vlastně, jako první mu to řekla Vicky.

"No," zasmál se, "to vážně nevidím. Ale vím. Víš, naučil jsem se takhle lidi poznávat. Ale samozřejmě mi nejvíc pomáhá přímý kontakt s tvým tělem. Vicky i Zayna jsem si prostě musel ošahat."

"Ošahat?" zeptal se s pokrčeným obočím Harry, nějak mu to nedocházelo. 

"No, abych si vytvořil představu, jak dotyčný/dotyčná vypadá. Oni mi sice poví, jakou barvu vlasů a očí mají, ale já si barvy vybavuji hodně matně. Je to už hodě dlouho, co jsem naposledy viděl nějakou jinou, než černou nebo bílou... Ale tím nechci říct, abys sem přišel a já si mapoval tvé tělo. Nemuselo by ti to být zrovna příjemné, navíc mám pocit, že až odtud zmizíš, nikdy nás už nebudeš chtít vidět..."

Harry si musel jeho slova přebrat. Tušil, že si slepci potřebují zmapovat něčí tělo, aby v něm našli důvěru. Ale tak nějak ho zarazila poslední věta... Kde k tomu přišel?

"Aha, chápu. Je mi to líto. Je mi líto, že nevidíš..."

"To ti být nemusí," pokrčil rameny blondie. "Už jsem si zvykl."

"A ještě... Jak víš, že by mě to otravovalo? Nebo že vás už nebudu chtít  vidět?" 

"Proč bys měl?" odpověděl otázkou Niall a byl zvědavý, co mu Harry odpoví.

"Nevím," pokrčil rameny. "Ale... Zní to absurdně," uchechtl se, ale hned pokračoval. "Nějak jsem si tě oblíbil. I Vicky. Přijdete mi fajn. Bože, to je klišé, ale začal jsem vás mít rád." Vážně to z něj vypadlo? Harry tomu nemohl uvěřit. A Niall též. Snad poprvé nevěřil svým uším.

"Mít rád?" zopakoval pomalu, kolečka mu v hlavě šrotovala na plné obrátky.

"Jop," vydechl Harry a přiblížil se k němu.

"Mám tě rád." Jeho horký dech narazil na Niallovu jemnou pokožku a on se zachvěl. 

✖✖✖