2. kapitola

✖✖✖

Blonďatý hoch stál na pódiu před spoustou lidí. Důležitá ovšem byla porota složená ze tří učitelů a dvou lidí z oboru. Kdyby se mu povedlo je zaujmout, mohl by mít šanci dostat se dál. Dostat stipendium na univerzitu by byl jeho splněný sen.

Byl nervózní, ale když si tam stoupl, jakoby z něj všechno spadlo a on začal mluvit. Mluvil a zaujal nejen Harryho. Porota byla překvapená. Nečekali, že takhle mladý kluk bude mluvit o světové problematice. Jelikož on neviděl, bylo to pro něj snazší - neviděl výrazy lidí a nebyl tak hned zklamaný. Ale mělo to své nevýhody. To, že lidem neviděl do obličeje, bylo něco, co ho trápilo. Ale protože je slepý od mala, zvykl si. Je úžasné, že i přes svůj handicap se dokázal vypracovat do nynější podoby. Kdekdo by ho mohl podcenit, ale to se nevyplatí. Niall vždy překvapí. Je inteligentní, možná až příliš, a dával to najevo. A byl krásný. To on ale nemohl vědět, i když to už od dívek slyšel. Jenomže on nikdy necítil potřebu uvázat se do vztahu s dívkou. Ano, slepota v tom hrála roli, vlastně hodně velkou, ale on neměl zájem. Jeho rodina to chápala.

Nemohl vědět, že celou dobu ho pozoruje stejně starý hoch se zelenýma očima. Neviděl ho. Slepota mu to nedovolovala.
Vyprávěl velmi procítěně. Povídal a povídal, nevěděl, kolik je hodin a jak už dlouho tam takhle stojí. Bylo mu to ale dost jedno. Celým svým projevem dostal do kolen většinu přítomných.
Když konečně skončil, vydechl. Než stačil udělat něco jiného, ozval se hlasitý potlesk. Neviděl, ale sluch mu sloužil, dobře. Nemohl tomu uvěřit. To vážně tleskají mně? Po asi pěti minutách neutuchajícího tleskání rukou, ucítil na levé paži dotek. Podle vůně poznal Victorii, svou pečovatelku, která chodila všude s ním a celkově mu pomáhala. Byla mu přidělena už před několika lety a výhodou je jejich podobný věk. Vic je jen o tři roky starší, rozuměli si spolu. Dokonce ji měl nejraději ze všech osob. Vkládal do ní stoprocentní důvěru a nevymstilo se mu to. Neviděl, jak vypadá. Ona se mu popsala, ale jak se dalo čekat, podcenila se. Proto se ptal svého kamaráda Zayna, jak by ji on popsal. Při jeho řeči se nejednou začervenala. A aby Niall byl více v obrazu, vynutil si zmapovat její tělo. Obličej si dokáže živě představit a vlasy vidět nepotřebuje, protože již na dotek cítí jejich hebkost a vždy cítí jejich typickou ovocnou vůni. Kdyby ji mohl vidět, určitě by se mu líbila. Ale kdyby viděl, poznal by ji vůbec? Toť otázka. Cesty osudu jsou nevyzpytatelné. Někdo věří na osud, někdo na náhody.

Vicky Nialla odvedla z pódia pryč, kde už nastoupil někdo jiný. Ale přiznejme si to - nikdo nemá šanci po Niallově výstupu. Dalo by se říci, že stipendium má v kapse.

✖✖✖

Děkuju holkám za komenty a VIKA VÁS NECHCE ZABÍT! :D

Vika xx