Nom... mám pocit, že od té desáté kapitoly už je to vážně jen porno xD Teda ne, že by se mi to nelíbilo... :D

Byakuya jeho změnu chování vycítil, věděl však, že bude lepší se neptat. Proto si z tašky vyhrabal oblečení a dal nějaké i mladšímu.

,,Uhm... děkuju," zašeptal Senbon vděčně a začal se do oblečení soukat. Nešlo to zrovna snadno, jelikož se kousky látky lepily na mokré části jeho těla, ale nestěžoval si. 

Jakmile byl hotov, pokusil se vyškrábat do stoje, jenže kvůli jisté bolesti nedokázal udělat ani dva kroky a už letěl zpět na postel. Kuchiki věděl, že to je kvůli němu, což ho iritovalo. 

,,Ehh... gomenne," podrbal se na hlavě, načež si ke Kageyoshimu přisedl. ,,Potřebuješ... se někam dostat?"

Mladší se konečně po dlouhé době od srdce zasmál. ,,Právě jsem vymyslel způsob, jak si tě propašuju do pokoje, když už jsi tu."

,,Tak dobře," souhlasil Kuchiki a se smíchem si ho opatrně vzal do náruče.

,,Kam to bude, vaše Jasnosti?"

Senbonzakura stiskl do pěsti kus jeho trička, čímž se k němu ještě víc přitáhl. Pak jen spokojeně zavřel oči a vdechoval Byakuyovu osobitou vůni, kterou prostě miloval. ,,Poslední patro..."

,,Rozkaz," usmál se znovu Kuchiki, se svou princeznou v náručí pokoj opustil a po schodech se vydal tam, kam Senbi řekl.

Jakmile se dostali až nahoru, Senbonzakura, stále v jeho náruči, zaklepal na dveře, doufajíc, že mu otevře otec a ne matka. S tím byla mluva snažší. 

Jeho prosba byla vyslyšena a otevřel jim opravdu jeho tatík, vysoký černovlásek s úsměvem na rtech. Ale když se na svého syna v cizí náruči zadíval, pojal jakési podezření a zamračil se. ,,Co se stalo?"

Nejmladší se rozpačitě usmál a podrbal ve vlasech, snažíc se neuhýbat mu pohledem. ,,No.. byl jsem s Ulquiorrou a Grimmem v bazénu, to víš, ale pak jsem tam nějak uklouzl a spadl, takže mě strašně bolí prdel. Tohle je Byakuya, je to jeden náš známý, pomohl mi nahoru..."

Otec si staršího prohlédl, přemýšlejíc, jestli ho už někdy neviděl. Pak jen ale pokrčil rameny nad neschopností vlastního potomka a oba dva je pustil dovnitř, kde Kageyoshi nasměroval svého milence až do svého pokoje.

Ocitli se ve čtvercové místnosti tyrkysové barvy, kde doslova zářil precizní nábytek z břízového dřeva. Uprostřed byla velká manželská postel, na níž byla rozhozená velká taška se všemi věcmi, co si její majitel dovezl ze školy. Nedalo by se říct, že by tam byl bordel, ale vyloženě uklizeno tam také nebylo.

Byakuya Senbiho opatrně položil právě na onu postel a vzápětí se rozhlédl kolem. ,,Máš to tady pěkný. Mimochodem, netušil jsem, že umíš vymýšlet takové výmluvy."

,,V podstatě jsem řekl pravdu... v bazénu jsme byli... prdel mě vážně bolí... ty můj známý jsi a nahoru si mi pomohl... jen jsem si vymyslel to uklouznutí, nom," ušklíbl se Senbonzakura a shodil všechny nežádoucí věci na zem, aby tak udělal místo pro druhého černovláska.

Ten kývnutím poděkoval a pak se vedle něj natáhl, hledíc mu do očí. ,,Jen doufám, že mě tvůj otec nepozná. Párkrát jsem s ním už mluvil..."

V tu chvíli přeběhl mladšímu mrazík po zádech. Nenapadlo ho, že by se už někdy mohli vidět. To proto se na něj otec díval tak podezřívavě! Teď už mu to bylo jasné.

,,Párkrát jsem s ním obchodně jednal, když jsem zaskakoval za otce," přemýšlel Byakuya dále. Kdyby ho Kageyoshi starší poznal, nemuselo by to dopadnout slavně.

Kageyoshi na sucho polkl, načež zavrtěl hlavou. Nehodlal se tím teď zatěžovat, když už má od všeho klid. Teda alespoň by měl mít. Stále v jeho nitru cosi hlodalo...

,,A vůbec, proč mě stalkuješ? Kvůli sexu?" Radši změnil téma, než se užírat vlastními myšlenkami, jejichž původ mu nebyl znám. A upřímně, odpověď na tuto otázku ho zajímala až moc.

,,Kdybych se chtěl s někým jen tak nezávazně vyspat, mohl bych si někoho najít," zamračil se Kuchiki. ,,A navíc, potkal jsem tě jen náhodou. Přijel jsem za Grimmem a Ulquim, jsme nejlepší přátelé už od střední."

To mladšího zahřálo na srdci. Zvláště první část toho, co řekl. ,,Já se s nimi znám už... takových třináct let. V podstatě od doby, co jsme se sem přestěhovali."

,,Vážně?" To Byakuyu překvapilo. ,,Vy tady bydlíte celou dobu?"

,,No jasně, ty troubo," ušklíbl se Senbonzakura, snažíc se skrýt pobavení z jeho nevěřícného pohledu. Starší vypadal tak... sladce a roztomile, že nedokázal odolat.

Prstem pomalu okopíroval Byakuyovu lícní kost, pokračujíc dolů po tváři, až se zastavil na jeho hebkých pootevřených rtech. ,,Jen se divím, že jsem si nikdy nevšiml někoho tak... dokonalého, jako jsi ty..."

,,No... řekl bych, že mě si tady lidé pamatují spíše jako výtržníka a ničitele nočního klidu," pousmál se Kuchiki. To, co říkal, byla pravda. ,,A nejsem dokonalý... to ty."

,,Takže teď budeme jako nějakej zamilovanej páreček? Že jsem dokonalej, to mi je jasný, já jen chtěl, abys to věděl i ty sám o sobě," zapředl Kageyoshi a mírně se k němu naklonil. Z čela mu odhrnul spadané pramínky vlasů a vtiskl mu na něj polibek. Někdy je pusa na čelo to nejúžasnější, co může člověk dostat.

,,Víš o tom, že se budeme muset připravit na zpověď, že?" pousmál se Byakuya, když se od něj mladší odtáhl.

,,Já ne. Tebe vykopnu za pár minut, abych od tebe měl slíbený pokoj - i když bych si rozhodně v průběhu týdne zopakoval to, co dnes ve sprše... - a do konce prázdnin tenhle hotel neopustím. Už je to tak zatraceně dlouho, co jsem si v klidu četl, pařil počítačovky, válel se, poslouchal dobrou hudbu, aaaaaah..." rozplýval se Senbi nad představou, jelikož tohle měl přesně v plánu o svém volnu dělat. Jako učitel si na to čas opravdu nenašel.

,,Tak zopakoval, jo?" pozvedl Kuchiki nevěřícně obočí, nic dalšího však neřekl. ,,To jim mě necháš na pospas? Ti mě nenechají ani dýchat, dokud jim nepodám něco uvěřitelného," plácl se vzápětí dlaní do čela.

,,To už nechám na tobě... a teď padej," vyháněl ho mladší s úsměvem, protože se mu líbilo pozorovat jeho změny výrazů v obličeji. Bylo to jako horská dráha - v jednu chvíli se tvářil šokovaně a v té druhé prosebně. ,,Vykopl bych tě, ale delší čas si pořádně nestoupnu... děkuji ti."

Byakuya na něj jen vyplázl jazyk, načež se s teatrálním sevřením svého srdce dobelhal až ke dveřím. Pak jen Senbimu zamával, rozloučil se s jeho otcem a odešel na pokoj.

Večer

Když už venku byla tma jak v pytli, do Senbiho pokoje se smíchem vpadli Grimm a Ulquiorra.

,,Hele, Senbi, přišli jsme tě zatáhnout k nám. Pokaždé, když Byaki přijede, tak pořádáme chlastačku. Je to děsná sranda. Vždycky ho opijeme a on si pak nikdy na nic nepamatuje."

Černovlásek na ně jen nechápavě zíral, jenže pak se škodolibě zašklebil. ,,Tak to... si nemůžu nechat ujít!"

,,Super," zajásali ti dva záporáci a spokojeně si plácli. ,,Třeba minule jsme ho přemluvili ke crossdresingu. Donesli jsme mu oblečení a make-up a donutili jsme ho jít dolů na večeři. Byaki se pak hodně divil, když mu hosté začali dávat svá čísla."

Tomu se Senbonzakura rozchechtal tak, že až málem sletěl z postele. Nepřestával se smát ani tehdy, když si ho Grimmjow vyhodil na záda, do nichž ho bušil a dokonce i smíchy brečel. Prostě představa nalíčeného Byakuyi byla něco.

,,Mám i fotku. Ále neříkej mu to, stále o tom neví," zasmál se Ulquiorra a podal mu svůj mobil.

Po tomhle tom se Kageyoshi s modrovláskem skáceli k zemi, protože se oba rozřehtali jako malí haranti. Mohly děkovat tomu, že byl z nějakého důvodu Senbiho otec pryč, takže nedostali seřváno.

,,Ale musím tě varovat, Byaki je dost rafinovaný. Vždy se nám snaží zdrhnout," svěřil se mu Ulquiorra, když je oba vytáhl na nohy. ,,Ale chlastu máme v pokoji schovaného dost."

,,Myslím si, že kvůli mně zůstane..." přikyvoval jim na to nejmladší a pořádně za sebou zamknul, aby se jim nikdo nedostal do bytu. Pak své přátele následoval.

Společně došli až do pokoje, který Byakuya s těmi dvěma obýval. Kuchiki tam ležel na posteli, začtený do knihy. Když k nim vzhlédl, v jeho očích se objevilo podezření.

,,Neee, tentokrát se vám to nepovede," založil si odhodlaně ruce na hrudi.

,,Ále povedeeeee," protáhl Senbonzakura, který se nakláněl přes Grimmovo rameno a culil se jako blbeček. ,,Já se připojuju, takže ty taky. Bez debat."

,,Nepovede," stál si Byakuya za svým názorem. Alespoň jednu návštěvu u těch dvou si chtěl pamatovat celou.

Grimmjow s Ulquiorrou si vyměnili pohledy, přičemž se ani jeden z nich neubránil úsměvu. Modrovlasý se ke svému příteli - stále se Senbonem na zádech - otočil zády a hodil očkem po ležícím. ,,Však my už víme, jak tě donutit..."

V tu samou chvíli se Schiffer jedním krokem dostal až k nejmladšímu z nich a věnoval mu motýlí polibek na krk, společně s tím mu nenechavou dlaní sjel až na ten perfektní zadeček, který pevně stiskl. 

,,U-Ulquiorro!" vykvíkl Kageyoshi, který byl zcela ochromený šokem. Jak mu mohli něco takového udělat? To ho chtěli použít jako záminku? TÍMHLE způspbem?!

,,Nebo pokud nechceš... my si ho vezmeme sami..."

,,Tak fajn, vyhráli jste," kapituloval Byaki, přičemž se zvedl a od Sebona je odtáhl, následně si ho ochranitelsky přivinul do náruče.

,,Svině," otituloval je Senbon, protože tohle se mu vážně nelíbilo. Mohl děkovat bohům, že teď, když stojí na nohou, ho objímá jeho milý, protože by asi jinak padnul k zemi. Nejen z toho, že ho pořád bolí zadnice z dnešního zážitku, ale také kvůli tomuto šoku.

Ti dva se však jen spokojeně usmáli, dosáhli toho, čeho chtěli. Možná, že pokud se dnes zadaří, do postele dostanou oba černovlásky. Ulquiorra se proto vydal ke skříni, ze které vytáhl několik lahví alkoholu. Jednu z nich hodil Byakuyovi.

,,Pro začátek vypij půlku, ať ti věříme."

Senbonzakura už mezitím seděl na posteli, kde ho po chvilce napadl Grimmjow, který si ho zezadu stáhl do objetí. ,,Nebo si ho můžu vzít už teď...? Nikdy s náma nespal, určitě je úplně nevinnej... to mě vzrušuje."

,,Ne, ne, zlato," zarazil ho Ulquiorra a vysvobodil Kageyoshiho z jeho objetí. Věděl, že za střízliva by to nemuselo dopadnout hezky. Proto jemu i Senbimu hodil flašku, přičemž se z jedné napil on sám. Kuchiki už mezitím v sobě část oné tekutiny měl. Pít uměl, vydržel celkem dost, o to horší ovšem byla opilost a její následky.

,,Bejt váma... zamknu. Věřím, že byste nechtěli být někým vyrušeni v tom, co spolu máte v plánu dělat," poradil jim Senbon a několikrát si lokl z flašky vodky, která mu skončila v dlaních. Rozhodně neměl v plánu tu jen tak sedět a pozorovat je. Když už měla být sranda, tak ať se alespoň baví.

,,Bože, kam jsem se to dostal?" plácl se Kuchiki do čela, když rozmrzelý Grimm opravdu zamkl. Nic dalšího už však neřekl, radši dalším lokem vyprázdnil snad čtvrtinu lahve.

,,Vymyslel alespoň někdo něco, co budem dělat?" nadhodil nejmladší a loupl očima po Byakuyovi. Zajímalo ho, jak se bude chovat, až bude vážně opilý. A vůbec... co všechno těm dvěma řekl?

,,No jasně," zazářil Grimmjow. ,,Úkol první zní - opít Byakuyu."

,,Plní se. Co dál?" zajímal se Kageyoshi, neboť se mu nelíbila vyhlídka, že by s nimi měl něco mít, k čemuž se pravděpodobně schylovalo. Když už, tak maximálně se svým Byakuyou, ale s nikým jiným.

,,To ti prozradíme pak," zasmál se Schiffer, který pozoroval, jak v Kuchikim mizí značné množství alkoholu.

,,Posledně, co jste mě pozvali na chlastačku, jsem vás málem přizabil, když jste se po mně sápali, vzpomínáš? Ne, počkej, na to si asi nepamatuješ," opáčil nejmladší kousavě, načež si povzdychl. Proč na to kývl? Tohle skončí špatně.

Grimmjow už se mu na to chystal odpovědět, když v tom ho něco vyrušilo. To něco bylo Ulquiorra, se kterým se zrovna začal mazlit Kuchiki.

,,Vypadá to, že první bod našeho plánu je splněn," pousmál se. ,,Když  Byakiho jednou donutíš se napít, nepřestane."

Senbonzakura na Byakuyu vyjeveně zíral. Pochopil by, kdyby se začal sápat po něm, to by vůbec neprotestoval, ale... že po někom jiném?! To ho zabolelo. Neříká se náhodou, že v opilosti říkáš vždy pravdu? Platí to i o chování?

Normálně cítil, že z toho začíná mít depku. Zvláště tehdy, když na vlastní oči viděl, jak Ulquiorra jeho milého vášnivě políbil a ruku mu obmotal kolem pasu. 

,,Hej, Ulquiorro, nečeká tady na tebe náhodou Grimm?" nadhodil, snažíc se je donutit odtrhnout od sebe pouze hlasem. Opravdu nechtěl, aby věděli, že spolu něco mají. 

Modrovlásek se na ně díval pomalu až se vzrušením v očích, jako kdyby mu dělalo dobře jen to, že se na něco podobného může dívat.

Ulquiorra však na jeho volání nebral ohled, dále náruživě líbal Kuchikiho, který byl úplně mimo sebe. Svou nezbednou rukou pak zabloudil pod jeho tričko. Svou pomocí mu přispěl i Grimm, který senseiovi tričko svlékl.

,,H-hej!" okřikl je raněný Kageyoshi a doslova se k nim vetřel, snažíc se dvojici od svého Byakuyi odstrčit. To se mu v jednu chvíli podařilo a on si ukradl černovláska do svého objetí. 

Ten se do jeho objetí vděčně zavrtal. Přesto, že byl opilý, poznal, kdo je jeho Senbi.

Jenže ti dva se nehodlali jen tak vzdát, hned k nim přiskočili a oba je se smíchem shodili na postel.

,,A už je to tu zase," zabrblal Byakuya uraženě a pak se přesunul k Senbiho uchu. ,,Pojďme pryč... já s nima nechci spát..."

Senbonzakura mu na to jen šťastně kývl a popadl nejbližší flašku alkoholu. Když už byl, proč toho nevyužít? 

,,Jenže... kam půjdeme? Matka už bude doma..."

,,Já nevím," zamyslel se Byakuya, který se zvedl z postele a překvapivě dobře se udržel na nohou. Ulquiorra s Grimmem je mezitím pozorovali a pak se l šťastně usmáli jako by jim něco došlo.

,,Řekl bych, že je dneska necháme být," rozhodl se modrovlásek a políbil svého přítele.

Schiffer s ním souhlasil. Udělal několik kroků směrem k malému stolku, kde ze šuplíku vytáhl klíče a ty následně hodil po Senbonzakurovi se slovy: ,,A nezničte mi to tam."

,,Co... zničiť?" podivil se Byakuya a k mladšímu vzhlédl, jako by mu nic nedošlo.

Tomu se Kageyoshi zasmál a vděčně se usmál. Litoval toho, že o nich v jednu chvíli smýšlel zle. Chytil klíče a společně s flaškou alkoholu a s Kuchikim za zády vyrazil ven z pokoje. Do dveří prvně narazil, protože zapomněl, že jsou zamčené, ale nakonec se vypotáceli na chodbu. 

,,Neboj, mají tady výtah," oznámil Byakuyovi, protože si byl jist, že ten by v tomto stavu schody nezdolal. Po chvilce už do onoho stroje nastoupili a nastavili předposlední patro, kde se pokoj nacházel. 

,,Myslím, že jsem troooošičku opilý," zamumlal Byaki a pak své ruce obmotal kolem Senbiho krku a něžně, ale dlouze ho políbil. V tu chvíli však výtah zastavil a dovnitř nastoupila další osoba.

Senbonzakura se jen přiopile uchechtl a od sebe ho odstrčil, jenže v tu chvíli se jeho oči střetly s pohledem příchozího člověka. Nevěřil tomu, co uviděl.

,,Hmmm... táta?" podivil se Byakuya, když si onoho muže prohlédl. ,,Grimm s Ulqim nás poslali někam mě neznámo kde a říkali, abychom cosi nezničili."

Senbon na Sojuna hleděl jako zařezaný, neschopný mluvit. Co ten tam dělal? Z jakého důvodu tam byl a proč se objevil zrovna tady a teď?

Z jeho úvah ho vytrhl právě Kuchiki starší, který se jedním krokem přemístil přímo před něj a hlavu mu vzal do dlaní. ,,Senbi? Tys něco pil?"

,,Neeeeeeeee, on nic nepil," hlásil Byakuya. ,,Šťastný Nový rok!" zakřičel pak znenadání a zatočil se. Jenže se mu přitom zamotaly nohy a on spadl na zem, kde taky zůstal.

Nejstarší jen protočil očima nad debilitou svého potomka, na něhož se ani nepodíval, a stále se potápěl hlouběji a hlouběji do Senbonzakurových studánek. 

Ten pod jeho pohledem mírně zrudnul, přestože se kvůli alkoholu v krvi červenal už předtím, a odvrátil zrak. ,,Něco... málo..."

,,Neflirtujte tam a radši mi hoďte tu flašku," zamračil se na ně Kuchiki mladší, kterému se nelíbilo, že je Sojun tak blízko u jeho milovaného.

Senbon se ale stále nehýbal a nechával Kuchiki staršího, aby ho pozoroval. Věděl, že by ho měl odsunout dál, vysmeknout se mu a zvednout Byakuyu, jenže ono to prostě nešlo. Z nějakého důvodu cítil, že se mu neokáže vyhýbat pohledem, že se mu chce dívat zpříma do očí a v nich se ztrácet.

,,Jsi tak... roztomilý, když se červenáš..." špitl Sojun a obmotal si kolem prstu pramen Senbiho vlasů. Rajcovalo ho, že v sobě měli krapet alkoholu. Z nějakého důvodu mu také připadalo, že se neudrží a popustí uzdu tomu, co k nejmladšímu cítí. Váhavě se k němu naklonil.

,,Myslím, že se opravdu nemusím dívat na to, jak můj otec svádí mého přítele. Jdu si k Ulquiorrovi pro další chlast," oznámil jim Byakuya, který se vzápětí opravdu zvedl na nohy.

Jenže právě tehdy se otevřely dveře do předposledního patra, kam měli Senbi s Byakuyou otevřeno. Toho Kageyoshi využil jako záminku a protáhl se kolem Sojuna, načež zachytil Byakuyovo zápěstí. 

Nepoznával se, ale věděl, co dělat. Zatáhl ho k sobě, až se k němu překvapený Kuchiki mladší obrátil tváří v tvář, a pak s ním bez slitování praštil o stěnu výtahu. Hladově se přisál na jeho rty, dlaní mu bloudil po nahých zádech, neboť jeho tričko zůstalo u Hrdliček v pokoji. Přeci jen... říkal, že to rád tvrdě, ne?

Sojuna chování nejmladšího překvapilo. To, k čemu to však směřovalo, se mu zamlouvalo. Přinutil Kageyoshiho, aby Byakuyu od stěny trochu oddálil a pak se sám zezadu přisál na krk svého syna, takže na překvapeného Byakuyu byli hned dva.

,,Pořád jsme ve výtahu..." zamumlal Senbon mezi polibky, snažíc se neupustit lahev alkoholu, jež stále třímal v ruce. Začínal pociťovat své vzrušení, což ho do jisté míry šokovalo, protože to nebylo jen z Byakuyi, ale... i z jeho otce.

Sojun jen pokrčil rameny, přebral od Senbiho klíče od pokoje a pak do něj oba černovlásky nasměroval. Pro jistotu dveře zamkl, a pak se přemístil k těm dvěma na postel.

Tam už mezitím Senbonzakura, zcela zbavený zdravého uvažovaní, seděl Byakuyovi na klíně, flaška s alkoholem stála na zemi. Ti dva do sebe byli tak zabraní, jejich polibky tak hluboké a vášnivé, že nemysleli na nic jiného než na toho druhého.

Sojun je proto nechal, zatímco se sám přemístil za nejmladšího záda a zajel mu rukama pod triko. Kopíroval linie jeho svalů a jal se mu onen kus oděvu svlékat.

Tomu se pod těmito doteky stáhl žaludek, ale nebylo to nic nepříjemného, ba naopak. Dokonce se od Byakiho odklonil a zvedl ruce tak, aby mu svršek mohl lépe svléknout. 

Jakmile byl volný, natáhl své ruce dozadu a jak jen to bylo možné, Sojuna se s nimi dotknul. Přitlačil na něj i zády, přestože seděl na klíně Byakuyovi, aby tak zintenzivnil jejich společný zážitek, který byl ovládán živočišnou touhou a alkoholem v krvi.

Kuchikiům bylo nyní jedno, že jsou příbuzní. Byakuya byl opilý no a Sojun chtěl dokončit to, co se minule nepovedlo.

Senbonzakura slastně zasténal, jelikož na svém tělě pocítil čtyři nenechavé ručky, které zkoumaly každé zákoutí a každý ohyb jeho těla. Dvoje rty ho opečovávaly z každé strany krku, až měl pocit, že se z těchto zatím nevinných doteků úplně zblázní. 

,,Senbi..." vzdychl jeho jméno Sojun, který už měl taktéž své tričko dole a i jeho mužství bylo v pozoru. Dlouhými prsty zkušeně rozepnul jak knoflíček, tak zip od kalhot nejmladšího, aby mu vzápětí zajel dlaní přímo pod spodní prádlo.

Ten při tomto dotyku zasténal, neboť zároveň s tímto  Kuchiki mladší skousl jeho ouško, kde vycítil jeho slabé místečko. Když si dost vyhrál s uchem, přesunul se na jeho bradavky.

,,Zatra...ceně..." zalapal Kageyoshi po dechu v přívalu pocitů, které u něj vyplývaly na povrch. Nemohl si pomoct, bylo to tak úžasné, že až zvrátil hlavu dozadu. 

Po chvilce byl ale zvednut a byly mu Sojunem staženy kalhoty, načež si ho právě Sojun přitáhl na svůj klín, čelem k sobě. Prstem se dotkl špičky jeho vzrušení - za které se vůbec nemusel stydět, aneb rozměry měl... překrásné -, přičemž se hladově vrhl na jeho rty. Jazykem si vynutil přístup do jeho úst, která začal doslova plenit. To už ale Senbonovo vzrušení obemkl a pomalu svou rukou začal pohybovat nahoru a dolů, rozepínajíc si svůj vlastní poklopec.

Chtěl ho. Tak strašně si chtěl toho maličkého vzít, protože ho nutil doslova šílet. Nebral ohled na to, že je to vlastně milenec jeho syna, své potřeby už neuspokojil velice dlouho. A on vypadal tak nevinně...

Mezitím je Byakya nechal být a rozhodl se zvýšit si svou hladinu alkoholu v krvi. Hmátl po flašce, která stála opodál a zhluboka se napil, očkem pozorujíc ty dva.

Senbonzakura hlasitě zasténal, protože to, jak se mu rukou Sojun věnoval, bylo víc než jen příjemné. Jakmile nejstarší vyprostil svou chloubu z ohono mučivého sevření kalhot, vnutil své oběti do úst dva prsty. Senbon se zprvu zarazil, neboť místo polibku něco takového nečekal. Poslušně však zajel jednou svou rukou do jeho klína, kde mu začal oplácet drahocennou péči, a jazykem olizoval prsty ve svých ústech. Líbal je, hrál si s nimi, jemně sál i laškovně kousal, zajímajíc se, jaká bude reakce.

Druhý je s úsměvem po chvíli vytáhl, načež s nimi sjel dolů, až k Senbiho vstupu, na který opatrně zatlačil. Byl přesným opakem svého syna, Senbiho si chtěl důkladně připravit, takže do něj zajel nejprve prvním a následně i druhým prstem.

Nejmladší se mu doslova vrhnul kolem krku, protože se opět probudila ona bolest z rána, která ještě tak úplně nezmizela. Instinktivně stáhl nohy k sobě, stejně tak půlky, přestože mu v pokračování vážně nechtěl bránit. Hlasitě a rychle oddechoval, stejně tak rychle hýbal dlaní nahoru a dolů po vzrušení svého momentálního partnera, jenž mu vzápětí vzdychl do vlasů.

Sojun, který poznal, že se muselo něco stát, střelil pohledem po svém synovi, který se aktuálně naléval alkoholem. Ředitel usoudil, že mu ráno bude hodně blbě. Pak, když se Senbi uklidnil a povolil sevření, pokračoval v jeho důkladné přípravě.

Ten mezitím stačil úplně zapomenout na to, že tam kromě jich dvou je někdo další, a snažil se uvolnit své napjaté tělo. Věděl, co přijde, a že to bude bolet, ale chtěl to. Toužil po tom. 

,,Vezmi... si mě," špitl mu podřadně do ucha, které vzápětí skousl a po celé délce oblízl jazykem.

To Kuchiki staršímu nemusel říkat dvakrát. Sojun z něj vytáhl své prsty, načež ho položil na postel. Pak mu opatrně roztáhl nohy, ovšem tak, aby ho nevyděsil. Pak do něj začal pomalu a šetrně vnikat, snažíc se mu způsobit co nejméně negativních pocitů.

Kageyoshi, jenž na to byl jakž takž připravený, se pokoušel zklidnit a bolestí nevyjeknout, neboť se mu do očí hnaly slzy. Mohl být vděčný za to, že byl Sojun docela něžný a ne jako jeho syn, takže se cítil o hodně klidnější.

Sojun samozřejmě vyčkal, dal tomu maličkému tolik času na zvyknutí, kolik jen mohl potřebovat. Mezitím očkem mrkl po svém synovi, který byl plně zabrán do likvidování alkoholu a jich si nevšímal.

Senbonzakura si skousl ret, ale pak provedl něco, čím překvapil úplně všechny. Zprvu se zvedl na loktech, pak své ruce obmotal kolem nejstaršího černovláska a přenesl na něj svou váhu, čímž ho donutil se posadit, a sám na něj následně úplně dosedl.

Po tvářích mu steklo několik slz bolesti, jenže se jimi nechtěl nechat rozrušovat a tak, že to bylo oběma příjemné, si přivlastnil jeho rty.

Sojuna tímto činem vykolejil, nejstaršímu to však rozhodně nebylo nepříjemné. Právě naopak. Mezi rty mu unikl tichý sten, následován dalšími a hlasitějšími, když se Senbi začal nadzvedávat a znovu dosedat.

,,S-Sojune..." vzdychla jeho oběť jeho jméno, přičemž jí tekly slzy po tvářích. Bolelo to, avšak bylo to tak zatraceně příjemné, že se ona bolest pomalu měnila v rozkož, v níž se oba dva utápěli. Aby mladší ještě zintenzivnil jejich spojení, obmotal své roztřesené nohy kolem jeho pasu, čímž jejich těla přitiskl k sobě na maximum.

,,Myslím, že už jsem viděl dost," ozval se najednou Byakuya a společně s poloprázdnou flaškou se z postele zvedl. Přestože byl opilý a téměř nic nevnímal, tohle se mu nelíbilo.

Jenže právě v tu chvíli Kageyoshi zvrátil hlavu dozadu, zavřená víčka mu prudce těkala. Odhalil tím pohled na svůj nahý krk, který se mírně lesknul v kapičkách potu smíšených se slzami. Vypadal tak... přitažlivě.

,,Bože, kašlu na to," povzdechl si Kuchiki mladší, přičemž pokrčil rameny a místo odchodu se na Senbiho krk přisál, jakoby snad byl nějaký upír toužící po krvi.

Společně s tím se v něm Sojun prudce pohnul a zavadil tak o jeho citlivou uzlinku, tudíž oba dva hlasitě zasténali, čemuž Senbimu ještě napomohly polibky od druhého černovláska, který se k nim hodlal připojit. 

,,Jsem... jen váš..." špitl nejmladší odevzdaně a nechal se unášet vlnou příjemných pocitů. Tušil, že to nepotrvá dlouho a dosáhne onoho toužebného pocitu.

Kuchiki starší do něj dále přirážel, zatímco Kuchiki mladší ho líbal všude, kam dosáhl, a bloudil po jeho těle, obkresloval ony harmonické rysy a vypracované svaly.

,,Náš...? Chci tě jen... pro sebe..." zamumlal Kuchiki starší a své oběti ukradl dravý polibek, přičemž mu skouskl ret, za nějž ho vzápětí zatahal. Líbilo se mu to všechno až příliš, že si ani neuvědomoval váhu svých slov. O to horší to bylo, že v sobě neměl ani krapet alkoholu.

,,Tak to teda ne," zavrčel jeho syn, přičemž Senbíka objal, aby mu jej otec nemohl ukradnouť. Narozdíl od Sojuna mu nešlo jen o tělesné uspokojení, on Kageyoshiho z celého srdce miloval a obětoval by za něj klidně i život.