Kageyoshi, který si mezitím stihl poplakal, politovat se, politovat ostatní a zanadávat světu za absolutně všechno, se rozhodl si jít pro jídlo a pití, přestože to nebylo dlouho co obědvali společně s Byakuyou. Právě proto to asi potřeboval zajíst.

V automatu si koupil kávu, protože přestože ji neměl moc rád, teď mu opravdu bodla. Také si koupil čokoládu, ale nejen jednu, rovnou tři. Jediná čokoládu mu vždycky rozumí.

Přestože by se měl Byakuya v klidu zotavovat ze svého zranění, nebral na to ohled. Místo toho se převlékl do domácího oblečení, vzal si svou katanu a pak zamířil do cvičeního sálu, kde touhle dobou nikdo nebyl. Když tam dorazil, pro jistotu se zamkl a pak započal rozcvičku, následovaonu bojem.

,,Áááá, Senbi, chtěl jsem ti něco říct!" ozvalo se za černovláskovými zády veselé štěbetání, až málem vylil horký nápoj, jak se lekl. Zrovna teď Kuchiki staršího vidět nepotřeboval.

,,Hmm?"

Sojun se uculoval jako blbeček, i když to mladší nemohl vidět, protože se na něj ani nepodíval, pouze hleděl do prázdna. ,,Zítra začínají jarní prázdniny, takže všichni učitelé mají týden volna. Znamená to, že můžeš s mým sy-"

,,Volno?" vyhrkl překvapeně Senbonzakura, jehož nálada znenadání vystřelila snad na samý vrchol. K otci svého přítele - zní to zajímavě, což? - udělal krok a štěstím mu vlepil pusu na tvář, než s veselým popěvkem odcupital pryč a nedal mu šanci ještě něco říct. 

Věděl jistě, jak tento čas bude trávit. Ale ne tady, ne s Byakuyou, ne se Sojunem, ne s učiteli, ale ani ne se školou. Konečně pojede domů!

Ředitel na něj jen vyjeveně koukal a rukou si třel místo, kam dostal onen letmý polibek, načež se usmál. Byl rád, že svému svěřenci udělal radost.

Byakuya mezitím pokračoval v tréninku, přičemž přemýšlel, jak své volno bude trávit on. Tušil, že Senbi pojede domů, což bylo na jednu stranu dobře. Nedivil by se totiž, kdyby mezi nimi po tomto incidentu vzniklo napjetí. Poté ho napadlo, že by mohl na týden zajet k jednomu svému kamarádovi, kterého by mohl označit za nejlepšího.

Za pár dalších minut měl Kageyoshi už všechno potřebné sbaleno, chystal se odjet ještě ten den. Vůbec neměl v plánu o tom rodičům zavolat, chtěl je hezky překvapit. Ani nevěděl, jestli vůbec vědí o tom, že se z něj stal učitel. To jim určitě oznámí jako první, až přijede.

Nejdřív ale, než půjde na autobus, si musel něco zařídit. Převlékl se do čistého oblečení, aby nevypadal jako nějaká ušmudlaná Káča, a upravil si vlasy do svého typického culíku s prameny podél tváří. Jakmile byl sám se sebou spokojen, vyrazil se hledat Byakuyu.

Když ho nenašel v kabinetě, pojal trochu podezření, jenže pak mu samozřejmě došlo, že si musel jít zabojovat. Ostatně tak, jako vždycky, když se stalo něco... nečekaného.

A samozřejmě, že ho v blízkosti tělocvičny našel. Kuchiki zrovna vycházel ven, přemýšlejíc, zda by měl k Ulquiorrovi do hotelu jet, či ne.

,,Uhm... Byaki?" oslovil ho tiše, aby ho upozornil na svou přítomnost. Nechtěl ho vylekat, nebo tak něco, určitě se sám hloubal ve svých myšlenkách. Senbi jen prostě nechtěl odjet s pocitem, že by mu to neřekl a nerozloučil se.

,,Ahoj..." pozdravil ho Byakuya, jehož pozornost si mladší upoutal. ,,Jedeš k rodičům?"

Senbon pokýval hlavou a váhavě se usmál. ,,Jen jsem... ti o tom chtěl říct... prostě jsem se nemohl beze slova vypařit.."

,,To jsem rád," kývl na to Byakuya, kterého opravdu potešilo, že se mladší jen tak nevypařil. ,,Hlavně si to tam užij."

,,No... uhm... děkuju..." S těmito několika rozpačitými slůvky a jistou červení ve tváři se Senbonzakura otočil a chystal se odejít. Proč se mu vždycky tak moc rozbuší srdce, už když ho jen spatří? Bylo mu to záhadou, ale měl pocit, že by měl urychleně odejít.

Byakuya ho však odejít nenechal, ne bez pusy na rozloučenou, kterou mu vzápětí věnoval. Poté už ho nechal, ať mu neujede autobus.

Kageyoshi zamžoural očima, jestli se mu to všechno jen nezdá, pak si ale jen prsty přejel po rtech. Vážně to byla realita. 

Sotva nakročil, aby konečně vypadnul, když v tom ho cosi přemohlo a on staršího obejmul. Z nějakého důvodu to prostě potřeboval. ,,Brzo se vrátím..."

,,Dobře," usmál se Kuchiki, který mu objetí opětoval. Pak, když se od sebe odtrhli, se usmál. ,,A teď běž, ať ti to neujede."

Mladší se jeho dobrotivosti usmál a s přikývnutím se rozeběhl chodbou. Stačil mu ještě zamávat na rozloučenou, než se ztratil za rohem.

Kuchiki se vrátil do svého pokoje, kde se natáhl na postel. Po chvíli přemýšlení vytáhl mobil a vytočil číslo svého nejlepšího přítele.

,,Zdar, Ulqi. Co kdybych letos přijel už teď, a ne až o letních prázdninách?"

Z druhé strany telefonu se ozval zvonivý smích. ,,No jasně, klidně přijeď. Vždyť už je to taky dlouho, co jsem tě naposledy viděl."

,,Dobře, tím pádem bych měl dorazit zítra. Pozdravuj i Grimma, jo?" zasmál se Kuchiki. Opravdu to bylo dost dlouho, co Ulquiorru a Grimmjowa, své dva spolužáky a nejlepší kamarády, kteří teď byli spolu, viděl.

,,Jasně, jasně. Těšíme se. A hele, máš ty vůbec někoho? Nechceš ho dotáhnout s sebou? Udělali bychom párty, někoho pozvali, užili si... jako za starejch časů," navrhl Schiffer, načež se v pozadí ozval hlasitý jekot. Ulqui si povzdechl. ,,Grimmjow si asi něco uřízl při vaření, musím letět. Pak se ozvi." A s tím hovor zavěsil.

Kuchiki nad tím jen povytáhl obočí, načež telefon odložil a začal balit. Když už vše měl, vydal se hledat svého otce, aby mu to oznámil.

Senbonzakura už tou dobou spěchal na autobus, aby ho včas stihl a nemusel čekat na další. Měl štěstí, protože přijel sotva minutu po tom, co na zastávku přiběhl. Jeho mysl se stále dokola vracela k Byakuyovi a Sojunovi, na které nedokázal přestat myslet, ať se snažil sebevíc. Snad mu to domácí prostředí a rodina ulehčí.

Další den

Druhého dne, zhruba kolem jedenácté hodiny ranní, Kuchiki mladší stanul před hotelem, jenž vlastnila Schifferova rodina. Byl zde již mnohokrát, vlastně ho okupoval téměř každé letní prázdniny a od jeho první návštěvy se nic nezměnilo. S úsměvem na tváři vešel dovnitř, načež došel až k recepčnímu, Szayelaporrovi.

,,Áá, pak Kuchiki! Schiffer-sama vás již očekává." Růžovlásek se mu mírně uklonil na znamení úcty a rukou mu pokynul k výtahu. To ale vlastně ani nebylo třeba, Byakuya se tam perfektně vyznal.

Kuchiki ho kývnutím pozdravil, načež ho následoval. Společně pak výtahem dojeli až do vrchního patra, kde Ulquiorra s Grimmjowem bydleli.

Ti už oba usměvaví čekali přede dveřmi a pošťuchovali se jako malí. Jejich vztah byl... opravdu zvláštní, ale bydleli spolu v podstatě už od třeťáku, kdy oba dva dosáhli osmnácti. Už to nějaký ten pátek byl.

,,Ahoj," pozdravil je Kuchiki s úsměvem, když k nim dorazil. Szayelaporro mezitím odešel, neboť považoval svou další přítomnost za nepotřebnou.

Ti dva se ihned pustili a zaměřili na něj své páry očí, přestože přesně věděli, kdo to je.

Jako první zareagoval Ulquiorra, který se mu se smíchem vrhl kolem krku. ,,Vůbec, ale vůbec ses nezměnil!"

,,Ale vůbec," doplnil ho Grimmjow a se svým typickým úšklebkem na tváři k těm dvěma došel. Snažil se tvářit, jako že se přemáhá, pak se ale do hromadného objetí přidal, až nakonec všichni s hlasitým chechtáním spadli na zem.

,,Vy máte co říkat," oplatil jim sensei s úsměvem, když se všichni tři navzájem pozvedali ze země a znovu se objali, štastní, že se po dlouhé době vidí.

Grimm s Ulquiorrou však stále pokukovali za něj, jakoby čekali, že dorazí ještě další osoba.

,,Copak?"

,,Ty s sebou nikoho nemáš?" podivil se starší z dvojice, černovlásek, a na zdůraznění překvapení několikrát zamrkal. Měl pocit, že když si jednou volali, že Byaki říkal něco o otravném spratkovi, který ho pořád štve, a taky o někom, do koho se zamiloval. Byl zmatený.

,,Ne, ne. Já a vztahy, to je poslední dobou velice složitá věc," zasmál se Kuchiki, neboť to, co říkal, byla pravda. Netušil, jakým slovem jeho vztah se Senbim specifikovat.

,,Ty lžeš!" vypískl modrovlasý a musel se uculit. ,,Ty někoho máš, žejo? Vždycky, když neříkáš pravdu, začínáš se smát a cukají ti koutky!"

,,Tak fajn, vážně někoho mám, ale je to trochu složitý," kapituloval Byakuya, který věděl, že ho oba mají dokonale prokouknutého.

Tomu se Ulquiorra zasmál, ale pak své přátele zatáhl do jejich bytu, kde teď budou společně bydlet. Jednalo se o hřejivý interiér v odstínech žluté, oranžové a červené, kde vše mělo své správné místo. Největší místo však zabíraly dvě manželské postele, do nichž se měli nacpat.

,,Vůbec se to tu nezměnilo," poznamenal Kuchiki, když si byt, tedy spíše velice prostorný hotelový pokoj, prohlédl.

Grimmjow si odskákal k jedné posteli, na níž se následně položil. ,,A mělo by snad?"

,,Ne," zasmál se Byakuya, kterému interiér za ty roky přirostl k srdci. Odehrávalo se v něm dost jeho vzpomínek, zvláště párty, na které si povětšinou nepamatoval.

,,Hej, Grimme," oslovil modrovláska Schiffer, který se najednou objevil u nich pouze v plavkách. Ani jeden si nevšiml, že by vůbec zmizel, tak jak se dokázal tak rychle převléknout?! ,,Přišla mi esemeska, už je doma a máme sraz na bazéně. Tak se padejte oba převlíct. Byaki, musíme ti někoho ukázat. Je to jeden náš známý, ale jsem si jistej, že ti padne do oka. Je to vážně kus..."

,,Vy už si taky hrajete na seznamku?" zasmál se Byakuya a povytáhl obočí, pak však přikývl a v tašce začal hledat své plavky ala Rin Matsuoka. Když tento kus oblečení ukořistil, přešel do koupelny, kde se převlékl, opláchl si obličej a vlasy si svázal do culíku. Pak se vrátil do pokoje, dokonale připravený.

Tam už stáli jako dvě hrdličky jeho společníci, taktéž v plavkách, s ručníky kolem ramen. Jakmile byli všichni připraveni, vydali se k vnitřnímu bazénu, kde všichni povinně prošli sprchou.

Byakuya se zdržel, kdežto ti dva na něj nečekali, šli napřed. Své věci si položili na jednu z přistavených laviček, kde na černovláska vyčkávali a pohledem pátrali v bazéně. 

Právě ve chvíli, kdy se Kuchiki zadíval jejich směrem, z bazénu vystoupila osoba. Proudy vody tekly z jejích dlouhých havraních vlasů a stékaly po překrásném, vypracovaném těle. Když tento černovlásek hodil hlavou dozadu, aby tak dostal své neposedné vlasy ze svého obličeje, na tváři se mu usídlil úsměv. Ležérním krokem došel až k Ulquiorrovi s Grimmjowem.

Byakuya se v tu chvíli malém zadusil vodou, která se mu vzápětí dostala i do nosu, což nebylo zrovna příjemné, přesto však ve sprše setrval. Měl pocit, že si z něj ten nahoře dělá srandu, nebylo přece možné, aby na něj všude narážel.

,,Yo, Senbi!" křikl modrovlásek a okamžitě se mu vrhnul kolem krku, neopomněl také na svůj vzácný polibek na tvář. To samé udělal i Ulquiorra, jenže pod nimi podklouzly nohy a všichni tři sletěli se zaječením zpět do chladného bazénu. 

,,B-blázni!" otituloval je se smíchem Kageyoshi, který se vynořil zpod hladiny jako první, a ještě se je snažil naooko utopit. Pak se všichni tři vyškrábali na břeh.

Po vyslovení toho jména Byakuyovi došlo, že opravdu nemá halucinace a že se mu Kageyoshi nezdá. S překvapením ve tváři nakonec přece jen ze sprchy vylezl, totálně zaskočený. Nevěděl, jak by se měl v téhle situaci zachovat.

,,Musíme ti někoho představit! Bude se ti určitě líbit... přestože nejsi na kluky, on je fakt kus... a ty se mu určitě budš líbit taky," zavrněl Grimmjow a laškovně přejel svými prsty po Senbonově klíční kosti. Přestože chodil s Ulquiem, tohle si ani jeden z nich nedokázal odpustit.

Když ukázal směrem k Byakuyovi, který se k nim už blížil, a Senbonzakura se na něj zadíval, tak místo toho, aby se zajíkl, lekl a s jekem utekl, se jen zamračil. ,,Ty mě stalkuješ, nebo co? Kdo ti řekl, jakou mám adresu?"

,,Jak já měl vědět, že tady bydlíš?" optal se ho Kuchiki s pozvednutým obočím. Tohle byla fakt povedená náhoda, to musel uznat. Jedinou vtipnou skutečností zřejmě shledal to, že jeho dva nejlepší přátelé neví, co má jejich rozmluva znamenat.

,,Bože... ani jeden týden klidu od tý zasraný školy mít nebudu," zavrčel si pro sebe mladší, načež odvrátil hlavu stranou tak, aby se na nikoho z nich nemusel dívat. Ulquiorra s Grimmem na ně nechápavě hleděli.

,,Neboj, však se potkávat nemusíme," ujistil ho Kuchiki, dost vyvedený z míry, to však nedal najevo. To, co říkal, byla pravda, byl si jistý, že by se Kageyoshimu vyhnout dokázal.

,,Počkat, odkud se vy dva znáte?" rozetnul jejich 'hádku' modrovlásek, přičemž zmateně kroutil hlavou. Odpověď ho převelice zajímala.

,,Ze školy," konstatoval Byakuya v odpověď a pokrčil rameny.

,,Původně jsem byl student, ale nakonec ze mě udělali učitele," odfrkl si Kageyoshi a namířil si to k bazénu. ,,Zprvu mě v podstatě šikanoval a sexuálně obtěžoval, v čemž nepřestává ani teď."

,,No samozřejmě, víte, ze mě se stal psychopat," otočil se Byakuya na své přátele. Zacukaky mu koutky nad jejich výrazy.

,,Nemluvě o jeho otci!" doplnil ho křikem Senbonzakura, který se připravoval na skok do vody. Pak elegantní šipkou s dokonalým obloukem opustil své místo, až se pod hladinou dostal až někde do poloviny bazénu. Vážně neměl dobrý pocit z toho, že tady Byakuya je.

,,To je na velice dlouhé povídání," odpověděl Byakuya na otázku, kterou se Grimmjow chystal vyslovit. Věděl sice, že se to z něj jeden z nich, v druhém případě oba, pokusí později dostat, o to se však teď nezajímal. Byl totiž přerušen náhlým pádem do vody, který způsobil Ulqi tím, že ho s sebou stáhl do bazénu.

Celý zmáčený se vyškrábal zpět na sucho, když Senbon plaval zpět k nim. Jakmile proplouval kolem něj, prohlédl si ho vražednýma očima. Dělal tempa a říkal: ,,Nenávidím tě, nemám tě rád," pak mu pusa sklouzla pod hladinu, ,,blllllblblblll."

,,Doufám, že ti ta voda chutná," ušklíbl se na oplátku Byakuya, pak byl však sám do té vody hozen, již podruhé toho dne, tentokrát Grimmem. Ten vzápětí skočil za ním, chytil mu ruce za zády a dal pokyn Ulquiorrovi, který okamžitě doplaval k nim a začal nebohého Kuchikiho lechat.

Jeho zvonivý smích se rozlehl po celém bazénu, kde bylo kupodivu docela málo lidí, kvůli čemuž se málem Senbonzakurovi zastavilo srdce. Chtě, nechtě k nim doplaval a k lechtání se přidal, protože z toho měl škodolibou radost.

,,Haha... já vás.... hahahaha... uškrtím," smál se dále Kuchiki, který byl proti jejich přesile bezmocný.

,,Mě ne, neboť by sis musel najmout speciální pokoj a tam si mě v poutech dotáhnout," ušklíbl se nejmladší černovlásek, který ho vzápětí stáhl pod vodu. Hrdličky se nejspíš shodly, že na něj Senbon postačí, proto je nechaly být a společně odpluli.

,,Ta voda není dobrá," postěžoval si Byakuya, když mu bylo konečně dovoleno se nadechnout. Když ho Senbi držel pod hladinou, měl možnost pár doušků ochutnat.

,,Zasloužíš si to za to, že mě sleduješ," podotkl mladší kousavě, načež ho znovu stáhl pod vodu, kam se tentokrát svezl společně s ním. Oči měl otevřené, kdežto starší ne, jenže už to nedokázal vydržet. Pod vodou své rty přitiskl k těm Byakuyovým.

Byakuya následkem tohoto spojení rtů oči překvapeně otevřel, pak se však rychle vzpamatoval a do polibku se zapojil. Odtáhl se až ve chvíli, kdy jim oběma došel vzduch a museli se tak vynořit.

,,Mohl bych říct totéž."

Senbonzakura se mu ale ani nepodíval do očí. Urychleně se přiblížil až ke břehu, na který se následně vyšplhal. ,,Bydlím tady."

,,Nikdy jsem si tě nevšiml," podrbal se Byakuya na hlavě, kterou vzápětí zatřepal, snažíc si urovnat myšlenky.

,,Vždyť si mě neznal..." Kageyoshi doplul až k jedné z laviček, ze které stáhl svůj ručník a začal se jím otírat. Věděl, že než odejde, musí se vysprchovat, ale obličej si prostě utřít musel. 

Než se však stačil do sprchy dostat, předběhl ho Byakuya, čehož si ani nevšiml. Když vešel do sprch a uviděl tam staršího, jak si myje vlasy, i když jen vodou, překvapilo ho to.

,,Ty mě sleduješ i do sprchy?" povytáhl mladší obočí v náznaku nevěřícnosti, pak ale zamířil o kus dál, přes dvoje dveře, kde byly soukromé sprchy. Měl štěstí, nikdo tam nebyl. Hlavně děkoval bohu za to, že tam takové sprchy mají. Malé, oddělené od odstatních. A hlavně zvukotěsné! Dřív toho využíval ke zpěvu.

,,Tak zvukotěsná sprcha, jo?" zavrněl mu v tu chvíli do ucha Kuchiki, který se nalepil na jeho záda.

Kageyoshi se ho tak lekl, že vyjekl a o kus odskočil, jenže tím se dostal jen blíž ke stěně, kde ho vzápětí starší uvěznil. 

,,C-co tady děláš?" zakoktal mladší, který se z jeho blízkosti snažil vytrhnout. Taková překvapení se mu vůbec nelíbila.

,,Co by?" nechal Byakuya vyjít svou řečnickou otázku do ztracena, načež se přisál na jeho krk. Měl chyť dokončit to, s čím začali, než je Sojun vyrušil. A sprchy byly koneckonců stejně dobré místo, jako každé jiné. A navíc byly zvukotěsné.

,,Počkej... ahh, Byaki..." zašeptal Senbi, kterého ony motýlí polibky rozhodily. Slastně přivřel oči a nechal se opečovávat, přestože věděl, že by ho od sebe měl rázně odtrhnout a v tom, co se mělo stát, zabránit. Problém byl ale v tom, že on chtěl pokračovat, aniž by si to vůbec uvědomoval.

,,Škoda, že jsem ty ouška nechal doma," zabrblal Kuchiki, vzápětí však sjel svým jazykem po jeho zádech, přičemž kopíroval linii jeho páteře.

,,Byakuyo..." zasténal mladší jeho jméno, protože tohle bylo zatraceně příjemné. Teď už si byl jistý, že to dopadně špatně, že už se dál nedokáže ovládnout.

Tomu jeho steny zněly jako rajská hudba, každopádně tušil, že to, co se chystá udělat následně, už se mladšímu tak moc líbit nebude. Dvěma prsty jedné ruky zajel za okraj jeho plavek.

Senbonzakura se zarazil. Takže mu šlo vážně jen o sex? Proto si ho tady vyhledal? Aby si s ním prostě mohl užít?

Ale přesto, že mu v hlavě létaly takovéto myšlenky, se nedokázal, a možná ani nechtěl, bránit. Nedokázal ho od sebe odstrčit, jen čekal na to, až si ho vezme.

Byakuyu jeho podřízenost překvapila, rozhodně si však stěžovat nehodlal. Pustil sprchu, aby to někomu náhodou nepřišlo divné a pak se jal svlékat jediný kus Kageyoshiho oblečení, přičemž se polibky znovu přesunul na jeho šíji.

Ten se jen se zalapáním po dechu předloktími opřel o zdi, nechajíc na sebe stékat horké pramínky vody. Z nějakého důvodu ho představa, že se budou milovat ve sprše, vzrušovala.

Byakuya to na něm poznal, proto se nezopakoval a své plavky si stáhl. Pak do něj bez jakékoliv přípravy tvrdě vnikl. Věděl, že to Kageyoshiho překvapí a bude bolet, musel však poznat, jaký druh sexu Kuchiki mladší preferuje.

Senbonzakura bolestně vykřikl a málem se pod ním podlomily nohy, protože něco takového vážně nečekal. Hlasitě oddechoval, až mu do otevřených úst natékala voda, a snažil se soustředit na cokoliv jiného než to, jak se mu hrnou slzy do očí. 

,,Co mi to... ty... proboha..." vzdychl pak slastně, protože mu Kuchiki vjel prsty do zmáčených vlasů, kde dlaň sevřel v pěst a trhnutím si k sobě jeho hlavu přitáhl. Společně s tím do něj jednou, ale prudce, přirazil.

Poté mu ukradl polibek, což mu zvrácení Kageyoshiho hlavy umožnilo. Vzápětí jeho vlasy pustil, nechal jeho hlavu se vrátit do původní polohy. 

Když nechal Kageyoshimu pár sekund na vydechnutí, začal se v něm pohybovat.

Ten zprvu cítil pouhou bolest, kvůli které mu steklo několik slz po tváři, jenže když pomalu začal ustupovat, jeho pocity se měnily. Byakuyovy ruce zkoumaly jeho hrudník, mapovaly jeho tělo a Senbon cítil stále větší intenzitu toho, jak do něj přiráží a otírá se tak o jeho citlivou uzlinku, což ho začínalo uvádět do euforie. Jeho steny, jenž se mu draly skrze rty, byly čím dál hlasitější. Nedokázal se ovládat, to Kuchiki ho ovládal.

Ten mezitím za stálého pravidelného přiřazení zajel do jeho klína. V rytmu přírazů začal zpracovávat jeho mužství, snažíc se svému milovanému způsobit co nejvíce slasti.

,,Byakuyo..." zasténal mladší jeho jméno, znovu, šokován tím, co zažíval. Nikdy nezažil nic tak úžasného, nic, co by mu způsobovalo tak nepopsatelnou rozkoš. Pokud by je teď někdo vyrušil, asi by zabíjel.

Jak Senbi, tak Byakuya, se tou dobou již závratně blížili k oné slastné hranici. Jako první svého vrcholu dosáhl Kuchiki, který pak k němu následně několika dalšími přírazy dovedl i svého milence, ze kterého následně vystoupil a zachytil ho, aby se mladší nezhroutil k zemi.

Ten byl z toho dokonalého pocitu tak mimo, že cítit horko ve všech částech svého těla a připadalo mu, že nebýt chladné vody, která na ně stékala, asi by se vypařil do vzduchu. Soustředil se pouze na své dýchání, protože to bylo to hlavní, co si musel udržet.

Byakuya ho nechal, aby si onen pocit náležitě vychutnal, zatímco on je oba osprchoval a pak nasoukal zpět do plavek. Poté si k sobě mladšího otočil a políbil ho, načež ho vzal do náruče. Věděl totiž, že by pro mladšího mohla být chůze náročná. Vyběhl s ním do pokoje, kde ho položil na postel a sám vyhledal nějaký ručník.

Kageyoshi se docela i zklidnil, stále si ale připadal, jako by mu z plic sám od sebe unikal kyslík. Zoufale po něm lapal, že si ani nevšiml, že se někam přemístili. Také ho sužovala bolest z jeho zadnice, jež byla dost nepříjemná.

Byakuya mezitím našel to, co hledal, a mohl proto zabalit Senbiho do ručníku, i když celá postel už byla stejně mokrá. Usušil se i on sám a k mladšímu si přisedl.

Senbonzakura se k němu až zoufale přitáhl, doslova dychtil po jeho přítomnosti. Z nějakého neznámého důvodu mu chtěl být tak blízko, jak jen to šlo, přestože byl utahaný jako štěně. 

,,Byakuyo..." špitl, a svými rty se letmo otřel o ty jeho.

Kuchiki v tu chvíli jejich rty spojil v krátký polibek, pak se však odtáhl a zadíval se do mladšího kouzelných očí.

,,Já... nechci, aby... sis myslel, že mi jde jen o sex. Já... chci s tebou být, po všech stránkách."

,,Co jsi... co jsi mi to provedl?" zašeptal Senbi plačtivě, dokonce se mu po tvářích rozkutálelo pár drobných slziček, které následně dopadly na již zvlhlou postel, kde vytvořily další malé flíčky. Vypadal tak zoufale. ,,Bolí to... hodně.. ale bylo to tak... úžasné..."

,,Promiň, já... bývám trochu tvrdší," omluvil se upřímně Byakuya, načež ho objal. ,,Jestli chceš, můžeš být ...příště seme."

,,J-já.... já..." mumlal mladší, který nevěděl, jestli má opravdu vyslovit to, co mu leží na srdci. Všechno se mu pletlo, doufal, že když to řekne, že se mu starší nevysměje.

Nakonec se odhodlal a svůj nos mu zabořil do jeho mokrých vlasů. ,,Nechci být seme... chci být uke... tvůj uke... aby sis se mnou mohl dělat, co si... zamaneš..."

Byakuyu jeho upřímná slova překvapila, o to víc ho však zahřála na duši. ,,Tak dobře," šeptl, načež ho objal ještě pevněji.

Kageyoshimu unikl ze rtů vzlyk, stejně se ale cítil tak nějak... šťastný. Nehorázně šťastný. Vážil si toho, že Kuchikimu může být na blízku, že se s ním může dělit o svůj čas. Nejvíc ho těšilo, s jakou láskou se o něj starší stará, jako kdyby pro něj opravdu něco znamenal.

,,Miluju tě," zašeptal mu Byaki do ouška, načež si spolu s ním lehl na postel, přetáhl přes něj pěřinu a objal ho ještě více, jakoby se bál, že mu ho někdo ukradne.

Senbon celý zrudnul, tedy ještě více, než se červenal předtím, a pootevřel pusu, aby mu mohl říct to samé. Jeho rozpaky však umlčel hlasitý smích a náhlé rozletění dveří do pokoje, ve kterých stanuli Ulquiorra s Grimmjowem.

,,Ale, ale, ale...," ušklíbl se modrovlasý a shlédnul je pohledem. Došlo mu, že se muselo něco stát.

Byakuya už mu chtěl říct, že nemá bez zaklepání co chodit do vlastního pokoje, pak však tuto sarkastickou poznámku spolkl a místo toho ho jen probodl pohledem.

Schiffer na ně jen zaraženě hleděl, vypadajíc zmateně. Vůbec netušil, co na to říct, ale pak prostě chytil svého šíleného partnera a táhl ho pryč z pokoje. ,,Jdeme ještě do bazénu, Grimmíku!"

Kuchiki se tomu zasmál, byl Ulquiorrovi vděčný, neboť jak znal Grimma, kladl by jen zbytečné otázky. Následně se znovu otočil na Senbiho, kterého stále objímal.

Ten už se pomalu ani nad tím, že byli vyrušeni, nerozrušoval, neboť se jim to stalo snad už tolikrát, že na to začínal být zvyklý. Pouze si užíval přítomnost svého milovaného.

Grimmjow nadával svému příteli a snažil se od něj odtrhnout, jenže Ulquiorrův stisk byl silný. Tušil, že černovláska také zajímá, co všechno se mezi těmi dvěma stalo, nejvíc ho ale pravděpodobně dostalo, kde je našli.

,,Měli bychom se obléknout, aby ti dva nedostali infarkt," poznamenal po chvíli Byakuya o od mladšího se velice neochotně odtáhl. Narážel samozřejmě na to, že jsou oba v plavkách.

Kageyoshi si povzdechl, protože byl stále ze všeho tak moc vedle, že nad něčím takovým ani nepřemýšlel. Z neznámého důvodu... ho cosi uvnitř spalovalo, a to i když byl tak moc šťastný z toho, že se s Byakuyou miloval. No, miloval, to zní až moc něžně...

Připadalo mu, jako by měl výčitky svědomí, ale vůbec to nechápal. Rodiče věděli, že jde pryč, kvůli nim to být nemohlo. Tak kvůli komu? Proč se teď cítil jako zrádce?