Anebo také nezmění. Kuchiki ho nepřestal vytáčet ani u oběda, který chtěl, aby probíhal v klidu. Místo toho si musel jít změnit tričko, jež mu starší černovlásek polil 'nechtěně' limonádou.

,,Tak evidentně budu i bez oběda," zavrčel si pro sebe Senbonzakura, když si po cestě svlékal tričko a odhalil tak své propracované tělo. Že kolem něj sem tam někdo prošel, to ho nezajímalo.

Mezitím musel Byakuya čelit káravým pohledům ze strany svého otce, které však cíleně ignoroval. Když už se musel trápit s tímhle spratkem, měl právo si tento čas zpříjemnit.

Když poobědval, což se v jeho případě rovnalo asi pěti kouskům ovoce - byl vegetarián -, rozhodl se, že si trochu zacvičí se svou katanou. Vydal se tedy do svého pokoje, přičemž po cestě narazil na Kageyoshiho.

,,Trénuješ striptýz, či co?"

,,To si piš, speciálně pro tebe. Klidně ti ukážu i víc...," zavrněl mladší a počastoval ho laškovným pohledem s oblíznutím si spodního rtu, kde mu ulpívala stále trocha zaschlé krve. Pak, jako kdyby sva slova myslel opravdu vážně a byl nějaká laciná děvka, se mírně pohnul v bocích a zachytil lem svých kalhot.

,,Řekl bych, že ses minul školou... Tady tě bude akorát škoda, brouku," provokoval ho Kuchiki, následně však kolem něj prošel bez dalšího slova.

Student jen protočil očima nad tím debilem a natáhl na sebe suché tričko, jenž až do teď svíral v levé ruce. ,,Já na tuhle zasranou školu nechtěl."

,,Tak to bych tě měl vlastně hluboce litovat, ne?" otočil se náhle Kuchiki a vrátil se k němu. Několika hbitými a ladnými kroky se přemístil za jeho záda a svými rtíky se přisál k mladšího krku. ,,Myslím, že ses ani neměl oblékat...," zavrněl.

Tu samou chvíli, kdy se jeho sametové rtíky dotkly Senbonova krku, se mladší otřásl a následně celý ztuhl. S vytřeštěnýma očima se mu chtěl pokusit uniknout, ale jeho tělo bylo v takovém šoku, že se nedokázal hnout z místa.

,,Bojíš se?" zašeptal Byakuya, když se odtáhl od jeho krku, kde mu udělal cucflek.

,,Máš strach z vlka, beránku?" pokračoval ve svých otázkách, když se přesunul na jeho ouško, jež skousl.

Upřímně, Senbon si musel přiznat, že ho opravdu vyděsil. Jeho tělo se nemohlo hýbat, ať se pokoušel o cokoliv. Nemohl mu to ale takhle přímo říct, ukázal by tak akorát, že není nic víc než nějaký slaboch. Proto semkl rty a snažil se to přetrpět, jen aby už měl pokoj. Toho se mu ale v nejbližší době nejspíš nedopřeje.

Starší totiž moc dobře viděl, co s ním dělá. Za ty roky, co se učil boji, moc dobře dokázal odhadnout pocity lidí, podle řeči jejich těla.

,,Jak jsem řekl... Jsem tvou Nemesis," připomněl a sjel svými rty po jeho šíji, již obdarovával drobnými polibky. Zarazil se až u lemu jeho trička.

Senbonzakurovi i přes všechen odpor unikl mezi rty tichý vzdech. Nechtěl si to přiznat, v žádném případě ne, ale jeho tělo, jež bylo skoro odpoutáno od jeho mysli, to vidělo jinak. Ta péče se mu líbila. S těžkým oddechováním se musel až opřít dlaní o nejbližší stěnu. ,,Proč... mi tohle děláš..?"

,,Protože jsi jen malý sobecký spratek, který si myslí, že celý svět je proti němu a on je ta největší chudinka. Stěžuješ si, že tě sem rodiče poslali, nesnášíš je za to a proto ses rozhodl, že budeš drzý a všem znepříjemňovat život," řekl Kuchiki ledově, načež se od něj odtáhl.

Mladší si oddychl, že se od něj oddálil, stále ale u něj byl až moc blízko. ,,A to ti je jako jedno, že mě sexuálně obtěžuješ? Kdybys byl hezká holka, ani neceknu, ale já nejsem na kluky, kurva!"

,,Na tebe slova neplatí... Mohu jich říct milióny, na tebe však ani jedno nezpůsobí, spratku...," rozloučil se s ním Kuchiki, přičemž si to nasměroval do svého pokoje.

Kageyoshi neměl slov. Prostě se po zdi sesunul k zemi, kde několik následujících minut vyčkával, než si nebyl zcela jist, že se na nohou udrží bez problémů. Cítil, jak místa, kde se ho předtím učitel dotkl, doslova hoří, ale nechápal proč. Co to je sakra za člověka?!

,,Snad ses psychicky nezhroutil?" ozvalo se vzápětí a Senbonovi se naskytl pohled na Byakuyu, jenž si za chůze do jedné z tříd pohrával se svou katanou.

,,Právě jsem prožil orgasmus, díky tobě, představ si to," odsekl mu mladší sarkasticky, a když kolem něj černovlásek procházel, neubránil se úšklebku. Pak mu podrazil nohy a Kuchiki se natáhl na chladnou podlahu.

Stále si však udržoval svůj nadřazený pohled, což mladšího neskutečně štvalo. ,,Dobrý chvat...," uznal a když se zvedal, jen tak náhodou se otřel o Kageyoshiho klín.

Pak se, sám se sebou spokojen, odebral do své tréninkové místnosti.

,,H-HE?!" vyjekl Senbonzakura při tom doteku svých intimních partií a v obličeji celý zrudl. Ne však studem, ale vztekem. Tohle už přehnal, něco takového si nesmí nikdo dovolovat!

Prudce se ze země zvedl, až se mu zatemnilo před očima, toho si ale nevšímal a doběhl až tam, kam učitel zmizel. ,,Tak tohle si přehnal!" křikl na něj a bez váhání se přemístil až k němu. Zarazil se ale, když mu málem katana propíchla hrudník.

,,Říkal jsi něco, Kageyoshi?" povytáhl její majitel obočí a na mladšího se zadíval. Uvnitř se jeho hněvem nadmíru bavil.

Student jen zamračeně polkl, přičemž zvažoval, co dál. Nakonec se rozhodl vyzkoušet něco, o čem četl v jedné knížce. Doufal, že se mu to podaří, protože nechtěl, aby se mu Byakuya jen vysmál.

Levou rukou zachytil lesknoucí se čepel za její tupou stranu, ale prsty se ostří nedotýkal, nechtěl se zranit. Meč rychle odklonil stranou a sám o kousek odsunul, aby nebyl v jeho dosahu, a prudce s ním trhl směrem k sobě.

Tušil, že by to nemuselo zabral, protože Kuchiki samozřejmě neztratil roznováhu tak, jako on, pouze zavrávoral. To mu ale stačilo, neboť se starší soustředil na udržení své rovnováhy a sevření zbraně, aby mu nevypadla, takže schytal přímou ránu pěstí do svého hezkého obličeje.

,,A máš to, svině," zavrčel mladší spokojeně nad svou chabou technikou. Nechtěně se bohužel o letící čepel opravdu řízl, takže si krvácející palec strčil do pusy, aby krev zastavil.

,,Vypadá to, že nebudeš až tak... marný," pokýval hlavou starší, když odhadoval následky úderu a překonával způsobenou bolest. Po pravdě, něco takového od toho spratka nečekal, Kageyoshi ho nadmíru překvapil, to ovšem nehodlal nikdy přiznat.

Ten ale jeho lichotku, nebo co to vlastně bylo, ignoroval a se stále podmračenou tváří se rozpohyboval směrem k východu. Nechtěl s ním mít kromě hodin nic společného. Ještě na něj jen zavolal: ,,Dlužíš mi snídani a oběd, kvůli tobě jsem neměl ani jedno!"

Žádné odpovědi se však nedočkal, neboť Byakuya mezitím stihl odejít bočními dveřmi do svého kabinetu, jenž byl s jeho tréninkovou místností propojen. Tam odložil meč a vyhledal led, který si na ránu přiložil. Doufal jen, že nebude mít monokl.

Poté se začal připravovat na svou další hodinu. Ačkoliv to tak možná nevypadalo, neučil jen boj.

Senbon vytáhl ze zadní kapsy svých kalhot dva papíry, jeden byl rozvrh hodin, který obdržel, a druhý plánek celé budovy. S povzdechem se zadíval, co má další hodinu.

,,Dějepis, to je otrava...," povzdechl si a vyhledal třídu, do které za pár minut vplul. Obsadil si předposlední lavici u okna, aby celou dobu mohl hledět ven.

Za pár minut zazvonilo a do třídy přesně na čas vstoupil černovlasý profesor v saku s brýlemi na očích. Jakmile ho žáci zpozorovali, vstali, a když jim učitel pokynul rukou, znovu se posadili.

Nejnovější student na něj zíral jako na ducha. Byl by radši, kdyby se mu to zdálo, ale... že bude mít Byakuyu i na jiné hodiny než boj?! To ho doslova vyděsilo.

,,Tak tady nebudu už ani vteřinu," zamumlal si pro sebe, a protože s sebou neměl stejně žádné věci, zvedl se od stolu. Padly na něj pohledy většiny přítomných, on si jich ale nevšímal a s důležitým výrazem ve tváři došel až ke dvěřím. Věnoval svému učiteli teatrální poklonu s úšklíbnutím jako korunkou, načež práskl dveřmi a zmizel tak z dosahu všech zvědavých očí.

,,Jak jsem minule slíbil, zbytek pololetí si uděláme volnější a zopakujeme si období antiky. Tak, pamatuje si z vás někdo něco?" zeptal se Kuchiki, kterého Senbonův odchod nevyvedl z míry. Něco takového čekal, tudíž se pojistil. Zamknul východ z chodby, takže se mladší neměl kam dostat.

Kageyoshimu stačilo několik dlouhých kroků, aby se dostal ke dveřím od schodiště, po kterém měl v plánu sejít dolů do přízemí a zalézt si do svého pokoje. Jakmile ale zatáhl za kliku, zjistil, že jsou zamčené.

Podrážděně zavrčel a praštil do dřeva pěstí. ,,Ten parchant."

Vzápětí, když zjistil, že s tím nic nezmůže, se vrátil do třídy.

,,Á, pan Kageyoshi," přivítal ho Byakuya. ,,Zrovna jsem si říkal, že o vašich znalostech dějin nic nevím a toto je dokonalá příležitost pro to, si vás odzkoušet. Postavte se tedy prosím před třídu a řekněte nám něco o Starověkém Řecku či Římě. A nahlas, prosím," požádal ho kantor a pak se posadil do lavice, kterou předtím okupoval Senbonzakura.

,,A proč bych to jako měl dělat?" pozvedl mladší obočí a znuděně se opřel o nejbližší stěnu s rukama založenýma na hrudi.

Celá třída zalapala po dechu. Ke Kuchikimu měli respekt a nikdo z nich by se mu neodvážil odpovědět tímto způsobem.

,,Dobrá... V tom případě se posaď," vyzval ho starší a uvolnil jeho místo, přičemž se opět přemístil před tabuli. ,,Jelikož je zde pan Kageyoshi méně mozkově nadaný, budu se zřejmě výkladu muset ujmout já."

,,Byaki-chan, ta židle po tobě ještě hřeje," prohlásil mladší černovlásek a svou hlavu položil na desku stolu. ,,Mám pocit, jako kdybych ti seděl na klíně..."

,,Nechcete jít na ošetřovnu? Mám pocit, že máte halucinace," odvětil Kuchiki a dále už mu nevěnoval pozornost. ,,Řecko se ve starověku dělilo na velké množství městských států, někdy nazývaných také jako polis. Bezpochyby nejvýznamnějšími.městskými státy byly Sparta, rozkládající se na Peloponéském poloostrově a Athény na poloostrově Attika."

,,Na ošetřovnu bych rád. Asi jsem se pořádně nevzpamatoval z toho, jak mě jeden nechutnej šermíř sexuálně obtěžoval. Doneseš mě tam?" provokoval ho Senbonzakura, který si to náležitě užíval. Po jeho slovech se třídou rozneslo pobavené chechtání, které nezpůsobil nikdo jiný než Aizen.

,,Vaše duchaplné poznámky si prosím nechte pro sebe, tedy pokud nemáte akutní potřebu něco svým spolužákům sdělit," odtušil Kuchiki a vrátil se k výkladu. ,,Spartu založil bojový kmen Dórů. Dórové možná žili prostě, ale velice si zakládali na vojenské síle. Jejich mottem bylo dokonce 'Vítězství nebo smrt', což samo o sobě dost vypovídá."

,,A řídíš se tím i ty?" nepřestával mu do toho Kageyoshi skákat. Věděl, že přesto, že to starší nedává najevo, tak uvnitř zuří. A to mu dělalo radost.

,,Já preferuji spíše Caesarův slavný výrok 'Alea iacta est!', pane Kageyoshi, ale děkuji za optání. Tímto jsem však odběhl od tématu, proto se znovu vrátím k látce," probodl ho Byakuya pohledem. ,,Jádro Spartské armády tvořili hoplité, tedy těžkooděnci. Bojovali v obdélníkovém seskupení zvaném falanga."

Student si jen odfrkl nad tím, jak ho odbyl, a rozhodl se, že mu už dál nebude věnovat žádnou pozornost. Co se týče antiky, probírali vše na střední neskutečně dlouho a do podrobna, protože jejich profesorka na gymplu - ačkoliv se nezdál, byl chytrý - na toto období měla jistou úchylku.

Jeho pozornost upoutaly mraky plující po modré obloze. Věděl, že vždy, když bude sám, má se dívat na mraky, protože si pod nimi může představit v podstatě cokoliv. Náladu mu zkazilo ještě o stupeň více jen to, že si mraky spojoval s chundelatými ovečkami, tudíž jeho mysl automaticky sklouzla k Byakuyovi, jenž se rozhodl ho oslovovat 'beránku'.

Zbytek hodiny Byakuya vysvětloval svým studentům vše o Spartě a Athénách, jejich státním i občanském zřízení. Většina studentů ho zaujatě poslouchala mnozí si dokonce dělali i poznámky.

,,Děkuji vám všem za pozornost, příště začneme probírat Řecko-perské války. Dnes se s vámi loučím, připomínám však své skupině Angličtiny dnešní mimořádnou hodinu."

Pak ale, když si Senbon myslel, že už od něj bude mít konečně pokoj, pokračoval: ,,A mladý pan Kageyoshi se o přestávce zastaví v mém kabinetu."

Na to jen zavrčel, než ho s otráveným protočením očí následoval do místnosti vedle.

Když do místnosti dorazili, Byakuya si sedl do jednoho z křesel a pokynul mladšímu, aby udělal to samé. Pak si sundal brýle a na mladíka se zadíval. ,,Copak s tebou uděláme?"

,,Slíbils mi tu ošetřovnu," oznámil mladší a nabízené posazení ignoroval. Jen si založil ruce na hrudi.

,,Jistě, ale mám takový pocit, že hodláš dělat jen samé problémy," odvětil Kuchiki, čímž se trefil přesně do černého. ,,Vyhodit tě nemůžu, to by ti navíc jen udělalo radost."

Kageyoshi mlčel, neměl k tomu co říct. Doufal, že ho brzy propustí a on si bude moct v klidu odejít na další, poslední hodinu.

,,Rozhodl jsem se tě tedy přihlásit do lekcí lukostřelby, kterou taktéž vyučuju. Vypadá to totiž, že má přítomnost je pro tebe ten největší trest... Tví rodiče s tím souhlasí."

,,Mám averze na třídní učitele, není se čemu divit. A ještě větší averzi mám na černovlasý úchyláky," oponoval mu student, přičež mu naštvaně cukal koutek. Jak mu tohle mohli rodiče udělat? Copak netrpí už dost?

,,Dobře, v tom případě tě očekávám zítra v 17:00. Jedinou omluvou je ztráta končetin. Teď můžeš jít," dokončil jejich konverzaci Byakuya a přestal mu věnovat pozornost. Začal se připravovat na další hodinu.

,,V 17:00?! To snad nemyslíš vážně!" vyjekl Senbonzakura zděšeně, jelikož ho to překvapilo. Nečekal, že by se učil i lukostřelbu, to by ještě přežil. Ale od pěti večer?! ,,To mě jako chceš mučit nebo co?!"

,,Řekl sis o to sám, beránku," otočil se na něj Kuchiki a zkoumal ho pohledem. ,,To sis myslel, že s lovcem si můžeš pohrávat bez následků?"

,,Lovci beránky nežerou, dobře se o ně starají, aby měli vlnu," odsekl mladší se zaťatými pěstmi. ,,A buď tak laskav a neoslovuj mě tak." S tím se otočil a namířil si to ke dveřím, kterými měl v plánu opustit místnost.

Jeho plán byl však přerušen právě Byakuyou, který neváhal a na dveře ho natiskl vlastním tělem.

,,A to říká kdo?" otázal se a pomaličku zajel mladšímu rukou pod tričko.

Kageyoshi se pod tímto pohybem zajíkl, neměl ale kam uhnout. Pokusil se ho odstrčit rukama, ale protože u něj byl starší tak blízko, tak se to nedalo. Jakmile ucítil Kuchikiho hbité prsty na své kůži, stáhl se mu žaludek. ,,N-nech mě jít..."

,,A proč bych to měl dělat? Jsi tak bezbraný...," zavrněl Kuchiki a kousl ho tam, kde pod jeho kůží pulsovala tepna plná horké krve tak, jak to dělávají upíři.

,,H-hej, já si nedělám srandu!" okřikl ho Senbonzakura, kterému se vůbec nelíbilo, kam tohle směřovalo. Cítil jeho ruku na svém podbříšku, jeho horký dech a zuby na svém krku. Nejvíc se bál toho, že by dlaní pokračoval ještě níž.

Nakonec se k něčemu odhodlal. Všiml si, že má Byakuya chodidlo vedle toho jeho, tak mu na něj pořádně dupnul, doufajíc, že to bude mít nějaký efekt, třeba že ho pustí.

,,To bylo ošklivé...," pokáral ho Kuchiki, když se odtrhl od jeho bělostného krku. Vzápětí ruku, jíž se dotýkal jeho těla, stáhl a od mladšího ustoupil. Pak, jakoby se nechumelilo, popadl své věci, na oči si nasadil brýle, prosmýkl se kolem Senbonzakury a zamířil na svou dnešní poslední vyučovací hodinu.

Ten se jen za stálého lapání po dechu úlevně svezl k zemi. Srdce měl až snad někde v hrdle, protože tlukot v hlavě byl nesnesitelný. Byl si jistý, že po tomhle zážitku delší dobu nevstane.

Večer

,,Hele, Aizene, nejsou tady nějaký holky? Potřeboval bych od nich něco," zeptal se Senbonzakura svého společníka na pokoji, když už měli do školy vše připravené. Ten cucflek, který mu Byakuya způsobil, potřeboval nějak zakrýt.

Hnědovlasý se jen zamyslel. ,,Myslím, že kromě pár profesorek tady holky nestudujou. Co potřebuješ?"

,,Make-up asi nemáš, co? Nebo cokoliv, čím bych zakryl tohle," ukázal mladší na značku na svém krku, přičemž se otřásl. Stále se mu nedělalo dobře z pomyšlení, jak si s ním jeho třídní učitel hraje.

Sousuke jen chápavě kývl a otevřel skříň se svými věcmi. Pak po něm hodil černý šátek. ,,Můžeš použít tohle, jestli chceš. Je to vypravý, nemusíš se bát."

,,Díky. Zatraceně, mám hlad...," zaklel Kageyoshi a onen kus látky si omotal kolem krku. Bylo mu v něm dokonce i tepleji, za což byl rád, přestože preferoval zimu. Nechtělo se mu odcházet si pro jídlo, jelikož hrozilo, že by mohl potkat Pana Šermíře, jak si Byakuyu v duchu pojmenoval, což v této situaci opravdu nechtěl.

,,Můžu ti pro něco skočit, jestli chceš. Stejně se potřebuju stavit za profesorem Zarakim kvůli jedné práci," nabídl se mu Aizen s úsměvem a když se mu dostalo souhlasného kývnutí, zmizel za dveřmi. Senbon se jen natáhl na postel a zavřel oči.

Mezitím Byakuya dokončil své přípravy na zítřejší výuku a chystal se jít si zatrénovat. Tento plán však zničilo zaklepání na dveře, jehož původcem byl černovláskův otec.

,,Nepůjdeš se projít, Byaki?" otázal se svého syna s úsměvem a aniž by čekal na odpověď, vytáhl ho ze dveří a dostrkal až na rozlehlé školní pozemky. To už Byakuya vzdal svůj odpor a nechal lehký vánek, aby mu cuchal vlasy.

,,Co jsi potřeboval, otou-sama?"

,,Chtěl bych tě o něco požádat," přiznal starší popravdě a zastavil se. Byla už docela tma, tudíž nemohli jít nikam daleko. ,,Rád bych, abys nám nekazil studenty kvůli svým... potřebám. Byl jsem lehce zklamán, když se ke mně doneslo, že tě pravděpodobně přitahují muži, ale... prosím, ne studenty."

,,Nemusíš mít strach, otou-sama. Jestli máš na mysli toho spratka Kageyoshiho, potřeboval jsem ho jen srovnat, jak se říká, do latě. Je nepředstavitelně drzý, nedává pozor a slova na něj neplatí. Avšak, myslím, že teď už si dá pozor...," zakroutil nad otcovými slovy Byakuya hlavou.

Starší jen chápavě kývl. ,,Myslím, že je to hodný kluk. Je jen třeba se k němu dostat blíž a strhnout mu tu masku, za kterou se schovává. Musíto pro něj teď být těžké, tak se... ho snaž, prosím, pochopit."

,,Pokusím, otou-sama, ale nic ti neslibuji," přikývl po chvíli mladší z nich zadíval se na noční nebe. Popravdě, moc dobře věděl, jak se Kageyoshi cítí, ale s jeho chováním nesouhlasil.

,,Je to vše, nebudu tě již dále zdržovat. Určitě máš ještě hodně práce s přípravami na hodiny, tak utíkej, ať to stihneš," pobídl ho Sojun s úsměvem a sám se krokem vydal k oné velké budově. Rád si se svým synem povídal, ale věděl, že oba dva mají své povinnosti.

,,To jistě ano," povzdechl si Kuchiki, který venku ještě setrval a přemýšlel nad Kageyoshim. Pamatoval, jaké to bylo, když ho otec donutil nastoupit ke studiu na této škole, a po jejím dostudování zde získat zaměstnání. Byakuya se nikdy nechtěl stát učitelem, ale jelikož ke svému otci choval úctu a lásku, nic neřekl a vše poslušně vykonal.

Zato Senbonzakura vše snášel nedospěle, choval se dětinsky. Pokoušel se dobírat si ostatní, tím je však od sebe odháněl. A to Byakuya nemluvil teprve o jeho přístupu ke vzdělání a učitelům.

Kageyoshi, který přemýšlel, kde se mohl asi jeho spolubydlící zdržet, se nakonec rozhodl, že místo toho, aby tady chytal lelky, půjde na menší procházku. Měl rád přírodu, zvláště v zimě i noci, a navíc nikdy nebylo na škodu poznat své okolí.

Přes své tričko s krátkým rukávem přehodil jen slabou bundu a rozhodl se přibrat i něco, na co už hodně dlouhou dobu nesáhl. Zapalovač a s sebou jednu cigaretu. S tím se vypakoval až před budovu, kde k jeho překvapení potkal ředitele, jehož s úsměvem pozdravil.

,,Kdyby byl Byakuya víc jako on, bylo by všechno jednodušší," zamumlal si pro sebe, přičemž si vložil cigaretu do úst a zapálil ji.

,,Požívání alkoholických nápojů a omamných látek je na škole zakázáno," ozvalo se za ním vzápětí. ,,Dej tu cigaretu pryč..."

,,Jsem psychicky zdeptanej, dej mi jednou pokoj," řekl Senbonzakura smířlivým tónem, protože zrovna teď se s Kuchikim hádat nechtěl. Toužil jen po chvilce klidu. Z koutků úst mu unikal našedlý kouř.

,,Jak chceš... to ty si ničíš zdraví...," opáčil mu na to Byakuya, který se pokoušel naplnit to, co slíbil svému otci.

,,Už umírám hlady, jsem sexuálně obtěžovanej vlastnim třídním, tak proč k tomu nepřidat ještě plíce," opáčil mu mladší, jeho hlas byl ale jiný. Vždycky k němu byl drzý, zněl naštvaně a uraženě, kdežto teď mluvil... zcela klidně.

,,Bože, takovou depku ze mě ještě nikdo neměl," zakroutil nad ním Kuchiki hlavou. ,,Nechce se mi věřit, že to dělám, ale jestli chceš jídlo, pojď," povzdychl si a aniž.by čekal na mladšího odpověď, vykročil směrem do budovy.

Ten ale se zasmušilou tváří dál kouřil, skoro jako by si nebyl vědom toho, že odchází. Nakonec ale nedopalek hodil na zem a udupal ho, aby něco nespálil, a vydal se za ním.

Kuchiki, stále bez jediného slova, dovedl černovláska až před kantýnu, kterou odemkl jedním ze svých klíčů. Pak mladšímu podal svou kartu. ,,Vyber si, co chceš..."

Ten jen něco zamumlal a vybral si jednu z baget, což mu přišlo jako nejvhodnější jídlo. Pak vytáhl z kapsy od kalhot nějaké drobné a dal je Byakuyovi do natažené dlaně. Stále si ponechával svůj znuděný výraz.

,,Díky." S tím se chystal místnost opustit. Z toho, že k němu byl učitel najednou tak... milý, troufal si říct, a že u něj byl tak blízko, se mu dělalo zle, poléval ho studený pot.

Kuchiki jen pokrčil rameny. Kdyby si jeho otec nepřál, aby byl na mladšího milý, pravděpodobně by teď Kageyoshi někde umíral hlady. Tím, že ho nakrmil, však považoval svou povinnost za splněnou, takže počkal, až černovlásek odejde. Poté ho následoval, zamknul za sebou dveře a vydal se do svého pokoje.

,,Nemysli si, že se k tobě kvůli tomuhle budu chovat jinak. Oyasumi," prohlásil ještě Senbonzakura s bagetou v ruce a opřel se o nejbližší stěnu. Teď mu nejvíc záleželo na tom, aby se najedl, ne na tom, kde přitom je.

,,To od tebe nikdo ani nečeká. Víš, kdyby to záviselo na mě, už bys byl mrtvý hlady," zavolal za ním Kuchiki, místo toho, aby mu taktéž popřál dobrou noc.