Nom, máme tu předposlední kapitolku! To to letí, že? Upřímně jsem ráda, že mám korekturu za sebou, zítra vám ještě přidám epilog. Užívejte plnými doušky!

,,Copak si mi přichystal?" zajímal se mladší, který se nemohl dočkat, až ho Byakuya dovede do obývacího pokoje. Romantiku měl rád, přestože na to nevypadal. Vždycky si rád dal sklenku vína či něco podobného.

,,Nebuď zvědavý, nebo budeš brzy starý," zasmál se Byakuya a chytl ho za ruku. Poté, společně s ním, vstoupil dovnitř.

Senbonzakura překvapením až zalapal po dechu a zcela neúmyslně zesílil stisk Kuchikiho ruky. Ta atmosféra... to všechno... vypadalo to tak úžasně, tak dokonale!

Jenže najednou se zarazil a celý se začervenal. ,,Pořád mám na sobě jen ručník..."

Tomu se Byakuya chtě nechtě musel zasmát. I na tento problém rychle nalezl řešení. Ze skříně vytáhl volnou černou košili, kalhoty a další kusy oblečení, které mladšímu podal.

,,Uhm, dě-děkuju," vykoktal mladší s tváří rudou jako jahoda, načež kousek odstoupil, otočil se zády a přetáhl si přes hlavu košili. Dále odmotal ručník, který po chvilce rozmotávání dopadl na zem. 

Byakuya mu nechal soukromí a mezitím se staral o takové ty věci, jako je například otevírání vína. Měl sice chuť se otočit, ale nakonec to strašlivé pokušení překonal.

Kageyoshi, který si uvnitř oddechl, že mu nehrozí žádné nebezpečí, se do všeho nasoukal, ačkoliv mu to docela trvalo. Jeho kroky, jimiž se blížil ke svému společníkovi, doprovázel tichý smích z jeho strany, protože byl tak moc šťastný, že se to projevovalo i na jeho zevnějšku.

,,Ono to nejde otevřít," zafňukal Kuchiki, který se marně snažil otevřít láhev s onou tekutinou, která vzdorovala.

,,Ukaž, ty trdlo," vykroutil mu mladší flašku z rukou a schválně do něj bokem drcnul, aby o kousek ustoupil. Otevírání netrvalo ani moc dlouho, bylo to snadné jako facka, proto se na Byakuyu podezřívavě zadíval.

Ten si jen odfrknul: ,,Určitě jsem ti to povolil."

To mladšího pobavilo, až se z jeho hrdla ozval hlasitý zvonivý smích. ,,Jo, jasně, ty tak, Byakuyo. Nevěřím ti ani slovo, prostě přiznej, že jsi slabej."

,,Tak slabej, jo?" uchechtl se Kuchiki, načež se k němu přemístil a začal ho lechtat na krku. ,,Odvolej to."

,,Ani za - nic!" chechtal se Senbon, bylo to pro něj ale těžší o to, že v ruce držel otevřené víno. ,,Rozliješ to-to!"

,,Nerozliju," uculil se Byakuya a láhev mu ukradl, přičemž ho stále šimral na onom místečku, kde byl lechtivý.

Toho, že měl Kageyoshi ruce volné, perfektně využil, neboť jednou rukou odbyl prsty svého trýznitele a padl na kolena, aby unikl tomu nebezpečí, jenž mu hrozilo. Tak se ale dostal nejspíš do ještě horší situace, protože klečel. A to přímo před Byakuyou.

Ten se tomu jen ušklíbl, neboť věděl, že to Kageyoshimu ani nedošlo. Klesl na kolena za něj, načež si položil svou hlavu na jeho rameno a políbil ho na krk.

Senbonzakura se po tomto jediném doteku zřetelně zachvěl. Bylo to tak... osvěžující, že by chtěl ještě. Chtěl snad, aby to zašlo někam dál? Na druhou stranu... proč by bylo špatné pokračovat?

Byakuya teď pokračovat nehodlal, byl před nimi přece celý dlouhý večer. S úsměvem se tedy spolu se Senbin zvedl a došel pro dvě skleničky, do kterých nalil víno.

Mladší černovlásek se pohodlně usadil na postel, tedy respektive tam, kde nebyly poházeny okvětní lístky. Nechtěl ničit Kuchikiho výzdobu, jelikož mu to určitě dalo velkou práci tak hezky nachystat.

Ten se za ním společně s vínem a nějakým tím občerstvením za chvíli dostavil a spokojeně se vedle něj natáhl. Přitáhl notebook. ,,Tak co budeme dělat?"

,,Pustíme si yaoi," oznámil mu Kageyoshi s poker facem. Pak se rozesmál tak ukrutně, že z té postele málem sletěl. Doufal, že staršímu dojde, na co tím vlastně narážel, ale už jen z představy, jak by se Byakuya zatvářil, kdyby mu to vážně došlo, doslova umíral smíchy.

Ten na něj opravdu jen vyjeveně hledět, cukaly mu však oba koutky a obočí k tomu. ,,Netušil jsem, že máš rád tenhle typ anime," odtušil po chvíli, přičemž se snažil, udržet si seriózní tvář.

,,To t-tys říkal, že mám ya-ya-yaoistickou duši, ne?" řehtal se dál Senbon, utírajíc si drobné slzičky, jež se mu v důsledku tohoto počínání tvořili v koutcích očí. To prostě nešlo vydržet.

,,To říkal, no. Nevěděl jsem ale, jak blízko jsem od pravdy," zasmál se Byakuya, kterého trochu i zajímalo, zda to myslel vážně. On sám se na yaoi nikdy nedíval.

Jenže právě tehdy sletěl mladší se zaduněním z postele, kde se v křečích dál válel. Nešlo to zastavit, pořád před sebou viděl Kuchikiho výraz, takže odhadoval, že se teď delší dobu bude jen kutálet po zemi a chechtat se, dokud ho něco - třeba kopanec - neumlčí.

Byakuya se ho rozhodl umlčet efektivněji a to tak, že se vydal za ním, nalehl na něj a políbil ho.

Tím akorát způsobil, že se Senbi málem zadusil, jak tím, že si na něj lehl, tak tím, že ho připravil o veškerý vzduch, kterého mu už tak zbývalo dost málo. Pracně ho ze sebe shodil a pokoušel se chytit druhý dech.

Naopak díky tomuto se teď na zem se smíchem svalil Byakuya, neboť Kageyoshiho reakce opravdu stála za to.

,,Ty blbče! Ty mě jednou zabiješ! A tentokrát nemyslím sexuálním vyčerpáním!" zpražil ho Senbonzakura spalujícím pohledem, jímž ho probodával ještě hodnou chvíli poté. Jak mu mohl něco tak děsivého udělat, vždyť mu mohl ublížit!

,,Nemáš se... smát," vysoukal ze sebe Kuchiki, načež se uklidnil a zadíval se mladšímu do očí. ,,Gomen, ale jinak to nešlo. Kopat jsem do tebe nechtěl a nějak jsem tě zastavit musel, jinak bys umřel smíchy."

,,Ty blbečku, tak si mě mě mohl šťouchnout, nebo tak něco," ušklíbl se mladší, jemuž by se tato verze líbila mnohem více. Takhle ho vážně skoro zabil.

,,Příště to tak udělám," souhlasil Byakuya a znovu vylezl na postel. ,,Co teda budeme dělat?"

Senbi se za ním vyškrábal, natáhl se a jako kočka se mu položil zády na klín. ,,Vyber nějaké anime, dej mi šampaňské a co kouřit a já budu spokojenej," prohlásil následně, jenže si neuvědomil, jaký dvojsmysl do své věty uložil. S tím kouřením samozřejmě myslel cigaretu nebo doutníček, ale... jak si to mohl přebrat Byakuya?

,,Bod dva a tři splnit nemůžu," ušklíbl se Byakuya, který samozřejmě pochopil, jak to Kageyoshi myslel. ,,Ale mám víno," nabídl mu kompromis a skleničku mu podal. Projížděl tak seznam anime a narazil na tři, která se mu zalíbila a to sice 'Bleach', 'Free!' a 'Dramatical murder'. Nakonec se rozhodl pro to poslední.

,,DMMD? To jsem viděl. Ále neviděl jsem ovu, kamarádka říkala, že je úžasná... co si pustit to?" nadhodil Kageyoshi. Tato vyhlídka se mu docela líbila. A pokud jeho miláček DMMD neviděl, tak se na něj mohli podívat potom.

,,Dobře," souhlasil Byakuya a vyhledal onen díl, o kterém mladší mluvil. Spustil ho, hned po první minutě ho však zastavil na scéně, ve které byla dobře vidět hlavní postava - Aoba. Kuchiki se podíval na něj, na Senbiho, na něj, na Senbiho, na něj, na Senbiho, naposledy na Aobu a nakonec opět na svého milého. Poté vynesl svůj verdikt.

,,Vypadáš jako Aoba."

,,H-heeeee?" zarazil se Kageyoshi, kterého tato novinka velice překvapila. Chvilku se na svého společníka jen zmateně díval, zavrtěl hlavou a stiskl play.

,,Ále jsi mnohem roztomilejší," dokončil ještě starší. Potom zmlkl a zadíval se na obrazovku. Začátek se mu líbil, ale pak se stalo něco, co fakt nečekal. Takže přece jen dospěli k Senbiho původnímu návrhu?

Přestože by měl, tak Senbon ani trochu vyveden z míry nebyl. Matně si totiž vzpomínal, že ta jeho kamarádka, Tatsuki, něco málo o tom zmiňovala. Nejvíc, co ho pobavilo, byla bezvýhradně Byakuyova tvář, k níž se po chvilce sledování naklonil a otřel se o ni svými rty. Ne nijak výrazně, jednalo se pouze o letmý dotek.

Kuchikiho to naopak překvapilo, jak děj anime, tak Senbiho relativní klid. Snažil se své rozpoložení skrývat, jak jen to šlo.

,,Copak, rozpačitý?" zavrněl mladší, přičemž neodolal a mezi svými rtíky stiskl Byakiho ušní lalůček, jenž dál žužlal a žužlal. Zajímalo ho, jak na něco podobného starší v této chvíli zareaguje. Tušil, že by ho neměl dráždit, jenže... nešlo to.

,,A ty si zase rád hraješ s ohněm, viď?" oplatil mu Kuchiki, který mu na oplátku vklouzl dvěma prstíky pod triko a studoval jimi jeho vypracované bříško.

Senbi sebou jen trochu cukl, nechal ho ale, ať si dělá, co chce. Sám se začal jeho oušku důkladněji věnovat, jako třeba tím, že onen lalůček mírně skouskl, nebo ho za pomocí podtlaku ve svých ústech sál.

,,Víš o tom, že jsi provokatér?" zavrněl Kuchiki. Jeho počínání se mu velice, velice zamlouvalo. Sám stále přejížděl po jeho břiše, občas si dovolil zajet i výš.

,,Uh..mm..." zamumlal mu v odpověď mladší a posmál se. Jakmile si s jeho ouškem pohrál dost, vydal se zkoumat jeho šíji, kterou laskal svými polibky. A právě v tu chvíli se místností rozezněly... jisté zvuky z anime, jenž si pustili.

,,Víš jistě, že jsme vybrali dobře?" ušklíbl se Byakuya, neobtěžoval se ale tím, že by se natáhl a ono anime vypnul. Místo toho jen dál zkoumal mladšího tělo, až nakonec narazil na bradavku, se kterou si začal všelijak hrát.

,,Tse, ty se nepoučíš, viď?" zašklebil se Senbonzakura, snažíc se ignorovat Byakiho hrátky, což začínalo jít už docela těžko. Rozhodl se tedy, že ho taky potrápí, proto jednou svou dlaní zcela nevinně zajel do jeho klína, o nějž se lehce, avšak dost důrazně, otřel. Dál svými prsty pokračoval pouze výš.

,,Mohl bych se zeptat na totéž," oponoval Byakuya, který to bral jako výzvu. Proto tedy pod mladšího triko vklouzl i druhou rukou, která se hned na to přidala k té první.

,,Proč si mi ten oděv tedy dával, když mi ho teď zase sundaváš?" poškádlil ho Senbi, jehož nálada na toto začínala růst. Po jeho krku, který i několikrát kousl, zanechávajíc za sebou stopu zubů, se přesunul až na tvář, kde se k němu přitulil úplně a ukradl si od něj polibek. Ne žádný něžný, hezky dravý a kousavý.

,,Možná mě jen baví tě svlékat," zasmál se Byakuya a tentokrát ho políbil on sám. Obratně jako kočka se přesunul před něj a usadil se mu na klíně. Velice ho zajímala mladšího reakce.

Ten nad tímto činem jen povytáhl obočí a za pomocí loktu se vysadil tak, že byli vzápětí tělo na tělo. Ačkoliv věděl, že mu to dělá naschvál, měl také jeden trik v rukávu. A to ten, ač se to zdálo vtipné, že mu roztáhl tričko, děkujíc bohu, že bylo volné, a strčil mu pod něj hlavu. Pak ho začal lechtat.

,,To není fér!" vypískl Byakuya, na kterého začaly doléhat první vlny smíchu. Narozdíl od mladšího, on byl lechtivý téměř všude.

Po těchto rádoby kouzelných slůvkách, jak vyzněly pro Senbonzakuru, mladší černovlásek s lechtáním přestal. Objal ho kolem pasu, aby měl jistotu, že mu neuteče, a na tu chvějící se kůži před sebou umístil jeden ze svých slavných motýlích polibků. Avšak u jednoho to neskončilo.

Byakuya tentokrát nic nenamítal, neboť díky tomu měl on možnost oplatit Senbimu stejnou mincí. Na jeho krk, k němuž měl přístup, se přisál a svými rty kousek po kousíčku pokračoval směrem vzhůru.

To ale bylo pro Senbiho příliš, neboť se od něj v tu chvíli odtáhl, respektive se vyprostil z jeho trička. S tichými oddechy k němu jen přiložil svou hlavu a poslouchal tlukot jeho srdce, jenž ho rázem uklidnil.

Byakuya ho nechal, současně se však natáhl a zastavil ono anime, neboť ony zvuky teď vážně slyšet nepotřebovali.

,,Jsem tak rád... že jsi tady..." špitl náhle Kageyoshi, čímž roztrhl ticho, které se mezi nimi stačilo ustálit. Nelhal, to v žádném případě, opravdu byl rád, že se teď děje to, co se děje.

Byakuya ho místo toho jen objal, což dělal prakticky pořád, ale v žádném případě mu to nevadilo. Právě naopak, byl za to rád.

Senbonzakura k němu pomalu zvedl hlavu, tak, aby mu mohl zpříma vidět do těch modrošedých studánek. Chvíli do nich jen zamilovaně hleděl, snažíc se zklidnit svůj zrychlený tep i dech, což se mu moc nedařilo. Nakonec jen se vzdychem řekl: ,,Políbíš mě?"

,,Kolikrát jen budeš chtít," usmál se Byakuya. S těmito slovy se k němu naklonil a něžně se vpil do těch jeho plátků růží, následně polibek prohloubil.

Senbon si byl vědom vážnosti této situace, proto mu v ničem nebránil. Chtěl, aby si s ním starší dělal, co uzná za vhodné, chtěl, aby se k němu choval, jak se mu to líbí. Po tom všem Senbon toužil, i když to v podstatě moc nedával nejevo. Byl mu zcela podřízený.

Byakuya se k ničemu víc zatím neměl, stále znovu a znovu chutnal jeho rty. Jednou si dokonce dovolil vniknout svým jazykem do jeho dutiny ústní, ve které započali svůj vášnivý tanec.

A Senbonzakura mu opětoval všechno, co udělal, protože si to tak přál. Jakmile měl možnost hrát si s jeho nenechavým jazýčkem, začal si hrát na nedostupného a ze svého území ho vyhazovat.

Byakuya se tomu v duchu jen ušklíbl, nic však neřekl. Rozhodně se nehodlal vzdát, proto ve své činnosti pokračoval i nadále.

Mladší ho i nadále škádlil, protože ho to moc a moc bavilo.Byakuya tedy po chvíli pana Nedostupného nechal pro jednou vyhrát a nechal ho, aby tentokrát on vnikl do jeho rtů.

To Senbimu vůbec nebylo proti srsti, rozhodně si to užíval. Musel ale tím podstupovat to riziko, že by ho mohl starší třeba i kousnout, což by nebylo zrovna milé. Proto ho po chvilce nechal, aby opět převzal iniciativu. Byakuya se bez námitek uculil a vrátil se na své původní místo.

Senbonzakura si občas dovolil lehce ho polechtat na bocích i zádech, dokonce mu i párkrát vzdychl do těch hedvábných rtíků. Pokračování nechal pouze a pouze na druhém černovláskovi.

A ten se konečně odhodlal zajít o trošku dál. Svými nenechavými prstíky svlékl Senbíkovo tričko, čehož využil a začal jazykem laskat jeho bradavky, jednu po druhé.

V důsledku toho se mladší zaklonil, opíraje se o lokty, neboť chtěl, aby měl jeho trýznitel lepší přístup k tomu, co mu již právem náleželo. Senbiho tělu. Doslova toužil po tom, být mu podřízený, být jeho uke. 

A Byakuya se tedy musel zhostit role toho dominantního, role semeho. Ne, že by mu to vadilo. Právě naopak, byl rád, když v mladším mohl vyvolávat příjemné pocity jakéhokoliv charakteru.

,,Jsem... jen tvůj," vydechl Senbon, až to znělo skoro žalostně, jako kdyby trpěl, kdyby si ho starší nevzal, nepřivlastnil. Jeho chtíč začal přecházet zdravé meze, z úst se mu draly tiché steny.

Na Byakuyu měla jeho přítomnost a podbízivost také jisté účinky, nechtěl však nic uspěchat. Dnešní večer měl být příjemný pro oba aktéry. Proto jakmile Kageyoshiho bradavky začaly tvrdnout, se od nich odpoutal a svým jazykem putoval směrem dolů, k jeho bříšku a podbřišku, kde jej trochu poškádlil. Aby to dokázal, musel z něj slézt. Poté se opět tou samou cestičkou vrátil zpět, až na jeho šíji.

Po této trase, po níž se pohyboval, se snažil dávat pozor na zranění, jelikož se některá ještě nestačila zahojit. Ale i tak si to Senbonzakura vážně užíval.

Za to byl Byakuya nesmírně rád, zvlášť, když si vzpomněl, co za neplechu provedl posledně. Ne, musel uznat, že zmrzlinu k tomuhle účelu už nikdy nepoužije.

,,Líbím se ti... Byakuyo?" promluvil Senbi a znenadání zvrátil hlavu dozadu. Kuchikiho doteky byly vážně příjemné. 

,,Nejvíc na světě," usmál se oslovený, který to myslel smrtelně vážně. Poté se svými rty přesunul na jeho ouško, jako předtím on o to jeho.

,,To jsem rád..." zamumlal šťastný mladší se spokojeným úsměvem a úlevně zavřel oči. Tato péče se mu opravdu zamlouvala, nemohl si stěžovat.

,,Pak hlavně nebuď překvapený, když tě nebudu chtít dát někomu jinému," varoval ho Kuchiki s úsměvem.

Na to už uke nic neřekl, protože jeho slova pouštěl jedním uchem dovnitř a druhým zase ven. Jeho mysl byla naplno zaměstnána příjemnými pocity, naplňujícího celé jeho tělo, takže nedokázal přemýšlet o ničem jiném. Cítil se jako v ráji.

A Byakuya se tyto pocity rozhodl ještě umocnit. Svými rty stále pečoval o mladšího ucho, zatímco jednou rukou několikrát nevinně zajel do jeho klína.

Senbonzakura po tomhle celý ztuhl, netrvalo to ale dlouho a znovu se uvolnil. Chtěl mu taky nějakým způsobem způsobit slast, ovšem byl v téhle tak zabraný do své role, že mu to úplně vypadlo.

Na jednu stranu ho strašně štvalo, že ho vzrušují už jen takové letmé doteky. Je chlap, měl by přeci vydržet trošku víc, ne? V jeho případě tomu tak bohužel nebylo, už teď cítil podvědomý tlak narůstající v jeho kalhotách.

,,Hmmm... jsi vzrušený," zamumlal Byakuya, když znovu zopakoval onen pohyb. ,,Tak... co s tím uděláme?" zeptal se, aby ho trochu pozlobil.

,,My?" pozdvihl mladší tázavě obočí, přesto pocítil, jak se do jeho tváře hrne červeň. Musel to říkat tak nahlas? Znělo to ještě hůř....

Následně se ušklíbl. ,,No je to tvoje vina, tak se s tím nějak urovnej. Já za tebe problémy řešit nebudu..."

,,Hmmm... Tak dobře," ušklíbl se Byaki a začal putovat po jeho těle níž a níž, až se nakonec zastavil u jeho kalhot, jejichž knoflík a zip následně rozepnul. Zuby pak ty kalhoty stáhl, jak nejníže to šlo.

,,Ale já to nemyslel doslovně!" ozval se Senbi se smíchem a vzepřel se na loktech. Pořád se cítil trapně, když došlo na svlékání. A to zvláště spodních částí jeho oděvu.

,,Ále, ale, snad se nestydíme?" ušklíbl se Byakuya a zahleděl se do jeho očí.

Druhý černovlásek musel prudce trhnout hlavou stranou, protože Kuchiki přesně uhádl jeho myšlenky. Opravdu netoužil po tom, aby viděl, jak se červená. I když... v přítmí pokoje by to asi moc poznat nebylo.

,,Je to roztomilé," usoudil starší. Dokázal si barvu jeho tváře dost dobře představit.

,,Víš ty co?" rozhodl se Kageyoshi, načež zpod něj vymotal své nohy a stáhl si kalhoty, aby mu nebránily v pohybu. Ty odhodil kamsi do dálky, ale to tak, aby nic nerozbil a aby neshodil nic z Kuchikiho výzdoby. Přestaňme si to nalhávat, kdyby trefil svíčku, moc slavně by to nedopadlo.

Následně popadl notebook a s ním se vyškrábal z postele, přičemž si neodpustil vítězný úsměv pro sebe, neboť na něj starší hleděl velice nechápavě.

,,Tohle," řekl pak, odkládajíc noťas stranou, a hned poté doslova vystartoval po svém společníkovi. Ten se ani nedokázal bránit, jak byl překvapený, proto nezastavil mladšího ruce, jenž mu vjely do vlasů, a jeho rty, které se vášnivě spojily s těmi jeho v jedny.

Starší z černovlásků opravdu od Senbiho, jenž se doposud tak očividně poddával, něco takového nečekal. Překvapilo ho to, celkem dost, ale stěžovat si ho ani nenapadlo. Místo toho se jen rozhodl být pasivním.

Nad tím se Senbon jen spokojeně zašklebil a vzápětí ho dlaněmi donutil, aby se položil na záda. Když tak učinil, rozhodl se Kuchikiho trochu pozlobit. Přilezl k němu po čtyřech se rty zvlněnými do úlisného úsměvu, než si sundal z vlasů gumičku, jíž si vlasy smotal před koupelí.

Dlouhé prameny jeho havraních vlasů popadaly na Byakuyův hrudník, tím se ale Senbonzakura nehodlal znepokojovat. Šikovnými a hlavně zkušenými prsty zajel za lem jeho kalhot, načež s nimi zajel směrem k jeho rozkroku, kde rozepnul knoflíček i zip, stále se dívajíc do Byakuyových očí. 

,,Líbil bych se ti... jako děvka? Jistý druh mužů to vzrušuje..." S těmito slovy a stálým výrazem ve tváři mu kalhoty stáhl až po kolena a, nevšímaje si, jestli to s jeho momentální obětí něco dělá nebo ne, vyhoupl se na jeho klín. Ten byl kromě jedné vrstvy - slabé vrstvy - zcela nechráněný.

Senbon se na něj nechtěl jen nalepit nebo sebou párkrát zhoupnout, jeho plán byl mnohem ďábelštější. Výrazně si skousnul spodní ret a svým pozadím se na něj silně natisknul. Rukama si zajel do vlasů a s přivřenýma očima, značícíma slast a příval rozkoše, se na něm začal kroutit. Jeho pohyby by se daly přirovnat k něžné tanečnici, avšak on tušil, že pro jeho oběť to tak jemné nebude. Tímhle tím, jak už měl odzkoušeno, by měl způsobit, že se Byakuya neudrží a doslova se po něm vrhne. Tedy alespoň tak to působilo na ostatní v Rukiině domě.

A Byakuyu to opravdu chladným a nečinným nezanechalo. Netušil, že Senbi něco takového dovede, překvapilo ho to. Měl již opravdu co dělat s krocením svého chtíče a vzrušení, tohle se prostě nedalo. Musel, prostě se musel zvednout a přitisknout své rty na ty Senbonzakurovy.

A právě to byla ona osudná chyba, jíž se starší černovlásek dopustil. V tu chvíli, kdy se jejich rtíky poprvé spojily, Senbon vytáhl ruce ze svých vlasů a znovu jimi zatlačil na jeho hrudník, nutíc ho se položit. Věděl, jak mu to dělá těžké, přesto se mu to po chvilce podařilo. 

,,Mám tě snad spoutat, abys zůstal tak, jak jsi?" povytáhl nad Kuchikiho činem obočí, ovšem to, co řekl, vážně nemyslel. Neměl totiž, čím by ho připoutal a hlavně kam ho připoutal.

Dalším krokem v jeho plánu bylo oplatit Byakuyovi stejnou mincí, aneb uvést ho do nebes rozkoše. Začal se z něj tedy pomalu stahovat, nezapomínajíc bloudit prsty po jeho těle, než se hlavou zarazil u jeho již vzrušeného klína. Neodpustil si to a i přes látku jeho chloubu oblízl, zanechávajíc po svém jazyku vlhkou stopu.

Při tomto jeho počínání se z Kuchikiho úst vydral tichý sten. Připadalo mu, že ho mladší takhle evidentně mučí úmyslně, protože moc dobře ví, co s ním tímto chováním dělá a užívá si to. Představa, že by ho Kageyoshi svázal mu připadala dost zajímavá, ale přece jen radši zůstal ležet.

Naopak Senbonzakuru zajímalo, jak pevné má Byakuya nervy. Rozhodl se, že mu dopřeje tu nejlepší péči, jakou si mohl zasloužit. Trochu se nadzvedl a následně stáhl i jeho spodní prádlo, čímž se dostal do těsné blízkosti Kuchikiho mužství. A rozhodně bylo co obdivovat. Na velikosti však Senbimu nezáleželo, to bylo něco zcela zanedbatelného. 

Překonal i tu vzdálenost mezi sebou a tělem svého společníka, načež si velice pomalu vsunul jeho žalud do svých horkých úst. Párkrát po jeho špičce přejel vlhkým jazykem, snažíc se mu dopřát jen to nejlepší. Tedy nejlepší to, co mu sám mohl nabídnout.

Druhého černovláska tím dostával do pekla v ráji, a to doslova. Způsoboval mu silné pocity slasti, kterými ho mladší, ačkoliv nevědomky, zároveň i mučil. Přestože se nehodlal vzdát tak snadno, několik hlasových projevů se z jeho úst dostalo na povrch zemský.

To byly pro Senbona další a další pobídky k tomu, aby ve své - nejspíš dobře vykonávané - práci pokračoval. Chtěl si ho ještě víc ozkoušet, proto jakmile si myslel, že si se špičkou vyhrál dost, prudce trhl hlavou směrem dolů a pohltit jeho vzrušení zhruba do tří čtvrtin. Nechal ze svých úst uniknout všechen vzduch, proto se Byakuyova chlouba ocitla jen v horkém prostředí, které se každou sekundou začínalo pohybovat.

,,Ty... mě... chceš... zabít..." vydechl Byakuya s tónem hlasu podbarveným slastí, kterou nepochybně prožíval. Kdyby se na něj Kageyoshi podíval, měl by možnost spatřit jeho přivřené oči a mírný ruměnec na tváři. To se Byakuyovi moc často nestávalo, u Senbiho už se tomu ale ani nedivil.

Po těchto slovech se od něj Senbonzakura zcela odtáhl, nezapomněl však na konci několikrát jazýčkem jeho mužství obkroužit. Zvedl se na čtyři a jako lovící kočka se připlížil k jeho hlavě. 

,,Zabít tě...? A čí uke bych pak asi byl...?" zavrněl mu do ouška, všímajíc si oněch znaků rozkoše, po nichž tak moc toužil, aby se u jeho milého objevily. Nemohl si pomoct, Byakuya takhle vypadal roztomile.

,,To opravdu nevím," šeptl Byakuya a dovolil si ukrást mu jeden polibek, který pro něj měl nevyčíslitelnou hodnotu.

,,No přeci ničí. A nevyšlo by pak mé tělo nazmar?" provokoval ho dál mladší, přičemž se jednou rukou vrátil do jeho klína a několika prsty jeho úd obemkl. Tohle se mu líbilo, takhle ho zlobit.

,,No to teda vyšlo," souhlasil Kuchiki, který už opravdu ztrácel sebekontrolu, kterou si doposud tak pracně udržoval. Tohle už se prostě nedalo, po Kageyoshim přímo toužil, chtěl ho a nešlo to zadržet. Tak, že to mladší nestačil zaregistrovat, ho strhl pod sebe.

Hotová záplava Kageyoshiho havraních vlasů dopadla na měkkou pokrývku, kdežto vyloženě šokovaný Senbon jen vyděšenýma očima těkal pohled po Byakuyovi, srdce až v krku. Z neznámého důvodu se mu strašně zrychlil dech, ale také i tep, přičemž jeho tělo uchvátil strach. 

Po tom, co si zažil, chtěl být on ten, kdo bude způsobovat Kuchikimu slast, protože se bál přesně tohohle. Ačkoliv si myslel, že je zcela v pořádku, teď ho strach z další bolesti zcela uchvátil.

Kuchiki si toho samozřejmě nemohl nevšimnout, popravdě, něco takového čekal. Prstem okopíroval linii Senbonzakurovy klíční kosti: ,,Jestli nechceš, tak mi to řekni. Já se zlobit nebudu..."

,,Ne... já.. ne! Chci to... chci tebe, jen..." mezi jeho slova vplul tichý povzdech, společně s čímž odklonil hlavu stranou, ,,jen... mám strach, Byaki."

,,Já vím..." přikývl smutně Byakuya. Nechtěl ani pomyslet na to, co si jeho milovaný všechno zažil. Něco ho napadlo.

Zvedl se z postele a když se vrátil, nesl v ruce černý šátek. ,,Můžeme to zkusit, jestli chceš. Já... zavázal bych ti oči. Ale kdyby se ti cokoliv nelíbilo, křič, kopej a já slibuju, že přestanu..."

Pohled na ten dlouhý pásek Senbona akorát více vyděsil, nebo alespoň to se dalo vyčíst z jeho zbledlé tváře. S tichým povzdechem se vytáhl do sedu a mírně zavrtěl hlavou. ,,Nechci, aby ses kvůli mě nějak omezoval..."

Kuchiki se na něj nechápavě zadíval. ,,O jakých omezeních to mluvíš? Napadlo mě to proto, že mě to pomohlo, když jsem poprvé spal s klukem," podrbal se na hlavě. Nechtěl, aby to vyznělo tak, že mladšího nutí do něčeho, co nechce.

,,Myslím to s tím, že přestaneš... nechci, abys přestal, protože darovat ti své tělo k uspokojení, to přesně chci, ať mě to stojí třebas slzy, krev i pot," ujasnil mu to mladší, čímž naplno vyřkl to, co si celou dobu myslel. Rozpačitě odvrátil obličej stranou, protože to vážně říct nahlas nechtěl.

,,Podívej se na mě," oslovil ho Byakuya a zachytil jeho bradu dvěma prsty. Natočil ho k sobě, hledíc mu hluboko do očí. ,,Vím, že to tak doposud nevypadalo, ále já ti nechci ublížit."

Senbonzakura jeho ruku pomalu zachytil a odsunul stranou, načež sklopil pohled k dece, na níž seděl. Následně si se zavrtěním složil hlavu do dlaní a tiše vzlykl. ,,Však já vím, že nechceš. Sakra, zase jsem to všechno akorát zkazil..."