,,Nezkazil," ujistil ho Byakuya a objal jej, ačkoliv stále postrádat oblečení, což by většinu lidí uvádělo do rozpaků. V jeho případě to neplatilo.

Mladší se mu vděčně zavrtal do náruče a přitáhl k sobě na postel. Možná, že se atmosféra trošku změnila, to ale neměnilo nic na tom, že po něm pořád sakra moc toužil. Svými dalšími slovy to dal jasně najevo: ,,Dělej si se mnou co chceš... když tak ti v tom zabráním."

,,Tak dobrá," kývl po chvíli Kuchiki a natáhl se pro onen šátek. ,,Nechci tě nějak znevýhodňovat, ale pomůže ti to se uklidnit. Sám s tím mám zkušenost," vysvětlil a když mladší kývl, překryl mu onou látkou oči a zavázal ji tak, aby nespadla.

,,Jen se o mě... neboj," snažil se ho uklidnit Kageyoshi. Popravdě se tím snažil uklidnit sám sebe. To, že nic neviděl, ho upřímně znervózňovalo, neboť nemohl určit, odkud a co přijde.

Byakuya o této dezorietaci taktéž něco věděl, takže na to šel zlehka. Pohyboval se tak hlasitě, aby ho mladší mohl dobře slyšel. Nejdříve lehce přejel prstem po jeho tváři a poté jako již tolikráte toho večera ochutnal jeho rty.

Senbon zpočátku trochu pánovitě jeho polibek opětoval. Nemohl si stěžovat, tento dotek na něj působil jako velice uklidňující artikl. Dokonce mu po chvilce omotal ruce kolem krku, aby si tak byl jistý jeho polohou.

Byakuya se těch jeho hebkých rtíků nemohl nabažit, přesto se od nich musel po chvilce odtrhnout, aby nabral dech. Přemýšlel co dál, a jako nejlepší nápad mu přišlo věnovat se mladšího oušku, které zároveň bylo takovým tím jeho slabým místečkem. Společně s tím opatrně vsunul do mladšího úst tři své prsty.

Senbonzakura sebou trochu polekaně trhl. Nakonec ze svých úst vypustil všechen vzduch a svým jazýčkem se jeho prstíkům začal věnovat. Laskal je, občas do nich kousnul, nebo také jemně sál.

Byakuya přesně to samé dělal s jeho uchem. Jakmile usoudil, že jsou jeho prsty dostatečně vlhké, vytáhl je. Věnoval několik motýlích polibků Kageyoshiho krku a poté druhou rukou zajel za lem jeho spodního prádla, které stáhl. Sklonil se k jeho mužství, které pro odreagování začal opečovávat jazykem, zatímco jedním navlhčeným prstem obkroužil Kageyoshiho vstup. Po chvilce si do něj oním prstem  dovolil i kousek zajet, hned na to ho však vytáhl a celý proces opakoval tak dlouho, dokud se mladší dostatečně neuvolnil na to, aby do něj mohl proniknout celým prvním prstem.

Senbi z toho byl trošku vykolejený, jenže to všechno bylo tak strašně... příjemné, že se mu mezi rty občas i vytratil sten. Hlasitost i počet oněch projevů byl stále častější a zřetelnější.

Jakmile Byakuya usoudil, že je na to Senbi připravený, použil i druhý prst, kterým ho taktéž začal roztahovat, aby mohl zapojit i prst třetí.

V tu chvíli sebou Kageyoshi cukl trochu víc a nevědomky se ke staršímu víc přitiskl, snažíc najít si pevnou oporu. Nezdálo se, že by to na něj bylo příliš, jen neměl moc hezké zkušenosti s podobným.

Byakuya z něj po chvíli své prsty vytáhl. Přemýšlel, jak by to pro mladšího mohlo být nejlepší. Nakonec ho jeden způsob napadl, takže ho chytil za jednu ruku a propletl si s ním prsty. Zároveň ho tím navedl k sobě. Napadlo ho, že když si Senbi určí tempo sám, bude to pro něj snazší, než kdyby vše nechával jen na Byakuyovi.

Věděl, že už i tak musí být mladší nervózní, nebo musí mít dokonce strach, takže na něj nespěchal. Přitáhl si ho sice na klín, to ano, ale věnovat se začal jeho běloskvoucí se šíji.

Senbonzakura byl chvilku trochu ztuhlý, jelikož jeho tělo už automaticky očekávalo bolest, ale když se mu jí nedostalo, výrazně si oddychl. Aby měl Kuchiki lepší přístup, dokonce naklonil hlavu stranou, čímž mu dal větší prostor na svém krčku, o nějž se staral.

A Byakuya toho využil. Líbal ho, občas použil i zoubky a zanechal i pár stop své péče. Chtěl, aby se Senbi co nejvíc uvolnil, aby to pak pro něj bylo snazší.

Tohle pro mladšího bylo natolik úžasné, že mu až mezi rty unikl tichý vzdech jako reakce. Příjemné pocity ho celého naplňovaly, nemohl se jich nabažit.

Kuchikiho těšilo, že se mu to líbí. Sám už také toužil po jistém uspokojení, tohle však nechával jen a jen v Senbiho režii, do ničeho ho netlačil.

Senbonzakura tušil, že mu to dělá asi až moc těžké, čehož litoval. Na jednu stranu byl rád, že mu starší takhle dává čas na zvyknutí, ovšem na druhou stranu moc dobře věděl, jaký druh sexu Byakuya preferuje. A něžné a pomalé to zrovna nebylo.

Každopádně, Byakuya si dnes své priority a preference úplně zpřeházel. Hlavním pro něj bylo, aby to mladšího nebolelo a Senbi si to užil.

,,Udělej to," pobídl ho Senbonzakura, když se Byaki odpoutal od jeho krčku a přivlastnil se jeho rtíky. Senbi ho několikrát laškovně zatahal za spodní ret, jinak ale vše nechával na něm.

Kuchiki ještě chvíli setrvával na jeho rtech, načež se rozhodl posunout to dál, jak bezpochyby oba chtěli. Trochu Senbiho nadzvedl a navedl ho na své mužství, na které ho pomalu nechal dosedat.

Kageyoshi trochu vyjekl, protože měl jen malou oporu a tím tomu nemohl nijak zabránit. Snažil se to rozdýchat, ale vzpomínky na bolest způsobenou tímto způsobem ho doslova pohltily. Skoro až zoufale se k Byakuyovi natiskl, načež se skousnutým rtem a zavřenýma očima udělal to, po čem jeho milý pravděpodobně toužil: prudce na něj nasedl, a to úplně. Mezi jeho rty se v důsledku vydral jak bolestný, tak z části slastný sten.

,,Hlupáčku," otituloval ho starší a políbil ho na krk. ,,Nemusíš se do všeho hrnout po hlavě..."

,,Když já... kurva, kurva, to bolí," zasténal Senbonzakura bolestně a měl co dělat, aby potlačil slzy. Stále si na tohle nedokázal zvyknout, ať už spal s kýmkoliv.

Byakuya ho tiše pohladil po vlasech, snažíc se ho alespoň trošku uklidnit. Věděl sice, že moc velký úspěch slavit nebude, ale přece.

,,Jak jsem.... říkal, dělej si... se mnou co.... chceš..." vysoukal ze sebe mladší s odmlkami, kdy lapal po dechu. Nedokázal teď myslet na nic jiného, než jak překonat ten strach, který ho strašil v hlavě. Věděl, že to musí překonat, jinak bude po milenecké stránce do konce života k ničemu.

,,Hmmm," zamumlal Kuchiki. Stále mu dával čas a přitom ho líbal všude, kam dosáhl.

To byl také jeden z důvodů, proč se Senbi po chvilce opravdu poddal absolutně všemu, dokonce i zvrátil hlavu dozadu, jak se mu ta péče líbila. I bolest začínala pomíjet, proto se odhodlal poprvé lehce zakroutit.

Byakuya při tomto zavrněl do jeho ouška, zatímco hbitými prsty putoval po jeho těle, kopíroval linie jeho svalů.

,,Říkal jsem ti, že tě... miluju?" zašeptal Senbonzakura tiše a hned nato se o kousek nadzvedl. Přemýšlel, jestli nechat Byakuyu, aby si ho řídil sám, nebo na něj brát jen malý ohled. Nakonec se rozhodl pro první možnost.

,,Ano, ale můžeš to říct klidně znova," odpověděl mu Kuchiki, společně s polibkem na rameno, a poté opatrně přirazil sám.

Senbonovi unikl mezi rty tichý povzdech, společně s čímž přivřel oči. Svou hlavu zabořil do jeho havraních vlásků, kde začal nasávat jeho vůni, přičemž dlaněmi přejížděl po jeho zádech.

Jelikož Byakuya viděl, že to mladší nechává čistě na něm, rozhodl se změnit polohu tak, aby to bylo pro ně pro oba pohodlnější. Kageyoshiho položil na postel, zatímco on sám skočil nad ním.

,,Já... vím, že ty to rád... tvrdě, ale... nemohl bys dneska udělat výjimku?" špitl Kageyoshi s pohledem upřeným do Kuchikiho modrošedých studánek. Myslel to vážně. Vzápětí se trochu zvedl a něžně ochutnal jeho rtíky.

,,Klidně ji udělám kolikrát jen budeš chtít," usmál se starší a pohladil ho po tváři. To, co říkal, byla pravda, rozhodně si nepřál mu působit bolest.

Senbonzakura se vřele usmál a znovu se přitáhl k jeho hebkým rtíkům, na něž by nedokázal v životě zapomenout. Zamumlal mu do nich: ,,Arigato.."

,,Neděkuj... nemáš za co," zasmál se tiše Kuchiki a polibek mu oplatil, přičemž se odhodlal a do jeho těla jemně přirazil.

O několik desítek minut později

,,Hmmm... ty jsi vlastně vegetarián, co?" uvažoval Kageyoshi nahlas, chodíc po bytě jen v zástěře. Zvažoval, co by udělal k jídlu, aby tak zakončili jejich krásný den. To byl malý háček. Nemohl totiž udělat maso.

,,Jo," kývl Kuchiki, který se jen tak bezcílně povaloval na posteli a pozoroval ho. ,,Ale... jestli chceš, klidně maso udělej. Já se nějak přizpůsobím," rozhodl.

Mladší se zamyslel a nakonec se rozhodl pro něco, co by vyhovovalo oběma. Za dalších několik desítek minut, kdy si šťastně prozpěvoval a tančil v kuchyni, donesl do postele dva talíře. Ležela na nich kupa restované zeleniny všeho druhu, co v ledničce našel, a do toho byly zamíchány kousky grilovaného kuřecího masa. To byl zase ráj pro Senbiho.

,,Hmm... Vypadá to skvěle," pochválil ho Byakuya, když před něj Senbi jeden z talířů položil. Usmyslel si, že když si s tím mladší dal takovou práci, zkusí i to maso. Koneckonců, on byl typem vegetariána, který maso nejí jen z principu, protože mu moc nechutná.

,,Jo, to vypadá," souhlasil s ním Kageyoshi a na závěr se nenuceně usmál. Spíš jen pozvedl koutky. ,,Ále asi bych se nejdříve měl obléknout. Nebo ti nevadí, že krom toho, že mám zástěru, tak tady pochoduju nahý?"

,,Ani v nejmenším. Mělo by snad?" zasmál se Byakuya, pozorujíc mladšího reakci na toto jeho prohlášení.

,,Nooo... já nevím, třeba se ti líbím nahý jen tehdy, když po tom něco následuje..." utrousil Senbon, načež se usadil do tureckého sedu a nabral si první várku svého jídla.

,,Tak tohle si myslíš, jo?" odfrkl si Kuchiki, pohodil hlavou, až jeho vlasy zavlály, a otočil se, jídlo si však vzít nezapomněl.

Mladší se k němu naklonil a vtiskl mu pusu na tvář. S úsměvem si napíchl jeden kousek masa na hůlku a schválně s ní zašermoval před svými rty, než si jídlo strčil dovnitř. ,,Itadakimaaaaasu."

,,Itadakimasu," zabrblal Kuchiki. Jeho hraná uraženost mu moc dlouho nevydržela a on se na něj musel otočit.

Senbonzakura se na něj taktéž po očku díval, a jen co zachytil jeho pohled, podlehl nutkání a s plnou pusou mu lípl polibek na rtíky. Pak sousto polkl a začal se smát.

,,Co je tady vtipný, hmm?" povytáhl druhý obočí a sám si do úst vložil kus zeleniny.

,,Všecko!" oznámil mu druhý, který z jeho výrazu byl tak pobaven, že se rozesmál ještě víc. ,,Zvlášť to, jak se snažíš si udržet vá-vá-vá-vážnej výraz!"

,,Snažím? Já si přece vážnou tvář udržuji," pokoušel se starší vzdorovat, ale marně. Při pohledu na Senbiho mu už cukaly koutky.

Kageyoshi neměl daleko k tomu, aby dostal doslovný záchvat, ale v tu chvíli ho umlčelo zvonění zvonku. Oba dva byli nazí, ale on měl na sobě alespoň tu zástěru, tak se rozhodl to prověřit.

Něco takového fakt nečekal, protože ve dveřích stál Byakuyův otec, Sojun.

Jakmile to Byakuya zjistil, rychle ze země posbíral změť jejich oblečení a nasoukal se do toho svého. Trochu ustlal postel a nakonec musel konstatovat, že jinak je tu celkem pořádek.

,,Eeeeeeeeeh, ahoj," pozdravil Senbon rozpačitě, protože zrovna jeho tady nečekal. S červenými tvářemi ustoupil stranou, tak, aby nebylo vidět nic z jeho nahoty.

,,Ahoj!" přidal se Byakuya a zabil další kousek zeleniny, který byl vážně dobrý.

,,Áááááá, Senbiii!" zapištěl nejstarší z nich a vrhl se po nejmladším černovláskovi, jehož sevřel do objetí. Měl takovou sílu, že se Senbon skoro udusil, než se mu konečně podařilo ho od sebe odstrčit.

Byakuya v tu chvíli vyprskl smíchy. Věděl totiž, že je mladší jen v zástěře, tudíž z toho musí být dost rozpačitý.

,,Nesměj se, baka!" křikl na něj Kageyoshi rudý jako rajče a schválně se vyhnul Sojunovu pohledu. Ten na ně dva koukal chvíli zmateně, ovšem potom nad tím jen zavrtěl hlavou.

Kuchiki mladší se jeho rozkazem rozhodně neřídil. Chechtal se stále dál, jeho zvonivý smích se rozléhal celým bytem.

,,Řekl snad, že se nemáš smát, ne?" ušklíbl se Sojun a dvěma kroky k němu přešel, načež ho pěstí praštil do temena hlavy. S kazatelsky otcovským hlasem prohlásil: ,,Měl bys svého přítele poslouchat!"

,,Jauuuuu!" zaúpěl jeho syn a ono postižené místo si třel. ,,Nemusíš mě hned bít..." fňukl.

,,Zasloužil sis to," vyplázl na něj Senbonzakura jazyk, pak si ale vzpomněl na označení 'svého přítele'. Jeho už tak červená tvář získala ještě výraznější barvu.

,,Počkat," zarazil se náhle Sojun a svého syna si znovu prohlédl. Nevěřícně se zadíval na mladšího. ,,Tys mu vyrval vlasy?"

,,He?!" vypískl Senbon šokovaně a pohled mu padl na Byakuyu. Chvilku ho jen prohlížel, zamračil se a odplížil se do vedlejší místnosti, kde za sebou zavřel a jal se převlékat. Rozhodně nepotřeboval být u toho, jak se bude Kuchiki mladší Kuchiki staršímu chlubit s tím, jak ho vyděsil.

Ten nic takového neplánoval, jen zavrtěl hlavou na znamení toho, že to je složité. ,,Dáš si s náma večeři?"

,,Ty umíš vařit?" vykulil Sojun oči při této nabídce a zabouchl dveře, jenž byly stále ještě otevřené. S úsměvem kývl a rozhodl se svého syna následovat.

,,Já? Jo, ále tentokrát vařil Senbi," vysvětlil mu to Byakuya a zavedl jej k nim do postele, kde stále byly ty dva talíře s jejich jídlem. Sám zamířil do kuchyně, kde nalezl další část onoho pokrmu, a ten nachystal Sojunovi.

Starší povytáhl obočí v mírné nechápavosti. ,,Senbi umí vařit? Netvrdil náhodou, že to neumí?"

,,Nevím," pokrčil mladší rameny a když mu talíř podal, opět se usadil na své místečko v posteli. Hůlkami uchopil jeden kousek masa, na který se zahleděl a po chvíli si ho vložil do úst.

,,No nekecej, on tě naučil jíst maso?" Starší skoro až oněměl úžasem nad tím, čeho byl právě svědkem. Protože něco takového nedokázal ani on a to ho naučil dost věcí.

,,Nevím... tohle je první pokus," pokrčil Byakuya rameny, zatímco ono jídlo zkoumal svým jazykem.

,,Aaaa, jak ti chutná?" ozvalo se najednou ode dveří, kde stanul samotný Senbonzakura a s úsměvem je dva pozoroval. Byl rád, že se nepozabíjeli hned na první pohled, zvláště po tom, co všechno se mezi nimi třemi stalo.

,,Je to... dobrý," konstatoval po chvíli tázaný černovlásek, když onen kousek nakonec spolkl.

,,Tak to je dobře," oddechl si Senbi a přemístil se na postel ke svému příteli. Tedy alespoň on ho za něj považoval. Doufal, že to tak bere i Byakuya. Natáhl se pro svůj talíř a pohledem vybídl Sojuna, aby se k nim připojil.

Ten ho opravdu poslechl a za pár minut už společně řešily různé kraviny, nejvíc asi Akademii. Smáli se, což bylo hlavní. Nejstarší také nejmladšímu pochválil jeho pokrm.

,,Tak mě napadá, jak jsi vůbec sehnal tenhle byt, Byaki?" zeptal se po chvíli Sojun. ,,Nemovitosti v této lokalitě jsou velice těžce sehnatelné."

Byakuya jen pokrčil rameny.

,,Ten byt je můj, bydlel jsem tu už když jsem studoval na vysoké..."

,,Počkej, neříkal si, že si hned po střední - Akademii - zůstal jako učitel tam?" probodl ho Senbon prozíravým pohledem, jelikož si vzpomínal, že starší něco takového říkal. Nebo že by se snad pletl?

,,No, to ano. Učil jsem a zároveň studoval," objasnil mu to starší.

,,Áhaaaa," protáhl mladší chápavým tónem, stále z toho byl ale lehce zmatený. Nakonec si ho začal dobírat: ,,Takže jsem v tom případě lepší, když jsem ani neudělal maturitu a už jsem byl lepší učitel jak ty?"

,,Moc si toho o sobě nemysli," zasmál se tomu Byakuya. ,,Pořád jsi ještě pískle."

,,Hele, pánové, v klidu!" začal se smát Sojun, který byl z nich jako jediný nejvíce vysmátý. Každého z nich obdařil svým zářivým úsměvem, jenž mu oba dva opětovali. ,,Tákže, dáme si nějakou párty?"

Nom, a je to tady, milí čtenáři. Souboj je u konce!

Uteklo to celkem rychle, že? Neříkám, že bych si nedala pokračování, protože tahle povídka byla a je něco úžasného, dle mě~

Mohly bychom vás všechny s Noriko požádat, abyste nám věnovali minutku času? Stačil by nám krátký komentář na závěr, co si třeba o téhle story myslíte, nebo něco v tom smyslu. Moc by nás to potěšilo.^^

Tak... uvidíme se u další povídky, děkujeme za veškerou podporu i čtení a doufáme, že se vám naše další povídky budou líbit stejně i ještě víc!