Další den

Byakuya, tiše jako myška, dotlapkal až do pokoje nejmladšího senseie, co na škole byl. Oběma rukama pevně držel obrovský tác, na kterém byla spousta různorodých jídel a dva hrnečky voňavé kávy. Děkoval bohu, že dveře do Kageyoshiho pokoje byly otevřené a on si s klikou nemusel poradit jinak. Došel až k mladšího stolku, na který snídani položil a pak se vkradl do jeho postele. Chvíli ho jen pozoroval, než se k němu naklonil a lehce ho políbil.

,,Dobré ráno, Senbi..."

Mladší se jen zachrul a instinktivně přes jeho bok přehodil svou ruku, kterou vytáhl zpod peřiny, jež se večer nakonec stejně přikryl, protože ta neskutečná zima, pocházející z pootevřeného okna, jenž byl moc líný zavřít, už se opravdu nedala vydržet, což mu jasně dávala i jeho husí kůže. 

Jenže stále byl hluboko ve snech, ze kterých se asi pravděpodobně po delší dobu neměl v plánu probudit, neboť zamumlal: ,,Samozřejmě, čokoládu mám rád..."

,,Stáváme, princezno," uculil se Byakuya a pošimral ho na tváři. Po celou dobu se jen culil, Senbi mu připadal vážně roztomilý.

Tím však způsobil jen to, že se od něj spící odkulil, až dokud nenarazil na stěnu. ,,Ne, kafe nemám rád... když už, tak čaj... jahodový... jahody jsou dobré, sladké, ale já nemám rád sladké... přesto miluju jahodový čaj víc, než cokoliv na světě... stejně tak čokoládu..."

Byakuya nad tím svraštil obočí a zahanbeně se podíval na kávu, tohle mu tak trošku nevyšlo. Jahody i čokoládu však měl.

Jeden kousek kakaové čokolády ulomil a zamával jím Senbimu pod nosem, aby mohl cítit jeho vůni. Pak další kousek čokolády hodil do kávy.

Jakmile Senbonzakura onu přesladkou vůni nasál, se stále zavřenýma očima se pomalu zvedl do sedu. Vystrčil ven jazyk, přičemž vypadal absolutně jako pes. ,,Čokoládo? Ženo moje? Jsi to ty?"

,,No jasně, že jsem to já," souhlasil Byaki a čokoládu mu na jazyk položil. Pak k ní přidal ještě červenou jahodu.

,,Hmmmm.... ichigo...," zahuhlal Kageyoshi s plnou pusou a přemístil se tam, kde intuitivně vycítil Byakuyu, jenž se mu ve snech zobrazoval jako velká rudá jahoda namočená v lázni mléčné čokolády.

,,Chceš ještě?" vyzvídal Kuchiki se smíchem a schválně od něj kousek odtlapkal, aby ho neprobudil.

Jenže najednou se mladší doslova zhroutil na peřinu, jako kdyby jeho tělo propadlo do bezedné hlubiny. Pak se jeho oči otevřely a on se prudce posadil, snažíc se rozkoukat po pokoji. ,,Sežrala mě velká jahoda!"

,,Nande?" zeptal se starší, pak však při pohledu na něj vyprskl smíchy. ,,Neboj, tvoje žena čokoláda tě ochraní!"

Kageyoshi zamžoural jeho směrem, šokován, že je v jeho pokoji. ,,Co tady kurva děláš? Vypadni!" štěkl na něj, protože si myslel, že to on byl důvodem náhlého zvratu v jeho snu, jenž si už jen matně pamatoval. Se zavrčením se natáhl zpět na lůžko.

,,Přinesl jsem ti snídani," objasnil Byakuya nakvašeně svou přítomnost a odfrkl si, přičemž slezl z postele a opravdu se jal plnit jeho příkaz.

,,Nemusels mě kvůli tomu budit v půl pátý, když jsem mohl ještě skoro hodinu spát!" rozhněval se Senbon, neboť ho podráždilo, že si sem nakráčel jen tak a dovolil si vlézt mu do jeho drahocených snů. ,,Takhle mi akorát narušuješ soukromí!"

Kuchiki na něj nijak nereagoval, pouze odešel z pokoje. Takhle si to opravdu nenaplánoval. S povzdechem tedy došel k automatu, kde si koupil kávu. Chuť k jídlu ho přešla.

Senbi věděl, že to zbytečně přehnal, ale tím se nehodlal trápit. Kdo mu lezl do snů, tak si zasloužil být vyhnán. Tím se řídil už od mala. Tušil, že ho to později bude mrzet, ale když ho někdo probudí ze spánku, je mrzutější víc než obvykle. 

Poohlédl se po stolku, odkud cítil vůni čokolády, ale když spatřil dva hrnečky kafe, znovu se zamračil. ,,Nemusím kafe."

Zato Byakuya měl na tento nápoj naprosto odlišný názor. Spokojeně jej upíjel, zatímco s mečem u pasu mířil na jeden ze svých ranních tréninků. ,,Jahodofil jeden hloupej," brblal si přitom pro sebe.

Kageyoshi se zachumlal ještě do postele s úmyslem spát, doufajíc, že ho po tomhle druhý černovlásek nezačne nenávidět. To by bylo pro oba dva špatné.

Ten však něco takového rozhodně neměl v úmyslu, jen byl trochu podrážděný z toho, jak ho mladší vyhodil. Při svém monologu o jahodách a čokoládě si ani nevšiml osoby, jdoucí proti němu.

Kvůli tomu, že si ho nevšiml, do oné osoby vrazil. Hnědovlasý mladík se na něj zamračil. ,,Mohl bys laskavě dávat pozor? Bože, tady je každej student tak neohrabanej... ani k učiteli nechovají úctu..."

,,Promiň," omluvil se Kuchiki a poté povytáhl obočí. ,,Ale pleteš se. Já nejsem student."

,,Tak co tady teda děláš? Nejsi snad učitel, že ne?" odfrkl si pohrdavě onen tajemný muž, jehož modré démanty přivřené do nevrlých škvírek doslova spalovaly nebohého Byakuyu. Ten se mezitím snažil identifikovat, kdo to je.

,,A pokud ano?" zavrčel Kuchiki a na tvář nasadil svou obvyklou ledovou masku. ,,Vůbec, co tady děláte vy? Civilistům je přístup do školy zakázán."

Pan Tajemný se zasmál, avšak zrovna přívětivý smích to nebyl. ,,Jsem nový profesor filozofie, boje s katanou a dýkami, Tensa Zangetsu," představil se pak a mírně se uklonil, což byl jasný posměšek.

,,Kuchiki Byakuya, učím angličtinu, dějepis, šerm - tedy boj s katanou -, a lukostřelbu," odvětil druhý černovlásek, který Zangetsua již od prvního pohledu nesnášel.

Při zmínění své drahé katany Tensa zpozorněl, velice ho totiž zaujalo, že takový nepozorný člověk jako on může bojovat s mečem. ,,No, když sis mě ani nevšiml, když jsem šel proti tobě, pochybuju, že tvůj šerm bude něco extra...," uchechtl se pro sebe, načež zřetelným hlasem dodal: ,,Až se příště uvidíme, zazápasíme si!" A s tím odešel.

,,Celý žhavý," odsekl Byakuya, čímž považoval jejich konverzaci za uzavřenou. Dále tedy Tensu nebral na vědomí a jal se pokračovat v chůzi do cvičebního sálu, kde začal s rozcvičkou, aby se jeho tělo zahřálo.

Mezitím se Senbonzakura, který kvůli Byakuyovu budíčku nedokázal znova usnout, ve sladké nevědomosti nad touto konverzací převlékl do přiléhavých kalhot, jež by se daly přirovnat k dívčím legínám, a taktéž přiléhavého černého trička. V malém zrcadle nad umyvadlem se upravil, hlavně své dlouhé vlasy, a samozřejmě si vyčistil zuby, jelikož bez toho by místnost nedokázal opustit. 

,,Bože, bože, Senbi, ty jsi fakt hovado," zadíval se na sebe do onoho skla, v němž se dokázal vidět. Vypadal zcela normálně, ale přesto měl pocit, že mu něco chybí. Popadl proto jedno jablko z podnosu, do něhož se hned zakousl, a ještě upravil své rozházené lůžko. Měl v plánu si vzít své dvě dýky, které speciálně pro něj vyrobil a nechal poslat jeho otec. Za to byl moc vděčný.

Znenadání někdo zaklepal na dveře. Zmatený Kageyoshi došel až ke vchodu a s podmračenou tváří, očekávajíc Kuchikiho nebo Kuchikiho, otevřel. Jenže místo očekávaných Kuchikiů tam postával štíhlý hnědovlásek s váhavým úsměvem ve tváři. 

,,Těší mě, jsem Tensa Zangetsu, nový učitel. Jste Senbonzakura Kageyoshi?" 

Černovlásek mu úsměv oplatil, potěšen, že konečně poznává někoho jiného z učitelského sboru než jen Byakuyu a Soi Fong. Na znamení souhlasu kývl. ,,Přejete si?"

,,Pan ředitel mě sem poslal, budu vás nový spolubydlící," řekl Tensa nesměle a zastrčil si vlasy za ucho. Černovlásek mu připadal sympatický, ne jako ten zoufale neschopný učitel, kterého potkal předtím.

Senbon na něj chvilku hleděl, jako kdyby přiletěl z jiné planety, nakonec ale jen zavrtěl hlavou. Byl překvapený, že mu sem Sojun přistěhoval někoho jiného než Byakuyu, ale ne že by na tom bylo něco špatného. 

,,Senbonzakura Kageyoshi, vyučuji dějepis, matematiku a boj s dýkami. Těší mě. Pojďte dál, Tensa-san," představil se, přičemž ustoupil, aby mohl jeho nový společník vstoupit dovnitř, což také udělal. ,,Omlouvám se za nepořádek, v poslední době jsem moc nespal a dost se připravoval na své hodiny - tahle škola je strašně pozadu, divil byste se, jak moc -, tak na to nebyl čas. Ihned vám uvolním vaši postel."

Jen, co za nimi zavřel, se Senbi vrhl k oné zmiňované posteli, která doslova přetékala učebními materiály. Možná se Kageyoshi nezdal, ale svou zcela náhodou získanou práci bral vážně.

,,Prosím, nespěchejte, Kageyoshi-senpai," uklidnil ho hnědovlásek, když vstoupil a po pokoji se rozhlédl.

,,Říkal jste, že je tato škola pozadu? Víte, po setkání s jedním učitelem bych se ani nedivil," pousmál se a poté si sedl na jednu ze dvou židlí.

Senbonzakurovi zacukaly koutky. Že by se právě potkal s Byakuyou? Bylo to velice pravděpodobné. 

,,Nebyl to náhodou štíhlý černovlásek s neohrabanými způsoby? Jadnoho takového spratka znám, když jsem sem nastoupil asi před měsícem jako student - oh, ano, nemám stále ani maturitu a už učím - v podstatě mě šikanoval a sexuálně obtěžoval. Ale to už je v pořádku, vyjasnili jsme si to."

Své vyprávění dokončil ledabylým pokrčením ramen a nasoukal velké knihy i sešity do nejbližších krabic. Až to bude potřebovat, vytáhne si to.

,,Oh, vážně? No, podle vašeho popisu by to mohl být on. Popravdě, napoprvé jsem si myslel, že je to jeden ze zdejších studentů," zamyslel se nad jeho slovy Tensa. Poté s úsměvem poděkoval za uvolnění postele, načež si na ni položil tašku s věcmi, již předtím nechal přede dveřmi.  

,,Mohl bych vás poprosit, jestli byste mi mohl něco říct o této škole a zdejších studentech, Kageyoshi-senpai?"

Ten se hlasitě rozesmál. ,,Je to s nimi marné, až na několik jedinců jsou tu všichni absolutně tupí. Ale musím uznat, že velká většina pod mým vedením si s dýkami rozumí, takže v tomhle směru nemám žádné špatné zkušenosti s nimi."

,,Aha, v tom případě již asi chápu, proč mě ředitel prosil na kolenou, abych tu práci přijal," pousmál se nad tímto poznatkem nový učitel, zatímco si tašku s věcmi schoval pod postel. Poté z kapsy vytáhl rozvrh hodin, jenž obdržel od Sojuna. ,,Vypadá to, že odpoledne mám hned hodinu. Boj s katanou."

,,Nejspíš se budeš jen představovat...," poznamenal Senbonzakura a nakoukl mu přes rameno. Pak se zatvářil velice hlubokomyslně, protože přemýšlel, až nakonec vykoumal to, co potřeboval. ,,Tahle hodinu bude tvoje společná s Byakuyou, pravděpodobně Sojun - ředitel - zamýšlel, že si dáte souboj a ty tak ukážeš svoje schopnosti..."

A Kageyoshiho úvaha byla jak jinak, než správná. Celý den utekl jako voda, a než si to vůbec dva noví spolubydlící stačili uvědomit, společně kráčeli k tělocvičně, ve které již čekal Byakuya se studenty.

,,Yo...," pozdravil, když je uviděl. Z toho, že má společnou hodinu se Zangetsuem však nadšený nebyl.

,,Hoj, hoj...," pozdravil Kuchikiho černovlaý učitel, který svá slova doplnil váhavým úsměvem. Pak k němu došel tak blízko, že se jejich těla skoro dotýkala, a do ucha mu zašeptal: ,,Omlouvám se za to ráno... přehnal jsem to. Nemám ale rád, když mě někdo budí, nechtěl jsem tě urazit..."

,,V pořádku... neměl jsem ti rušit tvé sny o jahodách v čokoládě," ušklíbl se Kuchiki, načež okem zabloudil k Tensovi. ,,Nový spolubydlící, co?"

Senbonzakura přikývl. ,,Sojun asi zamýšlel, že si zabojujete, aby se Tensa-san mohl představit," zvažoval nahlas, načež se s pokrčením ramen vydal k lavičce, kam se usadil a nechal hodině volný průběh.

A přesně to také hnědovlasý udělal.

,,Dobrý den, jmenuji se Tensa Zangetsu. Učím několik předmětů, ale jelikož je tohle hodina boje s katanou, budu dnes bojovat s ehm... Kuchiki-senseiem," podrbal se na hlavě, když si nemohl vzpomenout na Byakuyovo křestní jméno. Ten na to jen pokrčil rameny a zeptal se: ,,Jaká budou pravidla?"

Zangetsu na něj pohlédl, načež se vychytrale ušklíbl. ,,Do doby, než ten druhý zemře?"

Celá místnost v tu chvíli utichla, všichni na nového učitele vyděšeně zírali. Byakuya svraštil obočí. Většinou se bojovalo do odzbrojení protivníka, jeho povalení na zem či do první krve, tohle však bylo něco jiného. Provrtal Zangetsua pohledem, věděl, že to tak hnědovlásek zaobalil schválně.

,,Fajn...," řekl nakonec.

Ozvala se šokovaná zalapání po dechu, jediný, kdo vypadal klidně, byl Senbi. Ten se rozhodl obezřetně sledovat Tensu, něco se mu na něm prostě nezdálo. Po tomhle návrhu měl ohledně něj takový zvláštní divný pocit.

Mezitím, co si profesoři šli pro zbraně, rozhodl se k nim svým způsobem přidat. Postavil se kousek od středu jako dozor, protože v žádném případě nesouhlasil s tím, jakou si dali podmínku. Neměl zájem o to, aby se Byakimu něco stalo.

Dva protivníci se po chvíli vrátili, každý se svou katanou v ruce. Postavili se do středu, Kuchiki se chystal začít souboj, Zangetsu však na nic nečekal a zaútočil. Rozmáchl se, a kdyby Byakuya včas nehnul, pravděpodobně by byl rozseknutý v půli.

Tensa ale se svými útoky nepřestával, v důsledku setrvačnosti, kdy jeho meč letěl, se natočil tak, že černovláska kopl do boku. Ten sebou cukl a o kousek odskočil, zbraň pozdvihlou před sebou.

Ale ani díky této pohotové reakci se ráně zcela nevyhnul. Vzhledem k tomu, že to byl jen mělký škrábanec na tváři, mohl v klidu pokračovat v boji dále. A jelikož se říká, že nejlepší obranou je útok, sekl směrem k Tensově rameni, pak se však v poslední chvíli vytočil a odklonil ránu k jeho boku.

Hnědovlásek tento pohyb očekával, proto ho hravě zablokoval, až o sebe jejich meče hlasitě zařinčeli. Sám přešel do útoku. Zasypával Byakuyu ranami jednou za druhou, čímž se snažil prolomit jeho obranu, zjistit nějakou slabinu. Jenže i Kuchiki se velice dobře bránil, každý jeho mach vždy hravě odrazil a taktéž se pokoušel najít něco, co by mohl využít.

Této možnosti se však ani jednomu stále nedostávalo. Oba si dávali pozor na trhliny ve svém postoji, které okamžitě uzavírali. 

V jednu chvíli se do sebe jejich meče dokonce zasekly a začal tak boj o nadvládu.

Vypadalo to, že má Byakuya navrch, což se také potvrdilo tím, že byl Zangetsu donucen se několika skoky vzdálit, avšak hned na to vyrazil opět do divokého útoku. 

,,Jen si nemysli, že mě porazíš," sykl na svého černovlasého protivníka, čímž se ho snažil vyprovokovat. Netušil, jaké má sebeovládání, takže za zkoušku nic nedá.

Byakuya si však stále udržoval svůj neprolomitelný ledový klid a neusínal na vavřínech. Věděl, že svého soupeře nesmí nikdy podcenit, zvláště, když je to Tensa a podmínky boje jsou takovéto.

Uskočil stranou, čímž se vyhnul jeho útoku, pak však ztuhl. Hnědovlasý totiž stačil svou čepel stáhnout zpět. Vzápětí Byakuyovi věnoval ránu, které se černovlásek nemohl vyhnout, a jež mu způsobila dlouhý a celkem hluboký šrám téměř přes celou hruď.

V tu chvíli se kissaki Kuchikiho čepele sklonila do vodorovné polohy se zemí, což hnědovláskovi dobře nahrálo. Zatímco se šklebil od ucha k uchu, vědíc jistě, že má převahu, provedl úder podzimního listu. Dvěma rychlými, ale silnými poklepy na tupou stranu nepřítelovy čepele způsobil, že Byakuyova katana s hlasitým zařinčením odletěla k zemi, kde zůstala ležet.

Ohromený černovlásek si sotva stačil všimnout své ztráty a už se musel srovnávat s něčím daleko horším. Tensova čepel mu hladce a precizně pronikla přesně středem hrudníku, z něhož byla po chvilce hned vytažena.

,,YAMETE!" křikl na něj šokovaný Senbonzakura, když viděl, jak se napřahuje k poslednímu, konečnému útoku. Zpoza pasu vytáhl své dýky a rychlostí tygra přiskočil až před padající tělo. Uvnitř ho sužovala bolest, která se na jeho povrch drala v podobě agrese, již perfektně využil ve skřížení svých dýk a zablokování tak samotné krvežíznivé katany.

Byakuya za ním se mezitím tak tak udržel na nohou. Ruce měl položené na kolenou, ze dvou hlubokých ran mu vytékala karmínová krev, jež prosakovala přes jeho bílé triko. Byl sám na sebe naštvaný, že nedokázal těmto úderům zabránit, že byl slabý.

,,Hráblo ti?! Proč ho chceš tak moc zabít, haa?!" štěkal Kageyoshi na svého protivníka, který se jen bránil, evidentně neměl potřebu útočit. 

Po jeho slovech se jen zašklebil a se slyšitelnou sadistickou rozkoší, probodajíc raněného očima, vysvětlil: ,,Jeho sestřička si mě najala. Jsem jeden z elitních samurajských ninjů, nájemných zabijáků, tak mi uhni, ať můžu dokončit svou práci."

Všichni přítomní v tu chvíli hlasitě zalapali po dechu. Zvláště Byakuya, jenž nemohl a nechtěl uvěřit tomu, co na vlastní uši slyšel. Jeho sestra... mladší sestra... Rukia... by přece nikdy...

Jediný, kdo si v té chvíli zachoval chladnou hlavu, byl Aizen, který okamžitě volal záchranku pro raněného. Ostatní žáci na nich jen trnuli pohledem.

,,Mě nezajímá, co jsi zač. NIKDO mi NEBUDE ubližovat BYAKUYOVI!" křičel rozhněvaně Senbonzakura na svého nepřítele, přičemž uvolnil jednu z dýk a vyrazil s ní jako užovka na Tensův žaludek.

Ten však jeho výpad očekával, takže hravě uhnul. Při tom však odněkud vytáhl malý nožík, který vzápětí zabodl do Byakuyi, který stále stál na svém místě.

,,Ty svině!" otituloval ho po tomto činu Senbon, kterého začalo ovládat zoufalství. Surově do hnědovláska vrazil ramenem, v němž mu nepříjemně křuplo, ale mělo to svůj účinek. Sklonem se vyhnul čepeli katany, přičemž zabodl svou dýku do jeho chodidla a donutil ho tak stát na místě. Druhou dýku si přehodil do druhé dlaně, jíž vzápětí se zaskřípěním zablokoval ostrý meč mířící na jeho hlavu. 

Zangetsu zaklel, protože se kvůli přišpendlení chodidla k zemi nemohl odsunout a schytal pěstí do obličeje. Musel uznat, že je Senbon rychlý, obratně se všem jeho švihům vyhýbal, nebo je bleskově blokoval.

Kuchiki mezitím jejich souboj pozoroval. Původně chtěl Kageyoshiho vyhnat, zajistit, aby se mu nic nestalo, ale pochopil, že mladší by ho stejně v žádném případě neposlechl. Místo toho se tedy pokoušel vymyslet, jak se z této situace dostat. V hlavě měl však vymeteno, jeho mysl zabíhala jen k jediné věci. To, co předtím Zangetsu řekl, ho rozhodilo. Tvrdil, že Rukia si objednala jeho vraždu. Kuchiki to nechápal. Sice se sestrou bydleli každý u jednoho z rodičů a vídali se maximálně jednou do roka, ale tak si to vybrali. Nechápal tedy, proč sestra touží po jeho smrti.

Senbonzakura se už už chystal provést jeden svůj tajný hmat, kterým by svého protivníka dostal na záda, ale právě v tu chvíli dovnitř vtrhli záchranáři s nechápavým Sojunem v závěsu. Byl tedy nucen, ale obezřetně, ustoupit.

,,Byakiiiiii!" vyjekl ředitel vyděšeně, když spatřil svého syna, který vypadal, jakoby se právě vykoupal v krvi. Což o to, ona to vlastně pravda byla.

Byakuya. To jméno Senbimu problesklo hlavou jako šíp. S rozšířenýma očima pootočil hlavu stranou, kde se mu naskytl hrůzostrašný pohled. Sanitáři právě ošetřovali zkrvaveného černovláska, ke kterému se vzápětí přiřítil a chytil ho za jednu skoro bezvládnou ruku. 

Byakuya už mezitím upadl do bezvědomí, takže si nemohl všimnout oněch několika slaných slz, které Kageyoshimu stekly po tvářích. Pak byl ale nucen odstoupit, aby ho mohli odvézt ven a následně do sanitky. Ředitel jel s nimi.

,,Zdá se, že jsem selhal," podrbal se na hlavě Tensa, když uviděl výsledek svojí nepodařené práce. ,,Božíčku, Rukia bude řvát," povzdechl si a pak sebral svou katanu. ,,Tohle ještě neskončilo, Kageyoshi. Nepřestanu, dokud nesplním svůj úkol," zamával ještě černovláskovi a pak zmizel.

Ten po něm jen vrhl naštvaný pohled, načež vyhnal studenty ven z haly, kde se pustil do úklidu. 

Měl pocit, jako kdyby ho něco škrtilo, jak musel lapat po dechu. Pomalu a tiše uklidil vytahané zbraně, snažíc se potlačit slzy, jež se mu tlačily do očí. Pohled mu padl na louži krve na zemi, přičemž se mu stáhl žaludek. Nechal dovolit, aby bylo jeho milovanému ublíženo. To si nikdy neodpustí.

Mezitím Zangetsu zapadl do jeho pokoje, odkud sebral svou tašku a s ní pak běžel do blízkého lesa, kde parkovalo jeho auto. Do něj naskočil a odjel.

Ředitele a jeho zraněného syna v bezvědomí tou dobou sanitka dovezla až k nemocnici, kde si Byakuyu ihned vzali do péče. Sojuna vykázali do čekárny, kde se sesunul na židli jako hromádka neštěstí. Povzdechl si a vytáhl mobil, na kterém vytočil číslo nejmladšího učitele.

,,Senbi? Přijedeš?"

Mladík si jen povzdechl a vydal se pro několik hadrů, jimiž měl v plánu setřík z podlahy krev. ,,Měl bych, ale nemám jak... a asi jsem si zas udělal něco s ramenem..."

,,Mám pro tebe přijet? Stejně bych tu... nevydržel jen tak čekat," povzdechl si Sojun.

,,Jel si sanitkou... tvoje auto je tady," připoměl mu mladší, který se smutně usmál. Z celého srdce si přál tam teď být, ale musel se postarat o školu. Díky bohu, že bylo odpoledne a jednalo se o poslední hodinu, takže už nemusel učit. Jeho momentální povinností byl úklid.

,,Jo vlastně," zamyslel se ředitel a pak zatřepal hlavou. ,,Slibuji, že až se něco dozvím, tak hned zavolám."

Kageyoshi jen něco zamumlal v díky, pak ale hovor vypnul a jal se věnovat podlaze. Vytřel krev tak dobře, jak dokázal, ale stejně tam zůstaly fleky. Doufal, že to uklizečky umyjí, a vydal se na večeři, protože přestože chuť neměl, jeho žaludek mu jasně dával najevo, že jíst musí.

Kuchiki starší mezitím nervózně posedával na nemocniční židli. O stavu svého syna nic nevěděl, měl k dispozici pouze fakt, že ho převezli na operační sál. Hlasitě si povzdechl. Nešlo mu na mysl, že nový učitel, kterého najal, něco takového udělal.

Senbon s hrnečkem meduňkového čaje a dvěma suchými rohlíky doťapkal do svého pokoje, kde s úlevou zjistil, že je Tensa pryč. Kdyby tam byl, asi by to nepřežil a na místě ho zabil. 

Jeho pohled padl na učení na svém neuklizeném stole, nad čímž se zamračil, ale posadil se k němu. Zhluboka se napil a protože tušil, že stejně neusne, zcela se ponořil do studia.