Ráno v půl sedmé mě vzbudil budík a po chvíli převalování jsem se posadila. Myslela jsem na novou školu. Bude se se mnou chtít vůbec někdo bavit... V hlavě mi plynuly nepříjemné myšlenky, které ukazovaly ty nejhrozivější situace. Radši se zvednu a stoupnu si před skříň. vybírám si oblečení. Na prvním dojmu záleží!

Tak jo. Vše hotovo! Ocitnu se v předsíni kde, si obléknu bundu a boty. Vykročím směrem ke dveřím a předtím než otevřu dveře řeknu pro celý dům: ,,Tak se tu mějte!"  otevřela jsem dveře. Ovane mě mrazivý vítr. Fuj zimaaa. Mráz mi projel celým tělem a já se jen oklepala a vykročila. Nemohu se rozhodnout jestli se do školy těším nebo ne... Vyšla jsem ze zahrady a všude kolem se rozprostírala bílá mlha. Kvůli mlze jsem měla problém dohlédnout na konec ulice. Kolem cesty se lemovaly novostavby s malými zahradami a já vše při pomalé chůzi pozorovala. Po chvíli pomalé chůze jsem začala mít pocit zpoždění a tak jsem nasadila rychlejší krok. Už jen kousek. Jen zabočím za třetím domem z levá. Došla jsem na parkoviště před školou. Tahle škola je fakt moc hezká, jelikož její hlavní budova je historická. Pravděpodobně je asi z přelomu osmnáctého a devatenáctého století. Pomyslím si a připadám si nachvíli chytrě. Pomalu se začnu přibližovat k hlavnímu vchodu do kterého směřuje většina studentů. Jakmile jsem došla ke vchodu začínala jsem být víc a víc nervózní. Notak.. Nic tak hrozného se nestane! Vešla jsem dovnitř a naskytla se mi dlouhá chodba. Bíle vymalované zdi odrážely světlo a osvicovaly tmavě modrou podlahu. Vyndala jsem ze zadní kapsy mobilní telefon a vyhledávala instrukce kde mám třídu. Takže první patro... Jop tady. S nervozitou vejdu dovnitř. Nevšimla jsem si že proti mě někdo jde a omylem do někoho narazila.
,,Promiň! " vyřkla jsem znenadání, jelikož to nebyla bezbolestná srážka. Vrazila jsem do černovlasé, středně vysoké holčiny. Obě jsme na sebe pohlédly.,,Není ti nic?" ještě se zeptám a pořád z ní nepřestává spouštět oči.
,,Jsem v pohodě a ty?" odpoví. Já se na ni podívám a po její odpovědi se mi trochu uleví. ,,Asi taky." pousměju se.
,,Ty jseš tady asi nová... jsem Wendy." řekne černovláska.
,,Jane." oklepu se a všimnu si že po mně studenti pokukují. Je něco špatně? Řeknu sama sobě. Asi je to tím, jak jsem tu nová... Rozhlédnu se po volných místech a zjistím že jsou pouze dvě volná místa. Jedno je vedle nějaké holky a jedno je vedle kluka. Nepřestávají mě pozorovat a já zamířím k volnému místu vedle toho kluka. Hlavně klid! ,,Ahoj, mohu si sednout? "zeptám se vysokého kluka.
,, Klidně." řekne ospalým hlasem. Asi všichni byli zvyklí tak jako já na distanční výuku... Naštěstí už je corona pryč! A nemusíme nosit debilní roušky!
Posadím se a položím tašku k lavici.
,, Jak se jmenuješ? " zeptám se ze zdvořilosti, ale odpověď jen tak nedostanu. On usnul... To je tak když si narušíte spánkový režim. Pomyslím si a s úšklebkem si všimnu Wendy, která se usadila za mnou. ,,Neměla bych ho probudit?" zeptám se.,, Nech ho spát on se vždycky opravdu "probudí" až druhou hodinu. Takhle to bývá u něj první den školy normální ." odpoví a já se nad tím trochu zasměji.

Hodiny utíkaly rychle a mezitím jsem zjistila jméno toho kluka. Jordan chtěl aby mu lidi říkali Jord. Dokonce jsem zjistila i jméno Wendyiné spolusedící, Mia. Následovala poslední hodina a já se již posadila do lavice.,,Wendy? Kolik ti je? " zeptala jsem se ze zvědavosti a otočila se směrem k ní.
,,Za dva měsíce mi bude sedmnáct. Kolik je tobě?" zeptá se. Až teď si všimnu, že má pihy a havranní vlasy až k pasu. Wendy je asi nějakého severského původu, vypadá že asi rodina pochází ze Švédska. ,,Mně je 16. A narozeniny budu mít v květnu." odpovím a myšlenky se najednou nějak rozplynnou.,, Odkud jste se sem nastěhovali?" Wendy se skloní, pro penál a nepřestane se na mě koukat.
,,předtím jsem bydlela v podobně velkém městě jako je tohle. Jmenuje se Oakbrown. Takže z malého město do malého města," pousměju se. ,,Ty asi zde bydlíš rozhodně déle než já?" znovu se usměju.,,Moji rodiče se sem nastěhovali dva roky před mím narozením. Takže já tu jsem od narození. " Wendy odpoví a naší konverzaci přeruší náhlé kroky směřující k naší třídě. Objeví se zde hubená vysoká učitelka.,,Dobrej. " řekne pár lidí.,, Dobrý, dobrý," mezitím dojde ke katedře.,, Tak kdopak nám tu z minulého roku propadl nebo někdo přibyl?" zastaví se pohledem na mě a usměje.
,, ty jsi tu nová?! Jestli se teda nepletu." trochu znervózním, ale nedám to na sobě znát.,, Ano jsem tu nová." odpovím a pořád jsem trochu nesvá. Učitelka se posadí a pohlédne do seznamu žáků.,, Nnn. Jo tady Jane Bergir. Doufám že to čtu dobře. " řekne nahlas tak aby to všichni slyšeli. Zasměji se a opravím ji:
,,Berger.."

Mischel Thomsia vypadá jako normální ženská, toková rázná, ale přitom milá. Je opravdu hodně vysoká a učí mě a mé spolužáky biologii a zeměpis. Celá hodina uplynula hrozně rychle jelikož  se nám učitelka představila a probírala ůvod do biologie. Teď buď zajít na jídlo někam do města nebo jít domů kde mamka něco ukuchtí nebo ukuchtila. Moje rozhodnutí bylo, že radši zajdu domů. Ale nejdříve ke skříňce... Popadla jsem všechny moje věci a rozloučila se s mím spolusedícím. Jdu třídou a vedle mě jde Wendy. Je strašně v pohodě... Je fakt moc milá a sympatická. ,,Kde vůbec bydlíš? "zeptá se zničeho nic a pořás pokračujeme ke skříňkám.,,horsefarm 178. A kde ty? Vůbec se ve městě nevyznám takže mi to budeš muset někdy ukázat.." řeknu a začnu mít strašně velký hlad.,, jasně s tím počítej, jseš fakt v pohodě. " Wendy se usměje a nezapomene opomenout že se pro mě dneska staví, ale hned na to se loučíme. Takže zpět domů. Vycházím ze školy s dobrým pocitem a Wendyiným ig. Což je dobrej začátek.