Osamělá dívka seděla uprostřed lesa a česala si své bílo-modré vlasy. Měla nohy ve vodě menšího jezírka. Zpívala si smutnou píseň o ztracené lásce. O ztrátě někoho blízkého. O pár set metrů se procházel mladý blonďatý chlapec. Chlapec který měl s dívkou tolik společného a ani to netušil. Netušil ani to že se k ní čím dál více přibližuje dokud nezaslechl její píseň. Mísila se se šploucháním vody. Přišel o kousek blíže. Mezi stromy rozeznával siluetu dívky co sedí na pařezu nad jezírkem. Přišel ještě o kousek blíže. Stoupl na větévku která pod jeho váhou praskla. Dívka přestala zpívat. Skoro nadskočila když to zaslechla. Cukla sebou a ihned se otočila s vystrašeným ,,Kdo je tam?" Chlapec neodpověděl. ,,Vím že tam jsi. Za tím starým dubem..." Řekla dívka dala svůj hřeben do  vaku který ležel vedle ní na břehu jezírka. Chlapec opatrně vyšel z poza stromu. ,,Promiň... Nechtěl jsem tě špehovat... Ty - Jen že jsi tak hezky zpívala. Nechtěl jsem tě vyrušit..." Omlouval se chlapec. Když se na něj dívka dívala zdálo se že jeho slova ani nevnímá. Vypadala jako zmrzlá strachy. Její zrak se upíral na jeho čelo. Na Ninjovskou čelenku se znakem listové vesnice. ,,Co je?" Zeptal se a přistoupil o krok blíže. V tu chvíli dívka rychle zvedla svůj vak a udělala několik kroků jezírkem dozadu. ,,Oni tě poslali... že? Nedostanete mě!" Křikla vyděšeně. ,,C-co? Co to plácáš?" Zeptal se. Všiml si že i dívka má Ninjovskou čelenku. Několik! Dvě měsíční a jednu zvučnou! ,,Jak... Jak to že máš tří čelenky?!" Vyjekl. Dívka ustoupila o několik dalších kroků. ,,Měsíční patřili mým rodičům..." Řekla dost vystrašeně, ale její vyděšení se z jejího hlasu vytrácelo. ,,Myslel jsem že o tomhle jezírku vím jen já." řekl chlapec a zasmál se. Dívce se na něm zdálo něco povědomé. ,,Kdo jsi?" Zeptala se se značným odstupem. ,,Já jsem Naruto Uzumaki! Jednoho dne budu Hokage! Pak budou všichni znát mé jméno!" Dívka se na něj teď dívala dost podezřívavě. ,,To je blbost... členové klanu Uzumaki jsou charakterističtí svými červenými vlasy..." Řekla dívka na což Naruto reagoval pohledem který přímo říkal co to plácáš za nesmysli. ,,Co? Já neznám žádné jiné Uzumaki, ale jedno vím jistě. Moje vlasy nejsou červený! A kdo jako seš?" Dívka hrdě vypnula hrudník. ,,Miyako Kisiha. Poslední z klanu Kisiha." Teď byl Narutův výraz jiný. Tenhle říkal prosím řekněte mi že si ze mě dělá srandu. Miyako přistoupila o kousek blíže. ,,Kdo je tvůj otec?" Naruto se podíval do země. ,,Tok kdybych věděl... Jediné co vím je že moji rodiče jsou mrtví..." Miyako se na něj podívala se soucitem, bolestí a slzami v očích. ,,Tu bolest znám..." Naruto se na ni podíval. ,,Neznáš. Pokud jsi své rodiče kdy poznala tak neznáš... Nikdy jsem nikoho neměl. Všichni ke mě byli chladní a já nevěděl proč..." Miyako už byla na polovině dálky od Naruta než na začátku jejich rozhovoru. ,,A nikdo pro tebe neměl pochopení... Nevěděl jsi kde je tvé místo. A jediné  o co jsi stál bylo pochopení, pozornost, trocha lásky, rodina..." Naruto se na ni překvapeně podíval. ,,A-ano!" Řekl překvapeně když viděl že dívka co stála ani ne tří metry před ním chápala jak se cítil. ,,Znám to... Sice jsem rodiče poznala... Ale všichni mě obviňovali z jejich smrti. Neměli pochopení. A já neměla mezi nimi místo. Jediné co jsem mohla udělat bylo odejít... Zkusit najít noví život... Někoho kdo by o mě stál. Ale nikdo nestál o někoho kdo má cech..." ,,Cech?" Zeptal se Naruto. Znal ji jen pár minut a zdálo se mu jako by ji znal jako svou sestru. ,,Ano cech... Cech ztráty... Ztráty všeho co jsem milovala. Každý koho jsem měla jsem trochu ráda zemřel... Kdo by stál o posla smrti?" ,,Jak to myslíš?" Naruto nechápal co tím vším myslí. Nevěděl co si zažila. ,,Jsem ze vzdálené země. V této zemi vládl moudrý muž. Všichni ho milovali... Lidé mého klanu byli považováni za rovnocenné ostatním jako jsou Uchiha, Uzumaki, Hyuga, Kazedori, Hitegomu... Brzy měl na místo tohoto muže nastoupit jeho syn. Byl to chytrý mladý muž. Milován lidem. Ale zkažený touhou po moci.  V den kdy jsem se narodila bylo předpovězeno že ho z místa vladaře sesadí člen klanu Kisiha. Já. Že to prý bude trest za zločiny které v budoucnosti udělá. Jmenoval se Akio. Jeho vlasy byli Černé jako noc než se rozední. Oči měl jako dva ametysty. Jeho kůže byla bělejší než mléko. Po této předpovědi vyčkával. Budoval armádu. A když to můj klan nečekal... Nechal všechny vyvraždit. Měla jsem i sestru. Aneko. Byla o několik minut starší. Myslela že ona je předpovězená porazit Akia. Nebyla. Byla uvnitř horší než on. Naši rodiče byli schopni nás ochránit. Byli Ninjové. Ninjové z měsíční vesnice. Poslali nás na výcvik do zvučné vesnice. Věděli že v měsíční by jsme nebyli  v bezpečí. Po pár měsících jsme obdrželi balíček... Poslal ho jeden blízký rodinný přítel před tím než ho zabili. Byli to čelenky našich rodičů. Nosili jsme je takhle na zápěstí jako talismany. Každá jeden. Ještě před Ninjovskými zkouškami se sestra zbalila a vydala se bojovat s Aikem. Byla blázen... Já mezitím získala tuhle čelenku zvučné vesnice. Pak jsem se vydala ji hledat. Ona se přidala k němu! K vrahovi našich rodičů! Musela jsem s ní bojovat... A vyhrála jsem... Jen díky jednomu jutsu které mě naučil otec jako malou holčičku. Podala mi jeho čelenku se slovy 'Zasloužíš si ji více nežli já. Zradila jsem je...' Poté zemřela... Nejsem dostatečně silná na to abych ho porazila... A tak zbytek mého života do této chvíle jsem utíkala... Jsem ale moc nápadná... To ty vlasy... A částečně za to asi můžou i mé oči..." Až v tuhle chvíli si Naruto uvědomil že její oči jsou žluté jako zrovna rozkvetlé pampelišky. ,,Takže ty nemáš nikdy klid?" ,,Ne... Dokud žiji nebudu nikdy v bezpečí... Vzpomínám... Občas vidím kvůli schopnostem svého klanu vzpomínky mích rodičů... Jsi mi tak povědomí... Ale vím že já tě před tím nepotkala... Ale kdo ano..." Miyako se najednou zachvěla a zatvářila se jako by skrze ni projel blesk chladu. ,,Já... já vím kdo tě viděl... No... neviděli přímo tebe... Viděli tvého otce! Mí rodiče!" Naruto se na ni podíval překvapeně. ,,Můžeš mi o něm něco říct?" ,,Vzpomínky mích rodičů jsou už vybledlé... Vidím jen pár pohledů na jeho obličej... A vidím to že měl uklidňující úsměv... Byl to skvělí člověk... Cítím to." Narutovi se nahrnuli slzy do očí. Pohled Miyako se začal přítomně míhat po okolí. ,,Ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne! To jsem nechtěla! Jsi v pořádku?" Naruto popotáhl a utřel si oči. ,,Jo. Nic co bych nezvládl ustát." Usmál se na Miyako a ona mu úsměv opětovala. Z dálky se ozval dívčí hlas ,,Naruto? Kde jsi? Mistr Kakashi s tebou chce mluvit!" Říkala ta dívka. Naruto chytl Miyako za zápěstí usmál se a řekl. ,,Poď! Neboj se!" Miyako nejistě kývla a nechala se Narutem vést. Po chvíli běhu pustil její zápěstí a ona běžela vedle něj. Najednou se Naruto zastavil. Stál před dívkou s růžovými vlasy a vysokým čelem. ,,Sakuro! Kde se tu- Kde je mistr Kakashi?" Sakura pohotově odpověděla. ,,Čeká na tebe na mostě! Kde jsi byl?" ,,V lese." Odpověděl a dal se do běhu. Ani si nevšiml že když mluvil se Sakurou Miyako jako by zmizela. Najednou ale zase běžela vedle něj. Doběhli k mostu. Naruto ji chytl v půlce cesty k mostu zase za zápěstí. Měl dotaz na mistra Kakasiho. Zda neslyšel o jejím klanu. Zda neznal někoho z jejího klanu... Když Kakashi zahlédl Naruta táhnout Miyako za sebou dost ho to rozhodilo z rovnováhy. Když Miyako zahlédla Kakashiho ztuhla na místě a nebyla schopná se pohnout. ,,N-Naruto kde jsi objevil tuhle dívku?!" Vyjekl Kakashi. ,,V lese! Nevíte něco o jejím klanu? Nebo o něm něco ví snad Hokage?" Kakakshi se na ní díval jak na zjevení a ona se odmítala hnout. Její pohled se mu zabodl do jeho. Viděl vše na co chtěl zapomenout a ona totéž. ,,Shari-Sha-Sharingan Kakashi..." Řekla tichým vyděšeným hlasem. ,,Kazuki?" Řekl Kakashi než zatřásl hlavou a znovu se podíval na Miyako která měla na svých zápěstích dvě měsíční čelenky a na krku čelenku zvučné vesnice. Naruto nechápal co se děje. ,,Co je?" Z koruny stromu u mostu se ozval hlas neznámého chlapce. ,,Jestli sis nevšiml ta se očividně znají. Nebo přinejmenším Kakashi zná ji." Chlapec z koruny stromu seskočil. Naruto trochu vrčivě řekl ,,Sasuke..." ,,To... To není možné. Nikdo z klanu Kisiha nepřežil." Řekl Kakashi. ,,Já ano." Řekla Miyako... Až teď jí došlo co Kakashi řekl. ,,Počkat... Kazuki je jméno mé matky! Vy... Vy jste se znali... A vy... Vy jste věděl že zemře..." Řekla tiše Miyako jak se jí po potemnělé tváři zkoulela slza. ,,Ano... a taky jsem jí něco slíbil..." Poté co to Kakashi řekl pokynul Miyako rukou aby ho následovala. Naruto se Sasukem se na ně dívali jak odchází než se za nimi Naruto vydal. Na to Sasuke reagoval následováním Naruta. Zahlédla je Sakura která si zrovna kupovala jablko k svačině. Vydala se za nimi také. Kakashi dovedl Miyako do lesa. Hluboko do lesa kde nebylo slyšet ani živáčka. ,,Víš co jsem tvé matce slíbil?" ,,Ne." ,,Slíbil jsem jí že pokud tě potkám... Že tě zabiju..." ,,P-proč?!" ,,Aby mohla odpočívat v pokoji..." ,,Já... Já to nechápu! Aby mohla odpočívat v pokoji bych ji musela pomstít!" Kakashi ani nečekal než to Miyako dořekne a zaútočil. Kunaiy se sotva vyhnula. Prosvištěl jí kolem krku. Vydala se na útěk. Slzy jí vytvořili na obličeji mokré cestičky. Použila klony a pokusila se jím Kakashiho svést z cesty. Ale ten se nenechal. Sám použil klon aby mu naběhla do pasti. Naruto, Sasuke ani Sakura nebyli schopni žádné reakce. Když po boji Miyako seděla na zemi neschopná se postavit se rozbrečela jak nejvíce to šlo a řekla ,,Do toho. Doraž mě. Ale před tím... Vzkaž Narutovi že nikdy není sám... Miyako je sním..." V tu chvíli Naruto vběhl mezi Kakasiho a Miyako připraven na to že během milisekundy schytá ránu kunaiem, ale místo toho uslyšel jak kunai spadl na zem. ,,Miyako? Ty jsi Miyako? Já tě měl za tvou sestru... Já... Se omluvám." Řekl Kakashi a začal se přitrouble smát. Celí tým 7 všele s Narutem se na něj podíval pohledem děláš si srandu?! Miyako na to neměla sílu. Podívala se na něj jen pohledem díky že jsi mě nezabil. ,,Tvá matka říkala že tvoje sestra jí je podobná jako vejce vejci. Ne že ty jsi jí tak podobná. Říkala žer tvá sestra je čiré zlo, ale miluje ji až moc na to aby ji zabila..." Dodal smějící se Kakashi. Naruto pomohl Miyako vstát a ta ho objala. Naruto to opravdu nečekal ale obejmutí záhy opětoval. ,,To bylo statečné předemne jen tak naběhnout." ,,To přátelé dělají." Řekl Naruto. Miyako zaplavil hřejiví pocit. ,,Přátelé?" ,,Přátelé." Začali jí po obličeji zase stékat slzy. Tentokrát však slzy radosti. Naruto nabídl Miyako že by pár dní mohla bydlet u něj a ona to odkývala. Hokage s ní měl dost vážný rozhovor, ale poté ji přivítal do listové vesnice. Prý se tam bude hodit. S její schopností kopírovat jutsu i vrozené schopnosti po dobu boje a čtením vzpomínek prý bude dobrou součástí Konohy. Trénovala sama a po nějaké době ji Hokage přidělil jako solo tým pro Kakashiho. Prý se jí tam pak půjde lépe aklimatizovat když bude pod vedením někoho kdo znal její rodiče a zná rozsah jejích schopností.

A nějak takhle to vypadá když Miyako Kisiha Smith objeví stránku s epizodami Naruta :D Tohle je jen pilotka, ale možná ji i nakreslím a možná budu pokračovat... who know?